|
|
Koncept implikovaného čtenáře v teorii Wolfganga Isera
Berková, Pavlína ; Kaplický, Martin (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Bakalářská práce s názvem "Koncept implikovaného čtenáře v teorii Wolfganga Isera" si klade za cíl představit pojem implikovaný čtenář, jenž sehrál v teorii recepčního estetika Wolfganga Isera klíčovou roli. Práce se nejprve zaměřuje na kontext, do kterého je začleněna Iserova tvorba, tj. představení kostnické školy recepční estetiky a jejích hlavních myšlenek, poté je představen samotný koncept implikovaného čtenáře. Iser se pomocí tohoto pojmu snaží zachytit povahu interakcí, které probíhají v rámci procesu čtení literárního díla. Práce tedy představuje nejen koncept samotný, ale především jeho roli v procesu četby a konstituování literárního díla. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Gombrichova teorie recepce zobrazivých uměleckých děl
Fejfarová, Tereza ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Cílem této práce je představení názorů E. H. Gombricha na podstatu recepce děl zobrazivých umění. V úvodu práce jsou popsány momenty Gombrichova života, které přispěly k formování jeho názorů na toto téma. Následně se soustředím na samotný Gombrichův koncept recepce zobrazivých uměleckých děl. Práce je členěna na tři části, ve kterých jsou Gombrichovy úvahy o recepci tematizovány. První část představuje úvahy o podílu diváka v procesu recepce uměleckého díla. V této části je demonstrováno, že těžiště Gombrichových názorů tvoří rozlišení dvou sfér: "vidění" a "vědění". Druhý okruh, ve kterém Gombrichův koncept recepce tematizuji, představuje jeho názory na roli umělce a zabývá se způsobem a limity umělecké tvorby. Ve třetí části jsou popsány Gombrichovy úváhy o vývoji recepce ve vztahu k historickým proměnám umělecké funkce. Práce analyzuje Gombrichovu tezi, že vědění, zkušenost a paměť mají rozhodující vliv na vnímání, interpretaci a samotnou tvorbu uměleckého díla. V závěru práce parafrázuji Gombrichovy úvahy o perspektivním zobrazení a sleduji návaznost úvah Nelsona Goodmana, který Gombrichovo stanovisko kritizuje.
|
|
|
Asymetrický vztah krásy a ošklivosti
Al-Salmanová, Sabrina ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Záměrem této diplomové práce je představit pojem ošklivosti jakožto estetické kategorie vzhledem k otázce jejího postavení v estetické zkušenosti, a to zejména na základě koncepce nesnadné krásy Bernarda Bosanqueta. První část práce pojednává o možnosti estetického zakoušení nelibosti, a tedy určuje ošklivost jako inherentně estetickou kategorii, v komparaci s neestetickou responsí hnusu. Druhá část práce přistupuje k zodpovězení otázky pozice ošklivosti a pociťované nelibosti, je-li ošklivost plnohodnotnou součástí estetické zkušenosti považované za výtečnou a přínosnou. Řešení představené Bosanquetem v jeho pojetí nesnadné krásy však není plně uspokojivé a poslední kapitola proto představuje problematiku ošklivosti z jiného hlediska, které zdůrazňuje nezrušitelnou negativitu a znepokojivost ošklivosti. Klíčovým rysem ošklivosti je však ambivalentní prolínání odpudivosti a přitažlivosti v jejím estetickém zakoušení. Přisouzení ošklivosti významu v celku estetické zkušenosti, tj. možnost dosažení nového vhledu díky ní, však může provázet tendence k určitému vyrovnání ošklivosti. Původní nelibost a rušivá povaha ošklivosti se vytrácí spolu se začleněním do integrované estetické zkušenosti. Takové pojetí ošklivosti ji však příliš omezuje. Ani schopnost ošklivosti fascinovat, a tedy svým způsobem...
|
|
|
Morální kritika umění v pojetí Noëla Carrolla a Beryse Gauta
Davidová, Sára ; Stejskal, Jakub (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
V této práci se zabývám morální kritikou umění v pojetí dvou amerických estetiků, kteří dospěli k názoru, že je legitimním přístupem v hodnocení umění. Konkrétně ji charakterizuji v pojetí Noëla Carrolla a jeho koncepce umírněného moralismu a v pojetí Beryse Gauta a jeho koncepce eticismu. V rámci práce jsou vymezeny i ostatní přístupy, kterými je možné hodnotit umělecké dílo. Morální kritika je vysvětlena na vztahu morálních a estetických hodnot a na vztahu díla a jeho recepce. Práce se soustřeďuje na názory Carrolla a Gauta o kognitivním zisku umění a jak je tento fakt spojen s úvahami o morálce.
|
|
| |
|
|
Definice umění
Mikešová, Marcela ; Kulka, Tomáš (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Předložená práce se věnuje institucionální definici umění amerického filozofa George Dickieho. Dickie vztahuje definici umění ke kulturním, sociálním a historickým podmínkám a staví ji na uvědomění si kontextuálního rámce tzv. světa umění. Práce mapuje kořeny myšlenkového pozadí Dickieho teorie, její vlastní podobu a kritickou reflexi jejích nedostatků. V první části práce představíme několik autorů, jež vytvořili teoretické podhoubí Dickieho teorie, a to i s přihlédnutím k anti-esencialistické teorii umění. Nastíníme základní principy samotné Dickieho institucionální teorie a nakonec poukážeme na zásadní problematická místa vztahového pojetí umění. Klíčová slova svět umění, institucionální analýza, udělení statusu, kandidát na hodnocení
|
|
|
Role nedourčenosti v literarním díle
Marković, Maša ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
V této práci se zabývám pojmem "nedourčenosti" v rámci literární teorie. Práce ja založena na fenomenologické teorii Romana Ingardena, recepční estetice Wolfganga Isera a teorii fikčních světů Lubomíra Doležela. Nedourčenost zkoumám ze vztahu k literárnímu dílu a jakou roli má při konstituci fikčních světů. Bylo zjíšteno, že dochází do změny jí funkce. Práce se soustřeďuje na vytváření estetické recepce v souvislosti s mezerami a místy nedourčenosti v literárním díle. Část práce byla věnována konstrukci "fikčních a možných světů" a jejich vztah k nedourčenosti. Nedourčenost byla představena v práci jakožto nezbytná součást estetické recepce.
|
|
|
Pojem logického vyplývání
Kubalík, Štěpán ; Kolář, Petr (oponent) ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce)
Co to znamená, když o úsudku prohlásíme, že je logicky platný? Běžná odpověď by mohla znít: úsudek je logicky platný tehdy, nemůže-li dojít k tomu, aby jeho premisy byly pravdivé a závěr zároveň nepravdivý. Alfred Tarski nabídl v roce 1936 svoj i slavnou analýzu pojmu logického vyplývání, která měla zpřesnit toto intuitivní porozumění a stát se jeho pojmově adekvátním formálním protějškem: "Věta X logicky vyplývá z vět třídy K, právě když každý model (tj. každá interpretace jeho mimologických konstant) třídy K je zároveň modelem věty X." Tato definice je dodnes považována za pojmově výstižnou analýzu před-teoretického pojmu logického vyplývání. Ve své práci se pokouším odpovědět na to, zda lze takové tvrzení ospravedlnit. Různé adaptace tohoto řešení totiž vykazují různé nedostatky a v důsledku se ukazuj e, že modelověteoretický přístup k otázce podstaty logických pojmů není vhodný.
|
|
|
Role míst nedourčenosti v procesu četby literárního díla
Kadlčíková, Radka ; Kubalík, Štěpán (vedoucí práce) ; Ševčík, Miloš (oponent)
Práce se zaměřuje na dvě estetické teorie, které se primárně zabývají recepcí uměleckého díla literárního. Práce pojednává o fenomenologické estetice Romana Ingardena a recepční estetice Wolfganga Isera. Zkoumání je vedeno k objasnění pojmu míst nedourčenosti v literárním textu a jejich funkci v něm. Oba autoři tento pojem vysvětlují v rámci svého pojetí recepce uměleckého díla literárního. Metoda práce je vymezena popisem obou představovaných teorií, na jejímž konci se oba přístupy porovnávají. Cílem práce je charakterizovat obě teorie a vymezit v nich pojem míst nedourčenosti. Cílem práce je také popsat momenty, ve kterých se Wolfgang Iser inspiruje teorií Romana Ingardena a také místa, kde s jeho teorií nesouhlasí a reviduje ji.
|
|
|
Objektivita a umělecká kritika
Pacáková, Pavlína ; KAPLICKÝ, Martin (vedoucí práce) ; KUBALÍK, Štěpán (oponent)
Diplomová práce na téma Objektivita a umělecká kritika se zabývá otázkou, za jakých okolností lze považovat kritický výrok o inscenaci za objektivnější než výrok jiný. Práce začíná vymezením zkoumaného pole: definicí umělecké a specificky pak divadelní kritiky. V rámci definice klíčových pojmů se zabývá vztahem objektivity a pravdivosti, kritikem samotným a jeho intencemi a v neposlední řadě funkcí a formami divadelní kritiky. Dále se zaměřuje na celý proces vzniku kritického textu (percepce, interpretace, hodnocení a opětovné hledání argumentů pro subjektivní soud v díle samém). U všech částí tohoto procesu sleduje jejich vliv na objektivitu recenze. V závěru teoretické části se na základě předložených přístupů pokouší o syntézu, která je základem vlastního kritického přístupu autorky.
V praktické části práce zkoumá, zda se požadavky na kritiku odrážejí v aktuální kritické praxi. Posuzuje přitom deset kritických textů, které vyšly v tištěných periodicích v reakci na uvedení inscenace Zahradní slavnost režiséra Dušana Pařízka ve Stavovském divadle; mezi nimi také recenzi inscenace od autorky diplomové práce.
V teoretické části práce definuje, jaká jsou kritéria pro určení objektivity kritiky. V praktické části se tato kritéria aplikují na posouzení kritických výroků. Ověřuje přitom, že tato kritéria dokáží rozlišit kritiky na škále subjektivní-objektivní. V závěru práce nabízí shrnutí, že objektivní kritický soud je založen na otevřeně definovaných kritériích posuzování, předkládání argumentů, posuzování inscenace jako celku a poskytnutí prostoru pro čtenářův vlastní úsudek.
|
host ::
RSS.