|
|
Zpracování mimohudebních námětů ve skladbách pro klávesové nástroje
Živná, Tereza ; MRÁZKOVÁ, Giedre (vedoucí práce) ; BLAŽKOVÁ ŽĎÁRSKÁ, Petra (oponent)
Bakalářská práce je zaměřena na zpracování mimohudebních námětů v klávesové literatuře druhé poloviny sedmnáctého století v Německu se zaměřením na Johanna Kuhnaua a jeho Biblické sonáty. Cílem této práce je nastínění představy vnímání hudby ve druhé polovině sedmnáctého století v Německu a zpracování námětů mimo hudbu, které se v baroku hojně využívaly. Zaměřila jsem se na analýzu jednotlivých Biblických sonát Johanna Kuhnaua a na spojení biblického příběhu s hudbou. Poznatkem je pro mě hloubka tohoto spojení a také detailní myšlení barokních autorů.
|
|
|
Cembalové skladby pro dva hráče do 1. poloviny 18. století
Krupková, Marie ; KNOBLOCHOVÁ, Monika (vedoucí práce) ; MRÁZKOVÁ, Giedre (oponent)
Tato práce se zaměřuje na cembalový repertoár pro dva hráče, tedy skladby hrané na jednom, či na dvou nástrojích, a to bez doprovodu dalších nástrojů. Období vzniku těchto skladeb je vymezeno od 16. století do první poloviny 18. století.
První kapitola se zabývá obecným vývojem forem klávesového repertoáru od renesance po baroko, které souvisejí s repertoárem pro dva hráče
Druhá kapitola je věnována jednotlivým zemím, tedy tomu, jakým hudebním stylem a formami se každá země vyznačovala.
Kapitola třetí je zaměřena na konkrétní skladby pro dva hráče, ve které jsou jednotlivé kompozice podrobně pojednány z hlediska jejich forem a stylu.
Poslední kapitola čtvrtá přináší stručný přehled repertoáru pro dva hráče, která může posloužit jako pomůcka pro ty, kteří tento repertoár vyhledávají.
|
|
|
Protestantský chorál v klávesové literatuře od roku 1517 do roku 1685
Konečná, Kristýna ; MRÁZKOVÁ, Giedre (vedoucí práce) ; ŽĎÁRSKÁ, Petra (oponent)
Tato práce se zabývá literaturou pro klávesové nástroje od roku 1517 do roku 1685, která zpracovává melodie protestantského chorálu.
Zmíněna jsou díla vokální, tedy protestantský chorál jako jednohlasý zpěv i vícehlasé zpracování protestantského chorálu a především díla instrumentální určená pro klávesové nástroje.
V práci jsou uvedeny velice stručné životopisy klíčových autorů (E. N. Ammerbach, J. P. Sweelinck, S. Scheidt, D. Buxtehude, J. Pachelbel) a stručné rozbory jejich děl.
|
|
|
Cembalová tvorba J. A. Štěpána z arcibiskupského archivu v Kroměříži
Žďárská, Petra ; MRÁZKOVÁ, Giedre (vedoucí práce) ; Willi, Barbara Maria (oponent)
Disertace se zaměřuje na interpretaci sonát pro cembalo Josefa Antonína Štěpána / Joseph Anton Steffan (1726–1797), který byl významnou osobností vídeňského hudebního života 18. století. Svou tvorbou ovlivnil celou řadu současníků, včetně Josepha Haydna, Jana Křtitele Vaňhala, Leopolda Koželuha či Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho kompoziční postupy se vymykaly dobovým konvencím: řada sonát a koncertů pro klávesové nástroje začíná pomalou introdukcí úvodní rychlé věty; experimentoval s jednovětou formou (sonáty, capriccia); roku 1778 vydal vůbec první sbírku německých písní s doprovodem klavíru ve Vídni. Jeho hudba je založena na znalosti kontrapunktu a generálbasové praxe, čerpá z italského vlivu, české lidové melodiky, galantního slohu a tzv. citového stylu. Ve svých pozdních skladbách Štěpán dospívá až k preromantismu. I přes svůj dobový věhlas byl ovšem téměř zapomenut.
Disertace je rozdělena do pěti velkých kapitol. První pojednává o Štěpánově životě, který se dá vzhledem k minimálnímu množství zachovaných dokumentů velmi obtížně rekonstruovat.
Druhá se zabývá Štěpánovým hudebním odkazem, kde úmyslně opomíjím jeho koncerty, jimiž se podrobně zabývají Howard Picton a Ilona Růčková. Moje disertace se zaměřuje zejména na sonáty pro sólový nástroj, zhruba do roku 1776 kdy Štěpán vydal poslední sonátu tiskem. Na rozdíl od pozdějších skladeb určených kladívkovému klavíru, lze všechny tyto skladby interpretovat přesvědčivě na cembalo. V další podkapitole mapuji rukopisné zdroje zachované v hudebním archivu Arcibiskupského zámku v Kroměříži.
Třetí kapitola popisuje historický kontext: představuje město Vídeň v 18. století, konfrontuje Štěpánovu tvorbu s jeho současníky, předkládá problematiku strunných vídeňských klávesových nástrojů (terminologie, volba nástroje pro interpretaci) a také se věnuje dobovému vyučování hry na klávesové nástroje, které bylo Štěpánovým hlavním zdrojem obživy.
Čtvrtá kapitola se zaměřuje na nejdůležitější aspekty interpretace Štěpánových skladeb pro klávesové nástroje, jako je např. volba nástroje, přednes, tempo, dynamika a s ní související artikulace, či ozdoby.
Konkrétními problémy třech sonát, které jsou přílohou mé disertace, se podrobněji zabývá poslední kapitola. Samotná kritická edice třech sonát byla připravena na objednávku Mezinárodní interpretační soutěže Pražské jaro 2017 (obor cembalo) a vyšla v dubnu 2017 v nakladatelství ARTA. Toto vydání bylo financováno v rámci projektu „Josef Antonín Štěpán – 4 sonáty pro cembalo (Es dur, B dur, A dur, g moll)“ podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT v roce 2017.
|
|
|
Vznik a vývoj italské toccaty v baroku
Bernovský, Ondřej ; MRÁZKOVÁ, Giedre (vedoucí práce) ; ŽĎÁRSKÁ, Petra (oponent)
Abstrakt
Výraz toccata dnes označuje většinou skladbu psanou ve volné formě, která je svou povahou určena téměř výhradně sólovému klávesovému nástroji. Můžeme ji charakterizovat jako virtuózní kompozici, v níž je účinně navozen dojem improvizace. Pojetí toccaty jako hudební formy prošlo mnoha změnami: každý skladatel přidával k jejímu stylu vlastní charakteristiky, což pozdější autoři imitovali a osobitě přetvářeli. Toccata se vyvíjela v obdobích pozdní renesance a baroka a stala se významnou kompoziční formou, který využívala mnoho stylů a zastávala různé funkce.
|
|
|
Tanec jako hudební forma ve francouzských suitách J. S Bacha
Waldaufová, Marie ; MRÁZKOVÁ, Giedre (vedoucí práce) ; BERNOVSKÝ, Vojtěch (oponent)
Diplomová práce s názvem Tanec jako hudební forma ve Francouzských suitách J. S. Bacha tématicky navazuje na bakalářskou práci s názvem Sarabanda jako tanec v barokní cembalové literatuře (se zaměřením na Francouzské suity J. S. Bacha). Zabývá se souvislostmi mezi tanečním uměním a hudební formou. První kapitola je přehledem o společensko-kulturních aspektech ve Francii v době vlády Ludvíka XIV. Další kapitoly jsou věnovány jednotlivým barokním tancům, allemandě, courantě, correntě, gavotě, menuetu a gigue. Kromě historie tance je zde popsána jeho barokní taneční podoba, charakteristické rysy a přehled tanečních kroků, které se v jeho choreografii nejčastěji objevovaly, poté je část kapitoly zaměřena na přeměnu taneční formy ve stylizovanou instrumentální skladbu.
|
|
|
Různé aspekty generálbasové praxe ve světle historických a moderních pramenů
Skalická, Štěpánka ; SPURNÝ, Vojtěch (vedoucí práce) ; MRÁZKOVÁ, Giedre (oponent)
Generálbas je určitý systém zápisu a realizace doprovodné harmonie, který je charakteristický pro dobu 17. a 18. století. Systém byl určen především pro klávesové nástroje, jako jsou cembalo, varhany a další harmonické klávesové nástroje. Hra generálbasu se využívala v komorní a orchestrální hudbě.
Generálbas prošel během dvou staletí značným vývojem. První teoretické zmínky se vyskytují přibližně od roku 1600 a informují nás o prvních generálbasových technikách z doby, kdy doznívaly renesanční motetové techniky a postupně přicházela barokní technika improvizace a polyfonnie. První doložení instrukce máme od Lodovica Viadany v traktátu Cento concerti ecclesiastici z roku 1602.
Centrum vývoje generálbasu se postupně z Itálie rozšířilo do Německa a Francie. V každé zemi probíhal samostatný vývoj, který měl svá specifika a své důležité teoretické zdroje. Jednotlivé styly realizace se však i přes určitou izolovanost vzájemně ovlivňovaly a inspirovaly.
Mezi významné zdroje italského stylu patří například Francesca Gaspariniho, Georga Muffata a Francesca Geminianiho. Francouzský styl zastupují Jean-Henri d´Anglebert, François Dandrieu, Michel de St. Lambert. Německý pak Johann Mattheson, Johann David Heinichen a Johann Sebastian Bach.
V současné době se znovu setkáváme se studiem historických generálbasových pramenů a s určitou badatelskou činností vznikají také generálbasové učebnice nové. V České Republice jsou dostupné v českém překladu dvě publikace, a to Jespera Bøje Christensena a Barbary Marie Willi. Oba tito autoři čerpají ve své práci z historických pedagogických systémů a pravidel. Ve Francii vznikla v roce 2001 učebnice Michela Laizé, který přináší svůj vlastní metodický plán.
|
|
|
Význam českých skladatelů 2. poloviny 18. století
Žáková, Lucie ; MRÁZKOVÁ, Giedre (vedoucí práce) ; SPURNÝ, Vojtěch (oponent)
Tématem mé diplomové práce je hudba 18. století a význam českých skladatelů v evropském kontextu. Na začátku práce jsme uvedeni do historických souvislostí, kde je stručně nastíněna politická a společenská situace, hovoříme o postavení hudebníka tehdejšího světa a jeho uplatnění, dále poukazuji na českou hudebnost a její význam pro evropský klasicismus. V dalších kapitolách se zabývám hudebním prostředím na české půdě, českými kantorskými rody a významem zámeckých kapel u nás. Kapitola následující pojednává o české emigraci, hudebních centrech a institucích Evropy a dalších důležitých událostech 18. století. Osmou kapitolou se dostáváme k typům skladeb v období klasicismu a jejich uplatnění. V závěrečné kapitole číslo 9 se detailněji zabývám čtyřruční tvorbou pro klávesové nástroje v 18. století, konkrétními skladateli, hudebními příklady z čtyřruční tvorby a v samém závěru se podělím o svoji vlastní zkušenost se čtyřruční hrou na klávesové nástroje
|
|
|
Výuka hry na cembalo v současnosti
Žďárská, Petra ; MRÁZKOVÁ, Giedre (vedoucí práce) ; SPURNÝ, Vojtěch (oponent)
Moje magisterská práce s názvem Výuka hry na cembalo v současnosti se zabývá aktuální situací cembalového vyučování v České republice a zahraničí.
První kapitola ve stručnosti mapuje stávající situaci na školách.
Hlavním cílem mé práce bylo přehledně popsat současné materiály pro výuku cembala. V druhé kapitole se proto zmiňuji o vztahu současných cembalových škol a historických pramenů.
Následující kapitoly se zabývají moderními cembalovými školami: 1. Školami pro začátečníky, 2. Školami pro žáky s předcházejícím jiným hudebním vzděláním a
3. Školami pro pokročilé studenty. Zařadila jsem navíc kapitolu o nejčastěji používaných klavírních školách v ČR, které lze adaptovat pro elementární výuku cembala.
Poslední kapitola se zaměřuje na doplňující materiály (stupnice, etudy, basso continuo a soudobou literaturu).
|
|
| |
host ::
RSS.