|
|
A false portrait of Beatrice Cenci and its influence on art and literature from 18th to 21th century
Polláková, Petra ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Hlavná téma tejto diplomovej práce vychádza zo staršej seminárnej práce nazvanej Nepravý portrét Beatrice Cenci ako inšpirácia pre literatúru a umenie 19. až 21. storočia, ktorá vznikla v rámci Ikonografického seminára II., vedeného Prof. Lubomírem Konečným a PhDr. Hanou Hlaváčkovou na Ústave pro dějiny umění Filozofickej fakulty Univerzity Karlovy v Prahe v akademickom roku 2006/07. Seminár s podtitulom Popisy obrazů/ Obrazy popisů bol zameraný na problematiku ekfráze v dejinách európskeho umenia od antiky až po súčasnosť. Hlavným cieľom seminárnej práce sa stalo podrobnejšie skúmanie bohatej ikonografickej tradície, ktorá sa už niekoľko storočí viaže ku talianskemu barokovému obrazu znázorňujúcemu poprsie mladej ženy, otáčajúcej ponad rameno tvár smerom k divákovi (obr.1). Tento obraz od neznámeho autora, dnes v zbierkach Galleria Nazionale D'Arte Antica v rímskom paláci Barberini, bol koncom 18. storočia mylne identifikovaný ako portrét talianskej renesančnej šľachtičnej Beatrice Cenci. Tá bola roku 1599 popravená v Ríme za spoluúčasť na vražde svojho otca Francesca Cenciho. Krása a vznešenosť Beatrice ako i podozrenie, ktoré padlo na Francesca Cenciho, že svoju dcéru nútil do incestného vzťahu, viedli ku postupnej "glorifikácii" tejto ženy, i napriek zločinu, ktorého sa účastnila. Beatrice, ktorá už v...
|
|
|
Genderové aspekty tělesnosti v současném českém umění
Štefková, Zuzana ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Pachmanová, Martina (oponent)
Tato práce si klade za ci1 zmapovat klíčová térnata související s fonnamt zobrazení genderově specifické tělesnosti v recentnÍIn českém umění. Na příkladech případových studií a s použititn rnetodologický'ch postupú čerpajících z feministických východisek ovlivněných poststrukturalisfnem a psychoanalýzou zkoumánl, jak se vývoj společnosti po roce 1989 odráží v dílech českých a vybraných slovenských umělců a urrlělkyií. Po teoreticko-filosofickém úvodu shrnuji výstavy, které se tématern tělesnosti v českém prostředí zabývaly. Nás1eduje oddíl věnovaný projevůrn hetero- i homosexuální touhy. Samostatné kapitoly se zab)!vají inspirací ponlografickou vizuaIitou a vztahem erotiky a moci. Dalším tématem je rozbor genderově specifických zdrojů tělesné abjekce. Následující kapitoly analyzují obrazy ženských těl (stereotypních roH, rnateřství, specifik vtěiené subjektivity., vizuality ženských časopisů, nlýtu krásy), stejně jako aspekty tělesnosti mužů (včetně vizuálního přehodnocení tnaskul1nity, analýzy role penisu v konstrukci mužské subjektivity a v neposlední řadě dekonstrukce konceptu uměleckého génia). Mezi téfnata, která pojednávám v závěrečn)'ch kapitolách patří přehodnocení odděleni dvou rodú / pohlaví, rodové aspekty těla kyborga a koneč-ně geoder kurátora/-ky. V závěru práce zkoutnáun zda a do jaké tniry...
|
|
|
Melancholie po Dürerovi
Pešťák, David ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Rytina Albrechta Dürera z roku 1514 (obr. č.1) patří k dílům, která v umělecko - historickém bádání neustále přitahují pozornost. Málokterému jinému dílu se dostalo tolika rozličných a velmi často kontroverzních interpretací. Už Heinrich Wölfflin v roce 1923 trefně poznamenal, že Dürerova Melancholie zůstane vždy "Tummelplatz der Deutungen".1 Daří se sice vyložit jednotlivosti, ale celkovému uspokojivému výkladu jakoby toto mistrovké dílo stále unikalo. Celá řada historiků umění a badatelů z jiných oborů se pokoušela Dürerovo dílo analyzovat, avšak žádný z nich nedospěl k úplné a přesvědčivé ikonologické analýze. Problémem je už jen identifikace toho, co se na obraze vlastně nachází. A co teprve hledání smyslu, který se skrývá za jednotlivými objekty a hledání souvislostí mezi nimi. Zaobírání se tímto dílem je doprovázeno rozpory a mnohoznačnostmi, které ještě prohlubují jeho záhadnost. O tom svědčí i paradoxní fakt existence výkladu výkladů Dürerovy rytiny.
|
|
|
Příspěvek k teorii a praxi znázorňování afektů ve výtvarném umění kolem roku 1800
Ježková, Markéta ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Předložená práce se zabývá francouzskou klasicistní teorií o fungování a zobrazování afektů jako možném východisku některých výtvarných děl vzniklých v Čechách kolem roku 1800. Teorie fungování a zobrazování afektů byla ve Francii rozpracována během 17. století na půdě "Academie Royalle de Peinture & Sculpture". Akademikové se snažili na základě nejnovějších vědeckých poznatků (inspirovaných antikou) sestavit návod, jak vždy vytvořit dílo, které diváka "přivolá", umožní mu přečíst děj a v něm zobrazené postavy zasažené určitým afektem a v neposlední řadě jej dojme. Cestu naznačil svým spisem "Vášně duše" René Descartes, jehož teorii zpracoval, upravil a obohatil názornými kresbami královský dvorní malíř Charles Le Brun. Studentům výtvarného umění umožňovala poznat a pochopit příčiny, které nakonec vedou k projevu afektu ve tváři. Začínajícím umělcům mohla poskytnout vodítko pro zobrazení vášní, které vzhledem k pravidlům společenského chování nebylo možné na veřejnosti v běžně spatřit. Vzhledem k tomu, že většina kreseb byla neutrální, umožňovala použití pro obě pohlaví i v různém kontextu. Le Brunova příručka po prvním vydání v roce 1698 byla překládána do mnoha jazyků a rozšířila se po celé Evropě, ale ve Francii byla Le Brunovými následovníky odmítnuta. Roger de Piles a André Félibien Le Brunově teorii...
|
|
|
Osudy obrazů Palmy il Giovane ve sbírkách Království českého až do dnešních dnů
Wanková, Veronika ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
RESUMÉ Veronika Wanková OSUDY OBRAZŮ PALMY IL GIOVANE VE SBÍRKÁCH KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO AŽ DO DNEŠNÍCH DNŮ Diplomová práce "Osudy obrazů Palmy il Giovane ve sbírkách Království českého až do dnešních dnů" se v prvních kapitolách věnuje vztahu Palmy k Tizianově a Tintorettově dílně. Přestože se od nepaměti uvádělo, že byl Tizianovým žákem, nejnovější bádání tuto skutečnost popírá a uvažuje o něm jako o umělci, který pracoval nezávisle na Tizianovi. Je však nutno poznamenat, že pokud Tizianova dílna potřebovala výpomoc se zakázkami, Palma nikdy neodmítl. S druhým benátským velikánem Jacopem Tintorettem měl Palma možnost setkat se při výzdobě Dóžecího paláce v Benátkách. Tímto se mu naskytla příležitost poznat Tintorettův styl, pročež ho obdivoval, a také si k němu a jeho synovi Domenicovi Tintorettovi vytvořil velmi blízký vztah. Druhá část práce dokumentuje Palmova díla. Jelikož byl po smrti mistrů Tiziana, Tintoretta a Veroneseho považován za jejich pokračovatele a nositele tradice kvalitní benátské malby, získával také velké množství zakázek a řada šlechticů toužila mít jeho obrazy. Tento zájem se týkal i českého prostředí. Palmova díla k nám proudila hned z několika center - jednak přímo z Benátek, jednak z Vídně, ale například i z Norimberku. V diplomové práci se mi podařilo zdokumentovat šestnáct obrazů, o...
|
|
|
Antonio Maria Viani v Mantově. Malířské dílo a kresba.
Nová, Magdaléna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
RESUMÉ Diplomová práce se zabývá osobností Antonia Maria Vainiho a jeho činností v Mantově. Přestože se Viani na dvoře mantovských Gonzagů uplatnil také jako architekt, scénograf, dekoratér a zastával pozici prefekta staveb, ze které dohlížel na veškerou uměleckou činnost vycházející ode dvora, je práce zaměřena na jeho malířskou činnost a s ní související přípravné kresby. Jedním z cílů práce bylo shrnout dosavadní umělecko-historické bádání o Vianim, kterému byla věnována pozornost od 60. let minulého století. Podstatné pozornosti se Vianimu dostalo na výstavě konané v Cremoně na přelomu let 1997/1998, na které byly poprvé publikovány umělcovy kresby z teplických Clary-Aldringenských alb a položen základ k poznání tohoto umělce. Diplomová práce navazuje na závěry této výstavy, která se svým zaměřením věnovala převážně Vianiho cremonským pracím, ve snaze zdůraznit velkolepost malířského díla, které Viani vytvořil také v Mantově. Po kapitole věnující se stručnému životopisu a shrnutí působení Vianiho v rodné Cremoně a na dvoře bavorských Wittelsbachů, následuje kapitola obsahující jednotlivé Vianiho mantovské realizace, které jsou dnes po dlouhé době Vianimu znovu právem přisuzovány. Nemalá pozornost je věnována velkolepému projektu na výzdobu Casina di Gioto, kde měl být vytvořen soubor několika desítek...
|
|
|
Efemérní architektura renesančních festivit v kresbě Giulia Campiho
Hlušičková, Pavla ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Diplomová práce informuje o životě a díle cremonského malíře, architekta a dekoratéra Giulia Campiho (cca 1502-1572), který se v roce 1541 stal autorem dekorací pro triumfální vjezd císaře Karla V. do Cremony. Spolu se svým spolupracovníkem Camillem Boccaccinem navrhl celou řadu slavobran, jejichž podoba se do dnešních dnů dochovala na přípravných kresbách. Několik přípravných kreseb, které jsou součástí v nedávné době objeveného alba Clary - Aldringenů z Teplic, uchovává Národní galerie v Praze. Diplomová práce se dotýká problematiky Campiho návrhů slavobran - řeší výtvarné vlivy, které mohly mít na Campiho kresebný výraz vliv, uvádí další dochované kresby z evropských sbírkových institucí a shrnuje podobu trionfa Karla V. v roce 1541 a Filipa II. v roce 1549 do Cremony.
|
|
|
Žánrová malba 17. a počátku 18. století v Čechách
Rousová, Andrea ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Tema pn'ice "Zanrova malba 17. a pocatku 18. stoleti v Cechach" bylo zvoleno pfedevsim z toho duvodu, ze se doposud nikdo z badatelu teto problematice nevenoval. Prace tedy poprve mapuje situaci na umelecke scene, a to z nekolika lihlu pohledu, pficemz stezejni je poznani 0 zanrovych dflech umelcu pracujicich v Cechach obdobi raneho, a pfedevsim vrcholneho baroka. Pfedtim ale bylo tfeba definovat zanrovou malbu jako takovou, nebot' od jejiho vymezeni se pote odvijel vyber del, ktera v praci oznacuji za zanrova. Stirn souvisi take blizsi pfedstaveni problematiky ikonografie a ikonologie zanrove malby a to i z hlediska vyvoje interpretace pfednich specialistu na tuto diskutovanou oblast. Pozornost je venovana take zminkam 0 zanrove malbe v komentarich historiografU, maliru, teoretiku umeni a dalSich autoru od doby antiky po zaver 17. stoleti, nebot' z nich krome jineho vyplyva, ze tato kategorie nestala v popfedi jejich zajmu a staveli se k ni temer vyhradne kriticky. Na pfikladu sberatelstvi doby 17. a 18. stoleti je vsak prezentovan opacny pfistup, nebot' pocetne zastoupeni zanrove malby ve sbirkach at' uz aristokratickych, mest'anskych Ci klasternich poukazuje na jeji nesmirnou oblibu. Umelecke kolekce slouzily take jako zdroje inspirace pro mnohe z malifu pusobicich v Cechach, nebot' v nich byli pocetne...
|
|
|
Kapitoly z ikonografie renesančího portrétu v Čechách a na Moravě
Kubíková, Blanka ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent) ; Jakubec, Ondřej (oponent)
Předmětem této disertační práce je studium ikonografie a ikonologie vybraných podobizen z fondu závěsných šlechtických portrétů 16. a počátku 17. století z českých a moravských sbírek ajejich zasazení do souvislostí dobového portrétního malířství v sousedních zemích. První kapitola je věnována portrétům Viléma z Rožmberka. Výsadní postavení rožmberského vladaře, který v hierarchii společnosti českých zemí zaujímal druhé místo po králi, má své obrazové vyjádření ve velmožových celofigurových podobiznách, jež odrážejí v bezprostředním časovém sledu nejnovější portrétní tendence z císařského okruhu a v ikonografických detailech umožňují dílčí konkrétní ikonologické interpretace. Založení portrétní rodové galerie v době dočasné ztráty tohoto výlučného postavení je možné interpretovat jako důrazný projev odhodlání k obnově prestiže rodu. Druhá kapitola je věnována obrazům z pernštejnské sbírky: dvojportrétu Marie Manrique de Lara s nahým dítětem a podobizně jejího chotě, Vratislava z Pernštejna. Sledována je především symbolická výpověd' dvojportrétu, který lze vnímat jako mariánský identifikační portrét oslavující zajištění kontinuity rodu. V obsahovém v spojení s podobiznou Vratislava z Pernštejna, nositele Rádu zlatého rouna, pak tato portrétní skupina nabývá kromě reprezentativní funkce i výpověd' o konfesní...
|
|
|
Proměny teorie afrického umění ve 20. století
Bidlasová, Petra ; Winter, Tomáš (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Nejenom Afrika samotná, ale také její umění se vyznačuje nekonečným bohatstvím a rozmanitostí kulturních tradic a výtvarných forem. Tisíce kmenů, každý se svojí vlastní historií a tradicí, byly v průběhu 19. století na pokyn zvenčí vměstnány do uměle vytvořených hranic několika desítek států. Za podobné situace je nejenom nemožné mluvit o jednotné kulturní tradici celého afrického kontinentu, často je dokonce velmi obtížné najít jednotnou kulturní tradici i v rámci jedné poměrně malé africké země. Africké umění si můžeme nejlépe představit jako pestrou mozaiku jednotlivých stylů a kultur, z nichž je možné při troše trpělivosti složit obraz moderní historie afrického kontinentu. V průběhu 20. století bylo vydáno nespočetně publikací o africkém umění - do 60. let především o tradičním kmenovém umění, později se objevují i snahy o zmapování situace moderního a současného afrického umění. Autoři těchto děl se obvykle předem vzdávají nároku napsat komplexní historii umění na africkém kontinentu s poukazem, že na to je ještě brzy. Podobný cíl si neklade ani moje práce, ve které bych chtěla především ukázat, s jakými přístupy ke skládání této mozaiky se v průběhu 20. století můžeme setkat a jak se tyto přístupy během uvedené doby proměňovaly. Základem mé práce jsou dva příběhy, které začínají ve stejném okamžiku,...
|
host ::
RSS.