|
|
Physical and Psychical Spaces in Modern English Literature
Štefl, Martin ; Hilský, Martin (vedoucí práce) ; Chalupský, Petr (oponent) ; Beran, Zdeněk (oponent)
Souhrn (Abstrakt) v českém jazyce Práce se zabývá problematikou vztahu mezi fyzickým a psychologickým prostorem v díle D. H. Lawrence, Virginie Woolfové a Wyndhama Lewise v kontextu filozofie a estetiky počátku dvacátého století s ohledem na změny ve ztvárnění prostoru, místa a lidské osobnosti. Diskuse se zaměřuje na problematiku jednoty lidské subjektivity v povídkách a románech Virginie Woolfové a D. H. Lawrence a sleduje vztah mezi změnou stavů lidské mysli a její interakce s vnějším světem a jeho proměnlivými strukturami. Diskuse se dále zaměřuje na alternativní způsoby "prostorového" vyjádření procesu decentralizace lidské subjektivity, její prolínání s materiálním světem, hmotou a prostorem a studuje proměnlivý vztah mezi subjektem a jeho vnějškovostí. Zásadním přínosem k diskutované problematice je filozofie konzervativního myslitele, malíře a spisovatele Wyndhama Lewise. Lewis ve svém díle zastává opačnou pozici a trvá na autonomním, soběstačném a centralizovaném pojetí lidské subjektivity, nezávisle na vlivech vnějšího prostředí. Diskuse se dále opírá o srovnání s vybranými estetickými problémy a teoriemi výtvarného umění, především o italský futurismus a Cézannův postimpresionismus a zkoumá jejich vliv na dílo D. H. Lawrence a Wyndhama Lewise.
|
|
|
Shakespearean Villains
Bilská, Eva ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Hilský, Martin (oponent)
Práce Záporné postavy v Shakespearově dramatu je studií, která analyzuje zlo v divadelních hrách anglického dramatika Williama Shakespeara. Soustředí se převážně na nejvýznamější záporné postavy, kterými jsou Richard III, Jago, Šajlok, Kaliban, Edmund, Angelo a Macbeth, i když také velmi krátce zmiňuje Iachima, Claudia, Don Johna a Aarona. Sleduje, jakým způsobem přistoupil dramatik k otázce zla a věnuje se rozboru těch nejvýznamnějších padouchů.
|
|
|
"My fearefull shadow that still followes me": Literary and Artistic Representations of Richard III before Shakespeare
Štollová, Jitka ; Hilský, Martin (vedoucí práce) ; Nováková, Soňa (oponent)
Tato diplomová práce zkoumá zobrazení krále Richarda III (1452-1485) v textech předcházejících kanonické hře Williama Shakespeara na toto téma. Prostřednictvím analýzy široké škály zdrojů napsaných mezi 80. lety 15. století a 90. lety 16. století tato práce sleduje, jak se utvářela a konsolidovala pověst Richarda III. jako ztělesněného tyrana, uzurpátora a královského vraha. Zvláštní pozornost je zároveň věnována inovacím a odchylkám od této interpretace, které přispěly k diverzifikaci králova obrazu. První kapitola se zabývá některými z nejvýznamnějších historiografických děl tudorovské éry: tzv. Druhým pokračováním crowlandské kroniky (The Second Continuation of The Crowland Chronicle), kronikami Polydora Vergila, Edwarda Halla a Raphaela Holinsheda, historickým vyprávěním Thomase Mora, stejně jako méně známým rukopisem Dominica Manciniho, jenž popsal první měsíce vlády Richarda III. Druhá kapitola zkoumá přenesení tohoto historického tématu do poezie. Obraz Richarda III. je analyzován v tak rozličných zdrojích, jako je na jedné straně lidová balada a na straně druhá významné poeticko-didaktické dílo Zrcadlo pro vladaře (A Mirror for Magistrates). Zobrazení Richarda III. na anglickém renesančním jevišti je probíráno ve třetí kapitole v souvislosti s univerzitním dramatem Thomase Legga Richardus...
|
|
|
Anatomy of villainy: the concept of an antagonist in tragedies and histories of William Shakespeare
Štollová, Jitka ; Hilský, Martin (vedoucí práce) ; Nováková, Soňa (oponent)
Bakalářská práce se věnuje analýze a porovnání postav padouchů v hrách Williama Shakespeara Othello a Richard III. Základem pro zkoumání je polemika s esejí F. R. Leavise "Ďábelský intelekt a vznešený hrdina: aneb sentimentalistický Othello", jejíž hlavní myšlenky jsou shrnuty a následně kriticky zhodnoceny v kapitole 2. Závěry vyplývající z tohoto hodnocení se stávají impulzy pro vlastní analýzu Jaga a Richarda III., která má za cíl zdůraznit některé rysy Shakespearovy metody zobrazování postav padouchů. Zvláštní pozornost je věnována rozporu mezi jejich skutečnou zlomyslnou povahou a předstíraným čestným zdáním, chápaným jako zásadní pro celý koncept shakespearovského padoušství. V kapitole 3 jsou zkoumány jednotlivé strategie skrývání opravdového "bytí" za vnitřně utvořené a kontrolované "zdání", zejména pak ve vztahu k jazyku jako nástroji, který těmto strategiím slouží a zároveň je prozrazuje. Kapitola 4 postupuje od detailní a zaměřené analýzy k obecnému přehledu obou postav. Utváření identity Jaga a Richarda III chápe jako komplexní proces, na němž se spolupodílejí jak padouši, tak ostatní postavy: první formováním svého obrazu, druzí reakcí na něj. Práce zkoumá vybrané otázky, které přispívají k ukotvení obou shakespearovských padouchů jako výrazných a jedinečných postav, například jejich...
|
|
| |
|
|
Romantické impulsy ve viktoriánské literatuře
Beran, Zdeněk ; Hilský, Martin (vedoucí práce) ; Mánek, Bohuslav (oponent) ; Peprník, Michal (oponent)
Práce se zabývá charakterem pozdního romantismu v období viktoriánské kultury v Anglii, tj. zhruba do konce 19. století. Vychází z předpokladu G. Hougha, že v dané době lze vysledovat jednolitý a souvislý vývoj romantického umění, ale zároveň i ze skutečnosti, že chápání pojmu romantismus nebylo ve viktoriánské kultuře jednoznačné, jak o tom svědčí např. protikladné postoje J. Ruskina a W. Patera. Klade si tedy otázku, jaké jsou charakteristické znaky romantismu, jak se konstituovaly a jak se následně proměňují v období, které na vrcholný anglický romantismus navazuje a hledá nový způsob vyjádření. Romantická senzibilita vychází z intelektuální atmosféry konce sedmnáctého a průběhu osmnáctého století, kdy se na základě revolučních přírodovědných poznatků a nové orientace filozofie ke zkoumání lidské mysli formuje nová estetika, v níž se do vzájemného vztahu dostávají ideje empirismu a novoplatonismu. Ty pak určují hlavní cíl romantické teorie, nalézt možnost sjednocení fragmentovaných významů pomocí imaginace a symbolické reprezentace. Práce sleduje, jak se tento ideál různou formou promítá do teoretických úvah i umělecké praxe viktoriánských autorů jako J. Ruskin (v postulování nové teorie umění), D. G. Rossetti (ve vzájemných souvislostech básnické a výtvarné tvorby) nebo W. Pater (především v...
|
|
|
King Lear on screen
Boguszak, Jakub ; Hilský, Martin (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
Tato práce vychází z předpokladu, že filmová adaptace se stala legitimním médiem pro zprostředkování nových, pro současnou společnost relevantních interpretací her Williama Shakespeara. Je-li dále pravda, že film je médium v prvé řadě vizuální, pak se nabízí hypotéza, že tyto interpretace jsou zprostředkovávány především skrze interakce slov a obrazů, respektive dobře známého textu a nového vizuálního zpracování. Záměrem práce je vysledovat různé typy takovýchto interakcí a poukázat na výsledné odlišnosti v estetice tří nejvýraznějších stylů shakespearovské adaptace. Při vymezování těchto stylů práce vychází z kategorizace navržené Jackem Jorgensem v knize Shakespeare on Film a pro ilustraci odkazuje ke třem televizním a dvěma filmovým zpracováním tragedie Král Lear.
|
|
|
Historie v anglickém románu posledních desetiletí
Nagy, Ladislav ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Hilský, Martin (oponent) ; Potočňáková, Magdaléna (oponent)
Práce se zaměřuje na oblast britské prózy několika posledních desetiletí, z níž vybírá díla, která určitým způsobem reflektují proměňující se chápání historie a vztahu mezi historií a fiktivním literárním dílem. Tuto reflexi práce zkoumá v několika tematických okruzích. Jsou jimi: vztah k viktoriánské epoše, město, venkov, archiv (reflexe vztahu románového vyprávění a historických pramenů - metatextualita) a dějiny jako "palimpsest", tj soubor několika textových rovin, které se různě prolínají. Proměny vztahu k minulosti vedoucí k problematizaci striktního rozlišení historické literatury a literární fikce jsou sledovány na příkladech převážně z prózy posledních třiceti let. Jedinou výjimkou tvoří Francouzova milenka Johna Fowlese, kterou autor vnímá jako dílo zásadního významu pro přehodnocení vztahu k historii. Dále se práce věnuje dílům autorů, jako jsou Iain Sinclair, Peter Ackroyd, Alan Moore (téma Londýna), Michel Faber (viktoriáni), Graham Swift, Bruce Chatwin a Adam Thorpe (venkov) Salman Rushdie, Zadie Smithová (román a dějiny), A. S. Byattová nebo Julian Barnes (archiv, literární dědictví). ) Pro autory historické prózy jsou dějiny především obrovským zdrojem příběhů. Tyto příběhy jsou znovu a znovu vyprávěny, jsou objevovány a upravovány k novým účelům. Práce ukazuje, že vedle jejich...
|
|
|
Elizabeth Bishop: Translation as Poetics
Machová, Mariana ; Quinn, Justin (vedoucí práce) ; Hilský, Martin (oponent) ; Costello, Bonnie (oponent)
Resumé Disertační práce vychází z pojetí překladu jakožto estetického postoje, jenž se neomezuje na překládání z jednoho jazyka do druhého, nýbrž stojí v základu určitého typu původní tvorby. Pro tento typ estetického postoje, jenž sdílí některé základní rysy, postupy a hodnoty s překladem, práce zavádí označení "překladatelská poetika". Tento typ poetiky je zkoumán v básnickém a překladatelském díle americké básnířky Elizabeth Bishopové (1911-1979). Zkoumání její celoživotní překladatelské práce tvoří východisko a kontext pro formulaci základních principů "překladatelské poetiky" Elizabeth Bishopové a následně pak pro interpretaci jejích básnických textů. Po podrobné chronologické analýze všech jejích překladů (ze staré řečtiny, francouzštiny, portugalštiny a španělštiny) následuje nástin hlavních poetických principů, jež lze nalézt jak v jejích překladech, tak v původní tvorbě, a podrobný rozbor (close-reading) výběru z básní Bishopové, který zkoumá uplatnění těchto principů v konkrétních textech. Hlavní rysy "překladatelské poetiky" Elizabeth Bishopové (zájem o setkávání a o prostor hranice; napětí mezi dominancí a submisí a mezi postavením vně a uvnitř; citlivost vůči pluralitě hlasů a perspektiv; důraz na dialog a interakci; neustálá pochybnost a váhavost daná vědomím nemožnosti dosáhnout dokonalosti;...
|
|
|
The aesthetics and short prose of D. H. Lawrence
Štefl, Martin ; Hilský, Martin (vedoucí práce) ; Beran, Zdeněk (oponent)
Abstrakt/Souhrn v českém jazyce Cílem diplomové práce je analýza vybraných otázek týkajících se estetiky a filosofie D. H. Lawrence ve vztahu k jeho povídkové tvorbě. Předkládaný argument se zabývá především detailní analýzou jednotlivých povídek. Diskuse je zaměřena především na pojetí jazyka (2), vědění (3) a osobnosti (4). Tyto navzájem se ovlivňující kapitoly pak tvoří jeden tematický celek Lawrencovského triptychu. Zkoumání těchto tří fenoménů je zaměřeno a prováděno v rámci jejich aplikace v Lawrenceově nejkratší próze. Struktura práce spoléhá na postupné rozvíjení argumentace jednotlivých kapitol kapitolou následující, jež vždy rozšiřuje témata předešlé kapitoly o nové aspekt daného problému. Témata těchto tří kapitol (tj. jazyk, vědění a osobnost) jsou nadále zkoumána z pohledu "ideálu" a "ideje", jež představuje základní stavební kamen Lawrencovy filosofie. Diskuse těchto tří témat je uzavřena a zastřešena diachronicky koncipovaným dodatkem. Cílem tohoto dodatku není přinášet nové argumenty, ale shrnout a zvýraznit ty vývojové aspekty Lawrencovy estetiky, které předchozí, převážně synteticky koncipovaná analýza dostatečně neshrnovala. Klíčová slova: D. H. Lawrence, povídky, modernismus, jazyk, epistemologie, psychologie, prostor.
|
host ::
RSS.