|
|
Národnostní politika KSČ v období první republiky
Čučela, Roman ; Charvát, Jan (vedoucí práce) ; Kubátová, Hana (oponent)
Bakalářská práce se zabývá vývojem národností politiky Komunistické strany Československa od jejího založení v roce 1921 až do přijetí Mnichovské smlouvy v roce 1938. Cílem práce je popsat jakým způsobem se národnostní politika KSČ vyvíjela a z jakých důvodů se vyvíjela určitým způsobem. Práce začíná popsáním pohledu na národnostní otázku dvou směrů, které národnostní politiku KSČ ovlivnily, pohled marxistický-leninistický a pohled Bohumíra Šmerala, výrazného sociálně demokratického představitele před založením KSČ a následně zakladatele této strany, a národnostní situace v nově vzniklé Československé republice. Práce dál postupuje chronologicky a analyzuje národnostní politiku strany, její kritiku a podněty ke změně a samotné změny v ní. Historii strany se práce věnuje jen v případě, kdy byla přímo nebo nepřímo ovlivněna její národnostní politika. Bakalářská práce se zabývá také výsledky KSČ ve volbách do poslanecké sněmovny Národního shromáždění ve volebních krajích podle jejich národnostního složení, a tím, jak se tyto volební výsledky měnily společně s proměnami v národnostní politice strany. Pro výzkum byly využívány především dokumenty KSČ a vyjádření jejích vedoucích představitelů. Použity jsou ovšem i dokumenty Komunistické internacionály, či, pro úplnější přehled, pozdější díla historiků.
|
|
| |
|
|
Právní postavení menšin v Rusku
Ullmannová, Nicola ; Petráš, René (vedoucí práce) ; Horák, Záboj (oponent)
Název práce: Právní postavení menšin v Rusku Tato práce je přehledem právního postavení menšin na území Ruska a jejich vzájemnou interakcí s dominantním národem v jednotlivých dějinných etapách. Jejím předmětem je zkoumání proměn postavení menšin v oblasti práv politických, kulturních, jazykových, náboženských, a také základních lidských práv. To je kladeno do historického kontextu a je zkoumán vliv menšinové politiky státu na státní integritu včetně hodnocení přiměřenosti státoprávního uspořádání potřebám národnostních menšin. Prostor je věnován také administrativnímu členění země, které hraje v ruských poměrech důležitou úlohu. Hodnoceny jsou klady a zápory dobové legislativy a její dopad na praktický život menšin je ilustrován na příkladech konkrétních menšin. Práce je strukturována chronologicky, přičemž prezentuje dějiny Ruska především z hlediska milníků významných pro národnostní menšiny. V prvé části věnované Ruskému carství je sledováno jeho postupné rozšiřování a odlišnosti v právním postavení podrobených národů. Přibližně od poloviny 19. století směřuje ruská legislativa k unifikaci, resp. rusifikaci celé říše, přičemž jsou sledovány příčiny a dopady tohoto počínání, především tvorba národnostních hnutí spějících k nezávislosti okrajových částí říše. Začátek 20. století je pak...
|
|
| |
|
|
Deportace Čečenců a Ingušů. Příspěvek k dějinám Kavkazu v druhé polovině 20. století
Kosejková, Hana ; Tumis, Stanislav (vedoucí práce) ; Nykl, Hanuš (oponent)
Diplomová práce "Deportace Čečenců a Ingušů. Příspěvek k dějinám Kavkazu ve druhé polovině 20. století" pojednává o násilném přesídlení těchto etnik v roce 1944 z jejich domoviny do střední Asie. Autorka uvádí příčiny deportace, popisuje samotný transport, životní podmínky na místech usídlení a následné uvolňování totalitního režimu až do rehabilitace a návratu na Kavkaz. V práci byly kromě odborné literatury použity i archivní materiály. Důležitou součást práce tvoří výpovědi pamětníků (oral history) shromažďované metodou "sněhové koule". Cílem práce bylo zhodnotit materiální, demografické i morální škody způsobené deportací a dokázat spojitost mezi ní a pozdějšími etnickými konflikty na Kavkaze, a také určit jakou roli hráli v realizaci deportační politiky a následné rehabilitaci jednotliví představitelé komunistické strany a sovětského státu v čele s Josifem Stalinem. Přesídlení zanechalo trauma v paměti přeživších i v druhé a třetí generaci a samotnému ruskému státu způsobilo v důsledku značné finanční ztráty a další problémy, s nimiž se vyrovnává dodnes.
|
|
|
Etnická struktura obyvatelstva Kosova a Metohije ve druhé polovině 20. století
Nemeškal, Jiří ; Žíla, Ondřej (vedoucí práce) ; Čoček, Ladislav (oponent)
Tématem práce je změna etnické struktury Kosova v druhé polovině dvacátého století. Cílem práce je snaha o komplexní přiblížení kosovského národnostního problému v období 1945 až 1990. Práce se snaží odpovědět na tři následující otázky. Zda byl jugoslávský režim vůči albánské menšině diskriminační, do jaké míry byl kosovský konflikt vytvořen pouze etnickou strukturou a zda se některé etnikum snažilo o etnicky "čisté" Kosovo. Práce je členěna do šesti kapitol. První kapitola nastiňuje historický vývoj Kosova s důrazem na jeho vývoj etnické struktury. Druhá kapitola se zaměřuje na politiku, kterou jugoslávská vláda uplatňovala v Kosovu od konce druhé světové války. Na ni navazuje ovlivnění kosovské otázky ze zahraničí. Pátá kapitola se zaměřuje na vývoj konsolidovanosti a organizovanosti Srbů a Albánců v Kosovu. Šestá a sedmá kapitola se snaží popsat a vysvětlit změnu etnické struktury v Kosovu.
|
|
|
Národnostní politika v sovětské Karélii, 1920-1935
Šebesta, Adam ; Švec, Luboš (vedoucí práce) ; Litera, Bohuslav (oponent)
Práce "Národnostní politika v sovětské Karélii, 1920-1935" pojednává o bolševickém experimentu v oblasti správy multinárodnostní říše na příkladu východní Karélie v meziválečném období. Práce zkoumá specifika karelského vývoje ve srovnání s centrální národnostní politikou. Unikátní region, v jehož čele stáli finští komunističtí emigranti, je v jistém smyslu esencí národnostní politiky SSSR. Ve snaze získat podporu všech národnostní na území Ruska se bolševici uchýlili k pragmatické politice ústupků. Vznik autonomní Karélie byl zapříčiněn součtem faktorů. Díky politice budování národnostních kádrů byli Sověti dočasně nakloněni lokální správě. Mírová jednání s Finskem v Tartu žádala vyřešení karelské otázky a autonomní Karélie byla odpovědí finským požadavkům. Region se měl stát výkladní skříní socialismu a demonstrovat mírové soužití národů. Finští bolševici byli připraveni se tohoto úkolu ujmout. Práce zkoumá vedle vývoje národnostní politiky v Karélii i faktory, které ovlivňovaly stupeň nezávislosti, jako např. hospodářskou politiku a finanční závislost na centru, jazykovou a vzdělávací otázku a konkurenci karelské autonomii ze strany dalších regionálních celků, jako např. souostroví GULAGu pod správou OGPU. Jako specifická ilustrace odhodlanosti karelského vedení osídlovat republiku titulárním...
|
|
|
Jazyková otázka v kontextu vzniku a rozvoje nezávislé Ukrajiny v letech 1989-2001
Pelíšková, Eva ; Zilynskyj, Bohdan (vedoucí práce) ; Horák, Slavomír (oponent)
Diplomová práce analyzuje prvních deset let nezávislé Ukrajiny z hlediska jazykové politiky a státoprávního uspořádání. Jednou ze základních hypotéz práce je tvrzení, že politická nezávislost měla v následujících letech určitý dopad na národnostní a jazykovou situaci. Předmětem zkoumání jsou právě tyto dopady. První část práce se zabývá demografickou, národnostní a politickou situací v roce 1989, tedy na počátku sledovaného období. Následuje výčet a analýza nejdůležitějších zákonů a dalších oficiálních dokumentů, které měly ovlivnit následující vývoj v oblasti jazykového uspořádání. Třetí část se podrobně věnuje samotnému vývoji v jednotlivých oblastech, jako je školství, média, bilingvismus, administrativně- teritoriální uspořádání a demografické změny. Závěr je odpovědí na otázku, jakým způsobem se liší rovina oficiálních dokumentů od reality na jedné straně, a k jakým změnám došlo na poli jazykového a teritoriálního uspořádání Ukrajiny za prvních deset let nezávislosti státu na straně druhé.
|
|
|
Vize uspořádání střední Evropy v koncepcích T.G. Masaryka a M. Hodži: Studie č. 5.315
Valenta, Petr
Složité národnostní a politické poměry střední Evropy inspirovaly politiky a intelektuály k promýšlení nejrůznějších vizí, které by tuto oblast pomohly stabilizovat. Práce se zabývá koncepcemi T. G. Masaryka a Milana Hodži, které prošly dynamickým vývojem. Do vypuknutí 1. světové války byla jejich představa uspořádání obdobná. Vycházeli z přesvědčení o vhodnosti zachování habsburské monarchie při její prohlubující se demokratizaci, která měla být i odpovědí na řešení národnostních sporů a emancipaci slovanských národů. V meziválečném období Masaryk spoléhal na versailleské uspořádání, které bylo otázkou celoevropskou, nikoli středoevropskou. Případnou federalizaci celé Evropy viděl Masaryk jako vzdálenější bod, do kterého mají národy Evropy dospět přirozeně z vlastní iniciativy. Hodžův akcent středoevropské spolupráce vycházel z realistického přesvědčení, že spoleh na versailleský systém není dostatečnou zárukou pro klid ve střední Evropě. Konkrétní spolupráci se snažil vést na hospodářském poli. Hodža své teze rozpracoval podrobně za 2. světové války v návrhu středoevropské federace. Spolupráce měla podle Hodži umožnit, aby se střední Evropa vymanila ze závislosti na turbulentním vývoji v Německu či Sovětském svazu.
Plný text:  PDF
|
|
|
Evropská politika sousedství: dimenze národně státních a evropských zájmů.
Vykouková, Barbora ; Dvořáková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Vymětal, Petr (oponent)
Práce analyzuje vliv předsedajících států Radě EU na průběh a výsledky jednotlivých předsednictví. Na konkrétním příkladu Evropské politiky sousedství hodnotí, do jaké míry se Francii, České Republice podařilo prosadit národní zájmy na evropskou úroveň. Cílem práce je zdopovědět čtyři základní otázky: Jaké je postavení předsednictví (Rady EU) v institucionálním rámci EU? Jaké nástroje má předsednictví k prosazeníc svých priorit? Jak se může Evropská sousedská politika promítnout do programu předsednictví? Do jaké míry se Francii a České republice podařilo průběhu předsednictví prosadit Evropskou sousedskou politiku jako jejich národní prioritu?
|
host ::
RSS.