|
|
Podoby Orfea. Ikonografická studie o motivu Orfea v evropském a českém výtvarném umění 19. století
Machková, Magda ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent) ; Dykast, Roman (oponent)
Ikonografická studie o podobách mýtického Orfea ve výtvarném umění se v dílčích sondách zaměřuje na české prostředí dlouhého 19. století a formou mikropříběhů se snaží ukázat potenciál orfeovské ikonografie jak v uměleckých dílech, tak u jejich tvůrců nebo interpretů. Divadelnické, básnické či výtvarné kontexty pracovaly dílem se zavedenou tradiční ikonografií Orfea pěvce, hudebníka, milovníka, tragéda, dílem ji transformovaly do novotvarů, které sice zůstaly neopakovány, nicméně pro konkrétního autora či situaci měly klíčový význam. Zvláštní pozornost je věnována fenoménu slovanského Orfea - vyšehradského Lumíra -, postavy z českého mýtického dávnověku, jenž měl oproti svému antickému prototypu na metaforické zrození, vyzrání i vyvanutí pouze jedno století.
|
|
|
Problematika hudebního díla v hudebních poetikách 20. století
Grosamová, Alžběta ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Soško, Vladimír (oponent)
Tato práce se zaměřuje na problematiku hudebního uměleckého díla v hudebních poetikách Arnolda Schönberga a Igora Stravinského. Ve 20. století byla otázka hudebního díla problematická vzhledem ke změnám, které se v té době v hudbě začínaly dít. Cílem této práce je představit stěžejní momenty v myšlení a tvorbě obou hlavních autorů. A prostřednictvím spisů F. Herzfelda, H. H. Stuckenschmidta a M. S. Druskina podat reflexi těchto zásadních okamžiků. Závěrečná komparace by měla přiblížit náhled Schönberga a Stravinského na kategorie důležité pro hledání nové podoby hudebního uměleckého díla ve 20. století. Významným prvkem této práce je propojení pohledu na život a dílo obou autorů, aby bylo zřejmé, z jakých podmínek při svém hledání vycházeli a jak životní situace každého z nich ovlivnila jejich myšlenkový prostor Klíčová slova Schönberg, Stravinskij, dodekafonie, novoklasicismus, komparace, atonalita, disonance, 20. století, tonalita, poetika
|
|
|
Pojetí krásy ve Ficinově komentáři De amore a její vliv na renesanční estetiku
Polák, Ján ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat spis Marsilia Ficina známý jako De amore na základě charakteristiky autorova života a díla a ukázat jeho vliv na renesanční estetiku. Základním tématem spisu, vzniklého jako komentář Platónova Symposia, je funkce lásky v rámci kosmologie, kterou Ficino přebírá od novo-platoniků, zejména od Plótína. Hlavním Ficinovým přínosem pro renesanční a novověké myšlení je překlad a další rozvíjení Platónova díla, včetně jeho koncepce dvojí lásky. Tato studie předně shrnuje Ficinův život a dílo, dále zkoumá spis samotný s důrazem na estetická témata a poté demonstruje vliv Ficinova pojetí lásky na renesanční estetiku na příkladu vybraných děl renesanční literatury. Výběr textů ukazuje transformaci tohoto pojetí od textu přímo inspirovaného Ficinovou naukou přes dílo v němž tato nauka ustupuje formálním literárním požadavkům až k textům, v nichž získává literární forma naprostou převahu nad filozofickým obsahem. Klíčová slova Marsilio Ficino*renesanční platonismus*renesanční estetika*platonická láska
|
|
|
Otakar Hostinský a jeho přínos k českému myšlení o tanci
Pivodová, Klarisa ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Kaplický, Martin (oponent)
Diplomová práce "Otakar Hostinský a jeho přínos k českému myšlení o tanci" se zabývá estetikou českého myslitele Otakara Hostinského - její specifickou částí zaměřenou na umění lidského pohybu - konkrétně tanec a také pantomimu. Tento profesor estetiky na pražské univerzitě sice nezanechal žádný spis, v němž by uceleně formuloval své estetické teorie věnované tanci, přesto byl tanec zahrnut v jeho úvahách. Tato práce si klade za cíl nastínit Hostinského estetické názory týkající se problematiky umění lidského pohybu specifikovaného a vymezeného jako tanec. Práce se zejména soustředí na abstrahování Hostinského názorů na umění lidského pohybu s konkrétním zaměřením na tanec a pokouší se je představit jako ucelený systém uměleckého druhu.
|
|
|
Vliv myšlení Benedetta Croceho na estetiku Josefa Bartoše
Krejčová, Martina ; Kaplický, Martin (vedoucí práce) ; Dykast, Roman (oponent)
Tato práce mapuje období let 1920 až 1929, tedy léta nejvýraznějšího vlivu Benedetta Croceho na estetiku Josefa Bartoše. Zaměřuje se nejen na historická data v pozadí tohoto vlivu, ale také na teoretická východiska, která tento vliv určovala. Z hlediska historického se práce zaměřuje na postižení vývoje v reflexi názorů Josefa Bartoše na filozofický systém italského filozofa, a také na dějinné vlivy, které tento vliv mohly ovlivňovat. V teoretické rovině práce postihuje vývoj v pojetí estetiky Josefa Bartoše z hlediska precizace jeho estetických názorů a proměny vlivové sítě na jeho vlastní estetická zkoumání. Tuto změnu lze pozorovat zejména v jeho časopisecké literární činnosti a také v dosud nepublikovaných materiálech z Bartošovy pozůstalosti v Českém muzeu hudby.
|
|
| |
|
|
Karbusického sémiotika hudby
Pohludka, Radek ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Stejskal, Jakub (oponent)
Tato práce zpřítomňuje pojetí hudební sémantiky v díle Vladimíra Karbusického. Je rozdělena do tří částí. První část je zaměřena na Karbusického rané práce Beethovenův list "An die unsterbliche Geliebte" a jeho hudební dílo z roku 1969 a Podstata umění z téhož roku. Podává charakteristiku čtyř složek umění situovaných do čtyřpolárního ontologického modelu umění. Model byl motivován strukturalismem Jana Mukařovského a asémantickou povahou hudebních tvarů. Póly modelu zastupují subjekt, objekt, materiál a společnost a vytvářejí mezi sebou síť vztahů. Vzniká tak interakční pole, v němž panují dynamické a energetické síly. Jednotlivé složky vyvstávají ze vztahu subjektu k ostatním pólům a jsou rozděleny na sémantické a asémantické. Mezi sémantické složky patří obraz, výraz a symbol a složku asémantickou definuje hra a konstrukce. Vystavěná síť vztahů demonstruje obecné principy umění. Druhá část je věnována Karbusického kritickým stanoviskům vůči teorii odrazu, aplikaci jednostranné sémiotiky na hudbu a ztotožňování hudby s řečí. Teorie odrazu se vyznačuje deduktivní výstavbou a redukcí umění na složku obrazu. Proti tomu Karbusický postavil empirii a komplexní strukturalistické pojetí umění. Angloamerická linie sémiotiky první poloviny 20. stol. vytváří zúžené koncepce znaku, které vycházejí většinou z...
|
|
|
Charles le Brun a jeho vliv na pojetí vášní ve francouzské estetice výtvarného umění druhé poloviny 17. století
Ježková, Markéta ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Hlobil, Tomáš (oponent)
Práce se věnuje názorům francouzského malíře a člena akademie Charlese Le Bruna na zobrazování afektů. Shrnuje hlavní literaturu zabývající se autorovou přednáškou o vášních ("Conference generale et particuliere"), kterou doplňuje o dosud opomíjené aspekty, například o souvislost s rétorikou a společenským chováním. Přednáška je zde vsazena do kontextu dobových sporů o otázkách umění (větší důležitost kresby nebo malby, spor starých s moderními) a pozornost je postupně věnována jednotlivým druhům spisů, ze kterých slavný malíř přímo nebo zprostředkovaně vycházel, (antické filosofické texty, rétorické spisy, lékařské a fyziognomické studie, příručky společenského chování). Z prostudované literatury a pramenů vyplývá, že Le Brunova teorie byla v určitých ohledech novátorská, ale vycházela z pramenů starší tradice více než je obecně známé.
|
|
|
K estetické výchově žáků "Hostinského školy"
Dvořák, Petr ; Dykast, Roman (oponent) ; Foglarová, Eva (vedoucí práce)
Tématem diplomové práce K estetické výchově žáků ‚Hostinského školy' je koncept estetické výchovy konce 19. a první čtvrtiny 20. století. Práce rozlišuje dvě vlny zájmu o problematiku estetické výchovy. První vlnou je předválečné ‚Hnutí za uměleckou výchovu', které se zformovalo kolem Josefa Patočky. Druhá vlna zájmu o estetickou výchovu probíhá v meziválečném období a týká se výhradně žáků Otakara Hostinského. Práce je primárně založena na textech o estetické výchově. Na jejich základech se snaží detailně představit pojetí estetické výchovy jednotlivých autorů. Mezi nejvýznamnější z nich patří: Otakar Hostinský, Josef Patočka, Bohumil Markalous, Jaroslav Hruban a Otakar Zich. SUMMARY
|
|
| |
host ::
RSS.