|
|
Nad hrobem mrtvého památku učiň. Hmotná funerální kultura raného novověku na příkladu Prahy.
Jarošová, Eva ; Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Bůžek, Václav (oponent) ; Jakubec, Ondřej (oponent)
Tématem disertační práce jsou památky hmotné funerální kultury, zejména náhrobky a kamenné epitafy z let 1500-1650 na území Prahy. Práce analyzuje 592 záznamů o těchto památkách a hodnotí je z hlediska funkčního i obsahového. Zabývá se jejich datací, lokací a materiálem, zároveň i podobou, obsahem nápisu a nápisovým písmem. Poznatky uvádí do kontextu evropského a českého funerálního umění. Kultura pražských náhrobků se při komparaci s českým, ale především zahraničním materiálem jeví jako velmi skromná až nevýrazná, zcela postrádající některé formy či typy monumentů. Jedním z důvodů tohoto stavu je charakter Prahy jako města královského, které poskytovalo pohřební prostor sice exkluzivní, ovšem málokdy kontinuální. Druhým důvodem je dlouhodobé evangelické prostředí města, které mělo silný vliv na uměřenost ve výtvarném umění. S tím souvisí i nerozvíjení portrétního sochařství, které bylo pokládáno za příliš luxusní. Naproti tomu konfese jako taková hraje v kultuře pražských náhrobků a kamenných epitafů roli spíše okrajovou, vyjádřenou především volbou pohřebního místa. Klíčová slova: epitafy, funerální kultura, náhrobky, Praha, raný novověk
|
|
|
Spontánně motivované nápisy a kresby v sakrálním prostoru
Bartůňková, Lucie ; Alt, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Jakubec, Ondřej (oponent)
Spontánně motivované nápisy a kresby jsou v sakrálním prostoru dosud opomíjenými a málo refektovanými prameny, které navíc bývají v rámci rutinních oprav zdiva, historic- kých omítek, mobiliáře a dřevěných prvků odstraňovány bez jejich hlubší analýzy v kontextu dějin konkrétní stavby. Disertační práce vznikla jako odezva na tuto situaci a jejím cílem je základní heuristika a komparace nových, ale i zaniklých, či v současnosti neprezentovaných dokladů těchto spe- cifckých stop, odrážejících každodennost v církevních objektech. Práce má také praktickou rovinu, kterou je sumarizace možností dokumentace a průzkumu historických grafti prostřednictvím neinvazivních metod a následné uplatnění a ověření získaných poznatků v rámci kazuistické studie, soustředěné na epigrafcké soubory v areálu bývalého piaristického komplexu v Litomyšli. Klíčová slova historická grafti - spontánní nápisy a kresby - památková péče - sakrální stavby - sym- boly
|
|
|
Architektura klášterů františkánů observantů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v druhé polovině 15. století
Křenková, Zuzana ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Jakubec, Ondřej (oponent) ; Jarošová, Markéta (oponent)
Dějiny středoevropské františkánské observance byly doposud nahlíženy jako dějiny jednotlivých klášterů, či obecněji jako dějiny sporů v otázkách vzdělání, kultury a národnosti. Úkolem předložené disertační práce je sledovat je z hlediska uměleckohistorického, analyzovat širší otázky architektury řádových staveb posledního velkého řádového společenství středověku, popsat je a zhodnotit. Základní strukturu práce tvoří monografické kapitoly sledující dějiny a stavební vývoj patnácti zachovaných a třinácti zaniklých klášterů na území české řádové provincie (Čech, Moravy, Slezska a Horní Lužice). Katalogovou část uvozují kapitoly sumarizující historický kontext působení františkánů observantů v krátké periodě od druhé poloviny 15. století do první poloviny 16. století, ve které observanté české provincie zaznamenali etapu vzepjetí i razantní pád. Dějiny řádu pak následuje pojednání, ve kterém jsou popsány zákonitosti procesu fundace a výstavby konventů, řádová pravidla limitující uměleckou tvorbu a především charakter architektury řádových staveb. Klíčová slova františkáni observanté, pozdně gotická architektura, kláštery, pozdní středověk, Jan Kapistrán, sklípkové klenby, šlechtický mecenát
|
|
|
"Homo deformis". Fascinace deformovanou podobou lidského těla v českém prostředí mezi léty 1526-1620
Sochatzi Babič, Elena ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Jakubec, Ondřej (oponent) ; Divišová, Bohdana (oponent)
V průběhu 16. století se setkáváme s jevem, kde tělesně postižení byli kvůli svému vzhledu považováni za kuriozity nebo zázraky. Některé případy byly tak neuvěřitelné, že dávaly impuls k vytvoření uměleckého díla. Námět abnormálně tělesně postižených byl populární mezi všemi společenskými vrstvami a jejich podobizny byly shromažďovány měšťani, vědci, šlechtici a králi. Disertační projekt "Homo deformis. Fascinace deformovanou podobou lidského těla v českých zemích v letech 1526-1620" si klade za cíl prozkoumat, jak bylo vyobrazení "homo deformis" představeno ve výtvarném umění v českých zemích v kontextu Svaté říše římské národu německého v letech 1526 až 1620. Tato disertační práce studuje jednotlivé příklady lidské monstrozity, které se objevuji na nejrůznějších formách ztvárnění: portrétech, alegoriích, vědeckých ilustracích a novinových letácích. Zkoumá podobizny abnormálně tělesně postižených a zaměřuje se na jejich symbolický význam a estetickou interpretaci. Věnuje se otázkám vnímání abnormálně tělesně postižených v 16. století a shrnuje znalosti o jednotlivých osobách. Ukazuje, jak raně novověká česká společnost reagovala na vzhled abnormálně postižených a do jaké sociální kategorie je zařazovala. Projekt studuje důvody umělecké motivace pro vytváření vyobrazení "homo deformis" v 16....
|
|
|
Zelené světnice a malba v profánních prostorech na konci středověku
Dienstbier, Jan ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Jakubec, Ondřej (oponent) ; Gerát, Ivan (oponent)
Práce přináší podrobnou analýzu pozdně středověkých nástěnných maleb v tzv. zelené světnici na hradě Žirovnice a dalších podobných pozdně středověkých komplexech nástěnných maleb. Oproti starší literatuře práce akcentuje vzájemné ikonografické souvislosti výjevů zobrazených na jednotlivých stěnách žirovnického sálu: výjevů Paridova soudu, Judity stínající Holoferna, exempla Bába je horší než čert i obrazu dříve považovaného za Šalamounův soud (patrně podobenství o manželském a nemanželském dítěti). Ty na základě komparacích spojuje s podobnými vyobrazeními v zahraničí i jejich zpracováním v soudobé literatuře. Podrobně přitom ukazuje jejich spojitost s dobově oblíbeným konceptem kritiky moci žen (Weibermacht). Tento byl podobně jako jinde také na Žirovnici spojen s alegorií prchavosti lásky a pomíjivosti vůbec. V tomto smyslu pak práce interpretuje i i zdánlivě žánrová vyobrazení lovu a turnaje, k čemuž ukazuje celá řada detailů, které subverzivně převracejí jejich význam. Práce dále přináší srovnání Žirovnice s dalšími obdobnými památkami v Čechách a na Moravě a zamýšlí se nad jejich funkcí. Zároveň se zabývá problematikou uměleckohistorického fenoménu zelených světnic, k jehož prosazení ve středoevropském kontextu významně přispěl český historik umění Josef Krása. Práci je předeslán obsáhlý...
|
|
|
Malířská výzdoba zámku Bučovice ve 2. pol. 16. století: recepce benátských vzorů
Knedlíková Wanková, Veronika ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Jakubec, Ondřej (oponent) ; Waisser, Pavel (oponent)
Nástěnná malířská výzdoba pěti bučovických sálů se v minulosti chápala především jako uplatnění kopií několika zjištěných vzorů. V souvislosti s pobytem Jacopa Strady v Bučovicích lze soudit, že se antikvář měl patrně setkat se Šemberou a nabídnout mu či přímo prodat nějaké předlohy pro výzdobu vnitřních prostor zámku. Strada se od přestěhování císařského dvora do Prahy a po ztrátě privilegovaného postavení u císaře Rudolfa II. snažil zprostředkovat předměty svých sbírek nejrůznějším šlechticům. Šemberova potřeba a touha po reprezentativních místnostech hodných rodu Boskoviců tak mohla Stradovi vyhovovat, a tím ochotněji se s ním chtěl potkat. Strada tak pomohl Šemberovi upozornit na význam jeho rodu. Vztažení na něj je patrné hned v první místnosti, kde nade dveře bohatě zdobeného Císařského sálu byl umístěn erb Boskoviců se stříbrným sedmizubým hřebenem na červeném poli. O Stradově sběratelské činnosti se dovídáme především z různých pramenů, ale určení konkrétních předmětů z jeho vlastnictví se již jen obtížně dohledává. Z malého množství dokumentovaných děl a zpráv současníků si lze částečně udělat představu, s kým se stýkal a čí díla obdivoval a sbíral. Ve výmalbě bučovického zámku lze najít čtyři momenty: benátské vzory, kopírování antických kompozic, reakce na výzdobu mantovského Palazzo Te...
|
|
|
Architektura klášterů františkánů observantů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v druhé polovině 15. století
Křenková, Zuzana ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Jakubec, Ondřej (oponent) ; Jarošová, Markéta (oponent)
Dějiny středoevropské františkánské observance byly doposud nahlíženy jako dějiny jednotlivých klášterů, či obecněji jako dějiny sporů v otázkách vzdělání, kultury a národnosti. Úkolem předložené disertační práce je sledovat je z hlediska uměleckohistorického, analyzovat širší otázky architektury řádových staveb posledního velkého řádového společenství středověku, popsat je a zhodnotit. Základní strukturu práce tvoří monografické kapitoly sledující dějiny a stavební vývoj patnácti zachovaných a třinácti zaniklých klášterů na území české řádové provincie (Čech, Moravy, Slezska a Horní Lužice). Katalogovou část uvozují kapitoly sumarizující historický kontext působení františkánů observantů v krátké periodě od druhé poloviny 15. století do první poloviny 16. století, ve které observanté české provincie zaznamenali etapu vzepjetí i razantní pád. Dějiny řádu pak následuje pojednání, ve kterém jsou popsány zákonitosti procesu fundace a výstavby konventů, řádová pravidla limitující uměleckou tvorbu a především charakter architektury řádových staveb. Klíčová slova františkáni observanté, pozdně gotická architektura, kláštery, pozdní středověk, Jan Kapistrán, sklípkové klenby, šlechtický mecenát
|
|
|
Kapitoly z ikonografie renesančího portrétu v Čechách a na Moravě
Kubíková, Blanka ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent) ; Jakubec, Ondřej (oponent)
Předmětem této disertační práce je studium ikonografie a ikonologie vybraných podobizen z fondu závěsných šlechtických portrétů 16. a počátku 17. století z českých a moravských sbírek ajejich zasazení do souvislostí dobového portrétního malířství v sousedních zemích. První kapitola je věnována portrétům Viléma z Rožmberka. Výsadní postavení rožmberského vladaře, který v hierarchii společnosti českých zemí zaujímal druhé místo po králi, má své obrazové vyjádření ve velmožových celofigurových podobiznách, jež odrážejí v bezprostředním časovém sledu nejnovější portrétní tendence z císařského okruhu a v ikonografických detailech umožňují dílčí konkrétní ikonologické interpretace. Založení portrétní rodové galerie v době dočasné ztráty tohoto výlučného postavení je možné interpretovat jako důrazný projev odhodlání k obnově prestiže rodu. Druhá kapitola je věnována obrazům z pernštejnské sbírky: dvojportrétu Marie Manrique de Lara s nahým dítětem a podobizně jejího chotě, Vratislava z Pernštejna. Sledována je především symbolická výpověd' dvojportrétu, který lze vnímat jako mariánský identifikační portrét oslavující zajištění kontinuity rodu. V obsahovém v spojení s podobiznou Vratislava z Pernštejna, nositele Rádu zlatého rouna, pak tato portrétní skupina nabývá kromě reprezentativní funkce i výpověd' o konfesní...
|
host ::
RSS.