|
|
Transkarbam 12 a transdermální průnik kofeinu z oleokrémů. 1.
Štiková, Jana ; Berka, Pavel (vedoucí práce) ; Doležal, Pavel (oponent)
V teoretické časti práce byl zpracován přehled problematiky transdermální aplikace léčiv a s ní související problematiky propustnosti kožní bariery. Následně byly stručně shrnuty dosavadní poznatky o akcelerantech transdermální permeace, zejména pak transkarbamech a jejich vývoji na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy. Na tuto část navazují výsledky permeačních pokusů prováděných na prasečí kůži in vitro. V nich byla hodnocena akcelerační aktivita různých koncentrací Transkarbamu 12 (T12) na permeaci kofeinu z oleokrémů s obsahem 60% vodné fáze. Pro krémy s 0%; 0,3%; 0,5%; 0,7% a 1% T12 byly zjištěny následující hodnoty průměrných fluxů kofeinu Jr: 7,88 ± 1,52 g.cm-2 .h-1 ; 9,34 ± 1,62 g.cm-2 .h-1 ; 10,89 ± 2,03 g.cm-2 .h-1 ; 11,29 ± 3,03 g.cm-2 .h-1 a 11,09 ± 2,21 g.cm-2 .h-1 . Klíčová slova: transdermální aplikace léčiv, kožní bariéra, akceleranty transdermální permeace, Transkarbam 12.
|
|
|
Ceramides and Dimethylamino Acid Derivatives as Skin Barrier Modulators
Novotný, Jakub ; Vávrová, Kateřina (vedoucí práce) ; Sedlák, Miloš (oponent) ; Doležal, Pavel (oponent)
Souhrn Tato práce si klade za cíl přispět k porozumění chování kožních ceramidů a akcelerantů transdermální penetrace založených na esterech dimethylaminokyselin. Zabývá se také vztahem mezi strukturou a účinkem těchto látek. První dvě kapitoly poskytují teoretický základ pro pochopení složení a funkce stratum corneum, která představuje hlavní bariéru pro průnik léčiv a dalších exogenních látek do organismu, a principů transdermálního podání léčiv. Experimentální práce je prezentována ve formě samostatných publikací v kapitolách tři až pět. Kapitola 1 se zabývá transdermálním podáním léčiv, poukazuje na jeho výhody a limitace. Hlavní pozornost je věnována akcelerantům transdermální penetrace - látkám, které umožňují dočasně snížit bariérové vlastnosti kůže a zajistit dostatečné koncentrace léčivé látky nutné pro lokální či systémový účinek. Akceleranty jsou zde popsány s hlavním důrazem na vlastnosti, chemickou strukturu a mechanismus účinku. Druhá kapitola přináší informace o specifickém složení lipidické matrix stratum corneum. Ceramidy, komplexní skupina lipidů, tvoří hlavní část této intercelulární bariéry pro průnik látek do organismu. Se sníženými hladinami ceramidů jsou spjata závažná kožní onemocnění jako psoriáza či atopická dermatitida. Aplikací ceramidů či jejich analogů může být výrazně zlepšen...
|
|
|
Studium disperzity nanoemulzních nosičů léčiv
Hájková, Hana ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Vachek, Josef (oponent)
SOUHRN Teoretická část práce se nejprve zabývá přiblížením pojmů nanočástice a nanoemulze a jejich uplatněním při perorální a topickém podání léčiv. Další část se věnuje vysvětlení podstaty zeta potenciálu a DLVO teorie, které mají vliv na stabilitu částic. Je také zmíněn princip měření viskozity, protože viskozita je důležitým parametrem metody v práci použité k měření disperzity částic. Experimentální část je zaměřena na stanovení velikosti částic fotonkorelační spektroskopií při teplotě 25řC a 37řC, a to v časovém sledu umožňujícím odhadnout stabilitu hodnocených disperzních soustav. Proměřen byl rovněž elektrokinetický parametr - zeta potenciál soustav, jako zásadní ukazatel zachování stability nanoemulzí. Bylo prokázáno, že velikost částic se ustaluje po cca 1 týdnu, další změny již nejsou příliš markantní, a to ani při zvýšení teploty na 37řC. Největší podíl částic, asi 60 - 95 % jejich počtu patří po 1 týdnu od výroby velikostně do intervalu cca 120 - 175 nm. Rovněž zeta potenciál zůstává při zvýšení teploty na 37řC a při přidání pufrů o třech různých velikostech pH ve rozmezí (+2 mV do -0,6 mV). Z hodnot velikostních a elektrokinetických parametrů naměřených u studovaných nanoemulzí lze předběžně vyvodit, že jako nejstabilnější disperze a vhodná pro perorální i topické použití jeví nanoemulze 12.
|
|
|
Metodická studie povrchového napětí epidermálních lipidů
Lasák, Roman ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Musilová, Marie (oponent)
Souhrn V teoretické části je podán stručný aktuální přehled prací zabývajících se měřením postupných a vratných kontaktních úhlů. Jedná se o studie rozdílných metod výpočtu volné povrchové měřením kontaktních úhlů, stanovení kontaktního úhlu a volné povrchové energie pevné látky, studii odhadu složek rovnovážné volné povrchové energie restrukturalizujících povrch pevných látek, měření změn kožního mazu, Marangoniho efektu ve vodě při smáčení lidského vlasu pokrytého tenzidem, měření dynamického adhezního napětí a dynamických kontaktních úhlů. V experimentální části byly tenziometrem Kruss K100 změřeny hodnoty povrchového napětí a kontaktních úhlů destilované vody při 37řC na povrchu měřící platinové destičky impregnované zkoumanými lipidy ve vybraných poměrech nanesenými z těkavého rozpuštědla. Bylo zjištěno, že kyselina palmitová ve vzorcích s cholesterolem na poskytuje vůči vodě nižší povrchové napětí a větší hodnoty kontaktních úhlů než kyselina olejová. S rostoucím podílem cholesterolu ve vzorcích s mastnými kyselinami se více snižuje mezipovrchové napětí, zatímco hodnoty kontaktních úhlů se příliš nemění. Dále bylo zjištěno, že směsi analogů ceramidů s cholesterolem a vzorky ceramidů s cholesterolem a kyselinou palmitovou vykazují na měřící destičce větší hodnoty kontaktních úhlů měřící kapaliny než...
|
|
|
Fázové chování lipidických modelů stratum corneum I.
Kafková, Veronika ; Musilová, Marie (vedoucí práce) ; Doležal, Pavel (oponent)
Během padesátých až sedmdesátých let bylo prokázáno vědeckými skupinami, že kožní bariéra je situována ve stratum corneum a určují ji lipidy v extracelulárních prostorech této vrstvy. Podstatou bariérové funkce je jedinečné chemické složení a strukturní uspořádání jednotlivých složek lipidové matrix. Hlavními složkami lipidové matrix jsou ceramidy, cholesterol a mastné kyseliny. Během posledních 30 let bylo navrženo několik teoretických modelů, které vystihují strukturu a funkci kožní bariéry. Teoretický model by našel své uplatnění při experimentálních studiích zabývajících se onemocněním kůže, permeabilitou kůže, topickým podáváním léčiv, ochranou kůže atd. Konečný model však stále nebyl nalezen a hledá se odpověď na klíčové otázky, zda je lipidová matrix tvořena jednotnou gelovou fází anebo zda se jedná o koexistenci krystalické a gelové fáze a je-li přítomná samostatná fáze kapalných krystalů. V této práci využíváme diferenční skenovací kalorimetrii (DSC) k analýze cholesterolu, syntetického ceramidu a směsí cholesterolu, syntetického ceramidu a kyseliny olejové. Abychom se mohli zaměřit na úlohu jednotlivých složek, použili jsme zjednodušené in vitro připravené modely a soustředili jsme se na způsob a podmínky přípravy vzorku a jeho fázové chování. Cílem práce je najít nejvhodnější podmínky...
|
|
|
Characterisation of Rat Alveolar Cell Line R3/1
Horálková, Lenka ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Fendrich, Zdeněk (oponent) ; Forbes, Ben (oponent)
4. SUMMARY Buněčná řada R3/1 odvozená z krysích embryí, vykazuje několik fenotypových znaků vlastních buňkám alveolárního epitelu I. řádu. Cílem této práce bylo dále popsat vlastnosti R3/1 buněčné linie vzhledem k jejímu případnému využití jako in vitro drug disposition model, tj. model popisující veškeré procesy zahrnující absorpci, distribuci, metabolismus a exkreci léčiva do organismu. R3/1 buňky byly kultivovány na Traswell filtrech a transepitheliální elektrický odpor (TEER) byl měřěn jako parametr integrity buněčných vrstev. Přítomnost proteinů důležitých pro vytvoření funkčních buněčných spojení (tight junction, TJ) - E-cadherinu, occludinu a proteinů ZO-1 a ZO-2 byla analyzována na úrovni mRNA pomocí polymerázové řetězové reakce s reverzní transkripcí (RT- PCR) a na úrovni antigenu pomocí imunofluorescenční mikroskopie (IFM). Dále byla sledována přítomnost katabolických peptidáz, konkrétně karboxypeptidázy M, aminopeptidáz A, B, N a P, γ-glutamyltransferázy, dipeptidylpeptidázy IV, angiotensin konvertujícího enzymu a endopeptidáz 24.11 a 24.15. Zároveň s R3/1 buňkami byly tyto peptidázy stanoveny v primárních kulturách alveolárního epitelu potkanů a výsledky byly porovnány. Hodnoty TEER dosáhly maximální hodnoty ~99±17 Ω cm2 pátého dne kultivace, obohacení živného media o dexametazon (v koncentraci...
|
|
| |
|
|
Transdermální in vitro permeace cyklosporinu. III
Krejčová, Hana ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Zbytovská, Jarmila (oponent)
SOUHRN Teoretická část práce podává stručný přehled informací o transdermálním podání léčiv včetně využití transdermálních enhancerů. Část týkající se CyA zahrnuje poznatky o jeho struktuře, farmakologických účincích včetně účinků nežádoucích, jeho využití v terapii a aplikačních možnostech. Experimentální část přináší výsledky in vitro permeačních pokusů na prasečí kůži. Akceptorová fáze byla tvořena propylenglykolem a TRIS-pufrem o pH 7,1 v poměru 1:1. Stanovení permeantu bylo prováděno pomocí HPLC s UV detekcí při 220 nm. Bylo potvrzeno, že volba akceptorové i mobilní fáze byla vhodná. Jako donorové vzorky byly použity přesycené soustavy CyA bez enhanceru, dále pak s 5% přídavkem azonu nebo methylpyrrolidonu či dodecylpyrrolidonu, nebo s 1 % transkarbamu 12. Všechny enhancery v použitých koncentracích tvorbu depa v kůži zvyšují, transkarbam 12 v použité nejnižší koncentraci nejvíce.
|
|
|
Mechanismy průniku sylicylátů monovrstvami buněk Caco-2: zapojení transportních proteinů.
Čierný, Jakub ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Šnejdrová, Eva (oponent)
Souhrn Práce se zabývá transportem kyseliny salicylové a jejích derivátu pres Caco-2 bunecné kultury a vlivem možných inhibitoru bunecného transportu. Dále se zabývá vlivem látek rozvolnujících tesné spoje (tight junctions) mezi Caco-2 bunkami. Hlavním cílem bylo zjistit typ transportu, jakým je kyselina salicylová prenášena, výsledky porovnat s transportem kyseliny gentisové a 5-hydroxyisoftalové, posoudit vliv ethylendiamintetraoctové kyseliny na prunik kyseliny salicylové a porovnat možný inhibicní úcinek _-kyano-4-hydroxyskoricové kyseliny, probenecidu, pravastatinu, kyseliny benzoové a 2-hydroxy-3-isopropylbenzoové. Predpokládal jsem, že na transportu kyseliny salicylové se podílí i pasivní difúze i transportní proteiny. Teoretická cást práce strucne shrnuje vlastnosti chemických látek, které mají vliv na transport pres bunecné membrány a predstavuje Caco-2 bunky jako prostredek výzkumu vstrebávání a distribuce léciv v lidském organismu. Definuje jednotlivé typy transportu pres bunecné membrány, popisuje typy transportních proteinu, které se nacházejí na membránách bunek lidského adenokarcinomu a podává strucný prehled souvisejících témat. Experimentální cást práce popisuje techniku kultivace Caco-2 bunek a metodiku transportních experimentu. Vetšina experimentu byla provádena pri teplote 37řC s pH...
|
|
|
Transdermální in vitro permeace metoxytakrinu. III
Režňáková, Eva ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Bajgar, Jiří (oponent)
SOUHRN V teoretické části je podán výčet vybraných problémů transdermální aplikace léčiv a shrnutí poznatků o azonu včetně nových odborných informací publikovaných v roce 2005. In vitro permeační experimenty s využitím excidovaných vzorků kůže prasat přinesly potvrzení značného potenciálu pro transdermální podání 7-metoxytakrinu. Z prostředí isopropylmyristátu permeuje toto léčivo na úrovni hodnot fluxů asi 15 [μg/cm2.h-1]. Transdermálně akcelerační vliv methypyrrolidonu a dodecylpyrrolidonu nebyl při jejich 5 % přídavku prokázán. Jako perspektivní se v tomto směru jeví využití azonu a transkarbamu 12.
|
host ::
RSS.