|
|
Srovnání výskytu šelem v habitatech současné krajiny pomocí fotopastí
Pyšková, Klára ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent)
Běžným druhům šelem, jako jsou liška, jezevec, kuna či lasice není v České republice věnována příliš pozornost. Většina ekologických studií, které se jimi zabývají, je staršího data, proto jsem výzkum zaměřila právě na ně. Jde o skupinu savců, kterou není snadné monitorovat, díky moderním technologiím je však lze téměř nerušeně pozorovat. Pro sběr dat jsem zvolila fotopasti, které jsem rozmístila do středočeské krajiny v Polabí nedaleko Prahy. Do čtyř habitatů (mokřad, lužní les, smíšený les a "savana") jsem rozmístila 73 fotopastí. Každý z habitatů byl reprezentován 3-4 lokalitami rozmístěnými po fragmentované krajině, tvořené mozaikou polopřirozených habitatů a člověkem využívaných ploch. Po 366 dnech sledování jsem zjistila přítomnost 8 druhů šelem, z toho jedné nepůvodní (šakal obecný). Z očekávaných běžných invazních druhů šelem (psík mývalovitý, mýval severní, norek americký) jsem nezaznamenala ani jeden. Jednotlivé habitaty se v počtu druhů neliší, což je pravděpodobně dáno malým počtem druhů a omezenou velikostí studované oblasti. Zjištěné habitatové preference a sezónní a cirkadiánní aktivita pozorovaných šelem potvrzují autekologické poznatky vědeckých studií, dokládám je však pomocí dlouhodobých kvantitativních dat, která umožnila statistické testování rozdílů. Za důležitý považuji závěr, že...
|
|
|
Potravní ekologie kuny skalní (Martes foina) v ČR
Nováková, Lucie ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent)
Potrava kuny skalní (Martes foina) byla studována v synantropním prostředí na čtyřech lokalitách. Lokality byly vybrány tak, aby sledovaly urbanizační gradient od centra velkoměsta, přes jeho periferii až po menší obce. Složení potravy bylo zjišťováno neinvazní metodou rozboru trusu. Makroskopické zbytky potravy byly rozděleny do jedenácti kategorií (savci, ptáci, ptačí vejce, ryby, neidentifikovaní obratlovci, bezobratlí, plody, vegetativní zbytky, antropogenní materiál, kameny a neidentifikované zbytky). Celkem bylo identifikováno 104 různých živočišných a rostlinných taxonů. Hojně se také objevovaly materiály antropogenního původu. Pomocí frekvence výskytu a procenta váhového zastoupení jedenácti kategorií byly zjišťovány rozdíly ve složení potravy podle typu prostředí a jejich sezónní změny. Byly zjištěny rozdíly mezi městským a rurálním prostředím, zejména v zastoupení savců, ptáků a plodů. Konzumace savců vykazuje urbanizační gradient, v prostředí s nejvyšší zástavbou je jejich váhové zastoupení v potravě nejnižší, na lokalitách s menší zástavbou jejich zastoupení stoupá. V městském prostředí byla naopak zaznamenána vyšší frekvence výskytu ptáků, v rurálním prostředí byla tato frekvence nízká. V rurálním prostředí bylo zjištěno vyšší váhové zastoupení plodů než v městském typu prostředí. Byly...
|
|
|
Populační hustota srnce obecného (Capreolus capreolus) v oblasti Hartmanicka (JZ Čechy)
Večeřová, Petra ; Červený, Jaroslav (vedoucí práce) ; Rohla, Jan (oponent)
Tato diplomová práce vznikla na základě často diskutovaného tématu populační hustoty spárkaté zvěře. Sledovaná oblast se nachází v jihozápadních Čechách, v oblasti Hartmanicka. Větší částí zasahuje do území Chráněné krajinné oblasti Šumava a menší částí do území Národního parku Šumava, proto je tato práce zaměřena na populační hustotu srnčí zvěře. K určení populační hustoty byly použity dvě metody, jedna z přímých metod a jedna z nepřímých metod. Z přímých metod se používala metoda pomocí sčítání srnčí zvěře z posedů a z nepřímých metod byla využita metoda sčítání trusu na pravidelně čištěných plochách. Sčítání probíhalo na transektech o velikosti 200 m2 (100 x 2 m) nebo (50 x 4 m). Z uvedených výsledků vyplývá, že populace srnčí zvěře má dlouhodobě sestupný charakter. Nejvíce srnčí zvěř preferovala lesní mlaziny v nižších polohách, v nadmořské výšce 525 až 650 m n.m., naopak nejméně se vyskytovala v polohách o nadmořské výšce 950 až 1125 m n. m., z biotopů nejméně preferovala srnčí zvěř lesní porosty ve věku 81 let +.
|
|
|
Sociální vztahy a synchronizace ve stádech přežvýkavců - vliv na pastevní chování
Šárová, Radka ; Špinka, Marek (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent) ; Nekovářová, Tereza (oponent)
Tato disertační práce se zabývá vztahem mezi skupinovým chováním stáda skotu (Bos taurus) na pastvině, sociální dominancí v tomto stádě a individuálními charakteristikami jeho členů jako jsou hmotnost a věk. Práce je založena na třech studiích realizovaných na stádu masných krav. V prvních dvou studiích byla zvířata sledována na pastvině pomocí GPS obojků. Třetí studie byla založena na datech o dominančních vztazích u krav. První studie se zaměřila na synchronizaci aktivit. Bylo zjišťováno, zda krávy, které měly malé rozdíly v hmotnosti či v reprodukčním stavu, byly více synchronizované a zda byl čas změn chování určován konkrétním vedoucím zvířetem. Zjistili jsme, že rozdíl hmotnosti mezi dvěma zvířaty měl negativní vliv na jejich vzájemnou synchronizaci. Ve stádě nebylo nalezeno žádné konkrétní vůdčí zvíře či zvířata, která by pravidelně iniciovala změny chování. Druhá studie se soustředila na zjištění vlivu dominantních zvířat na pohyb stáda. Byla zjištěna pozitivní korelace mezi dominančním indexem a veličinami vztahujícími se k vedení pohybu stáda, jmenovitě pozicí v čele stáda, přímější a kratší trajektorií pohybu a vyšší směrovou synchronizací s nejbližšími sousedy i s celým stádem. Tyto výsledky ukazují, že pastevní chování stáda není řízeno žádným konkrétním vedoucím zvířetem, nýbrž...
|
|
|
Sezonní proměnlivost v teritoriální aktivitě bobra evorpského (Castor fiber L.)
Kadlecová, Hana ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent)
Předkládaná diplomová práce se zabývá změnami časové a prostorové aktivity bobra evropského (Castor fiber L.) v průběhu měnících se ročních období. Základní soubor dat byl získán kontinuálním telemetrickým sledováním vybraných jedinců v letech 2008 a 2009 ve dvou různých geografických oblastech, v Českém lese a na jižní Moravě. Cílem práce bylo zaznamenat a vyhodnotit chování bobra evropského v průběhu roku. Zaměřila jsem se zejména na počátek a konec aktivity v souvislosti se západem a východem slunce, délku doby setrvání mimo noru, změny velikostí aktivně využívaného prostoru a délku pohybu. V případě, že se v teritoriu vyskytovalo více jedinců, jsem sledovala také jejich interakce. Při počítání jsem brala ohled i na pohlaví a věk sledovaných individuí. Chování bobrů se v průběhu roku mění. Nejaktivnější jsou v podzimních a jarních měsících, naopak v zimě se aktivita výrazně snižuje. Platí to nejen pro délku a dobu pohybu, ale také pro velikost aktivně využívaného prostoru. Počátek aktivity silně koreluje se západem slunce, naopak konec aktivity není s východem slunce nijak silně provázán. Srovnáním pohybu jedinců jsem dospěla k závěru, že až na malé výjimky aktivují separátně. Klíčová slova: bobr evropský (Castor fiber L.), telemetrie, cirkadiální rytmy, cirkaanuální rytmy, časová a prostorová...
|
|
| |
|
|
Kamzičí zvěř na Jesenicku
Šlesinger, Ivo ; Červený, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kušta, Tomáš (oponent)
Cílem této práce bylo shromáždit poznatky z chovu kamzíků od jeho vysazení v regionu Hrubý Jeseník až po současnou dobu. Pro posouzení adaptability bylo vyžito poznatků z fyziologie, morfologie a posouzení životního prostředí. Základem se staly články publikované v odborné literatuře, časopisech a internetových serverech. Zhodnocen byl dopad restriktivních opatření v důsledku legislativních změn platných od roku 1990. Poradním sborem krajského úřadu v Olomouci byly vytyčeny úkoly pro další úspěšný chov kamzíků v současném období.
|
|
|
Studium potravy velkých savců: metodologický přístup
Holá, Michaela ; Červený, Jaroslav (vedoucí práce) ; Stádník, Luděk (oponent)
Početní stavy spárkaté zvěře v posledních desetiletích narůstají téměř na celém území Evropy, což má za následek významné environmentální a ekonomické dopady. Kvalita a dostupnost přirozených i umělých zdrojů potravy patří mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující populační dynamiku spárkaté zvěře, a proto je nezbytné, aby byl efektivní management zvěře založen i na poznatcích z oblasti potravní ekologie. S postupem času se metody studia složení potravy značně vyvinuly, nicméně každá má své výhody a nevýhody. Cílem této dizertační práce je s použitím kombinace tradičních (tj. analýza obsahu žaludků) a moderních (tj. analýza stabilních izotopů, spektroskopie v blízké infračervené oblasti) metod studia složení potravy získat nové poznatky o potravní ekologii dvou významných zástupců spárkaté zvěře (tj. prase divoké, jelen evropský) na území České republiky. Jejich populace zde neustále narůstají a zároveň jsou intenzivně přikrmovány. Dále si tato práce klade za cíl vytvořit podklady pro následnou aplikaci těchto metod v myslivecké praxi a zaměřit se na metodologické otázky spojené s jejich použitím.
Na základě rozboru žaludků byl zhodnocen rozsáhlý soubor dat za účelem určit, do jaké míry jsou prasetem divokým přijímány složky potravy pocházející z lidské činnosti (tj. zemědělské plodiny a přikrmování). Potrava produkovaná člověkem tvořila dominantní a nejobjemnější složku potravy prasete divokého během celého roku. Nezbytným předpokladem k využití analýzy stabilních izotopů je znalost tzv. trofických diskriminačních faktorů (tj. systematický rozdíl v izotopovém složení mezi potravou a tkání živočicha, jež danou potravu přijal), které byly v rámci této práce experimentálně určeny pro stabilní izotopy uhlíku a dusíku v srsti prasete divokého a jelena evropského. Dále byly zhodnoceny možné zdroje variability (pohlaví, věk, váha, laktace) hodnot izotopové diskriminace. Získané výsledky představují nezbytné podklady pro použití analýzy stabilních izotopů k rekonstrukci potravy volně žijících jedinců prasete divokého a jelena evropského. V rámci této práce byla dále prokázána spolehlivost spektroskopie v blízké infračervené oblasti k určení ukazatelů kvality potravy v trusu jelena evropského. Výsledky této dizertační práce přispějí k efektivnímu mysliveckému managementu spárkaté zvěře na území České republiky.
|
|
|
Populační hustota jelena evropského (Cervus elaphus) a poškození lesních porostů na Křivoklátsku
Faifr, Michal ; Červený, Jaroslav (vedoucí práce) ; Mrkvičková Kořanová, Diana (oponent)
Cílem této práce bylo zjistit populační hustotu vysoké zvěře v oblasti Křivoklátska. Ke zjišťování populační hustoty byla použita metoda sčítání hromádek trusu. V práci je rovněž charakteristika celé sledované oblasti a jelena evropského (Cervus elaphus), která se na Křivoklátsku hojně vyskytuje. V práci jsou rovněž rozebrány jednotlivé sčítací s následným zaměřením na metodu sčítání hromádek trusu.
Dále je v této práci zhodnocen výskyt nejenom jelení zvěře v lesních porostech a způsobené škody, ale i přítomnost siky japonského (Cervus nippon), srnce obecného (Capreolus capreolus), prasete divokého (Sus scrofa) a daňka skvrnitého (Dama dama) a škody jimi způsobené. V této studii byla také vyzdvižena výše odlovu vysoké zvěře v obou sledovaných oblastech a porovnání se zjištěnou hustotou populace jelení zvěře.
V diskusi jsou rozebírány klady a zápory metody sčítání hromádek trusu a přesnost dosažených výsledků.
|
|
|
Druhové složení bezobratlých při kolonizaci kadáverů v mělkých hrobech
Pikal, Lukáš ; Červený, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hana, Hana (oponent)
V této práci se zabývám forenzní entomologií a druhovým zastoupením bezobratlých, kteří kolonizují kadávery nacházející se zakryté vrstvou zeminy v mělkých hrobech. K danému tématu byl v období od poloviny května roku 2015 do poloviny září roku 2015 proveden terénní experiment. Tento probíhal na Šumavě v katastru obce Kundratice, kde byly na zahradě u rodinného domu vykopány mělké hroby. Celkem se jednalo o 12 hrobů a do každého hrobu byl vložen a následně zasypán kadáver kura domácího (Gallus gallus f. domestica, Linné, 1758) o váze cca 2 kg. Hroby byly od sebe navzájem ve vzdálenosti 1,5 m. Všichni jedinci kura domácího byli usmrceni stejným způsobem za stejných podmínek. Jednotlivé hroby byly rozděleny na 4 sektory a v každém sektoru byly zastoupeny hroby o hloubkách 10 cm, 30 cm a 50 cm. Následně byl každý měsíc vykopán jeden sektor a z každé hloubky byla zajištěna veškerá vývojová stadia hmyzu a dále byly zjištěné vzorky tříděny podle toho, zda se nacházeli v půdě či na kadáveru. Zjištěné vzorky byly poté odborníkem determinovány. Zjištěné skutečnosti byly na závěr s literárními zdroji porovnány a byly buď vyvráceny, nebo potvrzeny. Experimentem byl ověřen poznatek, že u pohřbených kadáverů se na dekompozici nepodílejí zástupci čeledi bzučivkovití (Calliphoridae).
|
host ::
RSS.