Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 6,935 záznamů.  začátekpředchozí6926 - 6935  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.14 vteřin. 

Podmínky života dětí umístěných ve věznici pro matky s dětmi
VOPÁLENSKÁ, Jana
Vzhledem k tématu bakalářské práce, kterým je "Podmínky života dětí umístěných ve věznici pro matky s dětmi", obsahuje teoretická část bakalářské práce kapitoly věnující se trestu, vězeňství, zvláštnostem ženských věznic. Cílem bakalářské práce je nahlédnout do vězeňského prostředí ve Světlé nad Sázavou a prezentovat výsledky kvalitativního šetření realizované právě v tomto prostředí. Jedná se o výsledky zjištěné na základě rozhovorů s odsouzenými matkami a zaměstnanci vězeňské služby (vychovatel, psycholog) a dále zjištěné prostřednictvím nestrukturovaného pozorování. Výzkumné šetření si klade za cíl odpovědět na tyto otázky: Jaké jsou podmínky života dětí umístěných ve věznici pro matky s dětmi? Jaký mají pohled na péči, výchovu a vzdělávání svých dětí samotné matky ve výkonu trestu? Jaký je názor zaměstnanců Vězeňské služby České republiky na péči o děti u odsouzených matek? Výsledky výzkumu ukazují na nedostatek vnějších podnětů působících na děti ve věznici a na velmi malé uspokojení duševních potřeb. Jednoznačnou prioritou se zdají být materiální podmínky a zachování vazby mezi matkou a dítětem. Z výzkumu vyplývá, že věznice nemůže poskytnout takové zázemí, kterému se dostává dítěti v domácím rodinném prostředí. Matky si musí být vědomy toho, že jsou odsouzeny k trestu odnětí svobody.

Úroveň znalostí laické veřejnosti o poskytování první pomoci
Nechanická, Veronika ; Slowik, Regina (vedoucí práce) ; Skála, Bohumil (oponent) ; Býma, Svatopluk (oponent)
V této práci byly zpracován přehled základů první pomoci včetně nejnovějších doporučení pro kardiopulmocerebrální resuscitaci. Byly zmíněny vybrané stavy poškozující zdraví nebo ohrožující život včetně doporučení postupu první pomoci. Rovněž byla zpracována doporučení pro správné přivolání zdravotnické záchranné služby a byla učiněna připomínka trestního práva ve vztahu k první pomoci. V praktické části práce byly analyzovány odpovědi 99 respondentů na otázky mapující základní sociometrické a demografické údaje a základní znalosti první pomoci. Byly potvrzeny hypotézy, že lepší znalosti první pomoci mají osoby, které prodělaly kurs první pomoci, které měly možnost první pomoc poskytnout v praxi, a osoby se zdravotnickým vzděláním, Lepší výsledky vykázaly i osoby, které i subjektivně své znalosti hodnotily kladně. Ve skupině žen byla potvrzena hypotéza, že úroveň znalostí první pomoci je přímo úměrná dosaženému vzdělání a potvrdil se i předpoklad, že nejmladší a nejstarší generace má nejmenší znalosti první pomoci. Ve skupině mužů bylo zjištěno, že nejlepších znalostí dosáhla překvapivě kategorie nejmladších respondentů a respondentů s nejnižším vzděláním. Výsledky výzkumu potvrzují potřebnost rozšíření a zintenzívnění kursů první pomoci pro širokou laickou, ale i zdravotnickou veřejnost.

Příspěvek ke studiu ekonomických příčin britského appeasementu ve 30. letech 20. století
Rejnartová, Sylvia ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Stellner, František (oponent)
Hlavním cílem bakalářské práce bude zejména analýza ekonomických příčin, jež vedly Velkou Británii ve 30. let 20. století k volbě politiky appeasementu (usmiřování agresivních evropských mocností, především nacistického Německa). Z výše uvedeného důvodu půjde v první řadě o analýzu ekonomických a poté rovněž politických a sociálních vazeb mezi Velkou Británií a Německem. V práci budou nejdříve analyzovány historické souvislosti (především dopady Velké hospodářské krize), které ovlivnily politiku Británie a její ekonomické vazby k Německu. Dále budou analyzovány proměny politiky appeasementu ve druhé polovině 30. let, v předvečer druhé světové války a v období, kdy Británie od této politiky musela upustit. Práce bude zároveň pokusem o zodpovězení otázky, zda měla Velká Británie vzhledem k působení řady vnitropolitických i zahraničněpolitických faktorů vůbec možnost volit alternativní politiku, jež by důrazněji čelila nastupujícímu nacistickému Německu.

Přímé volby, pravomoci a odpovědnost prezidenta: Srovnávací studie č. 1.150
Kolář, Petr ; Pecháček, Štěpán ; Syllová, Jindřiška
Postavení hlavy státu je jednou z klíčových otázek fungování ústavního systému ve všech státech bez ohledu na to, zda se jedná o monarchie, či republiky. Ve státech s republikánským zřízením pak s touto otázkou souvisí i další – vymezení způsobu volby hlavy státu, tedy prezidenta. Odpověď na zmíněné otázky pak patří k těm, na jejichž základě je možné provést klasifikaci dnes existujících forem vlády vycházejících z demokratického modelu fungování vlády v širším slova smyslu. Klasické schematické členění na systém parlamentní a prezidentský není dostatečné, neboť pomíjí řadu relevantních faktorů výkonu moci. Většina autorů se dnes spíše přiklání ke klasifikaci obsahující pět základních modelů: parlamentní; poloprezidentský, premiérsko-prezidentský; prezidentský; prezidentsko-parlamentní. Práce zkoumá fungování Francie, Irska, Finska, Polska, Portugalska, Rakouska a Slovenska z hlediska postavení prezidenta v systému nejvyšších státních orgánů, a to v poválečném období. Komparace vývoje funkce prezidenta v těchto zemích prokazuje skutečnost, že samotná existence přímé volby prezidenta není dostatečným důvodem pro konstatování výrazné odlišnosti takovéhoto ústavního systému od systému s nepřímou volbou hlavy státu. Dokonce je možné konstatovat, že země, v nichž je přímá volba prezidenta zavedena, netvoří specifickou kategorii zemí, jejichž ústavní a politické systémy by vykazovaly výrazné shody. Závěry této práce lze shrnout do následujících bodů: a) neexistuje přímá souvislost mezi existencí přímé volby prezidenta a významem jeho postavení v ústavním systému daného státu; b) je zapotřebí rozlišovat mezi hodnocením významu funkce prezidenta v ústavním systému, jak to vyplývá z formální ústavní úpravy, a tím, jak je funkce skutečně vykonávána, především s ohledem na postavení prezidenta ve stranicko-politickém systému. Zatímco z formálně-ústavního hlediska bychom mohli za státy s nejsilnějším prezidentem považovat Finsko a Portugalsko, z hlediska reálného uplatnění prezidentského vlivu bychom za zemi s nejsilnějším prezidentem označili jednoznačně Francii. Nejslabší prezident, a to z obou hledisek, je pak v Irsku. c) velmi významnou skutečností, která ovlivňuje výkon prezidentské funkce v těchto zemích, je výrazná osobnost prvního prezidenta, který byl v přímých volbách zvolen. Typickým příkladem takové osobnosti, která vtiskla podobu výkonu prezidentské funkce i na další období, byl Antonio Salazar v Portugalsku nebo Lech Walesa v Polsku. d) Další skutečností, která ovlivňuje postavení prezidenta v rámci ústavního a politického systému, je míra jeho účasti v reálném stranicko-politickém životě. V některých zemích je prezident vnímán spíše jako nestranický a na politických stranách nezávislý arbitr (Irsko), v jiných zemích je naopak lídrem některé z hlavních politických stran bez ohledu na to, zda se jedná o stranu vládní nebo opoziční (Francie). Specifická je situace v Rakousku, kdy je přímo volený prezident aktivním členem politické strany, jejímž předsedou je ovšem spolkový kancléř. e) Svůj význam při vymezení ústavního postavení prezidenta má také definice jeho právní a politické odpovědnosti. Skutečnost přímé volby staví hlavu státu do pozice ústavního orgánu odvozujícího svoji legitimitu z jiného zdroje než z parlamentu, a tím samozřejmě vytváří podmínky pro konstatování politické neodpovědnosti prezidenta vůči zákonodárnému sboru. Většina ústav evropských států, a to bez ohledu na to, zda je zde zakotvena přímá volba prezidenta, vymezuje určitý stupeň trestní imunity při výkonu prezidentské funkce, a to zejména formou klasického institutu impeachmentu, kdy žalobu konstruuje parlament nebo některá z jeho komor a rozhoduje některá z nejvyšších soudních instancí nebo zvláštní soudní orgán. Vedle toho se v některých státech (Polsko, Portugalsko, Rakousko) setkáme také s koncepcí trestněprávní odpovědnosti prezidenta za činy spáchané v období výkonu funkce. Specifická je situace v Rakousku a na Slovensku, kde ústavy konstruují politickou odpovědnost prezidenta.
Plný text: Stáhnout plný textPDF

Použití videonahrávek ve vzdělávání budoucích učitelů matematiky
Stachová, Barbora ; Vondrová, Naďa (vedoucí práce) ; Novotná, Jarmila (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá použitím videonahrávek ve vzdělávání budoucích učitelů matematiky. Cílem práce bylo a) na základě studia literatury zpracovat význam a způsob využití videonahrávek ve vzdělávání učitelů matematiky, b) vybrat videoukázky z hodin matematiky, které jsou využitelné v předmětu Didaktika matematiky pro budoucí učitele matematiky, a navrhnout jejich konkrétní využití (kontext, otázky pro studenty), c) vyzkoušet některé navržené aktivity s videoukázkami se studenty učitelství. V teoretické části jsou sumarizovány některé výsledky videostudie TIMSS a podán přehled o způsobu využití videonahrávek hodin matematiky ve vzdělávání budoucích učitelů i učitelů z praxe. Jsou zmíněny výsledky některých výzkumů z této oblasti. Jádro práce tvoří praktická část. Ve čtvrté kapitole je popsáno 12 videopřípadů, tedy videoukázek s navrženými úkoly pro studenty učitelství. V páté kapitole je uvedena výzkumná sonda, v níž byly použity dvě mnou navržené videoukázky a ověřen jejich výukový potenciál. V šesté kapitole je udělána analýza reakcí studentů na celou vyučovací hodinu a je zdůrazněna odlišnost v zaměření jejich pozornosti na určité jevy hodiny. V práci uvádím ukázky autentických reakcí studentů učitelství matematiky, které ilustrují konkrétní problematiku didaktických analýz videoukázek.

Strany a voliči - 2015
Kunštát, Daniel
CVVM Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., do svého zářijového šetření zařadilo blok otázek týkající se vztahu voličů k preferovaným politickým stranám. Otázky zjišťovaly jednak intenzitu vztahu (sílu vazby) k preferované straně, jednak motivační zázemí potenciálních voličů.

Jak přežít blahobyt (etické hledisko střetu tradice a konzumu)
MÖHWALDOVÁ, Kristýna
Ocitáme se v době, kdy civilizace dosahuje blahobytu svým nevybíravým chováním k bohatství, které jí bylo předchozími generacemi svěřeno do opatrovnictví s cílem jejího rozvoje. Z filozofického hlediska jde nejenom o využívání a udržování přírodního bohatství, na němž je lidská populace závislá, ale i o zachování tradic a mravních norem. I když se bohatý Sever snaží fakt o závislosti lidské populace na přírodě všemožně schovat pod vrstvu nátěru navenek ohromujícího ekonomického pokroku. Společnost se nachází v takovém bodě blahobytu, kdy si někteří jedinci začínají uvědomovat hranice svého blaha a fasáda slibující věčnost, bohatství, luxus, lesk a slávu začíná praskat. Tito jedinci pak malují vlastními barvami. Barvami, jejichž odstíny se přibližují odstínu přírody. Jedinec ovšem není většina a vysněný blahobyt, jenž se stal pro většinovou populaci modlou, nám už nějakou dobu ukazuje svou stinnou stránku. Je patrný nárůst agresivity, dominantní vlastností je lhostejnost, vyhrává individualismus a konzumerismus, výstražným signálem je zrod hodnotové prázdnoty, úpadek morálky aj. To vše podtrhuje životní styl konzumní společnosti, jemuž nahrává i vlivná podbízivá mediální kultura. V bakalářské práci se zabývám "etickým hlediskem střetu tradice a konzumu". Vzhledem k obsáhlosti vyřčené otázky "Jak přežít blahobyt" v názvu práce a omezenému dovolenému prostoru daného charakterem druhu práce, jsem si vybrala jisté aspekty konzumního životního stylu, jež jsou do jisté míry analyzovány v odborné literatuře, avšak procházejí dynamickými změnami, které jsou stále rafinovanější (viz Inklinace k (mnohdy vyprázdněným) humanitárním akcím, jež v mnohých případech slouží pouze k uchlácholení vlastního nečistého svědomí, jež popisuji v jedné z kapitol předložené práce). Prostřednictvím praktických příkladů se na tyto "modernizace" a jejich skrytost či zaostřenost snažím upozornit. Hlavním cílem mé práce je dokumentovat posun etických zásad směrem k nehospodárnosti, přezíravosti a plýtvání a důvody, které k tomu společnost vedou. Postupnými kroky, které k hlavnímu cíli vedou, jsou analýzy, jejichž záměrem je vysledovat vlivy, které působí na oslabení mravních zásad, opuštění od tradičních forem jednání a chování či ignoraci tradičních kulturních vzorců. Výzkumná otázka se týká toho, nakolik a ve kterých oblastech je posun tradičních mravních zásad více než patrný, jaké jsou jeho možné důsledky, případně možnosti nápravy. Bakalářská práce je zpracována formou teoretické práce. V první části dokumentuji prostřednictvím slov sociologů a filozofů vybrané aspekty života dnešní společnosti (vnímání času a prostoru, kult zábavy, úpadek jazyka, sekularizace, umělý svět), dále analyzuji vybrané sociální jevy, které jsou součástí konzumního životního stylu a z hlediska udržitelného společenského vývoje představují z historického aspektu etické pochybení. Následně definováním konzumního světa a hodnot v postmoderní společnosti poukazuji na posun etického prvku směrem dál od tradice a blíže k nehospodárnosti a přebytečné výstřednosti. V konečné fázi své práce se pak zaměřuji na hledání východisek a metod, které by mohly analyzované problémy z etického hlediska kultivovat. Cíl své práce jsem, podle mého názoru, splnila, ovšem uvědomuji si, že toto téma vzhledem ke svému širokému rozpětí není ani zdaleka vyčerpané, a proto má smysl se jím dále zabývat.

Trestný čin opilství podle § 360 tr. zák.
Vlásenková, Jana ; Jelínek, Jiří (vedoucí práce) ; Vanduchová, Marie (oponent)
Závěr Ze statistických přehledů vyplývá, že trestný čin opilství není příliš rozšířený. Přesto se při jeho řešení mohou vyskytnout zajímavé otázky. Obecně je nepříčetnost pachatele považována za důvod k vyloučení jeho trestní odpovědnosti. V některých případech to ale neplatí. Společnost vnímá situace, kdy je pachatel nepříčetný bez svého přičinění, a situace, kdy se do stavu nepříčetnosti přivede například užíváním návykových látek, jako rozdílné. Je možné konstatovat, že užívání návykových látek je vnímáno jako činnost nepřijatelná. Proto se jeví rozlišení zaviněného a nezaviněného stavu nepříčetnosti jako oprávněné. Na závěr je tak třeba znovu upozornit na rozlišení nepříčetnosti způsobené návykovými látkami ve smyslu § 130 trestního zákona od nepříčetnosti zapříčiněné duševní nemocí. Abychom mohli tyto dvě situace rozlišit, musíme konstatovat, že přivedení se do stavu nepříčetnosti (ať již intoxikací nebo dlouhodobým zneužíváním těchto látek) je společensky nepřijatelné, naproti tomu, osoby trpící, nutno podotknout, že nezaviněnou duševní poruchou, zpravidla společnost pro jejich stav neodsuzuje. Vzniká tak otázka, jak vyřešit otázku střetu principu odpovědnosti za zavinění a rozdílu mezi obecnou a zaviněnou nepříčetností. K tomu se navíc přidává skutečnost, že byť ve stavu nepříčetnosti, porušil...

Analýza příčin rozdílů ve výkonech pracovních skupin ve vybrané organizaci
Wratislavová, Anežka ; Hiršová, Miloslava (vedoucí práce) ; Syrovátka, Oldřich (oponent)
Cílem mé bakalářské práce bylo analyzovat možné příčiny rozdílů ve výkonech pracovních skupin ve vybrané organizaci. V teoretické části jsem se zabývala rozborem jednotlivých pojmů (výkon, pracovní skupina, faktory ovlivňující pracovní výkon...), které jsem potřebovala k následnému zpracování části praktické. V části praktické jsem si stanovila organizaci, u které jsem prováděla sběr potřebných dat a následnou analýzu. Data jsem získávala pomocí dotazníků a rozhovoru s vedoucím ve vybrané organizaci. Mým výzkumným vzorkem bylo 10 pracovnic, které působí ve dvou pracovních skupinách, a 3 vedoucí. Každá pracovní skupina má svého vedoucího a tito odpovídají hlavnímu vedoucímu ("fořt"). Vybrané pracovní skupiny pracují v oblasti lesnictví. Při terénním šetření jsem získávala informace potřebné k zodpovězení jednotlivých stanovených cílů a výzkumných otázek, které jsou jejich součástí. V rozhovoru s hlavním vedoucím jsem získala informace o výkonu pracovních skupin při vykonávání úkolů vyžínání křovinořezy v červenci a sázení stromků v květnu roku 2013. Pracovní skupina I. měla v obou případech větší výkonnost jak pracovní skupina II. Proto následná otázka zněla, jaké příčiny způsobují rozdíly ve výkonech těchto pracovních skupin. Konkrétní faktory způsobující rozdíly ve výkonech, které jsem si stanovila v teoretické části, jsou: pracovní podmínky, rozdílné úkoly, odborná způsobilost, délka praxe, postoj k práci, pracovní spokojenost, self-efficacy, styl vedení, vztahy v pracovní skupině, poskytování zpětné vazby a odměňování. Odpověď na otázku příčin rozdílů ve výkonnosti pracovních skupin mi daly dotazníky, které vyplnily pracovnice obou pracovních skupin. Příčiny, které se skutečně v praxi vyskytují, jsem nalezla díky dotazníkům. Zjistila jsem, že pracovní skupina II. má vyšší míru nespokojenosti pracovnic. Tyto pracovnice nejsou spokojeny se svým vedoucím a u některých byl zjištěn negativní postoj k práci. Pracovní skupiny nemají srovnatelné pracovní podmínky a úkoly, ale podle mého názoru by zlepšení atmosféry ve II. pracovní skupině a odstranění některých zdrojů nespokojenosti mohlo vést ke zlepšení výkonnosti. Doporučení pro vybranou organizaci znělo, aby se hlavní vedoucí a vedení soustředily na vedoucího pracovní skupiny II a jeho styl vedení. Po přečtené své bakalářské práce si myslím, že jsem odpověděla na stanovené cíle a výzkumné otázky. Splnila jsem tak hlavní cíl bakalářské práce a to zjistit možné příčiny rozdílů ve výkonech pracovních skupin.

Voliči a strany – září 2016
Červenka, Jan
CVVM Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., do svého zářijového šetření zařadilo blok otázek týkající se vztahu voličů k preferovaným politickým stranám. Otázky zjišťovaly jednak intenzitu vztahu (sílu vazby) k preferované straně, jednak motivační zázemí potenciálních voličů.