|
|
Symboly v Janově evangeliu
Košata, Václav ; Scarano, Angelo (vedoucí práce) ; Brož, Jaroslav (oponent)
Janovo evangelium obsahuje nezměrné množství symbolických vyjádření, které čtenářům jednak pomáhají lépe pochopit autorovo poselství, jednak kladou větší exegetické nároky na hlubší proniknutí do smyslu symbolů a vztahů mezi nimi. Symboliku v Janově evangeliu lze rozpoznat ve vyjádřeních, v popisovaných osobách, činnostech či v samotném kříži. Bakalářská práce systematicky rozebírá jednotlivé symboly, řadí je do tematických skupin a vysvětluje jejich význam. Toho není možné dosáhnout bez přihlédnutí nejen k jejich teologickému, ale také literárnímu a sociohistorickému aspektu. Velké množství symbolů jako světlo, tma nebo chléb může ve čtenáři evokovat mnoho významů, což svádí k extrému, že pod symbolem si je možné představit cokoliv. Proti tomu se ale práce vymezuje a pomocí sekundární literatury hledá pravý smysl symbolů. Ty jsou tak naopak v práci prezentovány jako lidské prostředky k vyjádření božských skutečností, díky čemuž jsou pro člověka lépe uchopitelné Klíčová slova Symbol, Ježíš, evangelium, světlo, tma, smysl, postava, čin
|
|
|
Uschlý fíkovník a očištění Chrámu. Výklad Mk 11,12-25
Svatek, Martin ; Ryšková, Mireia (vedoucí práce) ; Scarano, Angelo (oponent)
Perikopy "Prokletí fíkovníku", "Očištění Chrámu" a "Uschlý fíkovník" se řadí mezi několik biblických textů, které jsou označovány jako tzv. těžké stránky Bible nebo také novozákonní záhady. O odůvodněnosti tohoto označení vypovídají také mnohé komentáře Markova evangelia, které jsou zejména v případě první vykládané perikopy nejednoznačné a nabízejí hned několik rozdílných možností výkladu. Bakalářská práce představuje různé možnosti výkladu problematické části Markova evangelia. V první části se věnuje historickému a literárnímu kontextu Mk 11,12-25. V druhé analyzuje výše uvedený text a porovnává jej s obdobným textem vyskytujícím se v Matoušově evangeliu (Mt 21,10-22). Ve třetí předkládá charakteristiky několika v současnosti nejvíce prezentovaných typů výkladů Mk 11,12-25. Cílem práce je představení současných výkladů výše uvedených perikop a jejich vzájemné porovnání a zhodnocení.
|
|
|
Ježíšův proces v dějinném kontextu
Zemánek, Jakub ; Brož, Jaroslav (vedoucí práce) ; Ryšková, Mireia (oponent)
Diplomová práce je dělena do kapitol (1-7), ve kterých je zpracováno téma diplomové práce: "Ježíšův proces v dějinném kontextu". Zpracování vychází z rozdílných pramenů o Ježíšově procesu. V první kapitole je čtenáři nastíněna problematika tak, jak o ní pojednávají jednotliví badatelé. Ve druhé kapitole představuji čtenáři místo Ježíšových posledních dnů po archeologické a historické stránce. Následně třetí kapitola pojednává o výchozích pramenech, jejich vztahu a o situaci v době napsání. Čtvrtá kapitola je z velké části kapitolou exegetickou a v ní je rozbor těch perikop evangelií, které se týkají Ježíšova procesu. V páté kapitole je Ježíšův proces pojednán z pohledu mimobiblických pramenů (Josephus Flavius, Babylónsky talmud, Cornelius Tacitus). Šestá kapitola obsahuje souhrn základních hypotéz badatelů, kteří se věnovali Ježíšovu procesu. Sedmá kapitola je kapitolou autorskou, kde jsem si dovolil vyjádřit vlastní názor na uvedenou problematiku. V závěru jsem zdůraznil komplikovanost Ježíšova procesu.
|
|
|
Reflexe postavy Jidáše Iškariotského v románu Uweho Saegera Die gehäutete Zeit
Studničková, Kateřina ; Halík, Tomáš (vedoucí práce) ; Lyčka, Milan (oponent)
(česky) Postava Jidáše Iškariotského je jednou z vůbec nejkontroverznějších postav v křesťanství. Jidáš byl vždy synonymem hříšníka, který si nezaslouží slitování. Byl v první řadě vnímán jako zrádce Ježíše a jako takový byl odsuzován a zatracován. Jeho postava na sebe v každé době přitahovala pozornost a byla stále znovu nově komentována a interpretována. Tato práce se zabývá jednou z nejnovějších interpretací, a to románem německého spisovatele Uweho Saegera Die gehäutete Zeit: Ein Judasbericht (Čas stažený z kůže: Jidášova zpráva). Román, jenž vyšel v roce 2008, je vyprávěním pašijového příběhu očima Jidáše Iškariotského. Uwe Saeger ve svém románu reinterpretuje tento pro křesťanství zásadní příběh a ukazuje Jidášovu postavu v novém světle. Osvobozuje se od jednoduchého černobílého vidění, rozšířeného po mnoho staletí nejen v lidových vrstvách, ale i mezi mnohými teology. Saeger již nerozděluje na výlučně dobrého Ježíše a zlého Jidáše, ale jejich vzájemnou blízkost zdůrazňuje tím, že nechává na jednom místě jejich jména dokonce splynout v jedno - Jejudassus. Popisuje je jako dvojici, ve které mají oba dva svou úlohu a jsou jeden s druhým nerozlučně spojeni. Ježíš Jidáše v románu vykrmuje jako obětní zvíře. Motiv obětního beránka je zde převrácený a aplikovaný na Jidáše, který je jeho nástrojem....
|
|
| |
|
|
Lenka Procházková, její literární kariéra, život a dílo - monografická studie
Zídková, Lea ; Janáček, Pavel (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Práce se zabývá průběhem literární kariéry a podobami díla Lenky Procházkové, spisovatelky, jež do neoficiální literatury vstoupila koncem sedmdesátých let a je literárně činná do dnešních dnů. V Úvodu jsou představeny důvody, které nás vedou k zájmu o Lenku Procházkovou; dále jsou zde formulovány základní cíle, které práce sleduje. V části nazvané Východiska zkoumání jsou uvedeny hypotézy, s nimiž přistupujeme k následujícím rozborům, a jejichž platnost má práce podpořit. V části Zdroje informací jsou představeny prameny, které využíváme - prameny již zpracované (literární přehledy, slovníky a studie) i zdroje dosud nevyužité, resp. nezpracované (archivní materiály, vzpomínky pamětníků apod.). V kapitole nazvané Životní okolnosti provázející a spoluurčující literární kariéru Lenky Procházkové představujeme podrobnou spisovatelčinu biografii. Důraz je kladen na dětství, které autorka prožila v Olomouci a v odloučení od rodičů, a především pak na studentská léta (základní až vysokoškolská studia) již strávená v Praze. Formativní léta prožila budoucí autorka po boku inspirativní babičky, maminky, ale hlavně otce - spisovatele Jana Procházky, k němuž od útlého dětství vzhlížela, a jenž ji v životě i psaní ovlivnil nejvíce. Období dospívání jsme věnovali přiměřeně (tj. v tomto případě hodně) prostoru,...
|
|
|
Podobenství v Matoušově evangeliu a jejich role
Omesová, Terezie ; Ryšková, Mireia (vedoucí práce) ; Scarano, Angelo (oponent)
Terezie Omesová ANOTACE Podobenství v Matoušově evangeliu a jejich role Nosným tématem bakalářské práce jsou náměty vybraných Matoušových podobenství a jejich význam pro život. Úvod seznamuje čtenáře s obecnou charakteristikou podobenství, definicí, výkladem, výskytem, předáváním a strukturou podobenství. V další části je pozornost věnována Ježíši v kontextu doby. Podobenství jsou uváděna ve stejném sledu jako v Matoušově evangeliu. Devět vybraných podobenství pro mne shrnuje základní poselství Ježíšovy nauky v Matoušově evangeliu: tato podobenství se týkají především: 1 - Božího království, 2 - začátku, 3 - povolání, 4 - soudu. Ačkoliv byla vyslovena a zapsána ve zcela jiném dobovém kontextu, nesou jakožto Boží slovo důležité poselství i pro současného člověka, a to různé výzvy: k bdělosti, prozíravosti, odpovědnosti, odpuštění, připravenosti, lásce k bližnímu, ale i varování před pošetilostí, netečností, ustrnutím. Práce ukazuje, že vybraná podobenství mají svůj význam jak pro dobu svého vzniku, tak nesou i určitá poselství pro dobu současnou. Ježíš a jeho slova obsažená v podobenstvích mají stále co říci. Mohou nás vést a přibližovat k Bohu. klíčová slova: Ježíš, podobenství, Matoušovo evangelium, role podobenství
|
|
| |
|
| |
|
|
Od lásky k bližnímu k lásce k člověku
Kotrba, Michal ; Beneš, Jiří (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
Od lásky k bližnímu k lásce k člověku DP Michala Kotrby (HTF UK, 2012) DP sleduje především vývoj pojetí lásky k bližnímu v biblických knihách od SZ po NZ, počínaje přikázáním milovat bližního svého, tedy od izolované morálky jednoho náboženského společenství k univerzálnímu pojmu lásky v křesťanství, které pojem bližního znovu tématizuje a rozšiřuje. Ve své interpretaci etického myšlení Izraelců zdůrazňuji roli veskrze negativní náboženské zkušenosti, která neustále stimulovala teologické myšlení a prohlubovala jeho etickou stránku. Proč Bůh nepomůže? Spí? Zapomněl na nás? Trestá nás či nás jen zkouší? Otázka "proč" stále zaměstnává teology. Zaznívá od dob žalmistů, přes knihu Jób a zazní i na kříži. Jak si má člověk počínat, aby se mu dostalo od Boha ochrany a žil v pokoji? Každá odpověď časem selhává a neuspokojuje. V kontextu náboženství etického typu se otázka "proč" stává otázkou po smyslu utrpení. Stěžejní kapitoly jsou věnovány Ježíšovu přikázání "milovat nepřítele". Zde nejprve zkoumám pojem nepřítele, přičemž docházím k závěru, že smyslem tohoto příkazu je rehabilitovat a přivést zpět ztracené ovce z domu Izraele, spíše než milovat tradiční nepřátele Izraelců, kteří představují stálé vnější ohrožení. Po reflexi různosti obsahu vlastní Ježíšovy zvěsti a evangelia apoštola Pavla o smrti a vzkříšení...
|
host ::
RSS.