|
|
Pojem krásy v prvním, druhém a třetím vydání Jungmannovy Slovesnosti
Vinická, Lucie ; Hlobil, Tomáš (vedoucí práce) ; Kaplický, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zabývá problematikou krásy ve třech vydáních Jungmannovy Slovesnosti. Postupně zužuje téma na koncept druhů krásy v prvních dvou vydáních. První část práce je věnována nastínění okolností vzniku Slovesnosti a Jungmannovy doby. Také stručně představuje sekundární literaturu, metodu a cíl práce. Druhá a třetí část rozebírají koncept krásy v prvním a druhém vydání Slovesnosti a čtvrtá, stěžejní, tyto postřehy komparuje. Cílem této práce je poukázat na autorův přístup, postihnout změny, které nastaly ve druhém vydání ve srovnání s prvním a představit Jungmannovu práci s koncepty krásy.
|
|
|
Šaty dělají člověka: trend a teorie módní změny
Josephy, Michal ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Stibral, Karel (oponent) ; Kaplický, Martin (oponent)
.: ABSTRAKT: Tato práce se zaměřuje na současného metropolitního člověka a ve společnosti akcentovaný fenomén módy, konkrétně pak na její procesuální část, kterou je změna reprezentovaná módními trendy. Cílem práce je zjistit, jakým způsobem člověk, resp. aktéři interagující v rámci módního systému, vnímají trendy a jejich působení. Tato otázka je zodpovězena prostřednictvím metody zakotvené teorie a předložena v typologickém modelu mechanismů módních trendů, sklenutém do teorie trendu jako vizuální změny.
|
|
|
Role empatie v recepci filmového díla
Csicsely, Lukáš ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Kaplický, Martin (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá tématem empatie v recepci filmového díla a odlišením empatie od termínů, které jsou s ní obecně zaměňovány (identifikace a sympatie), v reprezentativním výběru textů psychoanalýzy a filmového kognitivismu, kterým slouží jako pozadí práce Bely Budy "Čo vieme o empatii?". První dvě části se zabývají vymezením Budovy empatie a odlišením empatie od sympatie, identifikace a projekce v kontextu recepce filmového díla s důrazem na psychickou distanci. Další část se zabývá komparací jednotlivých konceptů autorů z oblasti psychoanalýzy (Mulvayová a Metz) a filmového kognitivismu (Carroll, Neill, Grodal, Smith) s ohledem na části předešlé.
|
|
|
Environmentální estetika Arnolda Berleanta
Lahovská, Kristýna ; Dadejík, Ondřej (vedoucí práce) ; Kaplický, Martin (oponent)
Cílem práce bylo zaměřit se na environmentální estetiku amerického estetika Arnolda Berleanta. Zaměřili jsme se nejprve na jeho teoretické estetické názory a poté přecházíme k jejich uplatnění na poli environmentální estetiky. Pro srovnání Berleantových názorů jsme použili práci dalšího amerického estetika, Allena Carlsona. V oblasti teoretických estetických názorů nelze u Berleanta pominout pojmy estetická zkušenost, hodnota a sociální faktor. Tyto body se stávají ústředními pilíři Berleantovy estetiky účasti, kterou bychom rádi blíže představili. Jako velmi přínosné pro environmentální estetiku nám také přijde Berleantovo zhodnocení jednotlivých negativních a pozitivních estetických hodnot. U Allena Carlsona pracujeme na poli teoretické estetiky s několika modely. Autor zhodnocuje jejich větší či menší funkčnost pro environmentální estetiku. Posledním bodem této práce je zaměření se na určitý typ prostředí, konkrétněji na architekturu a zábavní park. Zde jsme chtěli ukázat, jak Berleant pracuje s estetickým hodnocením u konkrétního typu prostředí. Allen Carlson si vybral jako určitý typ prostředí americké farmy. Zaobírá se tím, jak se estetické hodnocení těchto objektů proměnilo během jednoho století. KLÍČOVÁ SLOVA: Arnold Berleant, Allen Carlson, environmentální estetika, estetická hodnota,...
|
|
|
Kapitola o dramatickém básnictví v prvním a druhém vydání Jungmannovy Slovesnosti
Fleyberková, Klára ; Hlobil, Tomáš (vedoucí práce) ; Kaplický, Martin (oponent)
Josef Jungmann (1773 - 1847), vůdčí osobnost mladší obrozenecké generace, je pro naši kulturu zásadní a uznávanou autoritou1 především v oblasti jazykovědné. Jeho teorie však mají dopady i na další vědní obory, včetně estetiky. Prací, kterou lze nahlížet prizmatem více vědních disciplín, je bezpochyby Slovesnost. Slovesnost vyšla za Jungmannova života třikrát. Poprvé to bylo v roce 1820, kdy se objevila jako učebnice pro gymnázia pod titulem Slowesnost aneb zbjrka přjkladů s krátkým pogednánjm o slohu. Její úvodní část, nazvaná Počátkowé slohu (stylu), byla první česky psanou souhrnnou poetikou a teorií literatury. Druhá část, Přjklady, uváděla obsáhlou chrestomatii, jež ilustrovala teoretické poznatky z prvního dílu knihy ukázkami textů poetických, prozaických i dramatických žánrů.2 Jungmann později cítil potřebu své dílo přepracovat (tak tomu ostatně bylo i u jiných jeho knih). Slovesnost se tak roku 1845 dočkala svého druhého vydání, tentokrát s podtitulem Náuka o wýmluwnosti prosaické, básnické i řečnické se sbírkau příkladů w newázané i wázané řeči. Změna podtitulu ukazuje, že první vydání obsahovalo teoretické pojednání o jednotlivých žánrech jen jako doplněk ke sbírce příkladů konkrétních děl. U druhého je naproti tomu důraz kladen právě na teoretickou část, kterou příklady doplňují.3 Nešlo pouze o...
|
|
|
Pragmatické momenty v disertační práci Karla Čapka
Váchová, Michaela ; Dadejík, Ondřej (vedoucí práce) ; Kaplický, Martin (oponent)
Karel Čapek je označován za pragmatika české filozofie. Pragmatismus měl ovšem v 1. polovině 20. století v českém filozofickém prostředí hned několik obhájců z idealistického tábora (Emanuel Rádl, Karel Vorovka, …). Většina z nich však americký pragmatismus méně či více desinterpretovala a tento směr se pro ně stal pouze úsekem cesty k jiné filozofii. Jelikož Karel Čapek ukončil svá studia disertační prací na téma Objektivní metoda v estetice se zřením k výtvarnému umění, položila jsem si otázku, zda se u něj pragmatické vlivy promítly rovněž do oblasti estetiky. Prostřednictvím komparace s textem Umění jako zkušenost Johna Deweyho je zřejmé, že inspirace pragmatismem se u Čapka projevila i v této oblasti. Je ovšem možné hovořit pouze o momentech, v nichž se pragmatismus odráží, nikoliv o konceptu pragmatické estetiky.
|
|
|
Multiplicita a jedinečnost: impulsy Whiteheadovy filosofie pro estetiku
Kaplický, Martin ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Marcelli, Miroslav (oponent)
Tato disertační práce má dva základní cíle. Prvním je představení mnohovrstevnaté filosofie Alfreda North Whiteheada novým způsobem. Klíčem k tomu je analýza Whiteheadovy kategorie ultimátního jako kreativity odvíjející se v rámci dvou neodlučitelných limit, multiplicity a jedinečnosti. Druhým cílem je využití Whiteheadova filosofického schématu pro estetickou teorii. Práce je proto rozdělena na dvě části. První filosofická část je členěna do tří kapitol. Každá z nich se snaží postihnout určité patro Whiteheadova filosofického díla. První se zabývá Whiteheadovou definicí spekulativní filosofie a snaží se ukázat, jakou roli v ní hrají multiplicita jedinečnost. Druhá kapitola je věnována analýze aktuální události v jejím procesu konkrescence. Třetí kapitola se zabývá Whiteheadovým pojetím společenství. Druhá estetická část je členěna do dvou kapitol. První kapitola druhé části představuje rozvinutí whiteheadovské estetiky Donalda W. Sherburna, založené na Whiteheadově pojetí propozice. Upozorňuje na Sherburnovo statické pojetí přírodní krásy a snaží se navrhnout interpretaci, která bude více dynamická. V druhé kapitole druhé části je představena environmentální estetika Allena Carlsona, která se snaží ukázat, že estetická zkušenost přírodní krásy statická není. Je ukázáno, že Carlsonovy argumenty jsou...
|
|
|
Kýč a divadlo
Haplová, Barbora ; KAPLICKÝ, Martin (vedoucí práce) ; ETLÍK, Jaroslav (oponent)
Tato bakalářská práce si klade za cíl pokusit se identifikovat kýč v divadelní inscenaci na základě principů, kterými se obecně kýč od umění odlišuje, a ukázat, jakými prostředky je možné kýč v divadelní inscenaci tematizovat. V teoretické části práce čerpá především z knihy Umění a kýč Tomáše Kulky a z textů Jana Mukařovského, Umberta Eca, Milana Kundery, Ludwiga Giesze, Matei Calinescu, Václava Černého atd. Teoretický základ by měl být využit k analýze Buchet a bohyní režiséra Jana Friče a Dvaceti tisíci stránek režisérky Zuzany Burianové, v obojím případě absolventských inscenací posluchačů Katedry činoherního divadla DAMU uváděných v divadle DISK.
Hlavní přínos práce spočívá ve snaze soustředit pozornost na projevy a reflexi kýče v tvorbě nejmladších divadelních osobností a konfrontovat obecně estetickou teorii s reálnými divadelními inscenacemi. Základními zdroji informací pro analýzu jmenovaných inscenací byla jednotlivá představení a jejich videozáznamy, dále původní český text hry Buchty a bohyně Petra Kolečka a inscenační verze textu hry Dvacet tisíc stránek Lukase Bärfusse v českém překladu Magdaleny Štulcové s úpravami Heleny Kebrtové a Zuzany Burianové.
|
|
|
Objektivita a umělecká kritika
Pacáková, Pavlína ; KAPLICKÝ, Martin (vedoucí práce) ; KUBALÍK, Štěpán (oponent)
Diplomová práce na téma Objektivita a umělecká kritika se zabývá otázkou, za jakých okolností lze považovat kritický výrok o inscenaci za objektivnější než výrok jiný. Práce začíná vymezením zkoumaného pole: definicí umělecké a specificky pak divadelní kritiky. V rámci definice klíčových pojmů se zabývá vztahem objektivity a pravdivosti, kritikem samotným a jeho intencemi a v neposlední řadě funkcí a formami divadelní kritiky. Dále se zaměřuje na celý proces vzniku kritického textu (percepce, interpretace, hodnocení a opětovné hledání argumentů pro subjektivní soud v díle samém). U všech částí tohoto procesu sleduje jejich vliv na objektivitu recenze. V závěru teoretické části se na základě předložených přístupů pokouší o syntézu, která je základem vlastního kritického přístupu autorky.
V praktické části práce zkoumá, zda se požadavky na kritiku odrážejí v aktuální kritické praxi. Posuzuje přitom deset kritických textů, které vyšly v tištěných periodicích v reakci na uvedení inscenace Zahradní slavnost režiséra Dušana Pařízka ve Stavovském divadle; mezi nimi také recenzi inscenace od autorky diplomové práce.
V teoretické části práce definuje, jaká jsou kritéria pro určení objektivity kritiky. V praktické části se tato kritéria aplikují na posouzení kritických výroků. Ověřuje přitom, že tato kritéria dokáží rozlišit kritiky na škále subjektivní-objektivní. V závěru práce nabízí shrnutí, že objektivní kritický soud je založen na otevřeně definovaných kritériích posuzování, předkládání argumentů, posuzování inscenace jako celku a poskytnutí prostoru pro čtenářův vlastní úsudek.
|
|
| |
host ::
RSS.