|
|
Trestný čin opilství podle § 360 tr. zák.
Vlásenková, Jana ; Jelínek, Jiří (vedoucí práce) ; Vanduchová, Marie (oponent)
Závěr Ze statistických přehledů vyplývá, že trestný čin opilství není příliš rozšířený. Přesto se při jeho řešení mohou vyskytnout zajímavé otázky. Obecně je nepříčetnost pachatele považována za důvod k vyloučení jeho trestní odpovědnosti. V některých případech to ale neplatí. Společnost vnímá situace, kdy je pachatel nepříčetný bez svého přičinění, a situace, kdy se do stavu nepříčetnosti přivede například užíváním návykových látek, jako rozdílné. Je možné konstatovat, že užívání návykových látek je vnímáno jako činnost nepřijatelná. Proto se jeví rozlišení zaviněného a nezaviněného stavu nepříčetnosti jako oprávněné. Na závěr je tak třeba znovu upozornit na rozlišení nepříčetnosti způsobené návykovými látkami ve smyslu § 130 trestního zákona od nepříčetnosti zapříčiněné duševní nemocí. Abychom mohli tyto dvě situace rozlišit, musíme konstatovat, že přivedení se do stavu nepříčetnosti (ať již intoxikací nebo dlouhodobým zneužíváním těchto látek) je společensky nepřijatelné, naproti tomu, osoby trpící, nutno podotknout, že nezaviněnou duševní poruchou, zpravidla společnost pro jejich stav neodsuzuje. Vzniká tak otázka, jak vyřešit otázku střetu principu odpovědnosti za zavinění a rozdílu mezi obecnou a zaviněnou nepříčetností. K tomu se navíc přidává skutečnost, že byť ve stavu nepříčetnosti, porušil...
|
|
|
Trestný čin opilství podle § 360 tr. zák.
Vlásenková, Jana ; Jelínek, Jiří (vedoucí práce) ; Vanduchová, Marie (oponent)
Závěr Ze statistických přehledů vyplývá, že trestný čin opilství není příliš rozšířený. Přesto se při jeho řešení mohou vyskytnout zajímavé otázky. Obecně je nepříčetnost pachatele považována za důvod k vyloučení jeho trestní odpovědnosti. V některých případech to ale neplatí. Společnost vnímá situace, kdy je pachatel nepříčetný bez svého přičinění, a situace, kdy se do stavu nepříčetnosti přivede například užíváním návykových látek, jako rozdílné. Je možné konstatovat, že užívání návykových látek je vnímáno jako činnost nepřijatelná. Proto se jeví rozlišení zaviněného a nezaviněného stavu nepříčetnosti jako oprávněné. Na závěr je tak třeba znovu upozornit na rozlišení nepříčetnosti způsobené návykovými látkami ve smyslu § 130 trestního zákona od nepříčetnosti zapříčiněné duševní nemocí. Abychom mohli tyto dvě situace rozlišit, musíme konstatovat, že přivedení se do stavu nepříčetnosti (ať již intoxikací nebo dlouhodobým zneužíváním těchto látek) je společensky nepřijatelné, naproti tomu, osoby trpící, nutno podotknout, že nezaviněnou duševní poruchou, zpravidla společnost pro jejich stav neodsuzuje. Vzniká tak otázka, jak vyřešit otázku střetu principu odpovědnosti za zavinění a rozdílu mezi obecnou a zaviněnou nepříčetností. K tomu se navíc přidává skutečnost, že byť ve stavu nepříčetnosti, porušil...
|
|
| |
host ::
RSS.