|
|
Fylogeografie kudlanky nábožné (Mantis religiosa) ve střední Evropě
Urbánková, Hana ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Kočárek, Petr (oponent)
Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je jediný zástupce z řádu Mantodea vyskytující se ve střední Evropě. V České republice je její výskyt vázán na xerotermní stepní lokality zejména v oblasti jižní Moravy. Nicméně v posledních letech se tento druh šíří směrem na sever nejen v rámci České republiky, ale i dalších států střední Evropy. Tato práce je zaměřena na fylogeografii tohoto druhu na základě genetických markerů. Z výsledků vyplývá, že v Evropě se vyskytují pravděpodobně nejméně tři linie šíření kudlanek, které by mohly odpovídat glaciálním refugiím. První linie se šíří nejspíše z Pyrenejského ostrova, druhá linie má své centrum zřejmě někde v oblasti Krymu a poslední, třetí linii by bylo možné považovat za balkánskou linii. Rovněž bylo otestováno 9 funkčních mikrosatelitových lokusů, které budou v budoucnu sloužit k podrobnějšímu a přesnějšímu zjišťování šíření kudlanek z možných refugií. Klíčová slova: Mantis religiosa, mtDNA, mikrosatelity, šíření, fylogeogragie, fylogeneze.
|
|
| |
|
|
Fylogeografie druhového komplexu Pipistrellus pipistrellus
Chudárková, Adéla ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Druhový komplex Pipistrellus pipistrellus obsahuje dva sympatrické druhy, obývající Evropu a část západní a střední Asie (Pipistrellus pipistrellus s. str., Pipistrellus pygmaeus s. str.) a několik dalších linií, izolovaných v oblasti Mediteránu (Severní Afrika, ostrovy a poloostrovy Středozemního moře). Tento taxon je součástí rozsáhlé radiace v rámci rodu Pipistrellus, který v dnešním pojetí zahrnuje cca 30 druhů. Mozaika linií komplexu P. pipistrellus, nacházejících se v různém stádiu diverzifikace a sekundárního kontaktu v oblasti mediteránního biodiverzitního hotspotu, je vhodným modelem pro výzkum speciace. V diplomové práci jsme se zaměřili na výzkum distribuce, fylogeografie, populační struktury a demografie na základě mitochondriálních dat u 323 jedinců, reprezentujících skoro celý areál rozšíření. Jako genetický marker byla zvolena kontrolní oblast mitochondriální DNA. Variabilita ve fragmentu dlouhém 378 pb potvrdila existenci několika geneticky distinktních linií, jejichž druhový status bude diskutován. Zjištěný fylogeografický vzorec potvrzuje existenci radiačního centra skupiny v oblasti Středomoří. Zde došlo k alopatrické speciaci, dvě z linií (P. pipistrellus s. str. a P. pygmaeus s. str.) se později rozšířily do oblasti Evropy a jejich areály se sekundárně překryly. Tomuto scénáři...
|
|
|
Biologická variabilita člověka ve světle vybraných morfologických a molekulárně biologických znaků.
Kujanová, Martina ; Černý, Viktor (vedoucí práce) ; Sládek, Vladimír (oponent) ; Munclinger, Pavel (oponent)
Tato dizertační práce je předkládána ve formě svazku odborných článků publiko- vaných v zahraničních časopisech s impakt faktorem a prezentuje dva pohledy na biologickou variabilitu člověka. Jedním z nich je studium fenotypové variability zaměřené na hodnocení bila- terální asymetrie u rozměrů kostí horní a dolní končetiny. Variabilita tohoto znaku je vedle genetických a hormonálních faktorů podmíněna i biomechanickými vlivy a prostředím, ve kterém jedinec/populace žil/a a je proto mimo jiné považována za ukazatele zdravotního stavu, optimálnosti životních podmínek, environmentál- ního stresu různého původu či může zároveň indikovat druh zátěže či specific- kých aktivit souvisejících se způsoby obživy, s ekonomickými či sociálními rozdíly u sledovaných populací a/nebo pohlaví. Předkládaná studie (Kujanová et al., 2008) vychází z metrického zpracování koster pocházejících ze vzorku historické (9. - 12. století) a recentní populace na českém území, u kterých se předpokládá, že byly vy- staveny různému stupni environmentálního stresu. Studie je zaměřena především na tyto aspekty vycházející z nutričního stresu či dalších blíže nespecifikovaných faktorů ovlivňujících zdravotní stav jedinců ve sledovaných populacích. Hodno- cením bilaterální asymetrie byly prokázány...
|
|
|
Populační a geografická proměnlivost létavců (Miniopterus) v západní Palearktidě
Šrámek, Jan ; Benda, Petr (vedoucí práce) ; Hanák, Vladimír (oponent)
V této práci byla prostřednictvím multidisciplinárního přístupu (morfometrická kraniální, dentální, fenetická a tvarová analýza; molekulárně genetická analýza mt genu ND2) detailně prostudována pohlavní a zejména geografická proměnlivost různých populací rodu Miniopterus ze západní Palearktidy a navazujících oblastí: Miniopterus schreibersii (Maroko, západní Evropa, Panonie, Balkán, Kréta, Blízký východ, Střední východ), Miniopterus natalensis (Jemen, Etiopie) a Miniopterus inflatus (Etiopie). U druhu Miniopterus schreibersii byla testována a následně prokázána existence pohlavního dimorfizmu: samci mají lebky celkově větší a oproti samicím relativně vyšší, kratší a užší. Mandibuly mají celkově větší samice, stejně jako více než polovinu dentálních rozměrů. Samci mají výrazně větší špičáky a celkově, ku ostatním dolním premolárům, relativně vyšší dolní P4. Pohlaví se navzájem nejvíce liší ve tvaru P4 a horních molárů. Hodnocením mezipopulační variability druhu Miniopterus schreibersii bylo zjištěno, že vzorky západoevropské, panonské, balkánské, krétské, sicilské, gruzínské, příbřežní turecké a marocké nejspíše náležejí poddruhu M. s. schreibersii. Afgánské, íránské, ázerbájdžánské a vnitrozemní turecké pak poddruhu M. s. pallidus. Blízkovýchodní vzorky (jižní Anatolie, Kypr, Libanon, Sýrie),...
|
|
|
Dispersal, distribution and genetic diversity of Melampyrum subalpinum group
CHLUMSKÝ, Jan
This thesis is focused on the dispersal, distribution, and genetic diversity of the taxonomically highly diverse Melampyrum subalpinum group. A complete revision of the localities of M. subalpinum in the Czech Republic and Slovakia is presented. The genetic variation and population structure of the M. subalpinum group across its distribution range is described based on allozymes, nuclear and chloroplast gene sequencing, and genome size. Signs of historical hybridization with M. nemorosum were found in some populations. A comparison of seed dispersal by ants between the co-occurring M. subalpinum and M. pratense and the influence of differences in this process are presented. A new mean of seed dispersal (endozoochory) is introduced for Melampyrum. Myrmecochorous dispersal distances are tested and Holocene migration possibilities are discussed taking into account endozoochory.
|
|
| |
|
| |
|
|
Fylogeografie horského okáče Bicyclus anisops v západní Africe
PETRŮ, Vojtěch
Pohoří Guinejského zálivu představuje pás hor sopečného původu rozkládajících se v Africe, v oblasti na hranicích Nigérie a Kamerunu a dále pokračujících v Guinejském zálivu ostrovy Bioko, Sv. Tomáš a Princovým ostrovem. Toto území je unikátní rozsáhlou horskou oblastí v celé střední a západní Africe. Díky vysoké míře izolovanosti se stalo domovem mnoha endemických druhů a jako celek patří do jednoho z 25 světových "hot-spotů" biodiverzity, označovaného jako West African Forests ("Západoafrické lesy"). Toto pohoří je i přes svůj význam z hlediska ochrany přírody pod silným antropogenním tlakem, protože po dlouhou dobu patří k nejhustěji zalidněným oblastem tropické Afriky. I přes všechny tyto faktory se ochranářské snahy v západní Africe zaměřují především na nížinné oblasti rozsáhlých deštných lesů, zatímco horským systémům je pozornost věnována spíše okrajově. Z toho plyne i nedostatek biogeografických a fylogeografických studií horské fauny a flóry. V této práci jsem shrnul výsledky všech klíčových studií zabývajících se biogeografií pohoří Guinejského zálivu. Dále jsem osekvenoval tři mitochondriální geny (COI, COII a ND1) endemického horského okáče Bicyclus anisops a na základě získaných sekvencí jsem zanalyzoval strukturu populací tohoto druhu. Variabilita ve studovaných genech byla relativně nízká. Fylogenetické analýzy spolehlivě rozlišily studované populace do sedmi skupin (1. Mt. Cameroon, 2. Nkogam I, 3. Nkogam II, 4. Bakossi-Kupe-Manengouba-Bani, 5. Mbam, 7. Hosséré Enla Fabo 6. Všechny ostatní lokality (tj. Bamenda-Banso Mts., Acha Tugi, Mbam, Ngel Nyaki, Gotel Mts.)), ale nevyřešily vztahy mezi nimi. Na základě haplotypové diverzity populací B. anisops, jakožto deštníkového druhu, byly určeny Mt. Cameroon, Nkogam, Mbam Massif, Mbiame, Hosséré Enla Fabo, Mt. Manengouba, Mt. Kupe a Mt. Oku jako lokality s největším ochranářským významem.
|
|
| |
host ::
RSS.