|
|
Nekanonické funkce IL-1α
Novák, Josef ; Pospíšek, Martin (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent) ; Brdička, Tomáš (oponent)
1α (IL 1α) je cytokin s lépe prozkoumaná role IL 1α spouštění prozánětlivé signalizace skrze membránový receptor, ta však není předmětem této práce. terminální oblast IL 1α sice neváže receptor, ale je evolučně konzervovaná uděluje IL 1α řadu nekanonických funkcí, kterým se tato práce věnuje 1α 1α asociovat s membránami. Jaderně lokalizovaný IL 1α je terminální doménu schopný aktivovat expresi prozánětlivých genů řízených transkripčním faktorem NF κB, vázat se na histonac rázové komplexy a v rakovinných buňkách vyvolávat apoptózu. V kvasinkách byla nalezena vazba na katalytický modul histonacetyltransferázových komplexů SAGA a ADA, v lidských buňkách na komponenty homologního komplexu STAGA a Ukotvení I 1α N terminální doménou na membránu buněk slouží k prostorové lokalizaci signalizace tohoto cytokinu pouze na buňky v bezprostředním dotyku. tečně prozkoumán ani mechani mus přesunu IL 1α přes membránu, ani mechani mus kotvení 1α. Tato práce se věnuje oběma zmíněným nekanonickým funkcím. V kvasinkách popisuje 1α částečně zastoupit derepresivní funkci proteinu Snf1 na genech reprimov ných SAGA komplexem, v lidských buňkách popisuje vazbu IL 1α na nádorový supresor p53 podmínkách genotoxického stresu. V podmínkách oxidativního stresu s 1α přesunuje exinem A2, proteinem vázajícím membrány, na buněčné periferie.
|
|
|
Porovnání svařování ručním laserem a TIG metodou
Černý, Jan ; Sigmund, Marian (oponent) ; Kubíček, Jaroslav (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá porovnáním svařovacích metod TIG (141) a nekonvenční metody ručního laserového svařování (521) tenkých plechů z korozivzdorné oceli X5CrNi 18-10. Cílem práce je zjistit rozdíl kvality mezi vybranými metodami na vyhotovených svarech a vypracovat technicko ekonomické zhodnocení. V diplomové práci je na začátku rozebrána literární studie se zaměřením na princip jednotlivých metod svařování, možných vad vzniklých při svařování a svařitelnosti jednotlivých druhů korozivzdorných ocelí. V experimentální části je rozebrán návrh experimentu, který spočíval ve svaření vzorků vybraných svarových spojů pomocí jednotlivých technologií. Poté byly svary pomocí nedestruktivních a destruktivních zkoušek vyhodnoceny. Na závěr bylo propočítáno i ekonomické zhodnocení obou technologií a návratnost zařízení.
|
|
|
Tvorba účelové mapy v lokalitě Moravské Málkovice
Černý, Jan ; Šváb,, Tomáš (oponent) ; Kalvoda, Petr (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá tvorbou účelové mapy v severním okraji obce Moravské Málkovice. Teoretická část obsahuje definici mapy, její rozdělení a základní charakteristiku účelových map. Dále jsou zde stručně vysvětleny měřické metody použité při terénních pracích. V praktické části je podrobně popsán postup při vyhotovení účelové mapy, počínaje přípravnými pracemi a volbou měřických pomůcek, přes sběr dat v terénu až po výsledné zpracování. Hlavním výstupem práce je účelová mapa v měřítku 1:500 vyhotovená ve třetí třídě přesnosti.
|
|
|
The role of the interaction of LCK with CD4/CD8 coreceptors
Cesneková, Michaela ; Štěpánek, Ondřej (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
LCK kináza zásadne reguluje T bunkovú signalizáciu a interaguje s CD4 a CD8 koreceptormi, ktoré sú nevyhnutné pre vývoj T buniek a diferenciáciu na ich dve základné línie. Úloha koreceptorov, rovnako ako úloha ich väzby na LCK je stále diskutabilná, napriek tomu, že je študovaná už desaťročia. Cieľom tejto diplomovej práce je objasniť dôležitosť väzby LCK s koreceptormi v signalizácii a vývoji CD8+ T buniek a adresovať význam serínových aminokyselinových zbytkov v endocytóze CD4 sprostredkovanej kinázou LCK. Na skúmanie tejto problematiky sme použili rôzne varianty LCK s mutáciami na mieste väzby s koreceptormi alebo v katalytickej doméne, exprimované v myšiach a v bunkových líniách. Ako prvé sme testovali kinázovú aktivitu LCK. V druhej časti sme ukázali, že CD8 má ako závislú tak nezávislú funkciu od väzby s LCK. Potom sme skúmali neskorú fázu vývoja CD8+ T buniek a zistili sme, že neprítomnosť LCK-CD8 interakcie sa na fenotype buniek prejavuje len veľmi málo. Ovplyvňuje totiž len CD8+ tymocyty po pozitívnej selekcii a len ich odpoveď na nízkoafinitný antigén. Nakoniec sme ukázali, že CD4 koreceptor s troma mutáciami serínových zbytkov na alanínové je rovnako závislý na väzbe s LCK ako prirodzená forma CD4. Naša práca vrhá nové svetlo na problematiku väzby LCK s koreceptormi a podčiarkuje jej...
|
|
|
Prevention of cellular aging in vitro
Kubovčák, Matej ; Černý, Jan (vedoucí práce) ; Ryšánek, David (oponent)
Tato bakalářská práce zkoumá základní komponenty procesu stárnutí a jejich význam v různých systémech buněčných kultur. Jsou zde diskutovány signální dráhy řídící tyto procesy, a bylo identifikováno několik cílů, které by mohly být potenciálně zajímavé pro případnou intervenci. Stárnutí je popsáno v rámci evolučního paradigmatu, aby poskytlo celkový rámec pro pochopení různých procesů stárnutí a jejich vysvětlení. U několik divokých zvířat bylo pozorováno úspěšné zpomalení stárnutí, což dokazuje, že případné intervence mohou být úspěšné. V práci je poskytnut imunologický kontext k zdůraznění důležitosti stárnutí in vivo a jsou popsány imunitní systémové mechanismy dlouhověkosti pro potenciální využití. Zásadním negativním faktorem spojeným se základními mechanismy stárnutí je ztráta buněčné identity. Tato práce může sloužit jako výchozí bod pro hlubší výzkum kultivačních metod, čímž se otevírají dveře technologiím typu kultivovaného masa a umělých orgánů, vyžadujících bezprecedentní proliferaci buněk. Klíčová slova buněčná identita, in vitro kultury, kmenovost, stárnutí, zvrácení stárnutí
|
|
|
Vliv maternálně-fetálního mikrochimerismu na vývoj imunitního systému potomka
Malinská, Nikola ; Černý, Jan (vedoucí práce) ; Balounová, Jana (oponent)
Maternálně-fetální mikrochimerismus je fenomén, při kterém dochází k migraci maternálních buněk do tkání potomka, a to jak během těhotenství, tak během kojení. Jedná se zejména o leukocyty a kmenové buňky. Tyto maternální buňky mají v jedinci funkční potenciál a ovlivňují mj. vývoj jeho imunitního systému. Největší buněčnou populaci detekovatelnou v různých tkáních potomka tvoří T lymfocyty. Tyto maternální T lymfocyty mají nejen efektorovou funkci, ale ovlivňují také vývoj T lymfocytů potomka v thymu nebo maturaci jeho B lymfocytů v lymfatických uzlinách. Díky migraci maternálních leukocytů dochází také k mezigeneračnímu přenosu imunitní paměti. Maternální mikrochimerismus je také schopný do určité míry vybalancovat imunodeficience potomka. V myších deficientních v IL-2 byly detekovány maternální buňky exprimující IL-2 a u potomků deficientních v B lymfocytech byly nalezeny plasmatické buňky matky sekretující IgG. Tato práce se soustředí na vliv přenosu maternálních buněk v rámci maternálního mikrochimerismu na vývoj imunitního systému potomka a celkově na efektorové funkce maternálních buněk migrujících skrze placentu a mateřské mléko do potomka.
|
|
|
Mikroplasty a jejich vliv na metabolismus živočišných buněk
Fiedlerová, Gabriela ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Mikroplasty jsou drobné částice o velikosti menší než 5 mm, které se nacházejí v různých prostředí, včetně moří, řek a půdy. Tyto částice mohou být záměrně vyráběny jako například součást kosmetických produktů nebo vznikají rozpadem větších plastových předmětů. Mikroplasty představují vážné ohrožení pro životní prostředí i živočichy a v rámci potravního řetězce se nakonec mohou dostat i do těla člověka. Tato práce se věnuje kritickému a syntetickému přehledu literatury zabývající se vlivem mikroplastů na metabolismus živočišných buněk. Práce rovněž bere ohled na experimentální podmínky, při kterých byla data získána. Zejména jsou kriticky hodnoceny faktory jako tvar, velikost a stárnutí testovaných mikroplastů, což jsou aspekty v literatuře často opomíjené. Současné poznatky poukazují na to, že se mikroplasty v tělech živočichů akumulují a mohou způsobovat mechanické i metabolické poškození v podobě zánětu, narušení energetického metabolismu, metabolismu proteinů, aminokyselin a lipidů. Za nejzávažnější dopady mikroplastů lze považovat tvorbu kyslíkových radikálů, neurotoxicitu, narušení gametogeneze a vývoje potomků.
|
|
|
Vliv personality proaktivní vs reaktivní u okouna říčního na náchylnost k infekci Aeromonas sp.
ČERNÝ, Jan
Existenci intra-specifických rozdílů v životních strategií zvířat popisuje tzv. proaktivní a reaktivní personalita, kdy jsou proaktivní jedinci charakterizováni vyšší ochotou riskovat a prozkoumávat nová prostředí oproti jedincům reaktivním, kteří volí pasivní a inaktivní přístup k novým výzvám v prostředí. Tento koncept je u ryb často definován jako tzv. kontinuum plachý - odvážný, přičemž odvážný (bold individual = BI) jedinec vykazuje proaktivní chování a pro plachého (shy individual = SI) jedince je typický přístup reaktivní. Bylo napsáno již několik studií, které potvrzují vliv personality na užitkové vlastnosti ryb jako je růst u koljušky tříostné (Gasterosteus aculeatus) nebo tolerance vůči stresu u lososa obecného (Salmo salar) či pstruha duhového (Onchorhyncus mykkis). Cílem našeho experimentu bylo popsat existenci souvislostí mezi personalitou a imunologickou rezistencí vůči nákaze bakterií Aeromonas sp. a tolerancí vůči stresu. V našem experimentu bylo 1000 jedinců okouna říčního podrobeno dvěma behaviorálním testům na personalitu (open field, počet cm uplavaných za 30 min; novel object, zkoumání zón blízkosti neznámého objektu). Bylo vybráno top 20 BI ryb (nejvyšší hodnoty v obou testech) a top 20 SI ryb (nulové hodnoty v obou testech). Zástupci obou behaviorálních skupin BI a SI byli následně podrobeni indukčnímu stresovému testu (snížení hladiny v nádrži na úroveň 5 cm nad dorzální ploutví) a poté byly měřeny hodnoty metabolické aktivity (ALT, AST, ALP, LDH, glukózy, osmolytů a kortizolu), přičemž jediný signifikantní rozdíl vykázala koncentrace kortizolu (2,5 násobně vyšší u SI oproti BI 30 min po stimulaci a 5 násobně vyšší u SI oproti BI v kontrole). Při testování imunologické rezistence byla prvně hodnocena fagocytární kapacita (přirozená imunita), přičemž nebyly pozorovány žádné signifikantní rozdíly mezi SI a BI skupinami. Dále byly buňky hlavové ledviny a peritonea zástupců BI a SI skupin in vivo stimulovány nákazou A.salmonicida a následně byla extrahována RNA k analýze genové exprese 46 imunitních genů 1,3 a 7 dní po stimulaci pro zhodnocení odpovědi adaptivního imunitního systému. Byl pozorován 1,2-1,3 násobný nárůst hladiny genu ighm v hlavové ledvině u BI oproti SI 1 den po stimulaci, přičemž hladina totožného genu vykázala 2,2 násobný nárůst u BI oproti SI v peritoneálních buňkách. Dále byl pozorován nárust hladin genů u BI oproti SI cc125 (1,2 násobný v hlavové ledvině) a Cd74 (1,3-1,5 násobný v peritoneu i hlavové ledvině). Z výsledků této práce plyne, že personalita má významný vliv na toleranci vůči stresu, nemá vliv na přirozenou imunitu, nicméně ovlivňuje úroveň adaptivního imunitního systému u okouna říčního, přičemž BI jedinci se jeví jako odolnější vůči stresu i nákaze Aeromonas hydrophila.
|
|
|
Imunoterapie diabetu 1. typu pomocí tolerogenních dendritických buněk
Grohová, Anna ; Špíšek, Radek (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent) ; Hrdý, Jiří (oponent)
Diabetes 1. typu (T1D) je charakterizován hyperglykémií vedoucí k život ohrožujícím komplikacím. Na jeho patogenezi má významný podíl nežádoucí imunitní reakce způsobující destrukci β-buněk pankreatu. Současná jediná terapie je subkutánní podávání inzulinu, která však nezabrání tranzientním hyperglykémiím. To negativně ovlivňuje metabolické a buněčné procesy v organismu. Buněčná terapie nabízí strategii zaměřenou přímo na modulaci škodlivé autoimunitní reakce, a tedy více cílenou léčbu s nižším výskytem nežádoucích účinků. Tato práce pojednává o dvou supresivních buněčných typech, které mají potenciál tuto autoimunitní reakci utlumit. První část práce se týká přípravy tolerogenních dendritických buněk (tDC) a testování jejich stabilního supresivního fenotypu v prozánětlivém prostředí. tDC si udržují v prozánětlivém prostředí stabilní inhibiční fenotyp, schopnost tlumit antigenně-specifickou T buněčnou odpověď a indukovat T regulační lymfocyty, což je klíčové pro případnou klinickou aplikaci. Práce zároveň ukazuje, že stav metabolické kompenzace diabetických pacientů ovlivňuje supresivní funkci tDC. Druhá část práce je zaměřena na skupinu myeloidních supresivních buněk (MDSC), které vykazují vyšší zastoupení u pacientů s T1D i jejich prvostupňových příbuzných. MDSC jsou schopné tlumit proliferaci...
|
|
|
Genetická analýza vnímavosti myší k infekci Leishmania major
Čepičková, Marie ; Černý, Jan (oponent)
Prvoci rodu Leishmania způsobují komplex onemocnění nazývaných leishmaniózy. Nemoc může probíhat asymptomaticky nebo s širokým spektrem příznaků včetně vážného systemického onemocnění, které může končit smrtí. Vnímavost k infekci je u hostitele kontrolována mnoha geny, ale způsob regulace zůstává neznámý. Na průběh infekce má vliv i pohlaví hostitele. Nevýhody genetických analýz prováděných na lidech mohou být překonány použitím myšího modelu. Pro studium genů, které u myší ovlivňují vnímavost k infekci Leishmania major, byl vyvinut speciální model složený z 20 rekombinantních kongenních kmenů CcS/Dem. Tyto kmeny vznikly křížením kmenů BALB/cHeA (vnímavý k infekci) a STS/A (odolný vůči infekci). Každý kmen ze série CcS/Dem obsahuje unikátní kombinaci 12,5 % genomu pocházejícího z kmene STS/A a 87,5 % genomu z kmene BALB/cHeA. V předložené práci byli použiti F2 hybridi mezi kmeny BALB/c a CcS-9. Myši byly infikovány L. major a po osmi týdnech byly hodnoceny parametry infekce: velikost kožních lézí, hepatomegalie, splenomegalie, množství parazitů ve slezině a lymfatických uzlinách, míra infiltrace eozinofilů v lymfatických uzlinách a hladina IFN, IL-4, IL-10, IL-12, IL-13 a IgE v krevním séru. Všichni F2 hybridi byli genotypizováni pomocí osmnácti mikrosatelitních markerů. Vazebnou analýzou mezi...
|
host ::
RSS.