Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 25 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Karyotypová evoluce snovačkovitých pavouků (Araneae: Theridiidae)
Večeřová, Hana ; Forman, Martin (vedoucí práce) ; Dolejš, Petr (oponent)
Pavouci (Araneae) patří mezi velmi diverzifikovaný řád v rámci podkmene klepítkaců (Chelicerata). Většina druhů se řadí do skupiny Entelegynae, stejně jako zástupci čeledi snovačkovitých (Theridiidae). Jejich významným rodem je Latrodectus, známý svojí přezdívkou "černé vdovy". V práci jsou shrnuty základní informace o jejich biologii, fylogenezi a cytogenetice s přesahem do genomických dat snovaček a příbuzných pavouků. Přestože je cytogenetika pavouků zajímavým oborem, zejména kvůli přítomnosti neobvyklých pohlavních chromozomů, zůstávají některé otázky nezodpovězené. Základním trendem u entelegynních pavouků je snižování diploidního počtu chromozomů. Cílem práce bylo ověřit možnosti snovačkovitých (Theridiidae) jako modelového systému pro studování těchto změn. Právě rod Latrodectus disponuje potenciálem z důvodu překvapivě diverzifikovaných karyotypů, které jsou u Entelegynae spíše neobvyklé. I když se jedná o populární skupinu, úroveň karyotypových dat je nízká a zasloužila by si být revidována. Navzdory tomu se jeví jako slibným modelovým systémem kosmopolitní snovačka L. geometricus a její komparace s ostatními z rodu nebo čeledi Theridiidae. S moderními cytogenetickými metodami by mohla pomoct objasnit snižování počtu jak pohlavních, tak i nepohlavních chromozomů, ke kterému docházelo v...
Evoluce karyotypu, pohlavních chromozomů a repetitivně uspořádaných genů u vybraných skupin araneomorfních pavouků
Voráčková, Diana ; Forman, Martin (vedoucí práce) ; Sadílek, David (oponent)
Pavouci (Araneae) jsou rozmanitou skupinou zajímavou pro studium cytogenetiky. Je pro ně charakteristická diverzita systémů pohlavních chromozomů. Nejběžnějším systémem je X1X20, kde X1X2 symbolizuje dva nehomologní X a 0 absenci Y. Přítomnost chromozomu Y u pavouků nebývá obvyklá a byla popsána hlavně u skupiny Synspermiata, pro které je pravděpodobně ancestrální systém X1X2Y. Pro objasnění evoluce tohoto systému u Synspermiata byly studovány karyotypy 10 druhů čeledi Sicariidae. 2n u samců se pohybovalo od 19 do 23. Všichni zástupci rodu Loxosceles měli X1X2Y, u rodu Sicarius byl objeven sekundárně vzniklý systém XY. Dále byla porovnána distribuce molekulárně cytogenetických markerů (genů pro 18S rRNA, 5S rRNA, histon H3, U2 snRNA) metodou fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Tyto markery se nalézaly výlučně na autozomech, a to na jednom nebo dvou párech. Metodou FISH s celogenomovými sondami obou pohlaví byl zjištěn odlišný patern akumulace samčích specifických sekvencí na Y chromozomu u různých druhů. Chromozom Y byl u všech Sicariidae drobný. Velký Y s výraznou akumulací Y specifických sekvencí byl v předešlých pracích detekován u X1X2Y systému zástupce jiné synspermiátní čeledi, třesavky Pholcus phalongoides (Pholcidae). V rámci této práce dále byla testována hypotéza, že za zvětšení Y...
Úloha centrických fúzí v karyotypové evoluci pavouků
Mlnáříková, Barbora ; Forman, Martin (vedoucí práce) ; Nguyen, Petr (oponent)
Entelegynae jsou druhově nejbohatší skupinou pavouků. Jejich karyotypy jsou charakteristické převahou systému pohlavních chromozomů X1X20 a téměř výlučnou přítomností akrocentrických chromozomů. Jednoramenné chromozomy mohou být substrátem pro centrickou fúzi, přestavbu, kdy dva akrocentrické chromozomy zfúzují v oblasti centromery za vzniku dvouramenného chromozomu. U této skupiny dochází k centrickým fúzím podle fenoménu "všechno nebo nic" ("all or nothing"), kdy všechny akrocentrické chromozomy zfúzují během jedné události nebo velmi rychle po sobě a karyotyp je saturovaný dvouramennými chromozomy. I když byla cytogenetiky entelegynních pavouků rozsáhle studována, byl u nich tento fenomén pozorován jen vzácně, a to u 12 druhů z 5 čeledí. V rámci práce jsem přinesla nové poznatky o výskytu centrických fúzí u dalších 12 druhů z 5 nepříbuzných čeledí. Ve všech případech se jednalo o potvrzení pravidla "všechno nebo nic", jehož přítomnost by mohla být vysvětlena silným meiotickým tahem. Výskyt fúzí podle pravidla "všechno nebo nic" je ve většině případů pravděpodobně ojedinělý. U čeledi Dictynidae je ale dvouramenná morfologie chromozomů dlouhodobě fixována, což z ní činí unikátní modelovou skupinu. Pro lepší pochopení dynamiky karyotypů u Dictynidae, byly pro tuto čeleď zoptimalizovány molekulárně...
Evoluce karyotypu a pohlavních chromozomů u afrických a amerických skupin theraphosidních sklípkanů
Turečková, Eva ; Forman, Martin (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Sklípkani čeledi Theraphosidae jsou známou skupinou pavouků a často chovanými domácími mazlíčky. Navzdory jejich popularitě je mnoho aspektů jejich biologie, včetně cytogenetického výzkumu stále opomíjeno. Tato diplomová práce se zabývá cytogenetikou 13 druhů čeledi Theraphosidae, náležících do odlišných rodů, původem z Afriky a Jižní a Střední Ameriky. Data v mé diplomové práci zahrnují také sklípkana s nejlépe osekvenovaným genomem Acanthoscurria geniculata, a Theraphosa stirmi, patřícího mezi největší pavouka světa. Mimo konvenčního barvení, byla studována distribuce organizátorů jadérka (NOR) pomocí fluorescenční in situ hybridizace se sondou pro 18S rRNA gen. Zjištěné diploidní počty chromozomů se u vybraných zástupců čeledi Theraphosidae pohybovaly od 31 (Ceratogyrus meridionalis) do 83 (T. stirmi). U některých druhů přítomnost multivalentu indikovala možné křížení s odlišnými rasami nebo kryptickými druhy. Byly zjištěny různé systémy diferencovaných pohlavních chromozomů (X0, X1X20 a X1X2X30). Je pozoruhodné, že karyotypová diverzita nebyla vázána na počet lokusů NOR. Většina druhů čeledi Theraphosidae se vyznačuje jedním výrazným lokusem umístěným na autozomech. Dva druhy (Heteroscodra maculata a Pterinochilus murinus) vykazovaly polymorfismus v přítomnosti druhého menšího signálu 18S rDNA...
Geny časné meioticke profáze I spermatogeneze myši domácí
Škaloudová, Eliška ; Trachtulec, Zdeněk (vedoucí práce) ; Forman, Martin (oponent)
Meiotickým dělením vznikají gamety nutné pro reprodukci sexuálně se rozmnožujících organismů. Tato práce je zaměřena na popis genů časné fáze meiotického dělení, a to u samců modelového organismu myši domácí. První část práce souhrnně popisuje meiózu s hlubším zaměřením na profázi I, která trvá déle než profáze II. Profáze I se dělí na pět stádií, jmenovitě leptotenní, zygotenní, pachytenní, diplotenní a diakinetické. Dále je stručně popsána myší spermatogeneze a její rozdíly oproti oogenezi. Druhá část práce podává výčet genů, kódujících proteiny nutné k iniciaci meiotického dělení, k párování a synapsi a k iniciaci katalýzy dvouřetězcových zlomů. Dvouřetězcové zlomy jsou opraveny procesem homologní rekombinace, která může vyústit v tzv. crossing-over, což je hlavní zdroj genetické variability. Práce se zabývá časnou fází homologní rekombinace a složkami pro tento proces nezbytnými. Umístění meiotických dvouřetězcových zlomů v genomu není náhodné a je pod kontrolou genu Prdm9, který patrně zastává více rolí, například při vzniku nových poddruhů myši domácí. Znalost genů, kontrolujících ranou fázi meiotického dělení, je nezbytná k pochopení některých příčin neplodnosti nejen u myši, ale i u jiných obratlovců včetně člověka. Klíčová slova: meióza, myš domácí, sterilita, homologní rekombinace,...
Karyotypová evoluce stepníkovitých pavouků (Araneae: Eresidae)
Forman, Martin ; Král, Jiří (vedoucí práce) ; Rothová, Olga (oponent)
Presented study is aimed to determine basic trends of karyotype evolution in velvet spiders (Eresidae; Araneae). Eresids are burrowing spiders; they includes also some social species. Karyotypes of 16 species of the family Eresidae as well as 2 species of the other families of the superfamily Eresoidea, Hersiliidae and Oecobiidae, are presented. Furthermore, DNA content and base proportion was determined in 14 species. In two species, DNA content of sex chromosomes was also measured. Obtained results revealed considerable variability of diploid numbers, and sex chromosomes systems in eresids. Obtained karyotype data allow to divide eresids into four groups. Karyotypes of the genera Gandanameno, Dresserus and S. lineatus are close to proposed ancestral karyotype of entelegynae spiders and they show the ancestral state of karyotype in velvet spiders. Karyotypes of S. lineatus and E. annulipes differ substantially from other representatives of the genera Stegodyphus and Eresus which indicates paraphyly of these genera. Karyotypes of basal forms are formed by acrocentric chromosomes. Further evolution of eresid karyotypes included considerable reduction of diploid numbers as well as changes of chromosome morphology. Social species of the genus Stegodyphus show tendency to reduce diploid numbers by...
Karyotypová evoluce skupiny Dictyoptera
Jankásek, Marek ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Forman, Martin (oponent)
Diploidní počty chromosomů a komentář k jejich morfologii pro 107 druhů řádu Mantodea ♂ - , 126 druhů skupiny "Blattaria" ♂ - a 84 druhů skupiny Isoptera ♂ - této bakalářské práci s meiotickému dělení a chromosomovým mechanismem určení pohlaví. Pozornost byla také dána některým zvláštním prvkům karyotypu skupiny Dictyoptera jako je premetafázní protažení a formace rozličných chromosomálních multivalentů. Celková informace o karyotypech skupiny Dictyoptera je vztažena k řádu Mantodea, principy karyotypových změn napříč evolucí některých nově definovaných skupin mohly být navrženy. Ve skupině "Blattaria" není možné utvářet jakékoliv širší úsudky o karyotypové evoluci, jelikož většina cytogeneticky studovaných druhů je z čeledí "Ectobiidae" a Blaberidae, pro které stále chybí detailnější fylogenetická studie. Některé evoluční trendy mohly být vyneseny ve skupině Isoptera, jakožto formace rozličných chromosomových sexuálních multivalentů a častá fúze jednoramenných chromosomů. Klíčová slova:
Rekombinační hot-spoty u různých organismů
Stočesová, Lucie ; Holá, Dana (vedoucí práce) ; Forman, Martin (oponent)
Meiotická rekombinace je významný proces, který probíhá v pohlavně se rozmnožujících organismech a vytváří nové kombinace alel. Frekvence i distribuce crossing-overů je ovlivněna mnoha vnitřními a vnějšími faktory. Místa s vyšší frekvencí crossing-overů se nazývají rekombinační hot-spoty a v této práci jsou rozděleny na ancestrální a odvozené. Ancestrální hot-spoty jsou původnější a určují je především histonové modifikace, oblasti bez nukleozomů, promotory a sekvenční motivy. Tento typ hot-spotů mají například kvasinky, ptáci a rostliny. Odvozené hot-spoty jsou určeny proteinem PRDM9, který vyhledává sekvenční motivy a vytváří u nich histonové modifikace. Odvozené hot-spoty jsou typické pro většinu savců, kromě psovitých. Psovití o funkční protein PRDM9 přišli kvůli mutacím genu Prdm9. Aktivita proteinu PRDM9 ničí cestou genové konverze původní umístění hot-spotů. Tento proces se nazývá "hot-spot paradox" a jeho řešením je velmi rychlá evoluce alel genu Prdm9. Tato práce shrnuje základní poznatky o distribuci a určení hot-spotů mezi eukaryotickými organismy. Blíže se zaměřuje na protein PRDM9, jeho stavbu, funkci a evoluci. V závěru práce je nastíněno určení polohy rekombinace u druhů bez hot-spotů a porovnání míry rekombinace mezi různými skupinami organismů.
Robertsonovy translokace a jejich úloha v evoluci karyotypu
Mlnáříková, Barbora ; Forman, Martin (vedoucí práce) ; Sember, Alexandr (oponent)
Chromozomové aberace jsou důležité pro lidskou patologii i evoluci organismů. Robertsonovy translokace neboli centrické fúze patří mezi nejčastější chromozomové aberace u savců. Nejprostudovanějším modelem pro jejich studium je myš domácí Mus musculus. Standardní karyotyp myši je složen ze 40 akrocentrických chromozomů, ale ve volné přírodě se vyskytuje více než stovka populací, které jsou charakteristické různou kombinací metacentrických chromozomů vzniklých centrickou fúzí. Pro formování metacentrických chromozomů bylo navrženo několik schémat zohledňujících sekvenční stavbu centromery a krátkého raménka akrocentrických chromozomů u myši. Segregační odchylky, upřednostňující metacentrické chromozomy při samičí i samčí meióze jako například meiotický tah, mohou pozitivně ovlivňovat míru fixace metacentrických chromozomů v populaci. Centrické fúze se uplatňují i v evoluci jiných organismů. Cytogenetická data u pavouků poukazují na možnost působení podobných fenoménů jako v případě myši i u nejdiverzifikovanější skupiny pavouků Entelegynae. Pavouci vynikají neobvyklými systémy pohlavních chromozomů a centrické fúze zde hrají úlohu i při evoluci pohlavních chromozomů a formování neopohlavních chromozomů. Absence dat o repetitivní DNA a eventuálních specificích molekulární biologie meiotického dělení...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 25 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
2 Forman, Michael
2 Forman, Mikuláš
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.