|
| |
|
|
Dělník, nadčlověk, smrtelník. Tři podoby lidství člověka ve filosofické antropologii
Novák, Aleš ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Ajvaz, Michail (oponent)
Pojetí lidskosti člověka ve 20. století zdůrazňují význam motivů práce, moci, války. Prací determinovanou antropologii nejpregnatněji zformuloval Ernst Jünger. Jeho pozice však vychází z metafysiky Friedricha Nietzscheho, a to především z motivu vůle k moci. Práce je instrumentem k akumulaci a gradaci moci, jejímž nositelem je člověk definovaný jakožto figura dělníka. Jeho nejefektivnějším prostředkem pro dosahování moci je technika. Proti tomu vystupuje alternativní pozice Martina Heideggera s jeho kritikou techniky a novým pojetím lidskosti jakožto smrtelnosti.
|
|
|
Subjektivita: Hegel a Lévinas.
Furmaňská, Tamara ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Pinc, Zdeněk (oponent)
This master's thesis aims to describe the explicit influences of Fridrich Hegel's thought on Emmanuel Lévinas, considering particularly the concept of subjectivity. By an analysis of Hegelian and Cartesian motives in Lévinas' thought, this thesis allows us to grasp the complete structure of Lévinas' concept of subjectitivy in the perspective of modern metaphisical tradition where Lévinas unquestionably belongs.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Umění a řeč v raných textech Friedricha Nietzscheho
Kvapil, Matouš ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
KVAPIL, M.: Umění a řeč v raných textech Friedricha Nietzscheho. (Diplomová práce) Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, Pracoviště oboru Německá a francouzská filosofie Vedoucí práce: doc. Mgr. Aleš Novák, Ph.D. Záměrem práce je prozkoumat ranou filosoficko-estetickou koncepci Friedricha Nietzscheho, která je předznačena v jeho první vydané práci Zrození tragédie z ducha hudby (Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik, 1872). Tuto koncepci, stojící na vzájemném napětí živlů apollinského a dionýského pak práce sleduje především ve vztahu k významnému "boji" Sókrata a Dionýsa, jehož projevy lze pozorovat na Nietzschem tematizovaném protikladu teoretického a tragického nazírání světa či optimismu vědy a pesimismu umění. Pozornost bude zaměřena především na vznik teoretického optimismu pocházejícího z lidské "vůle k pravdě", jehož archetyp u Nietzscheho ztělesňuje právě Sókratés. Problém, který bojem Sókrata a Dionýsa vychází na světlo, pak nutně práci nasměruje k Nietzschově kritice poznání vedeného metafyzicky uchopeným pojmem pravdy. Základ této kritiky spočívá v problému metaforičnosti řeči a lidského poznání vůbec, který je nejuceleněji pojednán ve spise O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním (Über Wahrheit und Lüge im aussermoralischen Sinne, 1873). V návaznosti na to...
|
|
| |
host ::
RSS.