|
| |
|
|
Teoretické otázky soukromoprávního postavení sportovce z hlediska práva ČR a EU
Ondřejová, Zuzana ; Beran, Karel (vedoucí práce) ; Hřebejk, Jiří (oponent)
Teoretické otázky soukromoprávního postavení sportovce z hlediska práva ČR a EU Důvodem, proč jsem si vybrala toto téma pro moji diplomovou práci, je skutečnost, že jsem stále aktivní hráčkou basketbalu. V průběhu mého studia na právnické fakultě jsem se začala hlouběji zajímat o vzájemný vztah sportu a práva. Hlavním cílem této práce je detailně popsat a analyzovat, zda se sportovec, v souladu s platnými právními normami, nachází v právním postavení živnostníka, v postavení osoby samostatně výdělečně činné či v postavení zaměstnance. V úvodní kapitule práce je podán rozbor pojmu "sport". Sport je zde definován, jsou zde popsány jeho charakteristické znaky včetně rozdělení na sport rekreační, výkonnostní a profesionální. Další část této kapituly je zaměřena na pojem "sportovec", která přináší jeho definici a rozlišení mezi amatérskými, poloprofesionálními a profesionálními sportovci. Sport v současném pojetí, obzvláště ten profesionální, musí být bezpochyby regulován právem. Poslední část této kapituly se zabývá otázkou, jak právo reguluje sport a jak je definována hranice mezi sportovními pravidly a právními předpisy. První kapitola se zabývá právním postavením sportovce v českém zákonodárství. Na postavení profesionálního sportovce je zde nahlíženo z pohledu stavu před rokem 1989 až po současnost....
|
|
|
Teoretické úvahy na téma právní odpovědnost sportovce v českém právním řádu (odpovědnost sportovce v kolektivních sportech)
Vondráčková, Liběna ; Beran, Karel (vedoucí práce) ; Hřebejk, Jiří (oponent)
Závěrem lze konstatovat, že vytvořit všemi přijatelnou obecnou definici sportu, resp. sportovce, je úkol, který se zatím nikomu nepodařilo úspěšně vyřešit. Existence takové definice má svůj nesporný význam už jen proto, že chceme-li se zabývat "právní odpovědností sportovce", je třeba nejprve vymezit okruh osob, jichž především se předestřené úvahy týkají. Skrze historický vývoj jsem se v kapitole druhé pokusila naznačit rozsah sportovní činnosti, která je z hlediska požadavku jednotné obecné definice díky svému fenomenálnímu rozměru velice těžko uchopitelná. K významu této definice se pak znovu vracím v kapitole čtvrté v rámci vymezení subjektu odpovědnostních vztahů. Mnou zvolená definice je jistě jen jedna z mnoha možných a neklade si nárok na její bezvýhradné přijetí. Kapitola třetí je věnována exkurzi do historie, kde se vracím až na samotný počátek evropské civilizace, tj. do období antických Řeků a Římanů. Platí-li to pro práci jako celek, tak pro tuto kapitolu dvojnásob, totiž že s ohledem na limitovaný rozsah nemůže obsáhnout zkoumanou látku komplexně. Vedle zajímavého odkazu středověku v oblasti hodnocení sportovních úrazů je tedy věnována pozornost toliko pouze Antice. Nikoli však neprávem, neboť zde můžeme nalézt velmi inspirativní a obdivuhodně nadčasové myšlenky použitelné i ve 21. století....
|
|
| |
|
|
Hlava státu v ústavním systému České republiky: de iure a de facto
Gřešák, Martin ; Gronský, Ján (vedoucí práce) ; Hřebejk, Jiří (oponent)
Diplomová práce "Hlava státu v ústavním systému České republiky: de iure a de facto" pojednává jak o ustanoveních, která zakotvují instituci prezidenta republiky v Ústavě, tak o faktické realizaci této nejvyšší pozice v zemi. Na začátku se práce zabývá historickou dimenzí problematiky. Zmiňuje obecný vývoj i dějiny úřadu v Českých zemích. Poté následuje popis jeho teoretického rozměru. Široký prostor je věnován postavení a pravomocem prezidenta republiky v Ústavě. Praktická část práce se skládá ze dvou případových studií. Jedna se zabývá prezidentstvím Václava Havla. Druhá uskutečňováním funkce prezidenta republiky Václavem Klausem. Zvláštní zřetel je věnován analýze souladu mezi teoretickým a praktickým výkonem funkce prezidenta republiky.
|
|
| |
|
|
Vývoj institutu státního občanství v československých ústavních dějinách
Volf, Zdeněk ; Hřebejk, Jiří (vedoucí práce) ; Suchánek, Radovan (oponent)
Touto diplomovou prací jsem se snažil popsat vývoj institutu státního občanství v československém ústavním systému. Československé státní občanství vzniklo současně se vznikem československého státu. Ústavní Listinou z roku 1920 bylo koncipováno jako jediné a jednotné. Hlavním pramenem státoobčanského práva meziválečného Československa byly recipované rakousko-uherské právní předpisy. V těchto předpisech byla úprava státního občanství úzce provázána s institutem domovského práva. Dalším charakteristickým rysem právní úpravy státního občanství v tomto období bylo uplatňování principu jednotného státoobčanského statusu rodiny. V této koncepci se projevovalo nerovnoprávné postavení žen, neboť státní občanství členů rodiny bylo odvozeno od státní příslušnosti manžela resp. otce. V dalším vývoji dochází k prosazování principů individuálního nabývání a pozbývání státního občanství. Sňatek nebo změna státní příslušnosti manžela za trvání manželství postupně přestávají tvořit samostatnou právní skutečnost, na základě které by docházelo ke změně státoobčanského statusu ženy. Po II. světové válce se ve státoobčanském zákonodárství projevuje zřetelná tendence směřující k vytvoření národního státu Čechů a Slováků. Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. byly ze státního svazku propuštěny osoby německé a...
|
|
|
Vývoj institutu státního občanství na území dnešní České republiky a recentní stav
Hřebejk, Jiří ; Gerloch, Aleš (vedoucí práce) ; Hofmannová, Helena (oponent) ; Svatoň, Jan (oponent)
Práce na téma "Vývoj institutu státního občanství na území dnešní České republiky a recentní stav" pojednává o teoretickém pojetí institutu státního občanství, o obsahu tohoto pojmu, o historickém vzniku předobrazu dnešního státního občanství v antice a na území dnešní České republiky, jeho zakotvení nejprve v předpisech soukromého práva a jeho postupný přerod na veřejnoprávní institut. Práce je genezí ústavní a zákonné úpravy v Československu v letech 1918 až 1992, v České republice jako subjektu československé federace v letech 1969 až 1992 a poté ve svrchované České republice od roku 1993 do současnosti. Práce rovněž poukazuje na mezinárodní smluvní úpravu institutu státního občanství, které je sice výrazem svrchovanosti státu, ale multilaterálními mezinárodními smlouvami státy vytváří sjednocující platformu tohoto institutu zejména v rámci Evropy. Opominuta není ani soudní judikatura, zejména Ústavního soudu České republiky vztahující se k obsahu a výkladu institutu státního občanství v zákonodárství České republiky.
|
|
|
Mnichovský diktát a jeho důsledkyz hlediska ústavního práva
Dvořák, Petr ; Gronský, Ján (vedoucí práce) ; Hřebejk, Jiří (oponent)
- 75 - konstrukce v podstatě skrytě recipoval množství právních předpisů náležejících k jinému než čs. právnímu řádu a až na výjimky uznal i platnost rozhodnutí státních orgánů z doby nesvobody".204 Konečně prosazení československé kontinuity je pouze otázkou úzké skupiny osob. Požadoval bych zde přece jenom něco více. Chybí mi zde právě vůle národa udržet svou státnost, která byla za Protektorátu přece jen vyšší, ale téměř nulová v období II. republiky. Další ze zásadních bodů pak vidím v ustavení Slovenské národní rady vzniklé v prosinci na 1943 na základě tzv. Velikonoční dohody. Ta se prohlásila za nejvyšší orgán slovenského odboje a převzala na Slovensku veškerou moc. Tak byl založen právní dualismus. Navíc se tato postavila proti Benešově teorii politické a právní kontinuity Československa.205 Vzhledem ke složitosti celé problematiky, a to nejen samotné kontinuity, ale rovněž tak dílčích otázek ji provázejících, není možné podat jednoznačné vyjádření. A je to možná dobře, neboť další názory přináší další pohledy a možnosti zkoumání. Jakkoliv všeobecně přijímaná je teorie kontinuity dle mého názoru minimálně diskutabilní a s mnoha slabými místy, a to jak po stránce kontinuity právní, tak té státní. I když tedy souhlasím s neplatností Mnichovské dohody a i přes výhrady ke kontinuitě funkce prezidenta...
|
|
|
Srovnání ústavního soudnictví v první Československé republice a v současnosti
Jiráková, Gabriela ; Hřebejk, Jiří (vedoucí práce) ; Janstová, Kateřina (oponent)
Srovnání ústavního soudnictví v první Československé republice a v současnosti Cílem diplomové práce je komparativní analýza znaků ústavního soudnictví v první Československé republice a v současné České republice. Jednotlivé kapitoly jsou strukturovány tak, aby přehledně pojednaly o orgánu, který reprezentuje ochranu nejdůležitějších ústavních hodnot. Systematika celého textu je vysvětlena v kapitole "Metodika". Slouží pro lepší orientaci a pochopení zpracování diplomové práce. Celá práce je rozdělena do osmi kapitol. V úvodu jsou popsány základní představy o Ústavním soudu a vysloveny hypotézy autora, které předpokládají velké rozdíly mezi úpravami obou republik. V následujících kapitolách jsou porovnávány oba Ústavní soudy z hlediska jejich organizace (vnitřní uspořádání, rozpočet, sídlo), jmenování ústavních soudců (proces, předpoklady). Dále podává výčet jednotlivých kompetencí Ústavních soudů a popisuje konkrétní činnost ústavních soudců v rámci jednotlivých období. Součástí práce je také krátký historický exkurs, který pojednává o původu myšlenky ústavního soudnictví a také o zdrojích, ze kterých čeští a českoslovenští tvůrci čerpali inspiraci při sestavování příslušné právní úpravy. Na konci každé kapitoly je provedeno krátké shrnutí, které slouží k utvoření uceleného přehledu o...
|
host ::
RSS.