|
|
Chaldejská orákula v dějinném kontextu pozdní antiky
Elis, Martin Šachar ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Hladký, Vojtěch (oponent)
Tato práce se zabývá pozdně antickým spisem, patrně z druhé poloviny 2. stol. o. l., známým jako Chaldejská orákula. Jedná se o řecky psané, fragmentárně dochované dílo, jehož obsahem je filosoficko-náboženský systém, který v sobě propojuje prvky středoplatonské filosofie a orientálních náboženských tradic. Cílem práce je nejprve představit nauku daného spisu a stručně i s ním spjatou rituální praxi (tzv. theúrgii) a poté tento systém analyzovat a srovnat s příbuznými směry, zejména hermetismem a gnózí. K tomu používám metodologii R. Chlupa, opírající se o koncept tzv. "světonázorů", což jsou implicitní předpoklady a volby myšlenkových systémů. Chaldejský světonázor se pak snažím propojit s předpokládaným sociálním kontextem jejich vzniku. Z této analýzy vyplývá, že obraz světa v daném díle je značně pozitivní s důrazem na jednotu všeho a tvoří tak určitý protipól k negativně a dualisticky laděným gnostickým směrům, se kterými však sdílí podobné metafyzické koncepce. Příloha této práce obsahuje řecký originál dochovaných fragmentů spolu s autorovým původním českým překladem. Klíčová slova: Chaldejská orákula, theúrgie, pozdní antika, světonázor
|
|
|
Nová divočina a její teoretické uchopení na příkladu Rohanského ostrova
Hořejší, Johana ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Nohejlová Zemková, Michaela (oponent)
Nová divočina je pojem označující specifický typ prostředí, které vzniká na lidmi silně pozměněných a poté opuštěných lokalitách. Taková místa jsou ponechána vlastními vývoji určenému hlavně spontánními přírodními procesy. Tato práce se věnuje nejprve popisu fenoménu nové divočiny v rámci českého i zahraničního kontextu. Snaží se vystihnout nejen obecné rysy nové divočiny, ale také upozornit na různé souvislosti, které z jejího charakteru plynou. Dále se zabývá teorií Umweltu od Jakoba von Uexkülla, která rozebírá vztah jedince ke světu a navrhuje chápání prostoru jako něčeho individuálního. Je představen také pojem heterotopie od Michela Foucaulta. Druhá část práce se věnuje konkrétnímu příkladu nové divočiny - Rohanskému ostrovu v Praze. Pojednává jeho historický vývoj a přírodní poměry. Na popsanou lokalitu pak aplikuje koncepce Umweltu a heterotopie. Tyto dvě teorie pojímající prostor specifickým způsobem dokládají komplexnost a bohatost fenoménu nové divočiny.
|
|
|
Význam čísel mezi Platónem a Aristotelem
Šíma, Antonín ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Karfík, Filip (oponent) ; Hladký, Vojtěch (oponent)
1 Abstrakt Význam čísel mezi Platónem a Aristotelem Antonín Šíma Disertační práce na téma "Proměna pojmu číslo mezi Platónem a ranou Akademií" se věnuje problému čísel v raném platonismu mezi Aristotelem a Platónem. V Platónových dialozích plní čísla v rámci odborných matematických disciplín poznání propedeutickou funkci postupu k metodě uvažování dialektice. Dialektika se věnuje nejobecnějším strukturám myšlení, v jejichž centru stojí problém jsoucího a dobra, které je v práci zmíněno pouze okrajově. Filosofie Platónových dialogů stojí na ontologickém a epistemologickém významu neměnných a věčně jsoucích idejí. Aristotelés v Metafyzice A popisuje Platónovy a platónské nauky rané Akademie, v jejichž centru jsou principy vyjádřené čísly - jedno a neurčitá dvojice. Tyto principy jsou vyloženy podle aristotelské nauky o principech jako forma a látka. Zmíněna je platónská dialektická metoda zaměřená na zkoumání obecného v řeči, která v přehledu filosofie Aristotelových předchůdců odlišuje platónské myšlení od filosofie přírody u pythagorejců. Číslům v kritizované nauce náleží shodný význam jako idejím nebo číslům-idejím, jež stojí na stupnici ontologického významu výše než ideje, ale o tom se nedozvídáme nic v Platónových dialozích. Knihy M a N Metafyziky podrobují ontologické základy platónské matematiky...
|
|
|
Nietzsche, vědomí, evoluce
Šturmová, Magdalena ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Markoš, Anton (oponent)
Filosofie Friedricha Nietzscheho byla značně ovlivněná evoluční teorií, ačkoli ta ho zajímala téměř výlučně ve vztahu k člověku, zejména jeho psychice. I když jsou mnohá témata jeho filosofie podobná tématům současné věděcké diskuse, reflexe těchto myšlenek je ve vědě minimální. Cílem této diplomové práce je uvést Nietzscheho klíčové myšlenky o povaze, funkci a evoluci lidského vědomí, následná reflexe těchto myšlenek a jejich zasazení do širšího kontextu současné vědecké diskuse. Hlavními tématy této práce z hlediska Nietzscheho filosofie je představa vědomí jako "sociálního instinktu", kritika představy vědomí jako esence lidství a témata s tím spojená, z hlediska současné vědy navíc otázka mechanismu evoluce lidského vědomí. Závěr je věnován kognitivní archeologii a její snaze o rekonstrukci evoluční historie lidské mysli. K práci je připojen dodatek o vztahu Nietzscheho k darwinismu.
|
|
|
Kabalistické zdroje ve filosofii Giovanni Pica della Mirandola
Herůfek, Jan ; Neubauer, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hladký, Vojtěch (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Tématem předložené disertace je renesanční humanista Giovanni Pico della Mirandola (1463-1494), zvaný princeps concordiae (kníže svornosti). Svou pozornost jsem soustředil především na aplikaci prvků židovské mystiky v Picově filosofickém korpusu. Vycházím z jedné jeho zakázané a v konečném důsledku odsouzené heretické teze: "Žádná věda nás více neujišťuje o Kristově božství než magie a kabala." Pico tuto tezi posléze obhajoval v pátém oddílu Apologie, O přirozené magii a křesťanské kabale. O něco později se kníže svornosti vrátil ke stejnému tématu, nejprve v nedokončeném spise Commento, posléze v pozdních dílech Expositiones in psalmos a konečně ve spise Heptaplus. V první kapitole "Picova cesta k židovské mystice" začleňuji Pica do historického kontextu. Důraz kladu jednak na jeho formační cestu za filosofickým poznáním, jednak na Picovo využití filosofických a teologických znalostí v poměrně ambiciózním, ale ne příliš úspěšném projektu v podobě Devíti set tezí. Krach disputace a následné odsouzení tezí se mi stalo příležitostí k rozvinutí teze o magii a kabale ve dvou následujících tématických částech. Kapitola "Pico a magie" je věnována konceptu magie a nekromantie. Je však nutno podotknout, že Pico nikdy a nikde neuvažoval pouze o magii, ale vždy ji uváděl do vztahu s astrologií či kabalou. Jestliže v...
|
|
|
Plato's second coming. An outline of the philosophy of George Gemistos Plethon
Hladký, Vojtěch ; Karfík, Filip (vedoucí práce) ; Segonds, Allain Philippe (oponent) ; Zografidis, George (oponent)
Tato práce je pokusem o komplexní výklad filosofie Geórgia Gemista Pléthóna, byzantského platonika XV. století, jenž ovlivnil rovněž současné renesanční myslitele v Itálii. První část studie se věnuje Gemistově "veřejné filosofii", totiž jeho praktickým návrhům na politické reformy v morejském despotátu (na Peloponnésu) na základě platónských principů stejně jako pohřební řeči, jež sepsal a v nichž je racionální argumentací dokazována nesmrtelnost lidské duše. Druhá část je věnována celkové rekonstrukci Pléthónovy vlastní verze platonismu neboli philosophia perennis, věčné racionální filosofii, která je společná všem lidem napříč různými věky a jejíž nejlepší výraz lze nalézt v dílech Platóna a Zóroastra (Chaldejské věštby, jak se domníval Pléthón). Konečně, třetí část rozebírá Gemistova náboženská stanoviska - zkoumá svědectví současníků, jeho postoj na koncilu ve Ferraře-Florencii a jeho spis o vycházení Ducha Svatého stejně jako novopohanské Zákony, které jsou jakousi jeho sebestylisací do Pléthóna, "druhého Platóna", - s tím závěrem, že je spíše nepravděpodobné, že by Gemistos byl platónský polytheista, jak se často tvrdí.
|
|
| |
host ::
RSS.