|
|
Genetická struktura mediteránních populací kaloně Rousettus aegyptiacus
Marešová, Tereza ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
6 Abstrakt Rod Rousettus představuje jediný rod kaloně, který se vyskytuje v Asii i v Africe a dosahuje severního okraje areálu čeledi. Toto neobvyklé rozšíření je spojeno se schopností echolokace, následným obýváním jeskyní a pravděpodobně s dalšími etologickými a termoregulačními adaptacemi k životu v poměrně chladném a suchém klimatu. Pro tuto studii byly použity metody k rozpoznání jednotlivých geneticky odlišných populací za účelem lepšího pochopení cest kolonizace a současného disperzního a migračního chování kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus) v Mediteránních a jim přilehlých oblastech. Moderními postupy populační a krajinné genetiky bylo analyzováno 553 jedinců ze 72 lokalit za použití 20 jaderných mikrosatelitů. Naše výsledky ukázaly významnou genetickou vzdálenost jedinců z východní Afriky a další dělení v severní části areálu. Výrazně se oddělují kyperské populace a pro vyšší K se dále vymezují kolonie z egyptských oáz. V rozporu s dosavadní taxonomií druhu je genetická blízkost populací z jihu Arabského poloostrova a ze Sinajského poloostrova. Naše zjištění upozorňují na roli mořských a pouštních oblastí jakožto bariér zabraňujících genovému toku a na vývoj populační struktury u kaloňů, která je v souladu s biogeografickými schématy známými v rámci dané čeledi i v dalších oblastech. Je...
|
|
|
Biology, ecology and invasion characteristics of Campylopus introflexus in the Czech Republic
Mikulášková, Eva ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Tribsch, Andreas (oponent) ; Kučera, Jan (oponent)
A B S T R A K T ( I N C Z E C H ) Ekologický a ekonomický dopad invazních rostlin na přirozené ekosystémy je předmětem mnoha studií, avšak invazní mechorosty jsou studovány pouze okrajově. Campylopus introflexus (Hedw.) Brid. je nejvýznamnější invazní druh mechorostu v Evropě. Pochází z jižní polokoule a v Evropě byl poprvé zaz- namenán v roce 1941 na Britských ostrovech, odkud se postupně šíří směrem na východ. První údaj z České republiky pochází z roku 1988. V rámci této práce bylo zjištěno, že v roce 2006 bylo v České republice známo přes 70 lokalit, v roce 2011 už bylo známo více než 100 lokalit. Dále je ukazováno, že Česká republika byla kolonizována opakovaně pomocí gener- ativních spor, všechny populace mají unikátní genotyp. Populace mají malou genetickou variabilitu, genetická diverzita v rámci České republiky není ko- relována s geografickou pozicí ani s žádnou ze sledovaných proměnných prostředí. V rámci jemného měřítka jedné dílčí lokality se rozšiřuje pomocí vegetativních diaspor, zatímco pro šíření na větší vzdálenosti využívá gener- ativní spory. Ve střední Evropě C. introflexus preferuje jehličnaté prosvětlené lesy, zvláště monokultury smrku či borovice. Druh kolonizuje paseky, břehy cest, okraje porostů a narušená rašeliniště. Na těchto místech může tvořit...
|
|
|
Možnosti šíření sladkovodních plžů
Buďová, Jana ; Černý, Martin (vedoucí práce) ; Juřičková, Lucie (oponent)
Sladkovodní plži (Mollusca: Gastropoda) patří do dvou tradičních taxonomických skupin: předožábří (Prosobranchia) a plicnatí (Pulmonata). Většina těchto plžů je charakteristická nízkou vagilitou, a proto se spoléhají především na pasivní dispersi. Jejich nejčastějšími vektory jsou ptáci a voda. Ţivočichové můžou plže přenášet jak externě, tak interně. Šíření můžeme sledovat pomocí metod přímých (metody zpětných odchytů, radiové sledování) a genetických. Pro genetické studie můžeme využít celou řadu markerů, z nichž v současnosti nejpoužívanější jsou mikrosatelity. Z výsledků studií z poslední doby vyplývá, že disperse sladkovodních plžů zřejmě není tak častá a rozšířená, jak se dříve předpokládalo. Klíčová slova: sladkovodní plži, disperse, vektory disperse, capture - mark - recapture, molekulární markery, populační genetika
|
|
|
Is genetic diversity congruent with morphological diversity across the distributional range of the Melampyrum subalpinum group (Orobanchaceae)?
CHLUMSKÝ, Jan
Allozymes were used to assess the genetic structure of 27 populations of Melampyrum subalpinum group and an artificial pollination experiment was carried out to examine the possibility of autogamy. Genetic variation was generally congruent with the known morphological variation of the group. The results corresponded with the central-marginal concept. Allelic enrichment due to hybridization with M. nemorosum was observed in some Austrian populations. Czech and Slovak populations do not differ from Austrian populations. The high inbreeding coefficient and the pollination experiment do not contradict the possibility of autogamy.
|
|
|
Phylogeography and conservation genetics of endangered saproxylic beetles in Europe
DRAG, Lukáš
This thesis introduces the use of molecular methods for the conservation of several species of endangered saproxylic beetles in Europe. It focuses on the questions related to the DNA preservation and microsatellites development, as well as the evolutionary history and conservation of threatened species. Using the combination of mitochondrial and nuclear markers, the genetic diversity and reintroduction history of Cerambyx cerdo was assessed and the phylogeography of Rosalia alpina from the whole range of its distribution was studied. This information is valuable for designing more efficient conservation strategies.
|
|
|
Dispersal, distribution and genetic diversity of Melampyrum subalpinum group
CHLUMSKÝ, Jan
This thesis is focused on the dispersal, distribution, and genetic diversity of the taxonomically highly diverse Melampyrum subalpinum group. A complete revision of the localities of M. subalpinum in the Czech Republic and Slovakia is presented. The genetic variation and population structure of the M. subalpinum group across its distribution range is described based on allozymes, nuclear and chloroplast gene sequencing, and genome size. Signs of historical hybridization with M. nemorosum were found in some populations. A comparison of seed dispersal by ants between the co-occurring M. subalpinum and M. pratense and the influence of differences in this process are presented. A new mean of seed dispersal (endozoochory) is introduced for Melampyrum. Myrmecochorous dispersal distances are tested and Holocene migration possibilities are discussed taking into account endozoochory.
|
|
| |
|
|
Využití neinvazivních genetických metod k studiu populačních parametrů vrubozobých ptáků
Kreisinger, J. ; Albrecht, Tomáš ; Čížková, Dagmar ; Javůrková, V. ; Munclinger, P. ; Stopka, P.
Tato publikace představuje metodiku založenou na neinvazivním sběru genetického materiálu z hnízd vrubozobých ptáků (Anseriformes). Pilotní projekt provedený na kachně divoké (Anas platyrhynchos) potvrdil, že tento přístup je vhodný ke stanovení některých parametrů hnízdních populací vrubozobých ptáků jako je například frekvence náhradního hnízdění, míra filopatrie a meziroční disperze. Výhodou oproti klasickým přístupům založeným na přímém odchytu, individuálním značení a cíleném sledování následných reprodukčních pokusů je menší časová a technická náročnost, což vede k podstatně efektivnějšímu samplování cílové populace. Nezanedbatelná není ani nižší disturbance hnízdících ptáků.
|
|
|
Genetická variabilita v populacích chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea L).
KÁVOVÁ, Tereza
Šíření invazních druhů rostlin v přírodních stanovištích je všudypřítomný celosvětový problém s negativními ekologickými i ekonomickými dopady. Zvyšující se počet invazivních organismů je odpovědný za vymírání druhů, neúrody, snížení zásobování vodou a poškození průmyslových infrastruktur (KERCHER et al., 2007). Chrastice rákosovitá, Phalaris arundinacea L. je rozšířena po celém světě, s výjimkou Antarktidy a Grónska. Centrum rozmanitosti tohoto rodu je ve Středomoří. Zástupci rodu Phalaris se vyskytují na vlhkých stanovištích od nižších poloh až do vysokohorských nadmořských výšek (ANDERSSON, 1997). Chrastice má nepřeberné množství využití. Mezi nejfrekventovanější patří použití v kořenových čističkách odpadních vod, pěstuje se jako krmivo pro hospodářská zvířata a je využívána i jako okrasná tráva. V poslední době se začíná zvažovat její pěstování jako zdroje biomasy. V posledních letech došlo k masivnímu šíření P. arundinacea po celé Severní Americe a v současné době se vyskytuje ve 43 státech USA a Kanady (KERCHER & ZEDLER, 2004). Phalaris představuje významnou hrozbu pro původní mokřadní vegetaci a je klasifikována jako škodlivý činitel v devíti státech USA (LAVERGNE & MOLOFSKY, 2004). Předpokládá se, že tyto agresivní populace pocházejí z Evropy (nebo jsou evropského původu).
|
|
|
Populační genetika dvou ohrožených perleťovců moravských Karpat
LEŠTINA, Dan
Zkoumal jsem populace dvou sympatrických druhů velkých perleťovců, perleťovce prostředního (Argynnis adippe) a perleťovce maceškového (Argynnis niobe) pomocí mikrosatelitových markerů s cílem zjistit a porovnat případnou vnitřní strukturu populací v poměrně zachovalé krajině moravských Karpat. Výsledky jsem vztáhl k datům získaným pomocí zpětných odchytů v paralelní studii, dále k bionomii druhů a zejména k jejich stupni ohrožení. Se stejnými údaji jsem srovnával i zjištěné údaje o genetické diverzitě jednotlivých populací.
|
host ::
RSS.