|
Vývoj imunitní odpovědi na alergeny jedu blanokřídlého hmyzu u specifické alergenové imunoterapie
Hrabánková, Eva ; Kučera, Petr (vedoucí práce)
Řád blanokřídlí (Hymenoptera) čítá na sto tisíc druhů hmyzu (jen na našem území žije kolem 15 000 druhů) 1 . Někteří jedinci disponují bodavým a jedovým aparátem, který jim primárně slouží k obraně před nepřítelem nebo omráčení kořisti1, 2, 3. Bodnutí nebo kousnutí člověka se může manifestovat různým způsobem. Ne příliš častou, ale závažnou nebo dokonce fatální komplikací je systémová alergická reakce. Systémová imunoterapie alergeny příslušného hmyzu ("Specific Alergen Immunotherapy" - SAIT), zkráceně jedová imunoterapie ("Venom Immunotherapy" - VIT), je jedinou kauzální terapií, zabraňující vzniku závažné nebo život ohrožující IgE zprostředkované anafylaktické reakci při následujícím bodnutí příslušným druhem hmyzu4 . Jejím smyslem je dlouhodobé navození imunologické tolerance (specifické hyposenzibilizace) proti systémově podávaným alergenům5 . Iniciální pokusy o VIT byly prováděny již ve 20.letech minulého století, přičemž zprvu využívané celotělové extrakty ("whole body extreacts" - WBEs) byly, vzhledem ke srovnatelné účinnosti s placebem, nahrazeny v 70. letech extrakty jedovými, jež se užívají pro diagnostiku i terapii dodnes3 . Mechanismus navození imunologické tolerance prostřednictvím SAIT je komplexní a dosud ne zcela probádaný. Pravděpodobně navozuje tvorbu tzv. "blokujících" protilátek třídy...
|
|
Reflections of the deleuzian "time-image" in the films of Andrei Tarkovsky and of Alain Resnais
Konoreva, Evguenia ; Armand, Louis (oponent) ; Roraback, Erik Sherman (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo rozebrat filmy vybraných režisérů (Andrej Tarkovský, Alain Resnais) na základě filozofických úvah francouzského filozofa - Gillese Deleuze. Ve své knize "Film: Obraz-pohyb a Obraz-čas" zmíněný filozof vypracoval komplikovaný systém klasifikace kinematografických dílů a obrazů. Deleuze udává, že vývoj kinematografie prošel dramatickou změnou v poválečné době, kdy došlo ke zhroucení klasického schématu obrazu-pohybu. V důsledku totálního kolapsu konvenčních narativních metod a kolapsu předválečné individuality, poválečná kinematografická scéna, zejména v Evropě, zaznamenala vznik "obrazu-času". Táto práce se zaměřuje na analýzu uměleckých dílů v rámci "obrazu-času" a zkoumá způsoby, které umožnily vybraným režisérům realizovat netradiční a často kontroverzní pochopení světa. V části "Introduction" je uvedeno krátké shrnutí dějin filmové teorie a také stručný přehled knihy "Film: Obraz-pohyb a Obraz-čas". Vysvětluji, proč táto kniha nabízí širší a zajímavější přistup ke zkoumání filmového díla. V první kapitole rozebírám postavení filmu ve filozofii G. Deleuza, zapojení filmu do filozofického a estetického systému, ve kterým film je zbaven representativní funkce a vystupuje jako událost - "event". Nabízím přehled základních vlastností "obrazu-času". Druhá kapitola je věnována ruskému...
|
|
Hledání nečitelného těla. Tělo jako způsob myšlení literárních děl
Klimeš, Ondřej ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Heczková, Libuše (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá vztahem literatury a těla. Nad interpretací vybraných děl 19. a 20. století promýšlí a zpřesňuje předpoklad, že tělo pro literaturu nemusí představovat pouze téma či motiv, ale také (a v některých případech především) problém psaní. Dalším předpokladem je, že tělo jako proměnlivý, kulturně a historicky podmíněný koncept podléhá téže srozumitelnosti jako jazyk, který je popisuje. Při výkladu děl, která tematizují periferní, ne-lidská těla vymykající se přijímaným konceptům, proto nejsou různorodé projevy nečitelnosti pomíjeny jako selhání; jsou naopak chápány jako klíčové stylizační strategie psaní vedeného snahou přiblížit se tělu, jehož popis přesahuje uspořádání dobového jazyka. Úběžníkem výkladu není celistvá interpretace děl ani jejich kontextualizace v literární historii či kulturní historii těla, ale tělo jako nevyslovitelný obraz, který svádí řeč k hranici srozumitelnosti, nebo za ni. Takový přístup se spíše než na dílo jako určitý významově a formálně završený celek soustředí na psaní jako pohyb, který dílem pouze prochází. Klade si otázku, může-li být tento pohyb tam, kde opouští čitelnost, gestem ne-lidského těla. Jádrem práce jsou čtyři těla/čtyři interpretace nečitelnosti sbližující dílo s tělem: tělo/těžiště (kyvadlový pohyb mezi dvěma tělesnými popisy, mlčení a melancholie...
|
|
Tři dřevořezby první třetiny 14.století
Uhrovič, Blahoslav ; Mudra, Aleš (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
RESUMÉ Tři dřevořezby první čtvrtiny 14. století Madona ze Strakonic, Rouchovanská Madona i Svatá Dobrotivá představují jedny z nejvýznamnějších památek českého sochařství přelomu 13. a 14. století. Sochy patří do typové skupiny figur s otevřeným pláštěm, který vznikl v druhé polovině 13. století zřejmě v Paříži a rychle se rozšířil do Normandie, Burgunska, Lotrinska a přes Porýní dále na východ. Názory na datování Madony ze Strakonic se různí, ale nejčastěji se řadí do přelomu 13. a 14. století. Madona z Rouchovan je evidentně mladší než Madona Strakonická a spadá spíše až do první čtvrtiny 14. století. Co se týče datace Svaté Dobrotivé, můžeme se díky archivním záznamům opřít o rok 1327, přesněji řečeno před rok 1327. Podoba Svaté Benigny byla několikrát změněna, byla upravena polychromie a socha byla osazena korunkou a do rukou jí byla vložena palmová ratolest. Veškerou hmotnost soch vytváří plášť určující obrys. Drapérie je vertikální s mohutnými záhyby. Otázka slohových předloh je poněkud komplikovaná a názory badatelů se liší. Nejblíže pramenu Strakonické Madony je však socha neznámé světice s knihou v levém ostění západního portálu remešské katedrály, datovaná před polovinu 13. století. Madonu ze Strakonic zřejmě nelze klást do bezprostředního vztahu s Rouchovanskou Madonou, i když mají téměř stejná...
|
|
Zdroje a význam přírodních antioxidantů pro zdraví člověka
Frühaufová, Lenka ; Rambousková, Jolana (vedoucí práce)
Existence volných radikálů jako účastníků biologických pochodů vědci předpokládali již na počátku 20. století. Vzhledem k vlastnostem těchto látek, jejich labilitě a velmi krátkému biologickému poločasu bylo ovšem jejich zkoumání náročné až nemožné, a proto k hlubšímu poznávání docházelo až s rozvojem příslušných výzkumných metod. Ruku v ruce s odkrýváním tajemství a zákonitostí oxidačního poškození biologických makromolekul docházelo k soustředění pozornosti také na systém, který je schopen tomuto působení zabránit a udržovat v buňce rovnováhu, systém antioxidační. Ten je tvořen rozmanitou skupinou látek od enzymů katalyzujících oxidoredukční reakce přes plasmatické bílkoviny až po látky, které si lidské tělo není schopné samo vyprodukovat a musí je přijímat s potravou. Předmětem výzkumu jsou nyní interakce obou těchto systémů a především aplikace nabytých poznatků do praxe. Jakou roli hrají volné radikály v patogenezi chorobných stavů jako jsou kardiovaskulární onemocnění nebo zhoubné bujení? Jak se účastní prenatálního poškození plodu? Podílejí se na procesu stárnutí? Společně se získáváním odpovědí na tyto a mnohé jiné otázky se logicky objevuje další: můžeme použít látky s antioxidačními účinky v prevenci či léčbě těchto stavů? V první části této práce jsem se soustředila na obecný úvod do tématiky...
|
|
Změny v pohřbívání v obci Úhonice ve 20. století a na počátku 21. století
Slaboch, Martin ; Krupková, Jaroslava (vedoucí práce) ; Navrátilová, Alexandra (oponent) ; Štěpánová, Irena (oponent)
V průběhu 20. století se v naší vlasti výrazně měnil způsob pohřbívání. Nově se objevil pohřeb žehem a v posledních letech velmi narůstá pohřbů bez obřadu. Vysoký podíl pohřbů zcela bez obřadů nemá ve světě obdoby. Tradiční církevní pohřby s kolektivním rozloučením a pohřbením do hrobu na hřbitově ubývají. I nadále se objevují stále nové varianty způsobu pohřbívání. Práce sleduje vývoj pohřbívání ve středočeské vesnici Úhonice v letech 1988-2008, kdy byl u všech 205 zemřelých občanů zaznamenán přesný způsob pohřbení. Případová studie ukazuje nové způsoby pohřbívání, které se v Úhonicích objevují později než ve větších městech. Mrtvé tělo přebírají pohřební služby, které zajišťují i pohřební obřad. Činností profesionálních pohřebních služeb tradiční pohřební zvyky rychle a nenávratně mizí.
|
|
Informovaný souhlas pacienta
Nováková, Kristýna ; Císařová, Dagmar (oponent) ; Sovová, Olga (vedoucí práce)
54 8. Závěr V úvodu jsem si vytkla cíl této práce, kterým bylo pojednat o institutu informovaného souhlasu, jeho obsahu, složkách a formě, a dalších problémech s tím souvisejících. Na začátku práce jsem pojednala o vývoji vztahu lékaře a pacienta, který ještě pořád nedosahuje vysněného ideálu plně partnerského vztahu, i když je podle mého názoru na dobré cestě. Dále jsem se zabývala zakotvením informovaného souhlasu v pramenech práva jak vnitrostátních, tak i evropských a mezinárodních. Největší část práce je věnována samotnému poučení před zákrokem a náležitostem souhlasu. V závěru se práce věnuje výjimkám z obecného pravidla, tedy zdravotní péče poskytované bez souhlasu. V průběhu zpracování tohoto tématu jsem narazila na řadu oblastí, které s touto problematikou souvisí, některé úžeji, jiné méně. Vzhledem k tomu, že mým cílem bylo zpřístupnit základní fakta o poučení a souhlasu pacienta jakožto nezbytného předpokladu pro provedení lékařského zákroku, nechala jsem některá témata otevřená, jiná jsem pouze naznačila. Mám na mysli zejména problematiku podávání souhlasu dětmi a osobami, které nemají dostatek způsobilosti k právním úkonům v důsledku duševní poruchy. Ostatně, tato otázka není ani dostatečně řešena vnitrostátní právní úpravou. Obecným zákonem toto upravujícím je zákon o péči o zdraví lidu,...
|
|
Functional imaging of cortical evoked potentials following painful and nonpainful stimulation in healthy volunteers and chronic pain patients
Poláček, Hubert ; Stančák, Andrej (vedoucí práce) ; Šonka, Karel (oponent) ; Kuba, Miroslav (oponent)
Skúsenosti s tesnými vzťahmi bolestivého a nebolestivého telesného vnímania viedli už v dávnejšej minulosti k vypracovaniu viacerých dodnes používaných analgetických metód. K vedeckému vysvetleniu ich pôsobenia a ďalšiemu vývoju ešte nedávno prispievali prevažne animálne neuroanatomické a neurofyziologické práce, skúmajúce prepojenie rôznych etáží nervového systému pri bolestivom a nebolestivom dráždení. Recentne sa limitácie spojené so zvieracími modelmi darí preklenovať pomocou sofistikovaných neinvazívnych zobrazovacích metód u humánnych probandov in vivo. Cieľom predkladanej práce je preskúmať u normálnych dobrovoľníkov a pacientov s alterovaným algickým vnímaním časopriestorové vzťahy odpovedí mozgovej kôry pri súčasnom bolestivom a nebolestivom somatickom dráždení. Následne interpretovať nájdené modulačné vplyvy v svetle súčasného poznania a navrhnúť ďalšie využitie nových zistení. Prezentované sú 3 experimentálne štúdie s účasťou zdravých dobrovoľníkov a 1 štúdia s účasťou pacientov s postdiscektomickým syndrómom liečených implantovaným miechovým stimulátorom (SCS). Pri všetkých boli zdrojovou analýzou vyhodnocované kôrové evokované potenciály (SEPy) získané zo záznamu EEG s vysokým rozlíšením (75-111 kanálov, vzorkovacia frekvencia 1024 Hz) po fázickej elektrickej stimulácii n. medianus, n. tibialis...
|
|
Estetika ve sportu v současné době
Fiřt, Martin ; Jebavá, Jana (vedoucí práce) ; Bednář, Miloš (oponent)
Nazev prace: Estetika ve sportu v soucasne dobe Cil prace: Definovat estetitku ve sportu s ohledem na 21.stoleti, jeji konkretni podobu, podstatu a vyvoj. Vysvetlit pojmy estetika, sport, zazitkova estetika ve sportu, krasa lidskeho tela. Pojem harmonie ve sportu, fecka kalokaghatia a soucasne trendy ve sportovnich disciplinach (krasobrusleni) Metoda: Na zaklade dostupne odborne literatury vytvofit reserse, kompilace a analyzu dostupnych poznatku. V DP byly dale pouzity metody pozorovani, srovnavani a analyzy. Vysledky: DP v teoreticke casti stanovila zakladni pojmy a v prakticke casti byl proveden projekt, ktery se tyka estetiky a umeleckeho projevu v modernich disciplinach sportu (krasobrusleni) Klicova slova: Estetika, krasa, sport, zazitkova estetika, umeni a sport, krasa lidskeho tela, kalokaghatia
|
|
Breastfeeding and the risk of childhood obesity
Ellingsen Chammas, Mari ; Schneidrová, Dagmar (vedoucí práce)
Obesity is one of the greatest public health challenges of the 21st century. Its prevalence has tripled in many countries in the WHO European Region since the 1980s, and the numbers of those affected continue to rise at an alarming rate, particularly among children. Obesity is already responsible for 2-8% of health costs and 10-13% of deaths in different parts of the Region. The aim of the thesis is to summarize the current knowledge on the topic breastfeeding and the preventive effect of overweight and obesity. Firstly, I focus on the etiology of overweight and obesity. Then I define overweight and obesity, and how to assess these terms by Body Mass Index (BMI) for adults, and age-and-gender specific percentile charts for children. The paper presents further the prevalence of overweight and obesity in children and adolescents, and then in relation to infant feeding. The long-term benefits of being breastfed are discussed thereafter. The role of breastfeeding in protection against obesity is then presented. Thereafter, the many general health problems related to overweight and obesity, followed by the infant feeding and the health problems related to overweight and obesity is considered. The next topic is breastfeeding and infant growth and maternal diabetes. Finally we come to the chapters on current...
|
host ::
