|
|
Mistr Hartmann a švábské sochařství počátku 15. století
Hladká, Kateřina ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Hlobil, Ivo (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
Mistr Hartmann a švábské řezbářství počátku 15. století Ulmský kameník Mistr Hartmann je dějinám umění známý již dlouho, ale jeho role ve švábském řezbářství počátku 15. století stále vyvolává mnohé otázky. Hartmannovi bývá přiznávána vůdčí pozice jak v huti, tak v řezbářské dílně, zatímco proti mluví průměrná kvalita jeho soch a skutečnost, že se měšťanem stal až roku 1428, tedy déle než 10 let poté, co je v Ulmu poprvé doložen. Tato práce zkoumá Mistra Hartmanna nejprve z hlediska sociální a kulturní situace v Ulmu na počátku 15. století. Zpřesňuje jeho roli v rámci hutního provozu při stavbě ulmského farního kostela a výzdobě západního průčelí, jehož ikonografický program do značné míry odráží historické okolnosti svého vzniku. Druhá část práce se zaměřuje na řezbářskou dílnu, v níž vznikl oltářní retábl z Dornstadtu, a na fenomén rozšíření tohoto stylu po celém Švábsku. Ulmská dílna je představena v kontextu města a zdejší huti, někdejších lokálních center i vzdálenějších regionů. Kolem roku 1415 pozorujeme velmi aktivní uměleckou výměnu zejména se středním Porýním. Ulm, který kolem roku 1400 neměl výraznou řezbářskou tradici, se v průběhu velmi krátké doby stal hlavním uměleckým střediskem Horního Švábska. Právě v době růstu moci říšského města můžeme na příkladu Mistra Hartmanna velmi dobře...
|
|
|
Mistr Týnské Kalvárie
Bartuňková, Kateřina ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Klípa, Jan (oponent)
Klíčová slova Mistr Týnské kalvárie, krásný sloh, řezbářství, Praha, restaurátorské práce, Krucifix, Bolestný Kristus Abstrakt Bakalářská práce se věnuje tématu Ukřižovaného a Bolestného Krista v díle Mistra Týnské kalvárie, pražského řezbáře první poloviny 15. století. Práce podává přehled dosavadních badatelských názorů, které se snaží kriticky hodnotit a navrhnout některá možná další řešení vztahující se převážně k dataci, autorství a ke kontextu umístění konkrétních děl. Práce je členěna do šesti obsahových kapitol, přičemž první podává přehled dosavadní literatury. Následující kapitoly se věnují tvorbě Mistra Týnské kalvárie. První z nich pojednává o stylovému původu mistra. Následující kapitola se věnuje ikonografii Bolestného Krista, dále představuje výzdobu radničních síní, následuje představení a rozbor soch Bolestného Krista ze Staroměstské a Novoměstské radnice. Další kapitola se věnuje ikonografii Krucifixu a konkrétním dílům mistra, a to Ukřižovanému z chrámu sv. Víta, Ukřižovanému z kaple Dumlosů ve Vratislavi, Ukřižovanému z Jílového, Ukřižovanému ze sv. Jana pod Skalou a Ukřižovanému z chrámu Panny Marie před Týnem. Předposlední kapitola je doplňková a věnuje se dílům Mistra Týnské kalvárie ve Vratislavi. Na Závěr se snažím shrnout svůj pohled na to, jak vypadala dílna Mistra Týnské kalvárie.
|
|
| |
|
|
Recepce díla Lucase Cranacha st. v malířství první poloviny 16. století v Čechách
Hamsíková, Magdaléna ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
1 Abstrakt Recepce děl Lucase Cranacha staršího v malířství první poloviny 16. století v Čechách Práce se zabývá osobností a dílem renesančního malíře Lucase Cranacha st. (1572-1553) a recepcemi jeho prací a prací jeho dílny v malířství první poloviny 16. století v Čechách. Umělecká produkce v Čechách, podobně jako ve století patnáctém, byla v této době koncentrována do menších center a z velké části se orientovala na malířství sousedních, především německy mluvících zemí. Stopy Cranachovy nezaměnitelné výtvarné estetiky lze u nás sledovat od prvního až téměř do sedmého desítiletí šestnáctého století, mimo jiné proto, že život Cranachova stylu, až do této doby prodloužil jeho syn Lucas Cranach mladší (1515-1586). Dá se říci, že se žádnému z jeho současníků nebo jeho žákům nepodařilo prosadit v tak rozsáhlém měřítku, po tak dlouhou dobu a mezi tak širokou vrstvou objednavatelů jako právě Lucasi Cranachovi st. Příčina byla shledávána již staršími badateli v jeho masové dílenské produkci a jisté "naučitelnosti" jeho stylu (Max J. Friedländer), který se šířil zejména od dvacátých let 16. století i mimo hranice saského kurfiřtství. Tyto recepce probíhaly zaprvé prostřednictvím jeho grafických předloh, zadruhé prostřednictvím importů jeho děl ze Saska a za třetí ve významné míře též díky jeho žákům, následovníkům...
|
|
|
Recepce díla Lucase Cranacha st. v malířství první poloviny 16. století v Čechách
Hamsíková, Magdaléna ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
1 Abstrakt Recepce děl Lucase Cranacha staršího v malířství první poloviny 16. století v Čechách Práce se zabývá osobností a dílem renesančního malíře Lucase Cranacha st. (1572-1553) a recepcemi jeho prací a prací jeho dílny v malířství první poloviny 16. století v Čechách. Umělecká produkce v Čechách, podobně jako ve století patnáctém, byla v této době koncentrována do menších center a z velké části se orientovala na malířství sousedních, především německy mluvících zemí. Stopy Cranachovy nezaměnitelné výtvarné estetiky lze u nás sledovat od prvního až téměř do sedmého desítiletí šestnáctého století, mimo jiné proto, že život Cranachova stylu, až do této doby prodloužil jeho syn Lucas Cranach mladší (1515-1586). Dá se říci, že se žádnému z jeho současníků nebo jeho žákům nepodařilo prosadit v tak rozsáhlém měřítku, po tak dlouhou dobu a mezi tak širokou vrstvou objednavatelů jako právě Lucasi Cranachovi st. Příčina byla shledávána již staršími badateli v jeho masové dílenské produkci a jisté "naučitelnosti" jeho stylu (Max J. Friedländer), který se šířil zejména od dvacátých let 16. století i mimo hranice saského kurfiřtství. Tyto recepce probíhaly zaprvé prostřednictvím jeho grafických předloh, zadruhé prostřednictvím importů jeho děl ze Saska a za třetí ve významné míře též díky jeho žákům, následovníkům...
|
|
|
Sváteční Kristus
Záruba - Pfeffermann, Josef ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Kubík, Viktor (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
Obraz Svátečního Krista je ikonografickým typem, který se již stal pevnou součástí ikonografických lexikonů jako velmi vzácná a neobvyklá forma pozdně-středověkého Mahnbildu1. Je tvořen centrálně umístěnou figurou Krista nebo alegorické postavy a okolo bývají rozloženy různé pracovní nástroje nebo pracující postavy. Kristus je v některých případech pracovními nástroji zraňován. V ikonografických lexikonech byl tento typ definován jako zvláštní typ obrazu, který byl užíván jako osvětný prostředek prosazující svěcení svátků a dodržování svátečního klidu. Toto jasné přiřazení k určitému významu je v krátkém pojednání slovníkového hesla nezbytné. Aniž bych tuto funkci zpochybňoval, snažím se doložit větší významovou šíři. Sváteční Krista spojuji také s eschatologickými představami, které ostatně s ideologií sedmého dne velmi těsně souvisí. Spojení Krista a řemeslných nástrojů se snažím vysvětlit jako sociálně velmi důležitý symbol laicisace křesťanské víry. V práci nejprve rozvíjím rostoucí význam vizuální zbožnosti a tělesného následování Krista pro kulturu třináctého století. Tímto přehledem ukazuji na stručnou rekapitulaci vývoje eucharistické úcty a františkánského konceptu Imitatio Christi. Nejdynamičtější rozvoj této kultury se vázal především na klášterní prostředí a na kulturu privátní kontemplace. Pro...
|
|
|
Kapitoly z deskové malby krásného slohu
Klípa, Jan ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Práce má charakter dvou kapitol zamýšleného většího celku. První část se zabývá vývojem a obsahem základních pojmů, spojených s uměním přelomu 14. a 15. století. Snaží se postihnout obecnější tendence, které krystalizovaly v rámci procesu formulace termínů: mezinárodní sloh, dvorský sloh, krásný sloh apod. Největší pozornost je při tom věnována dějinám pojmu krásný sloh a jeho obsahu, v nichž připadla významná úloha tuzemskému bádání v průběhu minulého století. Obecné otázky slohu ve výtvarném umění pozdního středověku hrají totiž v rámci studia umění kolem roku 1400 podstatnou roli a žádné další zpracování této tématiky se neobejde bez historiografické reflexe, která pojmenuje a přijme dobovou a myšlenkovou podmíněnost základních pojmů. V závěru první části jsou formulovány hypotetické výhledy týkající se směřování budoucího studia umění kolem roku 1400 na celoevropské i na regionální úrovni. Druhá část práce je věnována konkrétní problematice podoby tohoto umění ve vídeňském malířství první třetiny 15. století a jeho vztahům k českému umění krásného slohu. Vídeňský příklad se ukazuje jako instruktivní pro hodnocení pražské malířské produkce v prvních desetiletích 15. století. Rozvinula se zde totiž plodná tradice, nepřerušená radikálními zásahy ze strany společenských otřesů, která navíc, a to je jeden z...
|
|
|
Sváteční Kristus
Záruba - Pfeffermann, Josef ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Kubík, Viktor (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
Obraz Svátečního Krista je ikonografickým typem, který se již stal pevnou součástí ikonografických lexikonů jako velmi vzácná a neobvyklá forma pozdně-středověkého Mahnbildu1. Je tvořen centrálně umístěnou figurou Krista nebo alegorické postavy a okolo bývají rozloženy různé pracovní nástroje nebo pracující postavy. Kristus je v některých případech pracovními nástroji zraňován. V ikonografických lexikonech byl tento typ definován jako zvláštní typ obrazu, který byl užíván jako osvětný prostředek prosazující svěcení svátků a dodržování svátečního klidu. Toto jasné přiřazení k určitému významu je v krátkém pojednání slovníkového hesla nezbytné. Aniž bych tuto funkci zpochybňoval, snažím se doložit větší významovou šíři. Sváteční Krista spojuji také s eschatologickými představami, které ostatně s ideologií sedmého dne velmi těsně souvisí. Spojení Krista a řemeslných nástrojů se snažím vysvětlit jako sociálně velmi důležitý symbol laicisace křesťanské víry. V práci nejprve rozvíjím rostoucí význam vizuální zbožnosti a tělesného následování Krista pro kulturu třináctého století. Tímto přehledem ukazuji na stručnou rekapitulaci vývoje eucharistické úcty a františkánského konceptu Imitatio Christi. Nejdynamičtější rozvoj této kultury se vázal především na klášterní prostředí a na kulturu privátní kontemplace. Pro...
|
|
|
Kapitoly z deskové malby krásného slohu
Klípa, Jan ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Práce má charakter dvou kapitol zamýšleného většího celku. První část se zabývá vývojem a obsahem základních pojmů, spojených s uměním přelomu 14. a 15. století. Snaží se postihnout obecnější tendence, které krystalizovaly v rámci procesu formulace termínů: mezinárodní sloh, dvorský sloh, krásný sloh apod. Největší pozornost je při tom věnována dějinám pojmu krásný sloh a jeho obsahu, v nichž připadla významná úloha tuzemskému bádání v průběhu minulého století. Obecné otázky slohu ve výtvarném umění pozdního středověku hrají totiž v rámci studia umění kolem roku 1400 podstatnou roli a žádné další zpracování této tématiky se neobejde bez historiografické reflexe, která pojmenuje a přijme dobovou a myšlenkovou podmíněnost základních pojmů. V závěru první části jsou formulovány hypotetické výhledy týkající se směřování budoucího studia umění kolem roku 1400 na celoevropské i na regionální úrovni. Druhá část práce je věnována konkrétní problematice podoby tohoto umění ve vídeňském malířství první třetiny 15. století a jeho vztahům k českému umění krásného slohu. Vídeňský příklad se ukazuje jako instruktivní pro hodnocení pražské malířské produkce v prvních desetiletích 15. století. Rozvinula se zde totiž plodná tradice, nepřerušená radikálními zásahy ze strany společenských otřesů, která navíc, a to je jeden z...
|
|
| |
host ::
RSS.