|
|
Postmoderní pojetí děl KURTA VONNEGUTA
Adamová, Kateřina ; Klumparová, Štěpánka (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Resumé Tato práce se zabývá vypravěčskými strategiemi Kurta Vonneguta jako postmoderního autora se specifickým stylem. První část diplomové práce je zaměřena zejména na definování postmodernismu v porovnání s modernismem, dále se v ní vysvětlují nezbytné pojmy, se kterými se v práci dále pracuje. Zahrnuje zároveň životní zkušenosti a události, které ovlivnily autorovu tvorbu. Druhá část diplomové práce je věnována rozboru vypravěčské strategie dvou vybraných románů, Snídaně šampiónů a Matky noci. Závěr práce shrnuje nejpodstatnější specifika autorovy práce s vypravěčem zvolených děl. Tato práce celkově nahlíží na Kurta Vonneguta jako na autora, který je významným představitelem postmoderní americké prózy druhé poloviny 20. století, který plně využívá vypravěčských strategií typických pro tento směr či období, jako na autora, který experimentuje a vytváří si svůj naprosto ojedinělý styl.
|
|
|
Andský svět z pohledu dětského vypravěče
Tomanová, Magdaléna ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Binková, Simona (oponent)
Diplomová práce se zabývá pohledem dětského vypravěče na andský svět. Tato perspektiva je analyzována na základě románů dvou peruánských spisovatelů: Hluboké řeky od José Maríi Arguedase a Kronika ze San Gabriel od Julia Ramóna Ribeyra. Práce je rozdělená na teoretickou a analytickou část. Teoretická část pojednává o indigenistickém literárním proudu, životě autorů a románu formování. Analýza uvedených děl je rozdělena do tří částí: tematický, kompoziční a jazykový plán. Tematický plán reflektuje konfrontaci dvou světů (andský a západní) a motivy, které romány sdílejí. V kompozičním plánu jsou rozebrány veškeré náležitosti související s kompozicí děl a navíc výsledek dosaženého vývoje ústředních protagonistů. Jazykový plán se zaměřuje na postavu vypravěče a rozbor využitých jazykových prostředků. V závěru je vyhodnocený rozdílný pohled hrdinů na andský svět. Klíčová slova: andský svět, západní svět, motiv, kompozice, vývoj, vypravěč, jazykové prostředky My thesis deals with a child narrator's point of view at the Andean universe. This perspective is analysed on the basis of novels by two Peruvian writers: Deep River by José María Arguedas and Chronicles from San Gabriel by Julio Ramón Ribeyro. The diploma work is divided into theoretical and analytical part. The theoretical part talks about...
|
|
|
Juan Filloy a román Op Oloop: Mýtus, autor, dílo
Kazmar, Vít ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Vít Kazmar - Juan Filloy: Mýtus, autor, dílo Práce Juan Filloy: Mýtus, autor, dílo pojednává o opomíjeném argentinském spisovateli Juanu Filloyovi (1894 - 2000) a klade si za cíl být vstupem do jeho díla, kterému se až dosud dostalo málo pozornosti. Nejprve se věnuje rozboru mýtu, který se kolem autorovy osobnosti rozšířil a zakryl tak zcela jeho dílo. Ten sestává převážně z anekdotických rysů jeho osobnosti a díla se dotýká jen zběžně. Status neznámého spisovatele je však z velké části určen Filloyovým vlastním rozhodnutím žít v malém městě a knihy vydávat sám, stejně jako jeho náročnou stylistikou, širokou slovní zásobou a na svou dobu často provokativním jazykem i tématy. V mýtu o spisovateli je však možno nalézt i některé klíčové rysy jeho estetiky: palindromy znamenají obrat k jazyku, stejně jako přísnost a disciplinovanost; široká slovní zásoba odkazuje k touze po přesnosti ve výrazu atd. Práce se pak z části soustředí na rozbor autorova jazyka a na intepretaci románu Op Oloop. Řeč Juana Filloye se vyznačuje především kontrastem, jasností a řádem. Paralelismus je ústředním stylistickým prostředkem; shodná struktura vět se často stává buď prostorem pro rozvíjení kontrastu, nebo pro vypravěčské podání katalogů, výčtů týkajících se určitých témat. Paralelismus rovněž často slouží k rozvíjení...
|
|
|
Problémy dětství v próze Martiny Drijverové
Najmanová, Kamila ; Pechová, Drahoslava (vedoucí práce) ; Stejskalová, Anna (oponent)
Resumé Ve své práci se soustředím na náměty, typologii postav, zahrnující podobu vypravěče, a obraz prostředí ve vybraných prózách Martiny Drijverové. Jedná se o knihy Táta k příštím Vánocům, Táta pro radost i pro zlost, Táta nemá smutky rád, Sísa Kyselá, Sísa Kyselá a ušmudlaný rytíř, Zajíc a sovy, Nekonečné prázdniny a Domov pro Marťany. V první části se věnuji stručnému životopisu a bibliografii autorky. Dále také charakterizuji žánr příběhové prózy ze života dětí a zabývám se i tím, jaké postavení v tomto žánru mezi ostatními českými autorkami Martina Drijverová zaujímá. V hlavní části se zabývám nejprve náměty, které autorka ve svých prózách zpracovala - dítě a neúplná rodina, outsider, dětské přátelství a dítě s handicapem, které jsou pro dnešní děti stále aktuální. Dále se věnuji typologii postav, která je nejrozsáhlejší částí mé práce. Kromě charakteristiky protagonistů jednotlivých knih zahrnuji do této části i podobu vypravěče. Ve vyprávění dívčích hrdinek použila autorka ich-formu, pomocí níž vyjádřila jejich myšlenky a pocity. Pro příběhy chlapců zvolila Drijverová er- formu. Autorskou vypravěčskou perspektivu v nich střídá s perspektivou hlavního hrdiny, která umožňuje čtenářům nahlédnout do fantazie a myšlenek protagonistů. Postavy autorka vykresluje pomocí vnější i vnitřní charakteristiky....
|
|
|
Čím začínají romány ? K poetice incipitu: na materiálu českých románů 20. stol.
Hozman, Václav ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Resumé Předmětem této bakalářské práce jsou incipity vybraných českých románů dvacátého století. Jedná se o práci z naratologie. Záměrem bylo analyzovat konkrétní románové začátky, pokusit se o jejich interpretaci, určit, co signalizují, a naznačit souvztažnost incipitu k celému dílu. První kapitola se zabývá románovými začátky obecně. Autor práce zde chce poukázat na teoretická východiska, která se stanou základem pro rozbor incipitů vybraných románů. Nejdůležitější je vymezení pojmu incipit jako vstupu do textového světa. Je to hranice mezi fikcí a realitou. Úlohou incipitu je vtáhnout čtenáře do fiktivního světa románu. Incipit přestává být incipitem v místě, kde je již čtenář zcela ponořen do textového světa, kde již není cesta zpět. Každá z následujících kapitol se zabývá jednotlivě incipity těchto románů: Temno, Markéta Lazarová, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Hordubal, Zbabělci, Příběh inženýra lidských duší, Nesnesitelná lehkost bytí a Obsluhoval jsem anglického krále. Při práci bylo třeba dodržovat odstup od znalosti celého díla a rozebírat románové začátky z pohledu čtenáře, který čte text románu poprvé. Teprve až ve druhém plánu bylo možno vztahovat význam incipitu na kontext celého díla. Rozebírané incipity ve velké většině signalizovaly žánrový kód díla. U Čapkova Hordubala nebyl...
|
|
|
Handicapovaný jedinec v současné české próze pro děti a mládež
Čumpelík, Karel ; Brožová, Věra (vedoucí práce) ; Hník, Ondřej (oponent)
Resumé Práce se zabývá sledováním obrazu handicapovaného jedince v současné české literatuře pro děti a mládež. Postihuje tak tvorbu od 90. let 20. století. Jejím cílem je zaměřit se na vybraná reprezentativní díla různých autorů a pojmenovat způsob, jakým je do nich téma fyzického, mentálního a sociálního handicapu začleněno. Vybraná díla jsou velmi rozdílná, liší se žánrem, přístupem k handicapu a také věkem cílového čtenáře. Důvodem k této různorodosti je co nejvýstižněji zachytit spektrum možností, jakým lze daný problém uchopit. Dominantním je především literární a estetické hledisko, avšak práce postihuje také objevující se prvky výchovné, morální a etické. Zabývá se konstrukcí hlavní postavy a postav vedlejších, přičemž rozhodující je zachycení rozdílů, kdy je handicapovaným hlavní hrdina a kdy naopak na handicap nahlíží z odstupu. V této rozdílnosti pohledů hraje důležitou roli také vyprávěcí perspektiva, která svou rozdílností může vést ke zdůraznění nitra postiženého a jeho vlastní emocionality, nebo spíše ke sledování interakce handicapovaného jedince se světem a lidmi v něm. Práce dále zjišťuje, zda se objevují určitá žánrová klišé, například prvoplánový happyend nebo přílišná idealizace postav a posuzuje modelování konfliktních a krizových situací zejména s důrazem na jejich reálnost a...
|
|
|
Narrator and investigator in Roberto Bolaño's detective novel
Dobošová, Elena ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Práce je věnovaná analýze narativní kategorie vypravěče v detektivním příběhu. Tuto kategorii je možné posuzovat zaprvé jako samostatnou textovou složku a zadruhé i v její spjatosti s dějovou linií. Ve struktuře detektivních příběhů kromě fabule a sujetu rozlišujeme dvě navzájem se ovlivňující dějové linie. Jednou z nich je příběh minulý - příběh zločinu, druhou příběh rekonstrukce - vyšetřování tohoto zločinu. Jejich vzájemné přibližování a vzdalování se v různých rovinách (prostředí, postavy) pomáhá uchopit stavbu celého příběhu. Vyprávění si může čtenář aktualizovat i díky zprostředkovateli, jímž se mezi textem a čtenářem stává vypravěč. Ten je v detektivním příběhu Vzdálená hvězda nespolehlivý, což se projevuje vícero způsoby. Nespolehlivost je upevněná tím, že se jedná o subjektivizované vyprávění postavy, kterou můžeme ztotožnit s vypravěčem. 'Vypravěč - postava' nemá v tomto příběhu jen jednu fokalizaci. Komentuje (napřiklad za použití závorek) svoje minulé postoje, spolu s postavou se mění i úhel vyprávění. 'Vypravěče - postavu' je zároveň možno považovat i za autorovo alter ego. Setkáváme se s tematizací samotného autora, nacházíme styčné body s životem autora. Tak se vynořuje otázka identity, která se projeví v rozbití jednoty autorského vypravěče a znásobení autorských postav,...
|
|
|
Hranice vyprávění: Poslední mlha - lyrický román Maríi Luisy Bombalové
Bahnerová, Helena ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Tato práce se soustředí na nalezení prostředků, které stojí za lyrickým vyznění románu Poslední mlha od chilské spisovatelky Maríi Luisy Bombalové. Jako výchozí pro zkoumání slouží poznatky o základních pojmech poetiky Emila Staigera. Konkrétně se práce zabývá jeho pojetím lyrična, v rámci kterého švýcarský teoretik vyzdvihl úlohu autora, jenž musí nutně zrušit distanci mezi sebou a svým textem proto, aby dosáhl jeho lyrického vyznění. Z této a dalších informací o lyrické próze 20. století vyplývá, že na lyričnu se velkou měrou podílí ztvárnění entity vypravěče. María Luisa Bombalová jako kosmopolitní spisovatelka dokázala svou tvorbou uvést na zaostalou chilskou literární scénu nový způsob psaní. Ve svém románu Poslední mlha využila novátorkých postupů jako využit í poetiky snu, přírodní symboliky aj., které se nesporně podílejí na konečném lyrickém vyznění jejího románu, avšak tato práce dochází k závěru, že nejdůležitější lyrickým znakem tohoto textu je specifické pojetí vypravěče a vyprávěcího pohledu.
|
|
|
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna
Kleňha, Petr ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna Tato diplomová práce se zaměřuje na funkci vypravěče a jeho různé podoby v Johnově beletristickém díle. Věnuje se problematice konstruování fikčního světa vypravěčem a tomu, jak právě vypravěč ovlivňuje čtenářovo chápání zobrazených událostí. Nejdříve se snažíme porovnat hlavní soudobé koncepty vypravěče jako naratologické kategorie - především pojetí Shlomith Rimmon- Kenanové, Franze Stanzela a Lubomíra Doležela, z nichž práce terminologicky vychází. Teoretické uchopení vypravěče je východiskem pro naratologickou analýzu Johnova prozaického díla z hlediska uplatněných vypravěčských typů na vzorku vybraných autorových děl: výbor povídek s válečnou tematikou Večery na slamníku, romány Moudrý Engelbert, Výbušný zlotvor, Pampovánek, Honda Cibulků; okrajově Estét a další díla. Současně se práce zaměřuje na popsání stavebních postupů, které jsou pro Johnův autorský styl typické - je to zejména využití ironie, principu koláže a dokumentárních prvků. Ukazuje se, že autorova tvorba náležela ve své době k experimentálnímu proudu české prózy. Rovněž si všímáme vztahu autorovy prozaické tvorby a jeho estetického konceptu. Doufáme, že se alespoň částečně podařilo doplnit literaturu o Jaromíru Johnovi, jehož význam a přínos nebyl prozatím úplně doceněn. klíčová slova:...
|
|
|
Vypravěčské strategie v povídkách Raymonda Carvera
SELNER, Ondřej
Diplomová práce Vypravěčské strategie v povídkách Raymonda Carvera je věnována literárnímu konceptu vypravěče. Na základě rozboru Carverových povídek dochází k několika typologicky odlišným typům vypravěče, které se v textech amerického spisovatele vyskytují. Práce je rozdělena na dvě části - část teoretickou, ve které je stručně nastíněn teoretický zájem o koncept vypravěče a klíčové přístupy (F. K. Stanzel, K. Friedmannová, G. Genette, T. Todorov, D. Cohnová, S. Chatman, J. Culler, J. H. Miller a W. C. Booth), a část praktickou, která již s pomocí předtím nastíněných termínů a přístupů povídky analyzuje a typologicky charakterizuje. Výsledkem je přehledný seznam různých vypravěčských strategií v Carverově povídkové tvorbě.
|
host ::
RSS.