|
|
Demografické proměny v Bosně a Hercegovině v 90. letech minulého století: nucená migrace a její prostorové dopady
Žíla, Ondřej ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Ondřej (oponent)
Stěžejní pozornost této práce, zabývající se demografickými proměnami v prostoru Bosny a Hercegoviny, je zaměřena na porovnání etno-demografické situace na počátku devadesátých let 20. století se stavem v zemi po ukončení válečného konfliktu. Současná etnická a demografická situace byla (a nadále zůstává) zásadně ovlivněna procesem tzv. nucených migrací. Původně jsem svou práci koncipoval v naivním předpokladu, že může být založena pouze na sekundární literatuře a pramenné bázi v podobě veškerých dostupných dílčích statistických materiálů. Po čase jsem si ale uvědomil, že pokud má mít práce určitou vypovídající hodnotu, musí být doplněna ještě o třetí zdroj informací, čímž by měly být výsledky terénních šetření provedených v prostoru Bosny a Hercegoviny.l Ty jsem postavil do srovnání s výsledky analýzy primárních a sekundárních zdrojů. Vznikla tak práce, která není klasickou historickou studií. Naopak je, i vzhledem k mému studijnímu oboru HistorieGeografie, interdisciplinárního charakteru, usilující o sledování proměn jednotlivých procesů v prostoru a čase, řešená historickými metodami i formami výzkumu, jež využívá současná socioekonomická geografie. Éra devadesátých let 20. století je dobou, za kterou se řada historiků nerada pouští, neboť se jedná již spíše o "přítomnost",2 což přináší četná rizika...
|
|
|
Uprchlíci z Chorvatska a Bosny a Hercegoviny a vnitřně přesídlené osoby z Kosova v Srbsku. Integrace do společnosti
Fialová, Kristýna ; Vojtěchovský, Ondřej (oponent) ; Pelikán, Jan (vedoucí práce)
Tato práce popisuje postavení uprchlíků z Chorvatska a Bosny a Hercegoviny a vnitřně přesídlených osob z Kosova žijících v současné době v Srbsku. Soustředí se především na míru jejich integrace do srbské společnosti. Cílem této práce je tedy popsat, nakolik se uprchlíci a vnitřně přesídlené osoby cítí být součástí společnosti, ve které se byli nuceni usídlit. V posledním desetiletí dvacátého století došlo v bývalé Jugoslávii následkem několika válek k mohutnému stěhování celých etnických skupin. To mělo mimo jiné za následek příchod ohromného počtu uprchlíků a vnitřně přesídlených osob do Srbska. V roce 1991 až 1995 přišlo do Srbska přes půl milionu uprchlíků z Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. V roce 1999 jako následek bombardování Srbska a s tím spojeným odchodem srbského vojska z Kosova se do Srbska uchýlilo přes dvě stě tisíc takzvaně vnitřně přesídlených osob z Kosova. Přestože počet uprchlíků a přesídlených osob je v Srbsku stále vysoký a jejich postavení se nezlepšuje, srbská veřejnost se tímto tématem příliš nezabývá. V samotném Srbsku se uprchlíkům a přesídleným osobám věnují například srbské nevládní organizace!. Velmi aktivní jsou především organizace, které se sdružují pod hlavičkou Srbské rady pro uprchlíky. Srbská rada pro uprchlíky také realizuje malé vlastní vědecké centrum s knihovnou....
|
|
|
Protestantské náboženské menšiny v Srbsku v letech 1945-1953
Beneš, Samuel ; Vojtěchovský, Ondřej (oponent) ; Pelikán, Jan (vedoucí práce)
Přijetím zákona o právním postavení náboženských obcí v roce 1953 se pro protestantské obce uzavřela první, zajisté nejbouřlivější kapitola vztahů s komunistickým režimem. Titoistická garnitura sice během tohoto období i vůči protestantům vyzkoušela mnohé stalinistické praktiky, nicméně se nikdy neodhodlala k jejich celkové eliminaci. Klíčovým faktorem pro zachování určité náboženské svobody byly vazby protestantů na zahraničí. Tyto tradiční kontakty, které mohly posloužit podobně jako v sousedním Bulharsku za vítaný motiv pro likvidaci těchto církví, přispěly v konečném důsledku k zachování protestantských obcí. Přestože těsně po 2. světové válce byli protestanté jako celek podezíráni jako exponenti Západu a reakce právě kvůli své tradiční orientaci na zahraničí, po jugoslávské proměně zahraniční politiky způsobené zmrazením vztahů se Sovětským svazem se zmíněná propojenost s donedávna nepřátelskými zeměmi stala vítanou možností pro přesvědčení tamní veřejnosti o dodržování všech lidksoprávních předpisů ve FNRJ, včetně těch náboženských. Do určité míry je dle mého soudu na místě tvrzení, že některé protestantské církve se měly stát jakousi výkladní skříní předkládající poznání chtivému západnímu publiku obraz Jugoslávie jako země, kde jsou náboženská práva jedince ctěna. Skutečnost, že realita byla často...
|
|
|
Makedonská pravoslavná církev v kontextu vývoje jugoslávské společnosti a politiky (1944-1968)
Mlynáriková, Eliška ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Ondřej (oponent)
Když V létě roku 2005 dospěl obnovený spor mezi Srbskou a Makedonskou pravoslavnou církví tak daleko, že srbské aerolinie JAT stáhly své dva letouny zapůjčené makedonské letecké společnosti MAT (pikantní na této záležitosti bylo, že MAT následně musela požádat o dočasné zapůjčení letadel bulharskou leteckou společnost), asi jen málokdo znal dobře pozadí a kořeny tohoto sporu. Můžeme rovněž předpokládat, že patrně nikdo z tvůrců nezávislé makedonské církve v roce 1967 netušil, jaké komplikace bude jednou tento zdánlivě podružný problém vytvářet. Ústředním tématem mojí diplomové práce je vznik a formování národní Makedonské pravoslavné církve v období po druhé světové válce. Od prvních iniciativ v roce 1944 proces vyústil až k vyhlášení samostatnosti církve a jejímu odloučení od Srbské pravoslavné církve v druhé polovině 60. let. Základní otázkou položenou hned na počátku výzkumu bylo, proč jugoslávský komunistický režim vlastně vznik církve podporoval. Po této otázce následovaly dvě další, neméně důležité, a to: proč církev získala nejprve v roce 1958 autonomii a proč se v roce 1967 osamostatnila úplně. Na prvotní dotaz odpovídá většina seriózních autorů, kteří se touto otázkou zabývali, shodně: vytváření makedonské národní církve bylo součástí nové národnostní jugoslávské politiky v Makedonii, a na zbylé...
|
|
|
Jugoslávské vojsko ve vlasti a operace Halyard
Skřipský, Marek ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Ondřej (oponent)
Ve své diplomové práci se hodlám zabývat tématem, které není v eském prostedí dostate zpracováno. Jedná se o innost takzvaného Jugoslávského vojska ve vlasti (ravnogorských etnik pod vedením gen.Mihailovie), které pedstavovalo konzervativn nacionalistické ídlo jugoslávského odboje za druhé svtové války. Zvláštní draz v diplomové práci kladu na operaci Halyard, kdy píslušníci Jugoslávského vojska ve vlasti dokázali navzdory ztíženým podmínkám zachránit 513 sestelených amerických letc a ve spolupráci s americkými zpravodajci se postarat o jejich transport zpt ke své jednotce. estože tato operace pedstavuje nejvtší záchranou akci v moderních djinách amerických ozbrojených sil, v eském prostedí o ní chybí jakékoliv, by sebestrujší pojednání. A to a již na odborné i populárn nauné úrovni. Má diplomová práce si tedy klade za cíl jednak obecn pedstavit innost, fungování a faktickou roli Jugoslávského vojska ve vlasti v rámci válené situace na Balkán a jednak podat vlastní podrobný popis operace Halyard, vetn odezvy, kterou záchrana více než pti set pilot zanechala v americkém prostedí. Zatímco vylíení prhu operace Halyard v zásad neskrývá pro autora žádná vážnjší úskalí, v pípad prvního cíle je situace diametráln odlišná. To je dáno hned nkolika faktory. První z nich pedstavují složité pomry ve válené Jugoslávii a...
|
|
|
Demografické proměny v Bosně a Hercegovině v 90. letech minulého století. Nucená migrace a její prostorové dopady
Žíla, Ondřej ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Ondřej (oponent)
Stěžejní pozornost této práce, zabývající se demografickými proměnami v prostoru Bosny a Hercegoviny, je zaměřena na porovnání etno-demografické situace na počátku devadesátých let 20. století se stavem v zemi po ukončení válečného konfliktu. Současná etnická a demografická situace byla (a nadále zůstává) zásadně ovlivněna procesem tzv. nucených migrací. Původně jsem svou práci koncipoval v naivním předpokladu, že může být založena pouze na sekundární literatuře a pramenné bázi v podobě veškerých dostupných dílčích statistických materiálů. Po čase jsem si ale uvědomil, že pokud má mít práce určitou vypovídající hodnotu, musí být doplněna ještě o třetí zdroj informací, čímž by měly být výsledky terénních šetření provedených v prostoru Bosny a Hercegoviny.l Ty jsem postavil do srovnání s výsledky analýzy primárních a sekundárních zdrojů. Vznikla tak práce, která není klasickou historickou studií. Naopak je, i vzhledem k mému studijnímu oboru HistorieGeografie, interdisciplinárního charakteru, usilující o sledování proměn jednotlivých procesů v prostoru a čase, řešená historickými metodami i formami výzkumu, jež využívá současná socioekonomická geografie. Éra devadesátých let 20. století je dobou, za kterou se řada historiků nerada pouští, neboť se jedná již spíše o "přítomnost",2 což přináší četná rizika...
|
|
|
Jugoslávská informbyrovská emigrace v Československu
Vojtěchovský, Ondřej ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Tejchman, Miroslav (oponent)
Práce pojednává o skupině jugoslávských informbyrovských (protititovských) emigrantů působících v Československu. Základní výkladovou linii tvoří analýza jejich politické činnosti. Zároveň toto téma nabídlo prostor pro mikrohistorickou studii, která vypovídá o vícero aspektech diktatury komunistické strany v Československu, zejména pak v její počáteční fázi. Detailně zkoumá dění mezi jugoslávskými emigranty jakožto jedné organizaci komunistické strany; sleduje mechanismy rozhodování a řízení; vztahy mezi emigrantskou skupinou a centrálními orgány KSČ; vzorce chování a myšlení aktivních členů a funkcionářů strany; vztahy mezi československými komunisty a jejich zahraničními chráněnci. V kontrastní situaci střetnutí emigrantské skupiny s odlišným prostředím bylo možné vykreslit různost mentalit, stereotypů i politických a kulturních tradic.
|
|
|
Formování jugoslávské informbyrovské emigrace v Československu
Vojtěchovský, Ondřej ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Tejchman, Miroslav (oponent)
Politické události roku 1948, které poznamenaly podobu evropského kontinentu na čtyřicet let, byly zvláště osudné pro dvě v lecčem podobné a přitom tolik rozdílné země - Československo a Jugoslávii. Únorový převrat v Československu byl jedním z mezníků v konečné fázi utváření sovětského bloku. Roztržka mezi Stalinem a Titem, která vyvrcholila červnovou rezolucí Informačního byra komunistických stran, byla pak impulsem k jeho přeměně v monolitní celek, kde se suverenita jednotlivých států podřizovala linii určované Moskvou. Také pojem "lidová demokracie", označující vnitropolitické uspořádání zemí v sovětské zájmové sféře, začal měnit svůj obsah. Zavržena byla teorie o vlastních cestách k socialismu, respektující specifika té které země a vyhýbající se užití násilných prostředků. Místo toho začal být uplatňován jediný známý model, totiž sovětský. Systém formální demokracie, v jejíž reálné náplni na jedné straně stálo relativně svobodné Československo a na druhé komunisty nepokrytě ovládaná Jugoslávie, ztratil nyní pro Sověty opodstatnění. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Vztahy Československa a Jugoslávie v letech 1945-1948
Částek, Martin ; Vojtěchovský, Ondřej (oponent) ; Pelikán, Jan (vedoucí práce)
Uvedená práce se snaží objasnit nejvýznamnější momenty spolupráce mezi Československem a Jugoslávií a zároveň vysvětlit okolnosti, které zásadně ovlivnily vzájemné vztahy meZI oběma zeměmi. Zvláště Jsem se zaměřil na posouzení vlivu nejenom mezinárodního, ale i československého vnitropolitického vývoje. Při obnově poválečné spolupráce sehrálo roli několik faktorů. Z politického hlediska hrála důležitou úlohu obava z možné obnovy německé agrese. Navíc oba státy již uzavřely spojenecké smlouvy se Sovětským svazem, což také determinovalo budoucí směřování jejich zahraniční politiky. Dalším významným motivem byl společný zájem na úzké hospodářské spolupráci. Jugoslávie nutně potřebovala československé dodávky pro obnovu vlastního, válkou poničeného hospodářství. Československo naopak počítalo s jugoslávským trhem jako s významným odbytištěm pro své výrobky. Nesmíme opomenout také bohatou tradici vzájemných vztahů, což společně s růstem panslavistických nálad vytvářelo velmi příznivé podmínky pro rozvoJ přátelské spolupráce. Tento stav zpočátku nijak nenarušovala anI skutečnost, že v obou státech panovala po skončení války naprosto odlišná vnitropolitická situace. Zatímco v Jugoslávii komunisté brzy ovládli veškerý život, v Československu vedl e sebe musely koexistovat dva přibližně stejně velké politické...
|
|
|
Obraz Bulharska v cestopisech Felixe Kanitze a Konstantina Jirečka
Beneš, Samuel ; Vojtěchovský, Ondřej (oponent) ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce)
V této práci se budu věnovat analýze cestování, poznávání a následné transformaci viděného do ,,obrazu" Bulharského knížectví a Východní Rumélie1 v 19. století skrze 2 cestopisy, jež patří k zásadním dílům týkajícím se poznávání Balkánu a zejména obrazům, které oba o daných oblastech vytvářejí. Na straně jedné to jsou "Cesty po Bulharsku" českého profesora dějepisu Konstantina Jirečka, klíčové osobnosti středoevropské slavistiky a balkanistiky konce 19. století a jeho nejvýznamnějšího předchůdce Felixe Kanitze, jehož ,, Donau-Bulgarien und der Balkan: Historisch-geographisch-etnograpische Reisestudien aus Jahren 1860-1875" patřila ve své době k stěžejním pracím týkajícím se Balkánského poloostrova.2 Pro mou práci bude nejvýznamnější druhý svazek tohoto celkem trojsvazkového díla, protože právě on je nejvíce věnován cestování. V první kapitole stručně představím Konstantina Jirečka a popíši jeho životní dráhu, která jej zavedla z vídeňského Tereziana3 přes Prahu až do služeb Bulharského knížectví. Obdobně představím i budapešťského rodáka Felixe Filipa Kanitze. V druhé kapitole se budu zabývat cestováním obou těchto středoevropských vědců po území Bulharského knížectví jako takovým, přičemž mým cílem bude rozebrat způsoby a možnosti cestovaní po dané oblasti a poté zejména analyzovat a následně komparovat...
|
host ::
RSS.