|
|
Sledování změn hodnot vybraných ukazatelů jakosti pitné vody během její dopravy a skladování
Vaňková, Jitka ; Dolejš, Petr (oponent) ; Mega, Jaroslav (vedoucí práce)
Teoretická část práce poskytuje informace o pitné vodě a požadavcích na její kvalitu, změnách jakosti vody při distribuci a akumulaci vody způsobené desinfekcí vody, dobíháním chemických procesů, korozí materiálů potrubí, tvorbou inkrustací a biofilmů, nitrifikací amoniakálního dusíku, sedimenty v potrubí, vyluhováním škodlivých látek do vody a možnostech omezení těchto změn. Pozornost byla věnována ukazatelům jakosti vody, jejichž přítomnost může indikovat změny ve vodovodní síti. V experimentální části práce jsou sledovány změny jakosti pitné vody při její distribuci na základě vybraných ukazatelů jakosti vody. Konkrétně se jedná o chemickou spotřebu kyslíku, koncentraci železa, manganu, amonných iontů, dusitanů, dusičnanů, chloroformu a chloru. K pravidelnému sledování byly vybrány vhodné lokality v rámci brněnské vodovodní sítě; pro dokreslení situace byly odebrány vzorky vody z distribuční sítě úpravny vody Švařec, Vír, Štítary a Mostiště. U vybraných metod analytického stanovení výše zmíněných ukazatelů jakosti vody jsou prezentovány jejich charakteristiky. Získané poznatky o jakosti vody jsou uvedeny v tabelární a grafické podobě.
|
|
| |
|
|
Studium sezónních změn jakosti vody ve vírské nádrži
Navrátilová, Martina ; Dolejš, Petr (oponent) ; Chocholáčová, Hana (vedoucí práce)
Práce se zabývá měřením vybraných ukazatelů jakosti vody ve vodárenské nádrži Vír (teplota, pH, barva, zákal, fluorescence fykocyaninu, koncentrace chlorofylu-a, feopigmentů, microcystinu-LR, orthofosforečnanů, dusičnanů, atd.). Vzorky byly odebírány v odběrových profilech 10, 30 a 50 metrů od absolutní hladiny a v sezóně od května do října byl měřen vertikální profil pomocí sondy YSI 6600 přímo v nádrži.
|
|
|
Problematika huminových látek jako prekurzorů trihalogenmethanů
Jelínková, Zuzana ; Dolejš, Petr (oponent) ; Doležalová Weissmannová, Helena (vedoucí práce)
Bakalářská práce pojednává o vlastnostech huminových látek, jejich vzniku, struktuře a výskytu ve vodním prostředí. Uvádí metody vhodné ke stanovení huminových látek a procesy používané k jejich odstranění z vody. Práce popisuje hygienické zabezpečení vody a s tím spojený vznik trihalogenmethanů. Cílem experimentální části bylo provést koagulaci modelové huminové vody na laboratorní míchací koloně, včetně návrhu optimální dávky zvoleného koagulačního činidla a porovnání účinnosti separace vloček membránovou filtrací a centrifugací. Účinnost odstranění huminových látek byla zjišťována měřením absorbancí vody při vlnových délkách 245 nm v křemenné kyvetě s optickou dráhou 1 cm a 387 nm ve skleněné kyvetě s optickou dráhou 5 cm. Pro vyhodnocení jakosti suspenze byla stanovena koncentrace zbytkového železa koagulantu ve vodě.
|
|
|
Agregační reakce chitosanu využitelné při úpravě pitné vody.
Leskovjanová, Jana ; Mega, Jaroslav (oponent) ; Dolejš, Petr (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá úpravou povrchových vod s obsahem huminových látek. Nejpoužívanější metodou úpravy povrchové vody je koagulace s následnou separací vzniklých agregátů. V tomto případě byla při koagulaci sledována pouze perikinetická fáze koagulace, kdy tvorba agregátů probíhá výhradně vlivem Brownova pohybu, tj. bez vlivu míchání. Separace vzniklých agregátů byla prováděna centrifugací. Série koagulačních pokusů byly prováděny za laboratorních podmínek s uměle připravenou modelovou vodou, jejímž základem byl koncentrát huminové vody z přírodního rašeliniště. Za těchto podmínek byl sledován především vliv teploty na průběh koagulace, v rozsahu teplot 5 až 22 °C. Jako koagulační činidlo byl použit biopolymer chitosan, který u nás v praxi v současné době stále ještě není využíván. U tohoto koagulantu nebyl pozorován nijak výrazný vliv teploty. Pro ověření, zda je možné vliv teploty sledovat centrifugačním koagulačním testem, byla série pokusů zopakována s použitím síranu hlinitého a železitého, což jsou v praxi běžně používaná koagulační činidla. Vliv teploty u nich byl zkoumán již dříve na poloprovozním modulu. Účinnost koagulace byla hodnocena na základě zbytkových absorbancí (při 254 a 387 nm) a pro optimální dávku byla navíc stanovena hodnota CHSK manganistanovou metodou. V případě hlinitého a železitého koagulantu byla účinnost koagulace dále posuzována i na základě koncentrací zbytkového koagulantu. U každého z použitých koagulantů byla nejprve provedena série pokusů při laboratorní teplotě, jejichž cílem bylo nalezení nejvhodnější doby agregace pro určení optimální dávky koagulantu. Účinnost koagulace byla vyhodnocena pro dobu agregace 10, 40 a 120 minut. Na základě naměřených hodnot byla pro měření za snížené teploty vybrána jako optimální doba agregace 40 minut. Na závěr bylo provedeno srovnání použitých koagulantů při jednotlivých teplotách.
|
|
|
Flotace rozpuštěným vzduchem – od poloprovozního modelu po plnou realizaci
Dobiáš, Pavel ; Hlaváč, Jaroslav (oponent) ; Janda,, Václav (oponent) ; Vávrová, Milada (oponent) ; Dolejš, Petr (vedoucí práce)
Předložená dizertační práce se zabývá problematikou poloprovozního testování flotace rozpuštěným vzduchem a implementací tohoto separačního procesu do technologické linky úpraven vody v České republice. Na několika reálných příkladech z praxe ilustruje přínos této technologie, principy poloprovozních experimentů spojených s návrhem provozního separačního stupně. Jedním z uvedených výsledků je mimo jiné i široký seznam úpraven vody v České republice, kde byla flotace rozpuštěným vzduchem realizována na základě provedených poloprovozních experimentů, jejichž účastníkem byl samotný autor této práce. V disertační práci jsou uvedeny vybrané výsledky z poloprovozních studií provedených za účelem ověření funkce procesu flotace v konkrétních lokalitách jako příklad propojení poznatků základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a jejich praktické realizace.
|
|
|
Využití potenciálu tvorby trihalomethanů k hodnocení účinnosti úpravy povrchové vody
Halešová, Barbora ; Dolejš, Petr (oponent) ; Mega, Jaroslav (vedoucí práce)
Cílem bakalářské práce bylo zpracovat literární rešerši k využití potenciálu tvorby trihalomethanů (THM FP) jako ukazatele jakosti vody při úpravě povrchové vody. Bylo sledováno použití testu THM FP k hodnocení účinnosti běžných technologických metod úpravy přírodních vod se zvláštním zřetelem na vody se zvýšeným obsahem huminových látek. Pozornost byla zaměřena na srovnání THM FP s hodnotami běžně použitelných ukazatelů jakosti vody, tj. koncentrace rozpustného organického uhlíku (DOC), UV254, CHSKMn a CHSKCr. Získané poznatky ukazují, že test THM FP umožňuje citlivě posoudit kvalitu vody z hlediska obsahu chemicky a biologicky snadno rozložitelných organických látek. Potenciál tvorby THM se ukázal jako cenný nástroj pro kvantifikaci nespecifických organických kontaminantů v upravované vodě, který může vhodně doplnit doposud používaná kritéria pro posuzování jakosti upravené vody.
|
|
|
Karyotypová evoluce snovačkovitých pavouků (Araneae: Theridiidae)
Večeřová, Hana ; Forman, Martin (vedoucí práce) ; Dolejš, Petr (oponent)
Pavouci (Araneae) patří mezi velmi diverzifikovaný řád v rámci podkmene klepítkaců (Chelicerata). Většina druhů se řadí do skupiny Entelegynae, stejně jako zástupci čeledi snovačkovitých (Theridiidae). Jejich významným rodem je Latrodectus, známý svojí přezdívkou "černé vdovy". V práci jsou shrnuty základní informace o jejich biologii, fylogenezi a cytogenetice s přesahem do genomických dat snovaček a příbuzných pavouků. Přestože je cytogenetika pavouků zajímavým oborem, zejména kvůli přítomnosti neobvyklých pohlavních chromozomů, zůstávají některé otázky nezodpovězené. Základním trendem u entelegynních pavouků je snižování diploidního počtu chromozomů. Cílem práce bylo ověřit možnosti snovačkovitých (Theridiidae) jako modelového systému pro studování těchto změn. Právě rod Latrodectus disponuje potenciálem z důvodu překvapivě diverzifikovaných karyotypů, které jsou u Entelegynae spíše neobvyklé. I když se jedná o populární skupinu, úroveň karyotypových dat je nízká a zasloužila by si být revidována. Navzdory tomu se jeví jako slibným modelovým systémem kosmopolitní snovačka L. geometricus a její komparace s ostatními z rodu nebo čeledi Theridiidae. S moderními cytogenetickými metodami by mohla pomoct objasnit snižování počtu jak pohlavních, tak i nepohlavních chromozomů, ke kterému docházelo v...
|
|
|
Role snovacího ústrojí a specifické rysy produkce hedvábí u sklípkanů (Araneae: Mygalomorphae)
Sýkorová, Barbora ; Říhová, Dagmar (vedoucí práce) ; Dolejš, Petr (oponent)
Tato bakalářská práce vznikla rešerší odborných článků, publikací a internetových zdrojů, které se zaměřují především na snovací aparát a produkci hedvábí u sklípkanů. Práce je obohacena o obrázky, které by mohly čtenáři lépe pomoci se orientovat v daném tématu. Pavouci patří do nejpočetnějšího kmene členovců. Dělíme je na infrařády Araneomorphae (dvouplicní pavouci), Mesothelae (sklípkoši) a Mygalomorphae (sklípkani). Pavouci mají tělo rozdělené na hlavohruď a zadeček, spojené stopkou. Trávicí soustava pavouků je specifická tím, že jim umožňuje přijímat pouze tekutou stravu. Téměř u všech pavouků jsou vyvinuty jedové žlázy. Snovací činnost je velice významným rysem pavouků. Důležitou část snovacího aparátu tvoří snovací bradavky, nacházející se u sklípkanů na konci zadečku. Počet snovacích bradavek se u zástupců jednotlivých čeledí liší, většinou však dochází k redukci jejich počtu. Základními funkčními a stavebními jednotkami snovacího aparátu jsou snovací žlázy, které přecházejí na povrchu snovacích bradavek ve spigoty, kterými je vypuzováno hedvábí na povrch. Hedvábí pavoukům slouží ke tvorbě tenat či ke tvorbě ochranných obalů vajíček - kokonů. V České republice můžeme spatřit tři druhy sklípkanů čeledi Atypidae (rod Atypus): sklípkánka hnědého, sklípkánka černého a sklípkánka pontického....
|
|
|
Výzkum diverzity pavouků pro účely ochrany přírody.
Krajíčková, Kateřina ; Opatová, Věra (vedoucí práce) ; Dolejš, Petr (oponent)
Pavouci jsou kosmopolitní a velmi diverzifikovanou skupinou bezobratlých živočichů, která hraje velmi důležitou roli v ekosystému. Díky jejich všudypřítomnosti i v antropogenních a hospodářských ekosystémech je můžeme považovat za vhodnou skupinu, která se dá využít pro potřeby biologické ochrany. Pavoučí jedy a jejich hedvábí mají do budoucna také potenciální využití i v biotechnologiích. Pavouci dnes ovšem čelí mnoha ohrožujícím faktorům, mezi které patří například změna klimatu, ztráta jejich habitatu, pesticidy, kyselé deště, či jiné introdukované druhy bezobratlých. Ochrana pavouků se v současné době řeší několika způsoby, a to za pomoci regionálních nástrojů mezi které patří Bernská úmluva (Bern convention), Směrnice o stanovištích (Habitat directive) a Červený seznam ohrožených druhů IUCN (the Red list of Threathened Species of the IUCN). Konkrétně v EU však chybí úsilí o jejich ochranu nejen z hlediska hodnocení, ale i z hlediska regionálních a vnitrostátních právních předpisů. K jejich ochraně však napomáhá i fakt, že se mohou nacházet na chráněných územích, jako jsou například národní parky, nebo chráněná krajinná území, což značně napomáhá k udržení jejich diverzity. Největší překážku pro ochranu pavouků tvoří nedostatek veřejné podpory, která může souviset s neznalostí a obavami. Tyto...
|
host ::
RSS.