|
| |
|
|
Dějiny patologické anatomie (17.-19. století)
Liepoldová, Tereza ; Tinková, Daniela (vedoucí práce) ; Hrudka, Jan (oponent)
Práce stručně mapuje proměnu evropského lékařského myšlení od hippokratovsko- galénovské tradice po anatomicko-patologický pohled na tělo. Cílem je nastínit myšlenkové předpoklady, které tuto proměnu provázely a umožnily vznik orgánové a později tkáňové patologie. Zároveň práce ukazuje ideový posun v lékařském myšlení, které se týkalo představ o lokalizaci duševních schopností (posun z tak- zvaného ventrikulárního paradigmatu k umístění duševních funkcí do pevných částí mozku). Tyto představy ovlivnily i vnímání příčiny duševních poruch. 1
|
|
|
Obraz Maximiliena Robespierra v thermidoriánském diskursu
Křivánková, Alena ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent)
Bakalářská práce Obraz Maximiliena Robespierra v thermidoriánském diskursu se zabývá způsobem, jakým byl Robespierre popisován v období thermidoriánského Konventu (1794 - 1795) a jak byl tento jeho obraz politicky využíván. Hlavním zdrojem informací jsou politické pamflety. První část se zabývá obrazem thermidorského převratu a jeho následnou legitimizací. Druhá pojednává o Robespierrovi samotném jako o ztělesnění určitého přístupu k moci a k revolučnímu Teroru, přičemž ukazuje souvislosti mezi tímto popisem a politickými změnami, které tehdy v revoluční Francii probíhaly. Třetí část pak popisuje boj mezi thermidoriánskou levicí a pravicí a ukazuje, jak byl v tomto boji využit obraz Robespierra a označení za "robespierristy". Výsledkem je zjištění, že negativní obraz Robespierra byl postupně propojen s negativním obrazem thermidoriánské levice a s negativním obrazem období Konventu Hory, přičemž byl využit k podpoře a legitimizaci politického obratu vpravo. Zároveň platí, že převládnuvší obraz Robespierra je dán právě oním vítězstvím pravice. Klíčová slova: Maximilien Robespierre - Francouzská revoluce - Thermidor - propaganda
|
|
|
Tvorové vědy. Živé modely a budování vědeckých komunit
Stella, Marco ; Hermann, Tomáš (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent) ; Janko, Jan (oponent)
Tvorové vědy. Živé modely a budování vědeckých komunit. Marco Stella Práce, oborově zařazená do historie a antropologie vědy, se zabývá vztahem budování a vzniku vědeckých komunit a využitím modelů ve ve vědě, resp. při budování nových forem vědění. Vzhledem k tomu, že se zabývá primárně historií věd o živém, konkrétně vědami o chování, které se na začátku 20. století zformovaly jako relativně emancipované vědecké pole a zároveň heterogenní platforma pro společný výzkum projevů a kognice člověka a ostatních živočichů, zaměřujeme se zde zejména na modely živé, používané v biologických a také psychologických komunitách. Za využití Latourových konceptů modernity a hybridity poukazuje práce nejen na hybridizační účinek behaviorálních věd (model vždy tvaruje a utváří modelované), ale i na působnost jimi vytvořených obrazů člověka a obrazů zvířete. Druhé zmíněné často fungují jako základ pro budování těch prvých. Zkoumáme též možné vlivy různých charakteristik daného modelu na možnosti disciplinace daných vědeckých komunit a vlivy, které prostřednictvím modelů zasahují do (domněle) od okolí izolované sféry vědy. Na třech případech z historie věd o živém (nezdařené institucionalizaci nové psychologie zvířat, kontextu vzniku a dopadu Umweltlehre Jakoba von Uexkülla a historii velemloka jako vědeckého a kulturního...
|
|
| |
|
|
Afekt a výraz v osvícenské společnosti
Smyčka, Václav ; Činátl, Kamil (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent)
Tato práce se zabývá proměnami způsobu vyjadřování a výrazu emocí v druhé polovině 18. století. Jejím cílem je prozkoumat provázanost výuky jazyka, funkce medií, antropologických představ a způsobů vyjadřování emocí na prahu osvícenství. Široké pozadí tohoto hledání bude tvořit proces rozpouštění rétorické tradice. Praktické zkoumání takto rozsáhlého pole pedagogického, jazykovědného a morálního diskurzu se pak soustředí na výuku řečnictví v kolegiu Karla Heinricha Seibta na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.
|
|
|
Hodnotový systém ve výuce Normální školy v Praze na přelomu 18. a 19. století
Raška, Jakub ; Tinková, Daniela (vedoucí práce) ; Pokorná, Magdaléna (oponent)
Tato práce je věnována Normální škole v Praze, která byla po zavedení tereziánského Všeobecného školního řádu (1774) vzorovou institucí pro nižší školství v habsburských Čechách. Z toho důvodu mohou být její vyučovací metody a specifický hodnotový systém chápány jako norma pro ostatní nižší školy v české dědičné zemi. Kladu si za cíl postihnout hodnoty, které škola žákům vštěpovala. Za původce těchto hodnot v práci označuji rakouský stát. První kapitola obsahuje obecný přehled vývoje nižšího školství od reforem Marie Terezie do školských zákonů Františka II. v prvních letech 19. století. Ve druhé kapitole se snažím na základě čtyř textů různých autorů, kteří měli velký podíl na prosazování školské reformy v Čechách, či byli přímo spojeni s pražskou Normální školou, ukázat způsoby, jak je ve státně-osvícenském školském diskurzu akcentováno spojení státu a školy. V kapitole poslední je na základě dobových teoretických textů o výchově, školních učebnic a pramenů vzniklých činností školy představena školní (= státní) vize dokonalého člověka a jeho výchovy. Klíčová slova: Normální škola v Praze, české osvícenství, počátky moderního státu, etatizace, hodnotový systém, Aleš Pařízek, Ferdinand Kindermann, Marie Terezie, Josef II.
|
|
|
Proces racionalizace lidového prostředí. Osvěta v knížkách lidového čtení na počátku 19. století.
Matiášová, Barbora ; Tinková, Daniela (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá analyzováním tzv. knížek lidového čtení, které vznikaly či byly překládány na počátku 19. století. Prostřednictvím jejich přitažlivých příběhů se autoři snažili o osvětu svých čtenářů - zemědělsky pracujících, spíše nevzdělaných vesničanů. Práce krátce uvádí jednotlivá díla a jejich autory, poté se snaží analyzovat, co a jak se v těchto knížkách prezentovalo jako správné a "moudré". Po stránce obsahové se zaměřuje především na změněné chápání času a svobody, které za pomoci konceptů Anthony Giddense a Benedicta Andersona popisuje jako abstraktní kategorii, oddělenou od situací žitého světa. Pozornost je věnována také "prostředníkům", lidem, kteří podle knížek lidového čtení i výzev osvícenských myslitelů měli za úkol přinášet osvětu mezi své bližní. Po stránce formální se práce zabývá především tím, jakými prostředky autoři dosahovali přesvědčivosti svých spisků.
|
|
|
Luigi Angiolini - Život ve službách Toskánska
Prokopová, Oldřiška ; Tinková, Daniela (vedoucí práce) ; Klusáková, Luďa (oponent)
Tato bakalářská práce chronologicky přibližuje život šlechtice Luigi Angioliniho (1750-1821) - toskánského cestovatele, spisovatele a diplomata působícího v období habsburského reformismu, Francouzské revoluce, Napoleonovy nadvlády a restaurace v Itálii. Na základě dostupné literatury a pramenů práce mapuje Angioliniho mládí, cestu do Anglie a Skotska, diplomatickou kariéru v Paříži ve službách toskánského velkovévody Ferdinanda III. a poslední životní etapu strávenou s rodinou na venkově. Právě Angioliniho pestrý život a otevřenost moderním myšlenkám dovoluje aktéra pojmout jako typického muže své doby a na základě jeho zájmů a činnosti jeho prostřednictvím přiblížit celé období v širším kontextu.
|
|
|
The image of rural france in the travel diary of Arthur Young
Borodáčová, Jana ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent)
Autorka v práci analyzuje cestopis Arthura Younga, ktorý z pozície fyziokrata primárne pozoroval a skúmal hospodársku situáciu francúzskeho vidieka v priebehu svojich troch ciest v rokoch 1787, 1788, 1789/90. Cestovateľ sa pri tom opieral o vlastné skúsenosti agronóma a svoje pozorovania dopĺňal informáciami od miestnych vlastníkov pôdy, ktorí javili záujem o otázku agronómie a svoj obzor si rozširoval i prostredníctvom rozhovorov so svojimi francúzskymi priateľmi. Pri mapovaní stavu francúzskeho vidieka využíval svoju metódu štatistiky, ktorú zaviedol už pri predchádzajúcich výskumných cestách po Anglicku a Írsku. Cestovateľ však pri tejto metóde prehliadal sociálnu stránku života na vidieku, ktorej charakteristika sa zostručnila na všeobecný názor vzdelaných osvietenských vrstiev. Dielo Arthura Younga je tiež klasickým osvietenským cestopisom i keď cieľom cesty sa autor vymaňoval z tradičných destinácií. Cestovateľ sa vo francúzskom prostredí výrazne národnostne vymedzoval a svoje posudky tak formuloval z pozície Angličana. Tento rys je charakteristický pre celý obsah cestopisu, či už sa jednalo o poľnohospodárstvo, chovanie a zvyky francúzskej spoločnosti, alebo o popis revolučných udalostí. Kľúčové slová Arthur Young, Francúzsko, vidiek, poľnohospodárstvo, 18. storočie, cestovanie, cestopis
|
host ::
RSS.