|
|
Neutral genetic variability and structure in chamois populations in Slovakia
Hájková, Andrea ; Zima, Jan (vedoucí práce) ; Kotlík, Petr (oponent)
Kamzík vrchovský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica) je endemickým poddruhom horského kopytníka vyskytujúceho sa na území Vysokých Tatier na Slovensku (a čiastočne v Poľsku). V druhej polovici 20. storočia sa na Slovensku uskutočnilo niekoľko introdukcií kamzíkov: kamzík vrchovský tatranský (z Vysokých Tatier) bol introdukovaný do Nízkych Tatier, zatiaľ čo kamzík vrchovský alpský (R. r. rupicapra) bol introdukovaný do Veľkej Fatry a Slovenského raja. Vysokotatranská populácia prekonala niekoľko výrazných poklesov početnosti (bottleneckov) a všetky ostatné slovenské populácie vznikli len z niekoľkých jedincov a teda boli vystavené efektu zakladateľa. Keďže Nízke Tatry, Veľká Fatra a Slovenský raj sú susediace pohoria, existuje možnosť migrácie a potenciálnej hybridizácie medzi poddruhmi. Cieľom tejto práce bolo štúdium neutrálnej genetickej variability a genetickej štruktúry populácií kamzíkov na Slovensku, so zameraním na detekciu prípadnej hybridizácie. Pre analýzy sme použili 18 mikrosatelitových lokusov a 193 vzoriek (95 tkanív a 5 vzoriek krvi, 88 vzoriek trusu a 5 vzoriek srsti). Vo všetkých populáciách bola zistená nízka genetická variabilita, pričom najnižšie hodnoty boli zaznamenané vo Vysokých Tatrách. Vysoké hodnoty fixačného indexu, počet privátnych alel, ako aj faktoriálna...
|
|
|
Mezidruhová hybridizace u rákosníků rodu Acrocephalus
Majerová, Veronika ; Reifová, Radka (vedoucí práce) ; Kotlík, Petr (oponent)
Rákosníci rodu Acrocephalus prodělali během posledních několika milionů letadaptivní radiaci, která dala vzniknout třiceti jedna druhům obývajících předevšímEurasii, Afriku a Austrálii. Většina druhů je morfologicky velmi podobná, liší sevšak ekologickými nároky, migrační strategií a zpěvem. Mezi jednotlivými druhydochází v přírodě k hybridizaci a to nejen mezi sesterskými druhy, ale i mezifylogeneticky relativně vzdálenými. Hlavním cílem této studie bylo zjistit, jestlitato hybridizace vede ke genovému toku mezi druhy a jaké faktory míru genovéhotoku ovliňují. Za tímto účelem jsme provedli detailní populačně genetickou analýzuu tří evropských druhů rákosníků rodu Acrocephalus, podrodu Notiocichla:rákosníka obecného (A. scirpaceus), rákosníka zpěvného (A. palustris) a rákosníkapokřovního (A. dumetorum). Naše výsledky založené na analýze sekvenčních datz osmi jaderných lokusů ukazují, že ke genovému toku mezi studovanými druhydochází, ale vždy jen v jednom směru. Genový tok je vyšší mezi genetickypříbuznějšími druhy než mezi ekologicky podobnějšími druhy, kteří mají vícepříležitostí k hybridizaci. Odhadli jsem také, že rákosník obecný a rákosník zpěvnýdivergovali zhruba před 1,1 milionem let a rákosník pokřovní a předek rákosníkaobecného a rákosníka zpěvného zhruba před 2,5 miliony let. U dvou lokusů...
|
|
|
Ve stínu šaškovské rolničky: fenomén šílenství ve středověku a raném novověku
Sklenařík, Pavel ; Paulíček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kotlík, Pavel (oponent)
Práce se zabývá fenoménem šílenství ve středověku a raném novověku. Prostřednictvím zkoumání historického vývoje sociálního statusu duševně chorých autor popisuje funkce šílenství v kontextu jednotlivých dějinných úseků. Zohledňuje při tom různé aspekty bláznivosti, a to včetně rozdílných charakteristik a vlastností samotných bláznů, jakými jsou například jejich pohlaví, majetek či skutečná míra pomatenosti, aby v důsledku toho demonstroval odlišné přístupy zdravých k šílenství a naopak. Výsledek procesu historického formování společnosti ve vztahu k bláznům a obecně šílenství autor následně zasazuje do současnosti, kde na reálných příkladech výsledky popisovaných procesů demonstruje. Na šílenství je nahlíženo skrze optiku sociálního konstruktivismu; v duchu teze, že je šílenství, jakožto sociální konstrukt, tvořeno diskursem, popisuje autor v části práce i spor o právo definovat šílenství, jehož výsledek ovlivnil vznik oboru psychiatrie i současný vztah společnosti k šílenství.
|
|
|
Představy o posmrtném životě a význam smrti pro indiánský kmen Zuni
Ručková, Eliška ; Řezáčová, Vendula (vedoucí práce) ; Kotlík, Pavel (oponent)
Bakalářská práce pojmenovaná Představy o posmrtném životě a význam smrti pro indiánský kmen Zuni se snaží podat ucelený pohled na pohřební rituály a představy o smrti vybrané společnosti pueblanských indiánů. Nejprve se snažím přiblížit historické pozadí vývoje kmene Zuniů, spolu se stručným popisem způsobu jejich života a také náboženství a jeho proměny, zejména pod vlivem španělských dobyvatelů a křesťanství. Do tohoto nástinu je následně zasazeno samotné téma. Práce se stručně věnuje také vybraným mýtům, které jsou pro ni jedním z hlavních zdrojů představ zunijské společnosti o posmrtném životě. Na ten je zde spolu s pohřebním rituálem zaměřena největší pozornost. Hlavním cílem této práce je jednak zjistit, jak představy Zuniů o smrti reflektují tuto společnost, a také jaký pro ně má smrt význam. Práce se snaží ukázat, že smrt má pro zunijský kmen svou důležitost v kontextu udržení jednoty této společnosti, která je pro ni tolik typická.
|
|
|
Genetická variabilita sysla obecného (Spermophilus citellus) v České Republice
Starcová, Magda ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Kotlík, Petr (oponent)
Sysel obecný (Spermophilus citellus) je podle zákona o ochraně přírody i podle Červeného seznamu kriticky ohroženým druhem. V České republice, která představuje severozápadní okraj jeho areálu rozšíření, se sysel v současnosti vyskytuje na 34 lokalitách, které jsou poměrně malé a vzájemně izolované. Do střední Evropy se tento druh rozšířil v souvislosti s neolitickou deforestací. Disjunktní typ distribuce sysla byl způsoben výrazným poklesem jeho početnosti během druhé poloviny 20. století v důsledku změn polního hospodaření, fragmentace krajiny a dalších faktorů. Lze předpokládat, že tento proces zanechal stopy na genetické struktuře našich populací. Hlavním cílem této práce byla podrobná analýza genetické variability populací sysla obecného na území České republiky a hledání korelací s dostupnými údaji o jeho biologii a demografii. Bylo použito 13 mikrosatelitových lokusů a zpracováno celkem 408 vzorků z 27 lokalit v ČR a 3 vzorky z 1 lokality v Maďarsku jako outgroup. Pomocí různých přístupů byly odhaleny detaily o substruktuře a diferenciaci jednotlivých populací, genetické variabilitě, míře inbreedingu a geografické distribuci genetické variability. Mezi studovanými populacemi byla nalezena signifikantní genetická diferenciace, západo-východní gradient v genetickém složení populací a zóna přechodu mezi...
|
|
|
Molekulární fylogeografie lína obecného Tinca tinca (Linnaeus, 1758)
Lajbner, Zdeněk ; Kotlík, Petr (vedoucí práce) ; Flajšhans, Martin (oponent) ; Macholán, Miloš (oponent)
Lín obecný Tinca tinca (Linnaeus, 1758) je ceněná konzumní ryba, jejíž oblastí přirozeného výskytu jsou Evropa a Asie, ale v současnosti se díky introdukcím vyskytuje v mnoha oblastech mírného a subtropického pásma po celém světě. Prostorová genetická analýza variability sekvencí čtyř nezávislých genů (intronů tří jaderných genů a mitochondriální DNA) odhalila dvě hlavní skupiny populací, z nich každá je jen málo geograficky strukturovaná, ale které se vzájemně významně liší. Lokalizovala rovněž hlavní geografické bariéry v toku genů (shodující se ve více genech), které jsou způsobeny pouze částečně se překrývajícím rozšířením dvou relativně vzdálených evolučních linií-Západní a Východní. Tyto linie mají pravděpodobně původ v odlišných glaciálních refugiích, ze kterých kolonizovaly své současné areály. Geny obou evolučních linií jsou také přítomny v evropských kulturních liniích. Východní evoluční linie se navíc vyskytuje v příměsích vpopulacích z volných vod západní Evropy, kde v některých oblastech dokonce početně převládá nad Západní linií. Toto je s největší pravděpodobností důsledek migrace zprostředkované lidskou činností. Ryby, lína nevyjímaje, jsou často vysazovány daleko od místa jejich původu, nehledě na genetickou podobnost a lokální adaptace. Nezřídka dokonce dochází k zarybňování...
|
|
| |
|
|
Prométheovská technologie: Diskursivní analýza a narativní konstrukce významu
Kotlík, Pavel ; Kandert, Josef (vedoucí práce) ; Balon, Jan (oponent)
Cílem práce je porozumění významu propojení současných a revolučních technologií s mýtem "O Prométheovi". V teoretické rovině jejich metaforické propojení považuji za heuristický nástroj sociální racionality, která má přisoudit realitě určitý smysl, má alegoricky vyjevovat na první pohled nezjevné významy moderních technologií. Představuje také imaginární vztah lidí k "reálným" podmínkám jejich existence, které se zároveň reflexivně ustavují. Prostřednictvím diskurzivní analýzy a analýzy narativní konstrukce, přistupuji k analýze mýtu v oblasti biotechnologií, jaderných technologií a technologie vzdělávání. Zde na základě historického významu mýtu odhaluji dva režimy vyprávění mýtu o technologii - triumfální (triumf) a katastrofální (spád). Oba plní důležitou úlohu v oblasti mocenských praktik. Triumf a spád se reflexivně opakují v různých technologických oblastech na základě narativní konstrukce ze strany aktérů - jsou diskurzivními formacemi. Aktéři těchto diskurzů vybírají vhodné paralely ze dvou metaforických částí, mýtu i technologie, aby vyhovovaly reprezentacím adekvátním smyslu jejich ideologie. Skupinovým vyjádřením těchto ideologií vznikají i tzv. prométheovská společenství. Diskurzivně tvárný, prométheovský mýtus bez místních a časových omezení ožívá i v 21.století. Metafora je součástí...
|
|
|
Metodika preventivní i sanační konzervace sbírkových předmětů z oblasti paleontologie a mineralogie ohrožených produkty degradace sulfidů
Sklenář, Jan ; Ekrt, Boris ; Sejkora, Jiří ; Kolesar, Peter ; Gazdová, Zuzana ; Malíková, Radana ; Nohejlová, Martina ; Kotlík, Petr ; Novák, Michal ; Ďurovič, Michal ; Říhová Ambrožová, Jana
Metodika představuje provázaný komplex postupů zahrnující experimentálně ověřené a uzpůsobené známé metody, zcela nové konzervační postupy a jejich kombinace. Představuje širokou aplikaci nových technologií a materiálů. Výsledkem modifikací známých postupů je zvýšení účinnosti a snížení invazivity. Tato metodika jako vůbec první pokrývá všechny základní formy nakládání s materiálem od akvizice až po finální uložení. Zahrnuje jak metody preventivní, tak sanační konzervace. Metodika je členěna tak, aby její struktura sledovala logickou návaznost prací. Tvoří ji teoretický oddíl shrnující problematiku, objekty a produkty degradace. Tento oddíl zahrnuje rovněž mapy lokalit ČR významných z hlediska problematiky. Následují vlastní metodické oddíly věnované postupům sběru a rané péče, vhodného uložení sbírkových předmětů (tedy oddíly věnované preventivní konzervaci), metodám sanační konzervace a metodám ošetření degradací zasažené dokumentace k sbírkovým předmětům. Další část je věnována analytickým prostředkům využitelným k zjištění degradačních produktů a dopadu na stav předmětu, na ni navazuje oddíl věnovaný možným prostředkům a postupům dokumentace. Poslední oddíl je věnovaný zásadám bezpečnosti práce. Na konci metodiky je zařazen seznam citovaných literárních zdrojů. Za účelem lepší orientace je k metodice připojeno algoritmické schéma umožňující rychlou orientaci v metodách. Metodika vznikla díky podpoře MKČR v rámci řešení projektu NAKI DF12P01OVV031.
Plný text: nusl-203643_3 -  PDF
Prezentace: nusl-203643_1 - PDF; nusl-203643_2 - PDF; nusl-203643_4 - PDF; nusl-203643_5 - PDF; nusl-203643_6 - PDF
|
|
|
Dlouhodobá péče o sochařská díla a díla uměleckých řemesel z kamene v krajině
Novotný, Jiří ; Lesniaková, Petra ; Halda, Josef ; Kaše, Jiří ; Kotlík, Petr ; Štaffen, Zdeněk
Předkládaná metodika byla vytvářena v letech 2012-2015 v rámci řešení projektu NAKI č. 27 vedeného pod názvem „Dlouhodobá péče o sochařská díla a díla uměleckých řemesel z kamene v krajině“ financovaného MK ČR. Podkladem pro vypracování této metodiky je mnohaletá restaurátorská a pedagogická činnost doc.Jiřího Novotného akad. soch. na FR a na řadě významných památek, mezi nimiž sochařská výtvarná a architektonická díla zhotovená z kamene, zvláště z pískovce, zaujímají významné místo.
Na tvorbě metodiky se podílel kolektiv odborníků složený z různých oborů participujících na péči o památky: P. Lesniaková, R. Tišlová, P. Dvořák, J. Halda, J. Kaše, P. Kotlík, Z. Staffen. Metodika se na interdisciplinárním základě zabývá postupy, které se v rámci dlouhodobé péče podílejí na poučené přípravě prací na památkách - sochařských a uměleckořemeslných dílech z kamene. Metodiku, která může být základem pro systematické poznání aktuálního stavu památek v jejich historické zprostředkovanosti, které lze využít při identifikaci díla, popisu a zhodnocení závad a postižení možných příčin, jejich vzniku. Získané údaje následně slouží zpracování materiálů pro posouzení přípravy prací na památce, zpracování plánů dlouhodobé péče, přípravy podkladů pro přípravu restaurátorských záměrů a vč. jejich základní koncepce. V metodice je vytvořen systém po sobě jdoucích kroků směřujících k hlubšímu poznání materiálové i výtvarné struktury památky a postižení jejich současných i možných budoucích významů pro nás.
Plný text: PDF; PDF; PDF; PDF
|
host ::
RSS.