|
|
Rozvoj soběstačnosti u pacientů s hydrocephalem
Brindová, Jana ; Tomová, Šárka (vedoucí práce) ; Nikodemová, Hana (oponent)
Bakalářská práce nazvaná Rozvoj soběstačnosti u pacientů s hydrocephalem, je rozdělena do dvou částí. První část obsahuje teoretické zpracování tématu. Je zde rozebrána problematika hydrocephalu a problematika soběstačnosti v jednotlivých oblastech sebepéče. U hydrocephalu se autorka nejdříve detailně zabývá anatomií mozkových komor a vznikem, složením a cirkulací mozkomíšního moku. Následuje podrobné pojednání o podstatě samotného onemocnění, jeho druzích, příčinách, příznacích, diagnostice a léčbě. Konečně je zde rozebrána i kvalita života pacientů s tímto onemocněním. V oblasti soběstačnosti se autorka zaměřila na samotný pojem soběstačnosti, přičemž začíná obecným výkladem a souvisle přechází k popisu jeho jednotlivých aspektů s ohledem na pohyb a pohybovou aktivitou pacienta, jeho hygienu a oblékání, vyprazdňování moče a stolice a výživu. Druhá část práce je pojata jako empirická. Je zde zaznamenáno, co bylo zjištěno pomocí dotazníkového šetření. Autorka zkoumá, zda došlo u pacientů po operaci ke zlepšení v konkrétních oblastech soběstačnosti, a pokud ano, v jakém rozsahu. Zkoumanými oblastmi soběstačnosti jsou soběstačnost při jídle, hygieně, vyprazdňování, chůzi a oblékání. Z prováděného průzkumu je zřejmé, že léčba hydrocephalu má pro pacienta velký význam a že téměř u všech respondentů...
|
|
| |
|
|
Stanovení běžných aktivit pacientů s Alzheimerovou nemocí v klinické praxi
Martínek, Pavel ; Bartoš, Aleš (vedoucí práce)
Alzheimerova nemoc (AN) je velmi časté onemocnění, v České republice postihuje přibližně 150 tisíc lidí. Diagnostická kritéria vyžadují nejen zhodnocení kognitivních funkcí (například paměti), ale také aktivit denního života (ADL). Práce si klade za cíl popsat koncept ADL a vyhledat dostupné informace o jeho hodnocení u pacientů s AN. Zároveň je jejím cílem popsat nástroje, které jsou v zahraničí a v České republice k dispozici a poskytnout důležité informace pro jejich použití. Shrnuje také vlastní zkušenosti s používáním dotazníků ADL u pacientů s AN. Hodnocení ADL lze použít k diagnostice onemocnění AN nebo již jejích prodromálních stádií, k hodnocení účinnosti léčby či progrese onemocnění, k jeho stagingu, odhadu zátěže pečovatele a k dalším účelům. Vyplnění dotazníků pečovatelem je v klinické praxi pro běžné hodnocení ADL nejvhodnější metodou. Práce obsahuje přehled 14 dotazníků ADL užívaných v zahraničí a jejich stručný popis. Spolu s mým školitelem jsme během mé studentské vědecké aktivity převedli do českého prostředí tři dotazníky ADL (FAQ-CZ, DAD-CZ a BADLS-CZ). Tyto dotazníky byly dány k vyplnění pečovatelům 47 pacientů s klinicky pravděpodobnou AN podle kritérií NINCDS-ADRDA. Kognitivní výkonnost pacientů byla hodnocena testem Mini-Mental State Examination. ADL nebylo možné odhadnout z...
|
|
|
Posuzování potřeb zájemců o pobytovou sociální službu pro seniory a naléhavosti jejich umístění
VÍTOVÁ, Jaroslava
Práce se zabývá problematikou posouzení potřeb seniorů ve vztahu k naléhavosti jejich umístění do pobytové sociální služby. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách přinesl významné změny zejména ve způsobu zajišťování si potřebné pomoci především nákupem sociálních služeb prostřednictvím příspěvku na péči jako sociální dávky. Předpoklad setrvání seniorů v přirozeném prostředí, za nutné podmínky rozvoje terénních sociálních služeb, a tím i snížení zájmu o pobytové sociální služby pro seniory, ve své podstatě nebyl naplněn. Počet evidovaných zájemců o pobytové sociální služby z řad seniorů vysoce převyšuje kapacity jednotlivých zařízení. Při posuzování potřeb seniorů z hlediska umístění do pobytové sociální služby je potřeba chápána jako nedostatek, jehož odstranění či podpora při jeho saturaci vede k zajištění jistoty a bezpečí. Míra podpory při naplňování potřeb může být různá. Výše příspěvku na péči a tedy stanovení stupně závislosti není jediným kritériem pro přednostní umístění do pobytové služby. Nepříznivá životní situace seniora nemusí být v přímém vztahu se stupněm závislosti. Rovněž vysoký počet bodů získaných při posuzování míry samostatnosti a soběstačnosti podle vypracovaného metodického materiálu pobytové služby, včetně posouzení objektivních podmínek seniora neznamená vysoký stupeň naléhavosti přijetí. V práci byly použity kvalitativní výzkumné strategie, a to obsahová analýza, případová studie a kvalitativní evaluace. Požadavky pobytové služby na objektivní posouzení a výběr seniora na uvolněné místo v zařízení, tedy redukce počtu zájemců z celkového počtu několika stovek, na skupinu s vyšší naléhavosti k přijetí, vedly k vytvoření metodického materiálu zahrnujícího celý standard jednání se zájemcem o službu, vytvoření způsobu bodového hodnocení pro výběr zájemců. Jedním z cílů práce bylo provedení kvalitativní evaluace metodického materiálu konkrétní pobytové služby pro seniory. Dalším cílem práce bylo posoudit potřeby seniorů před nástupem do pobytové sociální služby. Byla provedena jednak obsahová analýza záznamů sociálních šetření, kdy jako nejvýznamnější potřeba seniorů, vyvstala potřeba zajištění jistoty a bezpečí. Senioři podávají žádosti o pobytovou sociální službu, ačkoli tuto službu fakticky využívat nechtějí, jde o projev obavy z budoucnosti, což ovšem znamená významné ovlivnění počtu evidovaných žádostí. Je potřebné na jedné straně přijímat člověka jako plnohodnotnou, samostatnou, svobodnou a odpovědnou bytost, a to v jakémkoli věku, avšak na druhou stranu citlivě vnímat nejrůznější limity a omezení vyplývající z přirozeně nastupujícího stáří. V komunikaci se starým člověkem velice často zpracováváme dvě extrémní skutečnosti. V oblasti samostatnosti a soběstačnosti se senioři přeceňují nebo naopak významně podceňují. Pokud by bylo posuzování v uvedených oblastech soustředěno pouze na sebehodnocení bez objektivního vnímání skutečnosti, popřípadě bez reflexe nejbližšího okolí seniora, s velkou pravděpodobností by výsledek posuzování byl významně zkreslen. Kvalita posuzování potřeb, úroveň sociálního šetření je přímo odvislá od znalostí, schopností a dovedností sociálního pracovníka, přičemž mezi velmi důležité schopnosti patří schopnost reflexivity.
|
|
|
Stav fotovoltaiky v České republice
Lukášek, Kamil ; Bača, Petr (oponent) ; Vaněk, Jiří (vedoucí práce)
Fotovoltaika v České republice prodělala v posledních letech veliký rozvoj. V práci je popsán fyzikální princip přeměny sluneční energie na energii elektrickou pomocí fotovoltaických článků. Fotovoltaická elektrárna je souborem technologických prvků zapojených do systému, který je navržen s ohledem na využití vyrobené elektrické energie. Vypracovaný přehled vývoje fotovoltaiky v České republice a seznam největších instalovaných fotovoltaických elektráren představuje důležitá data pro posouzení současného stavu fotovoltaiky v České republice. V kapitole servis a údržba fotovoltaických elektráren jsou shrnuty nejčastější příčiny poruch a diagnostické nástroje servisních opatření. Legislativní změny upřednostnily z ekonomického hlediska výstavbu hybridních fotovoltaických elektráren. Výstavbu nové hybridní fotovoltaické elektrárny byla analyticky posouzena pomocí SWOT analýzy, která hodnotí silné a slabé stránky ve vztahu k příležitostem a hrozbám projektu výstavby. Vyhodnocením získaných dat a analýzy je navrhnut další postup pro projekt výstavby hybridní fotovoltaické elektrárny. První část návrhu hybridní fotovoltaické elektrárny zahrnuje vyhodnocení dat z programu PVGIS, který stanovuje intenzitu slunečního záření v dané lokalitě. Získaná data posloužila v druhé části návrhu ke stanovení vhodných komponentů hybridní fotovoltaické elektrárny pro rodinný dům. Nakonec je celý navržený systém hybridní fotovoltaické elektrárny posouzen z ekonomického hlediska a návratnosti vynaložených finančních prostředků.
|
|
| |
|
|
Soběstačnost klientů domácí péče
MOTYČÁKOVÁ, Barbora
Tématem této bakalářské práce je soběstačnost klientů domácí péče. Tato práce pojednává o významu agentur domácí péče a jejího vlivu na soběstačnost klienta v domácím prostředí. Cílem práce je zjistit, jakým způsobem sestry agentur domácí péče využívají ošetřovatelské intervence k podpoře soběstačnosti jejich klientů. Ke zjištění stanoveného cíle bylo provedeno výzkumného šetření formou dotazníků mezi odbornou veřejností a klienty agentur domácí péče. Teoretická část je zaměřena především na objasnění termínu domácí péče, a pak na samotného klienta a jeho soběstačnost. Praktická část je zaměřena na výzkum získaných dotazníků, které byly určeny jak pro sestry z ADP tak pro jejich klienty. Je zde možné si tak ověřit stanovené hypotézy, a to zda-li sestry testují soběstačnost klientů, kteří využívají jejich služeb, jestli používají ke zvyšování úrovně soběstačnosti klientů kompenzační pomůcky a dále pak, zda také zapojují rodinné příslušníky k podpoře jejich soběstačnosti. Na základě dostupných zdrojů informací a literatury je provedena aktuální analýza prostředí. Získaná data jsou vyhodnocena a zpracována v grafech.
|
|
|
Problematika soběstačnosti pacienta po cévní mozkové příhodě na oddělení následné péče
MACHKOVÁ, Marcela
Cévní mozková příhoda je závažný destruktivní stav s náhle vzniklým postižením mozkových krevních cév. Může dojít k jejich neprůchodnosti, zúžení nebo poruše celistvosti cévní stěny s následným krvácením do mozkové tkáně. Projevy tohoto stavu mohou být jednak dočasné s tělesnými a duševními změnami a jednak fatální, končící těžkým ochrnutím jedince, bezvědomím až smrtí. Problematika cévních mozkových příhod je v současné době velikou výzvou pro celou společnost, neboť progresivita stárnutí evropské populace pravděpodobně přinese nárůst celkového počtu tohoto onemocnění. Prvním důležitým krokem v problematice onemocnění je nutnost snížit riziko vzniku cévní mozkové příhody důslednou prevencí, změnou celkové životosprávy, kontrolami a léčbou krevního tlaku, sledováním a kompenzací lipidů, koagulačních faktorů a srdečních chorob. Druhým krokem je při již vzniklém onemocnění zahájit včasnou a komplexní terapii, která dává výrazně vyšší šanci na dobrý výsledný klinický stav bez trvalého poškození. Po překonání akutní fáze na neurologickém oddělení pokračuje pacient v další terapii, dle závažnosti svého stavu, na rehabilitačním oddělení nebo přichází k doléčovací péči na oddělení následné péče. Léčebná, ošetřovatelská a rehabilitační péče by měla být nastavena tak, aby zahrnovala veškeré aspekty podpory ztrát soběstačnosti a byla orientovaná výhradně na jedince, který má i po mozkové cévní příhodě stále své vlastní potřeby, motivace, zájmy a schopnosti. Bakalářskou práci zahajuje medicínská část, která popisuje anatomii mozku, věnuje se epidemiologii a historii cévních mozkových příhod. Podrobnější charakteristiku cévních mozkových příhod, samotné onemocnění, definuje etiologie, klinický obraz, diagnostika a léčba. Tuto část následně uzavírají důsledky cévní mozkové příhody, faktory ovlivňující rekonvalescenci pacienta, potřeby a soběstačnost pacienta po prodělané cévní mozkové příhodě. Multidisciplinární tým a oddělení následné péče tvoří samostatnou kapitolu, načež začíná velká kapitola ošetřovatelství zabývající se rolí sestry a potřebnými ošetřovatelskými intervencemi, hodnotícími technikami při saturaci základních potřeb u pacientů po cévní mozkové příhodě. Léčebná rehabilitace tvoří téměř poslední důležitou a podstatnou část práce, na které závisí postupná rekonvalescence a budoucí kvalita života pacienta po tomto onemocnění. Rehabilitační část zahrnuje fyzioterapii, ergoterapii, logopedii, neuropsychologii, lázeňskou péči a protetické zajištění pacienta. Následně celou práci uzavírá příprava a propuštění pacienta do domácího prostředí. Prvním stanoveným cílem práce je, dle prostudovaných zdrojů zmapovat potřeby pacienta k dosažení maximální funkční nezávislosti a soběstačnosti po cévní mozkové příhodě. Druhým cílem je pak zmapovat úlohu sestry v podpoře soběstačnosti pacienta a cílem třetím je zmapování sesterských ošetřovatelských intervencí v podpoře soběstačnosti pacienta po cévní mozkové příhodě dle prostudovaných zdrojů. Celá bakalářská práce je výhradně pojata jako práce teoretická. Snaží se nahlédnout do problematiky veškerých potřeb, podpory v soběstačnosti a maximální funkční nezávislosti pacienta po cévní mozkové příhodě na základě prostudovaných zdrojů a získaných informací od odborných lékařů, fyzioterapeutů, všeobecných sester. Práce dále mapuje roli sestry a klíčové ošetřovatelské intervence v podpoře schopnosti pacienta uspokojit bez cizí pomoci své základní životní potřeby po tomto vzniklém onemocnění. Pro postupné zlepšování funkčního postižení, celkové kvality života a nezávislosti pacienta je potřeba důsledně dodržovat veškeré ošetřovatelské, léčebné a rehabilitační postupy, bez jejich opomíjení s dostatkem zdravotnického personálu a odborných lékařů.
|
|
|
Míra obtíží při vykonávání běžných denních činností u pacientů s revmatoidní artritidou
KAAS, Jiří
Teoretická východiska: Revmatoidní artritida je chronické systémové onemocnění, které se projevuje především zánětlivým postižením kloubů. Mezi hlavní potíže, se kterými se musí nemocný každodenně potýkat patří bolesti pohybového aparátu a únava. Choroba je typická svým dlouhým, progresivním průběhem a i když nevede přímo ke smrti nemocného, zkracuje jeho život v průměru asi o deset let. Závažnost onemocnění spočívá v tom, že postupně dochází k narušení pohybových schopností jedince. Nejprve se musí nemocný vyvarovat větší fyzické aktivitě, mnohdy se musí vzdát svých koníčku a někdy též zaměstnání. V nejvážnějších případech může být choroba překážkou i v provádění základních sebeobslužných činností. Cíl práce: Cílem práce je zmapovat míru potíží při vykonávání každodenních činností u pacientů s revmatoidní artritidou Hypotézy - H1: Pacienti s revmatoidní artritidou pociťují obtíže při vykonávání běžných denních činností, H2: Pacienti s revmatoidní artritidou využívají opěrné a kompenzační pomůcky při vykonávání běžných denních činností, H3: Pacienti s revmatoidní artritidou využívají pomoc druhé osoby při vykonávání běžných denních činností Metodika: Výzkumná část práce byla realizována na základě kvantitativního šetření v rámci grantového projektu číslo 120/2012/S ?Odraz kvality života v ošetřovatelství?. Pro vlastní šetření byl využit standardizovaný dotazník HAQ, který byl distribuován nemocným s revmatoidní artritidou. Velikost výzkumného souboru byla stanovena na 200 nemocných trpících revmatoidní artritidou z celé České republiky. Respondenti byli vybíráni na základě kvótního výběru, kdy mělo být dodrženo poměru žen a mužů 3:1, tedy 150 žen a 50 mužů. Při vyhledávání respondentů byly předně osloveny organizace sdružující nemocné s touto diagnózou. Všechny získané výsledky byly statisticky zpracovány v programu SASD (statistická analýza sociálních dat). Použita byla popisná statistika. Výsledky: Výsledky lze rozdělit do tří oblastí podle toho, k jaké hypotéze se vztahují. První část výsledků poskytla informace o stupni obtíží, které jedinci pociťují při vykonávání konkrétních běžných denních činností. Bylo zjištěno, že jako nejobtížnější činnosti vnímají nemocní sundání předmětu z výšky nad hlavou a koupání ve vaně. Druhá oblast přinesla informace o používaných pomůckách při vykonávání každodenních činností. Nejčastěji respondenti uváděli pomůcky pro oblékání či madlo u vany. Třetí a zároveň poslední oblast přinesla odpověď na to, u kterých činností nemocní potřebují pomoc druhé osoby. Nejčastěji bylo uvedeno dosahování či otevírání věcí. Podstatná část dotazovaných však uvedla, že žádnou pomoc druhé osoby při běžných denních činnostech nepotřebují. Na základě výsledků byly stanovené hypotézy vyhodnoceny takto: H1 - Pacienti s revmatoidní artritidou pociťují obtíže při vykonávání běžných denních činností potvrzena, H2 - Pacienti s revmatoidní artritidou využívají opěrné a kompenzační pomůcky při vykonávání běžných denních činností potvrzena a H3 - Pacienti s revmatoidní artritidou využívají pomoc druhé osoby při vykonávání běžných denních činností nepotvrzena. Závěr: Práce poskytuje podrobný a komplexní pohled na problematiku vykonávání běžných denních činností u nemocných s revmatoidní artritidou. Výsledky mohou využít jak sestry v praxi tak studenti ošetřovatelství a příbuzných oborů. Práce může být též podkladem pro další výzkumné šetření. Výsledky práce budou též prezentovány a publikovány.
|
|
|
Ošetřovatelská péče u pacienta s polytraumatem
SKLÁŘOVÁ, Lucie
Polytrauma je současné poranění nejméně dvou tělesných systémů. Na jednotce intenzivní péče je pacient s polytraumatem kvůli hrozícímu selhání jednoho či více orgánů, případně systémů. Ošetřování pacienta je proto systematické, kontinuální a součástí je monitorování stavu a saturace základních potřeb. Ošetřovatelská péče na JIP je závislá na jeho zdravotním stavu a neustále se mění. Sestra většinou přebírá veškerou péči o pacienta a ten na ní bývá závislý. Sestra proto musí znát všechny pacientovy potřeby a zajišťovat je s ohledem na jeho soběstačnost. Soběstačnost je míra samostatnosti člověka při vykonávání denních činností. K jejímu hodnocení se využívá Barthelův test základních všedních činností. V literatuře se jako identický pojem využívá sebepéče. Ta označuje samostatné vykonávání denních aktivit. Empirická část bakalářské práce je zaměřena právě na soběstačnost, sebepéči a aktivizaci pacienta. Cílem výzkumu je zjištění rozdílu v rozsahu poskytované péče u pacienta s polytraumatem na JIP a na standardní ošetřovací jednotce v souvislosti s mírou sebepéče. K naplnění cíle byly stanoveny tři výzkumné otázky. Výzkumné otázky zněly: ,,Jak posuzují sestry soběstačnost pacienta s polytraumatem na JIP a na standardní ošetřovací jednotce? Jakým způsobem provádí ošetřovatelskou péči u pacienta s polytraumatem na standardní ošetřovací jednotce? Jakým způsobem provádí ošetřovatelskou péči u pacienta s polytraumatem na JIP?? K zodpovězení otázek a ke zjištění cíle byl použit kvalitativní výzkum pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Výzkum byl prováděn na traumatologické JIP a na standardním oddělení. 5 sester a jedna pacientka byli z JIP a dalších 5 sester a dva pacienti byli ze standardního oddělení. Na první výzkumnou otázku byly odpovědi všech respondentů totožné. Hodnocení soběstačnosti pacienta probíhá pomocí Barthelova testu. Odpovědi skoro většiny dotázaných poukazují na to, že tento test je nepraktický a nevyhovující. Výsledky druhé a třetí výzkumné otázky můžeme shrnout do jednoho závěru. Vzhledem k faktu, že sestry z JIP a ze standardního oddělení se vyjadřovaly shodně. Ošetřovatelskou péči provádějí vždy s ohledem na soběstačnost pacienta. Psychicky pacienta podporují ve snaze být více soběstačný. K nácviku soběstačnosti využívají dostupné pomůcky. Pomocí výzkumných otázek jsme dospěli k naplnění cíle. Zjistili jsme, že rozdíl v rozsahu poskytované péče spočívá v počtu aktivit, které za pacienta vykonávají sestry na JIP a na standardním oddělení. Na jednotce intenzivní péče logicky sestry provádějí za pacienta více činností. Je to dáno stavem pacienta, který je v počátku akutní. I přesto se sestry snaží, co nejvíce pacienta aktivizovat v činnostech, které provádět může. Oproti tomu sestry na standardním oddělení mají možnost pacientovu soběstačnost zvyšovat ve více aktivitách. Usilují o to, aby byli pacienti soběstační v hygieně, stravování, chůzi a vyprazdňování. V tom by pacientům měli pomáhat i fyzioterapeuti. Jak se ale shodují sestry z JIP a ze standardního oddělení, tento přístup ne úplně funguje a tak jediným, kdo pacienta aktivizuje, jsou sestry a ošetřovatelky. Práce by měla sestrám sloužit k osvětlení závažnosti polytraumatu a k prohloubení jejich znalostí o řešené problematice.
|
host ::
RSS.