|
|
Fosforylace adaptorového proteinu PSTPIP2 a její role v neutrofilních granulocytech
Dvořáček, Tomáš ; Brdička, Tomáš (vedoucí práce) ; Ballek, Ondřej (oponent)
PSTPIP2 je adaptorový protein z rodiny F-BAR, který je důležitým regulačním proteinem kontrolujícím efektorové mechanismy buněk vrozené imunity. Regulační funkce tohoto proteinu byly objeveny díky myšímu kmeni CMO, který ztratil expresi tohoto proteinu. Následkem deficience PSTPIP2 myši kmene CMO vyvíjejí autoinflamatorní onemocnění postihující kostní tkáň a kůži. Hlavním mechanismem, který pohání jeho patologii, je ztráta regulace aktivity neutrofilních granulocytů, které produkují nadměrné množství prozánětlivého cytokinu IL-1β a reaktivních kyslíkatých sloučenin. Přesný molekulární mechanismus působení proteinu PSTPIP2 je však neznámý. Při aktivaci proteinu PSTPIP2 dochází k jeho fosforylaci a k jeho interakci s dalšími proteiny, jejichž prostřednictvím vykonává svou regulační funkci. Mezi interakční partnery, které byly doposud popsány v neutrofilních granulocytech, patří fosfatázy z rodiny PEST, lipidová fosfatáza SHIP1 a nereceptorová tyrosin kináza CSK. V této diplomové práci se nám podařilo identifikovat kinázy z rodiny SRC jako kinázy fosforylující PSTPIP2. Dále jsme zjistili, že hlavní místa fosforylace PSTPIP2 jsou tyrosiny na pozicích 323 a 329. Na závěr jsme dokázali, že SHIP1 se může vázat na fosfotyrosinový motiv v okolí tyrosinu na pozici 329 a v menší míře i na fosforosinový motiv...
|
|
|
Mebrane adaptor proteins in hematopoiesis and immune response
Pavliuchenko, Nataliia ; Brdička, Tomáš (vedoucí práce) ; Brábek, Jan (oponent) ; Smrž, Daniel (oponent)
Membránové adaptorové proteiny jsou proteiny asociované s buněčnými membránami, které samy o sobě neslouží jako receptory. Místo toho šíří nebo modifikují signály těchto receptorů tím, že váží další signální a regulační proteiny a organizují je do supramolekulárních komplexů. V této práci jsem se snažila popsat vybrané membránové adaptorové proteiny a jejich roli v zánětu a regulaci krvetvorby na myších modelech pomocí přístupu reverzní genetiky. Hlavní část práce byla zaměřena na roli membránového adaptorového proteinu PSTPIP2 v potlačování zánětu. Mutace v genu Pstpip2 způsobující ztrátu proteinu PSTPIP2 vedou u myší k rozvoji autoinflamatorního onemocnění chronické multifokální osteomyelitidy charakterizované sterilními zánětlivými lézemi v kostech a přilehlých měkkých tkáních. Tyto myši představují model lidského autoinflamatorního onemocnění chronické rekurentní multifokální osteomyelitidy. Na molekulární úrovni vykazují neutrofily při absenci PSTPIP2 patologickou hyperaktivitu drah regulujících produkci IL-1β a reaktivních kyslíkatých sloučenin (ROS), které se podílejí na etiologii onemocnění. PSTPIP2 interaguje s několika regulátory signalizace zahrnujícími protein tyrozin fosfatázy rodiny PEST (PEST-PTP) a inositol 5'-fosfatázu SHIP1. Předpokládali jsme, že tito vazební partneři hrají...
|
|
|
Nekanonické funkce IL-1α
Novák, Josef ; Pospíšek, Martin (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent) ; Brdička, Tomáš (oponent)
1α (IL 1α) je cytokin s lépe prozkoumaná role IL 1α spouštění prozánětlivé signalizace skrze membránový receptor, ta však není předmětem této práce. terminální oblast IL 1α sice neváže receptor, ale je evolučně konzervovaná uděluje IL 1α řadu nekanonických funkcí, kterým se tato práce věnuje 1α 1α asociovat s membránami. Jaderně lokalizovaný IL 1α je terminální doménu schopný aktivovat expresi prozánětlivých genů řízených transkripčním faktorem NF κB, vázat se na histonac rázové komplexy a v rakovinných buňkách vyvolávat apoptózu. V kvasinkách byla nalezena vazba na katalytický modul histonacetyltransferázových komplexů SAGA a ADA, v lidských buňkách na komponenty homologního komplexu STAGA a Ukotvení I 1α N terminální doménou na membránu buněk slouží k prostorové lokalizaci signalizace tohoto cytokinu pouze na buňky v bezprostředním dotyku. tečně prozkoumán ani mechani mus přesunu IL 1α přes membránu, ani mechani mus kotvení 1α. Tato práce se věnuje oběma zmíněným nekanonickým funkcím. V kvasinkách popisuje 1α částečně zastoupit derepresivní funkci proteinu Snf1 na genech reprimov ných SAGA komplexem, v lidských buňkách popisuje vazbu IL 1α na nádorový supresor p53 podmínkách genotoxického stresu. V podmínkách oxidativního stresu s 1α přesunuje exinem A2, proteinem vázajícím membrány, na buněčné periferie.
|
|
|
Role IL-34 v patogenezi autoimunitních revmatických onemocnění
Reichlová, Petra ; Andrés Cerezo, Lucie (vedoucí práce) ; Brdička, Tomáš (oponent)
Interleukin-34 (IL-34) je cytokin popsaný v roce 2008 na základě proteomické analýzy. Jelikož s ostatními interleukiny nesdílí žádnou sekvenční podobnost, řadí se mezi tzv. "orphan" cytokiny. IL-34 se váže ke třem receptorům: CSF-1R, syndecan-1 a PTP-ζ. Tyto interakce ovlivňují signální dráhy, které následně vedou k proliferaci, diferenciaci monocytů nebo zvýšené expresi dalších cytokinů. Zvýšená exprese IL-34 byla pozorována u mnoha autoimunitních revmatických onemocnění, jako například u revmatoidní artritidy, systémového lupusu erythematodes, Sjögrenova syndromu nebo systémové sklerodermie. Tato zjištění naznačují, že IL-34 se zřejmě účastní patogeneze těchto onemocnění a mohl by se tak v budoucnu stát jedním z diagnostických markerů nebo dokonce cílem léčebné terapie. Klíčová slova: interleukin-34, cytokin, autoimunitní revmatická onemocnění, revmatoidní artritida, systémová sklerodermie, systémový lupus erythematodes, Sjögrenův syndrom
|
|
|
Targeting IRAK4 kinase in autoimmune diseases and cancer
Synáčková, Alžběta ; Dráber, Peter (vedoucí práce) ; Brdička, Tomáš (oponent)
Imunitní systém poskytuje organismu nezbytnou ochranu před patogeny. Pokud se ale vymkne kontrole, může mít destruktivní důsledky vedoucí k rozvoji autoimunitních onemocnění nebo rakoviny. Porozumění mechanismům vzniku zánětu a imunitních odpovědí je zásadní pro léčbu těchto onemocnění a obnovu imunitní rovnováhy. Toll-like receptory a receptory rodiny receptoru interleukinu 1 jsou klíčovou součástí vrozené imunity. Molekuly downstream těchto receptorů, MyD88 a IRAK4, jsou zásadní pro jejich signalizaci a jejich deficience způsobuje větší náchylnost k infekcím. Na druhou stranu bylo dokázáno, že přehnaná aktivace této signální dráhy dokáže podnítit vznik autoimunitních onemocnění a může vést k rozvoji rakoviny. Hlavní zaměření této práce je shrnutí dosavadních poznatků o mechanismu signalizace kinázy IRAK4 a jak můžou být tyto znalosti využity k vývoji léků. Klíčová slova IRAK4, MyD88, Toll-like receptory, IL-1 receptor, cytokiny, autoimunita, rakovina
|
|
|
Immunomodulation of dendritic cells by adenylate cyclase toxin from B. pertussis
Jáňová, Hana ; Adkins, Irena (vedoucí práce) ; Brdička, Tomáš (oponent)
Bordetella pertusis je gram-negativní bakterie, která způsobuje onemocnění černý kašel. Mezi hlavní faktory virulence této bakterie se řadí adenylát cyklázový toxin (CyaA), který se uplatňuje v kolonizaci hostitele. Toxin se váže s vysokou afinitou na myeloidní fagocyty nesoucí na svém povrchu CD11b/CD18 integrin, proniká do jejich cytosolu a negativně ovlivňuje jejich schopnost fagocytosy, chemotaxe a oxidativního vzplanutí. Dále také CyaA ovlivňuje spektrum sekretovaných cytokinů u dendritických buněk (DC) stimulovaných LPS a moduluje jejich maturaci tím, že působí na expresi ko-stimulačních molekul. V této práci jsme se zabývali vlivem CyaA toxinu na schopnost myších DC z kostní dřeně presentovat ovalbuminové epitopy vnesené CyaA-AC- toxoidem a aktivovat CD4+ a CD8+ T-buňky. Dále jsme se snažili zjistit, zda DC ovlivněné působením CyaA snižují CD4+ T buněčnou odpověď v důsledku sníženého antigenního příjmu nebo jeho zpracování pro presentaci na MHC molekulách II. třídy. CyaA také snižuje CD8+ T-buněčné odpovědi, proto jsme se zaměřili na vliv toxinu na proteolytickou aktivitu proteasomu a na možné ovlivnění prezentace peptidů na MHC molekulách I. třídy. Zjistili jsme, že zvýšená hladina cAMP v DC snižuje presentaci ovalbuminových epitopů vnesených CyaA-AC- toxoidem na MHC molekulách I. a II....
|
|
|
Biochemická a funkční charakterizace nového transmembránového adaptorového proteinu NVL
Vonková, Ivana ; Brdička, Tomáš (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Signalizační dráhy spouštěné v imunologické synapsi z T buněčného receptoru (TCR) již byly v minulosti podrobně studovány. Oproti tomu o dráhách účastnících se přenosu signálů spouštěných v této struktuře z MHCII na profesionálních antigen prezentujících buňkách (APC) se toho ví stále velmi málo. Transmembránové adaptorové proteiny (TRAP) jsou rodinou proteinů, která hraje důležitou roli v signalizaci iniciované T receptorem a jinými imunoreceptory. Dosud však nebyl popsán žádný TRAP účastnící se signalizace přes MHCII. Tato práce popisuje nový TRAP nazvaný Nvl, který je vysoce obohacen v imunologické synapsi na straně antigen prezentujících buněk a účastní se regulace přenosu signálu z MHCII a FcR. Nvl je přítomný výlučně v profesionálních antigen prezentujících buňkách - B buňkách, monocytech/makrofázích a dendritických buňkách, a míra jeho exprese pozitivně koreluje s expresí MHCII. Nvl se nachází v tetraspanových mikrodoménách a spolu s tetraspany je lokalizován v polarizovaných buněčných strukturách, včetně uropodu, zaškrcení při buněčném dělení (cleavage furrow) a též do imunologické synapse. Přítomnost Nvl v imunologické synapsi naznačuje možnou účast Nvl na přenosu signálů spouštěných z MHCII. Nvl je skutečně fosforylován po stimulaci přes MHCII, avšak silná fosforylace Nvl byla pozorována...
|
|
|
Mechanismy signalizace zprostředkované MHC glykoproteiny II. třídy v B lymfocytech
Kotlabová, Klára ; Brdička, Tomáš (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Během zahájení imunitní reakce na antigen jsou peptidové fragmenty pocházející z antigenu vystavovány v komplexu s MHC glykoproteiny II. třídy (MHCgpII) na povrchu antigen prezentující buňky (APC). V průběhu rozpoznání prezentovaného antigenu T lymfocytem vzniká v místě kontaktu s APC molekulární struktura zvaná imunologická synapse (IS). Během této interakce dochází k signalizaci z receptorů jak na T lymfocytární, tak na APC straně IS. Dlouho se myslelo, že jedinou funkcí MHCgpII je prezentace antigenu. Později však bylo zjištěno, že stimulace MHCgpII vede i ke spuštění signálů, podílejících se na rozhodnutí o dalším osudu APC. MHCgpII nemají ve své cytoplasmatické doméně signalizační motivy, a pro transdukci signálů jsou tedy potřeba asociované molekuly. V případě B lymfocytů, na které je tato práce zaměřena, jsou to transmembránové proteiny Ig alfa/beta, MPYS, CD19 a CD20. Tyto molekuly po stimulaci MHCgpII zprostředkovávají signalizační události zahrnující aktivaci několika rodin protein kináz, fosfolipázy C, mobilizaci vápníku a aktivaci transkripčních faktorů NFAT a AP-1. Tyto signály mění další osud buňky a jejich důsledkem může být proliferace a diferenciace, nebo také buněčná smrt.
|
|
|
Studium vlivu mezenchymálních kmenových buněk v kombinaci s imunosupresivní terapií na zánětlivou odpověď v in vivo modelu
Jabůrek, Filip ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Brdička, Tomáš (oponent)
Po mnoho let jsou používána imunosupresivní léčiva při léčbě autoimunitních onemocnění a postransplantační léčbě. Ovšem tato léčiva přináší mimo svých nesporných výhod také celou řadu nežádoucích vedlejších účinků. Nejčastěji se vyskytujícími nežádoucími účinky jsou například zvýšený krevní tlak, zhoršená funkce ledvin a náchylnost k běžným infekcím. V posledních letech proto vyvstala otázka možnosti využití jiných léčebných postupů, které by s sebou nenesly tyto negativní efekty. Jedním z nově zkoumaných přístupů je aplikace mezenchymálních kmenových buněk (MSCs), které disponují přednostmi jako jsou imunomodulační schopnosti, bezpečnost a relativně snadná dostupnost. Samotné použití kmenových buněk ovšem nepřináší dostatečně silnou imunomodulaci. Navzdory rozsáhlému výzkumu MSCs je jen malá část zaměřena na jejich použití v kombinaci s imunosupresivní terapií. Proto jsem se ve své práci zaměřil na použití nižších dávek imunosupresivní terapie ve spojení s kmenovými buňkami. Kombinovaná terapie přináší výhody obou přístupů, jelikož je díky ní možné snížit negativní vedlejší účinky imunosupresiv. To je umožněno podáním jejich nižší dávky, která ovšem stále ve spojení s MSCs poskytuje dostatečně silnou inhibici imunitní odpovědi v porovnání s běžně užívanými postupy. Cílem mé práce proto bylo...
|
|
|
Adhesion structures of leukemia cells and their regulation by Src family kinases
Obr, Adam ; Kuželová, Kateřina (vedoucí práce) ; Brdička, Tomáš (oponent) ; Brábek, Jan (oponent)
Adhezní signalizace je v buněčné biologii studována především na adherentních buněčných typech. Hematopoetické buňky se ale většinou vyskytují volně, netvoří mezibuněčné spoje a k extracelulární matrici (ECM) adherují pouze v raných stádiích svého vývoje, či - v případě diferenciovaných buněk - při výkonu speciální funkce. Leukemické buňky v periferní krvi (tj. v krevním oběhu) jsou odvozeny od nezralých hematopoetických prekurzorů, u nichž došlo mimo jiné k poruše adheze k mikroprostředí kostní dřeně. Oproti tomu leukemické kmenové buňky (LSC) díky adhezi k ECM kostní dřeně unikají účinkům chemoterapie a jsou zdrojem minimální reziduální nemoci a relapsů. Kinázy rodiny Src (SFK) jsou známými regulátory adhezních drah u adherentních buněk a jejich exprese a/nebo aktivita je často zvýšená u maligních onemocnění. U pevných nádorů zvýšená aktivita SFK koreluje se zvýšenou invazivností nádorů a tvorbou metastáz. SFK hrají roli i při progresi hematologických onemocnění a jejich rezistenci k terapii, především u různých typů leukémií. Z našich výsledků dosažených mimo jiné pomocí měření mikroimpedance, fluorimetrického měření frakce adherovaných buněk, imunoblottingu, konfokální mikroskopie a interferenční reflexní mikroskopie vyplývá, že aktivní kináza Lyn, která patří mezi hematopoetické SFK, je...
|
host ::
RSS.