|
Vliv kontaminace životního prostředí na kvalitu listové zeleniny
Jančíková, Silvie ; Pavlíková, Daniela (vedoucí práce) ; Veronika, Veronika (oponent)
Těžké kovy jsou přirozenou součástí životního prostředí, vlivem antropogenní činnosti však může dojít k jeho kontaminaci, těžké kovy tak přirozeně přechází do rostlin. Jak snadno bude konkrétní prvek rostlinou přijímán a do jaké míry se zde bude akumulovat, závisí na mnoha faktorech, mezi něž patří: rostlinný druh, rostlinný orgán, růstová perioda rostliny, půdní podmínky (fyzikálně- chemické vlastnosti půdy, obsah organické hmoty), synergické či antagonistické vztahy mezi prvky aj. Při dosažení určité koncentrace se těžké kovy stávají stresovými faktory. Rostlina se s rostoucí koncentrací těžkých kovů vyrovnává pomocí různých mechanismů, jakými jsou např. vylučování organických kyselin, znesnadňujících vstup toxických kovů do cytosolu, sorpce na pektinové látky v buněčných stěnách nebo tvorba fytochelatinů, které těžké kovy inaktivují.
Při selhání detoxifikačních mechanismů nastává rozvrat metabolismu rostlin, k jehož projevům patří: změny koncentrace aminokyselin, změny aktivity enzymů, změny koncentrace mastných kyselin, inhibice výnosu biomasy, skvrny na listech aj.
Poněkud odlišné postavení mezi zde uváděnými rizikovými prvky (As, Cd, Pb, Zn) má zinek, který je rostlinnou živinou a reakce rostlin na jeho vyšší obsah jsou ve srovnání s ostatními kovy méně toxický.
Listová zelenina je bohatým zdrojem nutričních látek, těžké kovy mohou jejich obsah snižovat a znehodnocovat tak kvalitu produkce. Konzumace listové zeleniny by v případě silné kontaminace životního prostředí představovala vážné riziko vstupu těžkých kovů do potravního řetězce z důvodu snadné akumulace těžkých kovů touto zeleninou v porovnání se zeleninou plodovou a kořenovou.
Evropská zemědělská půda je pro produkci plodin z hlediska obsahu těžkých kovů bezpečná, větší problém představují hustě zalidněné průmyslové oblasti (např. Čína), o čemž svědčí i množství publikovaných studií zaměřených na obsah těžkých kovů v plodinách této oblasti.
|
|
Zhodnocení ekologických rizik plynoucích z realizace a provozu bioplynových stanic
Onderková, Petra ; Keken, Zdeněk (vedoucí práce) ; Pavel, Pavel (oponent)
Znečišťování životního prostředí, spotřeba přírodních zdrojů a globální změny klimatu jsou hrozby, kterým lidstvo ve 21. století čelí. Legislativním nástrojem
pro předcházení znečišťování životního prostředí v mnoha státech světa včetně České republiky slouží proces posuzování vlivů na životní prostředí EIA. Nahrazení neobnovitelných zdrojů energie zdroji obnovitelnými lze výrazně zpomalit globální změny klimatu.
Diplomová práce se zabývá analýzou zvolených zemědělských bioplynových stanic v Moravskoslezském kraji ve vztahu k životnímu prostředí
a obyvatelstvu. Zabývá se tedy otázkou využití biomasy jako obnovitelného zdroje energie, v rámci procesu EIA hodnotí míru shody mezi predikcí uvedenou v dokumentaci a reálným stavem po realizaci a z pohledu obyvatel hodnotí silné stránky, slabé stránky, příležitosti a ohrožení, jež daný záměr ve svém okolí vyvolal.
Výsledky výzkumu ukázaly odlišné vnímání bioplynových stanic před a po realizaci záměru. Riziko z diskomfortu bydlení (zápach, zvýšené dopravní zatížení, hluk) hrozí obyvatelům hlavně v případě starších zařízení, kde proces EIA ještě nebyl součástí legislativy. Výsledky práce současně ukázaly téměř shodu s informacemi uvedenými v dokumentaci EIA ve vztahu k obyvatelstvu a životnímu prostředí a stavem po realizaci záměru bioplynové stanice.
Diplomová práce přináší nové poznatky v rámci post-projektové analýzy, upozorňuje na důležitost procesu EIA a zapojení veřejnosti do procesu. Definováním konkrétních vlivů bioplynových stanic lze vzájemnou spoluprácí investora, veřejnosti i úřadů docílit fungujícího zařízení s ohledem na obyvatelstvo i jednotlivé složky životního prostředí.
|
|
Sledování kvality tuků v českém pečivu
Pávová, Eva ; Táborský, Jan (vedoucí práce) ; Hejtmánková, Alena (oponent)
Práce se zabývá kvalitou tuku v českém pečivu. I když se obsah tuku v běžném pečivu pohybuje zpravidla v řádech jednotek procent, pečivo tvoří významnou část českého jídelníčku. V souvislosti s příjmem tuku se hovoří o vlivu tuku na rozvoj některých civilizačních chorob, zejména chorob oběhového systému. Bylo zjištěno, že především
trans nenasycené mastné kyseliny zvyšují riziko rozvoje těchto chorob. Pozitivně je naopak hodnocena přítomnost polynenasycených mastných kyselin, zvláště přítomnost n-3 kyselin, které mají protizánětlivé účinky a jejich zvýšený příjem je Světovou zdravotnickou organizací doporučován. V rámci studie bylo hodnoceno 20 vzorků pečiva. 10 vzorků tvořilo pečivo čerstvé a dalších 10 vzorků tvořilo pečivo
ze zmrazeného polotovaru. U vzorků bylo analyzováno složení mastných kyselin metodou plynové chromatografie. Bylo také stanoveno přibližné množství celkového tuku ve vzorcích na základě množství vyextrahovaného tuku. U vzorků bylo sledováno celkem 27 mastných kyselin, které tvořily přes 99 % všech kyselin u téměř všech vzorků. U všech vzorků byly nejvíce zastoupeny mononenasycené mastné kyseliny, a to především kyseliny linolová a olejová. Všechny vzorky obsahovaly velmi malé množství trans nenasycených mastných kyselin v řádech setin nebo desetin procent. Z hlediska poměru n-3 a n-6 nenasycených mastných kyselin byly mezi vzorky značené rozdíly. Hodnoty poměru se pohybovaly v rozmezí 0,06 - 1,74. Nebyly pozorovány žádné rozdíly mezi vzorky čerstvého pečiva a vzorky pečiva ze zmrazeného polotovaru. Celkové množství tuku bylo bylo ve většině vzorků malé. Zjištěné hodnoty se pohybovaly u většiny druhů okolo 5 %. Tři vzorky obsahovaly tuk v množství pod 1 % a jeden vzorek nad 10 %. Z analýzy plyne, že ačkoliv pečivo obsahuje ve většině případů malé množství tuku, může být zdrojem kvalitního tuku s vysokým obsahem polynenasycených mastných kyselin a v některých případech i s vysokým obsahem prospěšných n-3 kyselin.
|
|
Základní srovnání druhového spektra hmyzu v ozimé pšenici a přilehlém kvetoucím pásu
Suchý, Viktor ; Kazda, Jan (vedoucí práce) ; Josef, Josef (oponent)
Pšenice ozimá patří k nosným plodinám jak ve světovém měřítku, tak i v České republice, kde zaujímala v roce 2015 38 % osevních ploch, při čemž celkový podíl obilnin tvořil téměř 60 %. Obilniny neposkytují nektar a nejsou ani vyhledávaným zdrojem pylu a jsou tudíž pro diverzitu hmyzu chudým prostředím. Nedostatek potravních zdrojů pro hmyz v zemědělské krajině, ke kterému přispívá také vysoký podíl obilnin, mají za cíl kompenzovat tzv. kvetoucí pásy. Kromě potenciálu podpořit biodiverzitu hmyzu v krajině by mohly rovněž do určité vzdálenosti podpořit výskyt užitečných druhů hmyzu v přilehlých plodinách a napomoci přirozené parazitaci nebo predaci škůdců. V roce 2014 byl na pozemku Výzkumné stanice v Praze - Uhříněvsi založen pokus s kvetoucím "nektarodárným biopásem" na podporu výskytu opylovačů a přirozených nepřátel. Na podzim roku 2014 byla vyseta ozimá pšenice a na jaře roku 2015 byla pšenice obseta z jedné strany kvetoucím pásem, který se skládal z 12 druhů rostlin. Sledování výskytu vybraných kategorii hmyzu probíhalo vždy za příznivých klimatických podmínek od začátku června do sklizně pšenice ozimé, která byla sklizena v druhé polovině července. Odchyt hmyzu probíhal 1x až 2x v týdnu za pomocí žlutých Mörickeho misek a smykem v intervalu 14 dnů. Mezi sledované kategorie hmyzu patřili predátoři (slunéčkovití, páteříčkovití, drabčíkovití), parazitoidi (blanokřídlí parazitoidi) a opylovači (pestřenkovití). Současně byla hodnocena intenzita kvetení, včetně plevelných druhů. Na čtyřech stálých místech o ploše 1m2 byly počítány otevřené květy. Data byla zpracována v programu MS Excel. Hypotéza práce byla potvrzena. Metodou smýkání bylo zjištěno vyšší zastoupení sledovaných kategorií přirozených nepřátel v kvetoucím pásu oproti porostu pšenice. Významně vyšší počet jedinců byl konstatován u blanokřídlých parazitoidů. Tato metoda se ukázala jako vhodná oproti Mörickeho miskám, které lákají hmyz z širšího okolí a nepoukazují na skutečný výskyt hmyzu v porostu.
|
|
Sladkovodní mechovky na řece Úslavě v lokalitách Starý Plzenec a Koterov
Steinerová, Michaela ; Vymazal, Jan (vedoucí práce) ; Magdalena, Magdalena (oponent)
Sladkovodní mechovky patří do skupiny koloniálních bezobratlých živočichů. Název Bryozoa v českém překladu znamená mech a živočich. Zástupci mechovek se na první pohled velmi podobají rostlinám mechu a od ostatních druhů živočichů se značně liší.
Hlavní cílem této diplomové práce je determinovat jednotlivé nalezené druhy na územích Koterov a Starý Plzenec, zjistit ekologické nároky nalezených druhů, vyhodnotit sezónní dynamiku výskytu mechovek a porovnat údaje s dostupnými literárními zdroji.
Sledovaný úsek řeky Úslavy byl rozdělen na 10 lokalit. Na území Koterov bylo prozkoumáno 5 lokalit. Na území Starý Plzenec rovněž 5 lokalit. Na obou lokalitách bylo celkem odebráno 150 vzorků mechovek a v nich determinováno 233 zoárií.
Celkem bylo na sledovaném úseku Koterov a Starý Plzenec nalezeno 5 sladkovodních druhů mechovek: Plumatella emarginata (Allman, 1844), Plumatella fungosa (Pallas, 1768),Plumatella repens (Linné, 1758), Fredericella sultana (Blumenbach, 1779) a Paludicella articulata (Ehrenberg, 1831).
Jednotlivé druhy byly determinovány podle přehledného klíče od autorů Wood a Okamura (2005).
Ze získaných výsledků byla vyhodnocena sezónní dynamika se zastoupením jednotlivých nalezených druhů mechovek během července, srpna a září. Kromě sezónní dynamiky byly vyhodnoceny i světelné nároky a preference výskytu jednotlivých druhů mechovek.
Nejhojněji se na území Koterov vyskytoval druh Plumatella emarginata. Druhý nejčastější byl na tomto území druh Plumatella fungosa. Méně hojné zde byly druhy Fredericella sultana a Paludicella articulata. Druh Plumatella repens byl nalezen jen zřídka. Na území Starý Plzenec se nejčastěji vyskytoval druh Plumatella fungosa. Druhý nejběžnější byl druh Plumatella emarginata. Nejméně zde byly zaznamenány druhy Plumatella repens a Fredericella sultana.
Nejčastěji se druhy vyskytovaly na svrchních a bočních stranách kamenů. Druhy Plumatella fungosa, Plumatella emarginata a Paludicella articulata byly nejčastěji zaznamenány na svrchních i bočních stranách, druhy Fredericella sultana a Plumatella repens byly nejhojnější pouze na svrchních stranách kamenů. Důvodem výskytu na svrchních stranách může být bohatá potravní nabídka. Na boční straně jsou druhy zřejmě dostatečně chráněny před predátory. Spodní strany kamenů obývaly všechny druhy velmi zřídka, zřejmě kvůli nedostatečnému přísunu kyslíku.
S dostupnými literárními poznatky se plně shoduje mé zjištění, že Paludicella articulata patří mezi temnomilné druhy. Ostatní druhy byly nalezeny na lokalitách zastíněných i osluněných a nelze s přesností určit, zda světelné podmínky hrají hlavní roli při jejich vývoji.
|
|
Vliv ročních období na znečištění vybraných vodních ploch na Příbramsku
Vaňková, Petra ; Vach, Marek (vedoucí práce) ; Heřmanovský, Martin (oponent)
Cílem diplomové práce je posouzení jakosti vody a vlivu ročních období na znečištění ve třech rybnících, které se nalézají na Příbramsku.
Teoretická část práce se soustřeďuje na problematiku povrchových vod. Podrobně zpracovává druhy vod, chemismus, klasifikaci povrchových vod, známé metody laboratorních měření a antropogenní znečištění. K vypracování teoretické části je použita přístupná odborná literatura, která je orientována na povrchové vody a jejich chemické složení.
V praktické části diplomové práce je detailně popsáno sledované území, zkoumané tři rybníky, způsob odběru vzorků, jejich analýza, zpracování a vyhodnocení stanovených výsledků. Koncentrace jednotlivých indikátorů znečištění jsou zjištěny z odebraných vzorků rybníků pomocí laboratorní analýzy. V práci je určováno množství amoniakálního dusíku, dusičnanů, dusitanů, fosforečnanů, chromu, olova, kadmia, mědi a niklu.
Po vyhodnocení stanovených výsledků je zjevné znečištění rybníků, které je vyvolané lidskou činností, především zemědělstvím a splaškovými vodami. Ze získaných dat vyplývá, že zkoumané vodní plochy jsou srovnatelně znečištěny. Evidentní závislost na ročním období jednotlivých sledovaných hodnot se prokázala u dusičnanů a fosforečnanů, amoniakální dusík vykazuje pouze mírnou souvislost s ročním obdobím.
|
|
Znečištění zeminy polyaromatickými uhlovodíky pocházející z lokálních topenišť
Šustáček, Jan ; Mikulová, Vlastimila (vedoucí práce) ; Jiří, Jiří (oponent)
Polyaromatické uhlovodíky (PAU) jsou jednou ze znečišťujících látek přírodního prostředí, jejichž hlavním producentem je člověk a s ním spojená lidská činnost. Tyto polutanty vznikají zejména spalováním fosilních paliv a biomasy, dále pak dopravou a průmyslovou výrobou. Z literatury byly získány poznatky ohledně PAU, jejich vlastnostech a skupinových trendech. U hlavních PAU byla nalezena jejich relativní genetická toxicita a byl popsán mechanismus jejich působení na DNA. Na základě literatury byl sestaven žebříček paliv s ohledem na produkci PAU.
Byl proveden monitoring oblasti nezasažené průmyslem a dopravou. V obci Bušanovice okr. Prachatice byly odebrány vzorky zemin z povrchového horizontu. Vzorky byly odebrány v roce 2015 na různě vzdálených místech od středu obce. U těchto vzorků byl stanoven obsah základních PAU metodou HPLC.
Bylo zjištěno, že největším zdrojem znečištění jsou lokální topeniště spalující pevná paliva, jako je dřevo a uhlí. V odebraných vzorcích byly koncentrace PAU v rozmezí 0,24 až 19,21 mg/kg suš. Tyto hodnoty jsou značně zvýšené oproti očekávání a v Evropském měřítku odpovídají koncentracím běžných ve velkých městech zatížených dopravou nebo průmyslových oblastech.
|
|
Klimatické změny po erupci sopky Tambory v r. 1815
Zhao, Shuran ; Soukupová, Jana (vedoucí práce) ; Bašta, Petr (oponent)
Sopečná činnost na planetě Země patří mezi nejběžnější přírodní jevy. Mají stejné stáří jako planeta Země. Některé sopky mají dlouhý životní cyklus, soptí v intervalech několik desítek až stovek tisíc let nebo ještě déle. Platí, že čím menší frekvence, tím větší erupce. Supererupce 8. stupně VEI jsou schopné zničit celé lidské společenstvo na této planetě. Naštěstí k nim dochází velice řídce z hlediska lidské populace.
Ale k erupcím na nižších stupních už docházejí častěji. Za posledních 10 000 let lidská civilizace zažila jednu největší sopečnou erupci 7. stupně VEI a následkem toho bylo globální ochlazování a hladomor v 19. století. Je to erupce sopky Tambora v roce 1815.
Sopka Tambora během své erupce uvolnila obrovské množství magmatu a sopečných plynů, na které žádná jiná sopka nedosahuje. Také následky způsobené touto erupcí byly závažné, více lidí zemřelo na následné nemoci a hladomor než na přímou erupci. Celé dva roky po erupci byly neklidné na severní polokouli. Ochlazování vyvolané velkým množstvím sopečných plynů a popela ve stratosféře zničilo zemědělská pole, zdevastovalo lidské společnosti a zabilo lidi. Rok 1816 byl proto nazván rok bez léta. V bakalářské práci jsem porovnala počasí v jednotlivých zemích v letech 1815-1817, kdy v dubnu došlo ke gigantickému výbuchu. Řada zdrojů potvrdila neobvyklé počasí v Severní Americe a Asii, ani Evropa nebyla výjimka. Zaznamenané extrémní počasí spočívá především ve vytrvalém dešti, snižování teploty a zvyšování oblačnosti, která jako závoj zahalila celou oblohu. České země byly jedním ze států, které byly ovlivněny erupcí. V českých archivech bylo zaznamenáno ochlazení v letech 1815-1817 a s tím související zdražování hlavních zemědělských produktů, které mělo negativní vliv na tehdejší obyvatele.
Takové erupce představují pro celé lidstvo katastrofální nebezpečí. Nelze se jim vyhnout, ale lze snížit dopady na minimum prostřednictvím monitoringu sopek a jejich aktivit.
Cílem této práce je snažit se popsat a co nejvíc napodobit a obnovit tuto sopečnou erupci z roku 1815 a jí způsobené následky, aby se čtenářům lépe vybavovalo, jak vypadá takový život postižený erupcí a jejími následky. Mou snahou je upozornit na nebezpečí sopečných činností a důležitost monitoringu vulkánů.
|
| |
|
Vliv vodního stresu brambor na obsah monosacharidů v hlízách
Podhorecká, Klára ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Bakalářská práce je zaměřena na sledování vlivu stresových faktorů na vybrané metabolity, především monosacharidy. První část je věnována stručné charakteristice brambor, tedy významu plodiny, původu, morfologii, pěstování, dále jsou popsány nároky brambor na prostředí i výživu.
V další části je podrobněji rozebírána problematika chemického složení hlíz se zaměřením na sacharidy. Brambory jsou oblíbeným zdrojem sacharidů a jsou konzumovány v celosvětovém měřítku. Dále jsou brambory bohaté na vitaminy zejména vitamin C, B1, B3 a B6, rovněž obsahují vysoký obsah minerálních látek, hlavně draslíku a hořčíku. Jako další jsou v bramborách přítomny barviva, antioxidační látky, fenolové a příbuzné látky, bílkoviny a v malé míře i lipidy. Uvádí se, že bílkoviny hlíz brambor řadíme mezi nutričně nejhodnotnější bílkoviny rostlinného původu, z nichž patatin je považován za hlavní zásobní bílkovinu a je uložen ve vakuolách. Látky, které naopak působí negativně na lidský organismus, jsou tzv. glykoalkaloidy, syntetizované rostlinami čeledi Solanaceae. U brambor je nejvýznamnější alfa-solanin a alfa-chaconin.
Hodnota hlíz je dána především jejich chemickým složením, které z nich vytváří potravinu a surovinu. Obsah cukrů v hlíze je relativně nízký (0,5 % v původní hmotě) a i přesto má jejich obsah význam jak z hlediska zpracovatelského, tak i senzorického. Mezi hlavní redukující monosacharidy je řazena glukosa a fruktosa, obvykle s koncentrací od 0,15 do 1,5 %. Obsah cukrů výrazně ovlivňuje vnitřní a vnější znaky kvality především smažených výrobků.
Některé studie potvrzují, že hromadění sacharidů by mohlo pomoci odolávat extrémním stresovým podmínkám, zejména nízkým teplotám, zasolení či vodnímu deficitu.
V další kapitole byl vytvořen souhrn stresových faktorů působících na rostliny, se zaměřením na brambory. U rostlin lze hovořit o stresu, pokud proměnlivost negativních faktorů vnějšího prostředí překročí určitou mez. Hlavním tématem a zároveň nejvíce limitujícím faktorem je nedostatek vody neboli vodní stres. Dále byly zmíněny i ostatní abiotické faktory a okrajově i faktory biotické.
Působením stresové reakce vzniká určitá úroveň adaptačních schopností. Přechodně může dojít k aklimatizaci, tedy zvýšení odolnosti vůči abiotickým stresorům. Většina rostlin se pokouší o nastolení tolerance vůči stresu. V rámci kapitoly byly rovněž rozebrány změny během skladování a úpravy brambor, kdy dochází k nežádoucímu tmavnutí hlíz. Nadměrné množství redukujících cukrů způsobuje nepřijatelné hnědnutí smažených produktů.
Poslední kapitola teoretické části se zabývá vybranými metodami stanovení sacharidů. Obecně se jedná o metody založené na redukčních vlastnostech sacharidů, na barevných kondenzačních reakcích, měření optické aktivity, měření indexu lomu látek, separačních metodách a dalších.
Metodika práce se týká stanovení redukujících monosacharidů (glukosy, fruktosy) a sacharosy pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) ve čtyřech vybraných odrůdách brambor ze sklizně roku 2015.
|
host ::
