|
Vliv parazitózy na biotransformační enzymy hostitele
Bártíková, Hana ; Szotáková, Barbora (vedoucí práce) ; Lamka, Jiří (oponent)
(CZ) Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biochemických věd Titul, jméno, příjmení kandidáta: Hana Bártíková Titul, jméno příjmení školitele: Doc. Ing. Barbora Szotáková, Ph.D. Název diplomové práce: Vliv parazitózy na biotransformační enzymy hostitele Parazitární choroby způsobují značné ekonomické ztráty u hospodářských, domácích i volně žijících zvířat. Relativně velmi vysokou patogenitu vykazuje celosvětově rozšířený druh Haemonchus contortus, jenž parazituje v trávicím traktu přežvýkavců. K terapii hemonchózy jsou používána benzimidazolová anthelmintika. Změněná aktivita enzymů biotransformujících tato léčiva může mít významný dopad na léčbu. Dalším problémem je rezistence červů na dostupná anthelmintika, k níž může mimo jiné přispívat indukce enzymů hostitele. V této práci byl zkoumán vliv hemonchózy na aktivitu biotransformačních enzymů ovce domácí. Sledovány byly oxidační, konjugační a redukční enzymy u zdravých i nemocných ovcí. Stanovení aktivit probíhalo v cytosolické a mikrosomální frakci jater a tenkého střeva. U většiny sledovaných oxidačních enzymů byla pozorována inhibice enzymové aktivity, u konjugačních enzymů naopak došlo vlivem parazitózy k indukci. Pro skupinu redukčních enzymů nelze vyslovit jednoznačný závěr. Porovnání výsledků mezi...
|
|
Morfologická a genetická diverzita agrolesnického druhu Guazuma crinita v Peruánské Amazonii.
Tuisima Coral, Lady Laura ; Lojka, Bohdan (vedoucí práce) ; Helena, Helena (oponent)
Guazuma crinita (Malvaceae) je dřevina pocházející z peruánské Amazonie a díky svému důležitému významu pro místní zemědělce byla vybrána jako vhodná pro domestikaci. Tento proces je stále ještě v raném stádiu. Tak jako u mnoha jiných druhů dřevin je málo známá její genetická variabilita a stále není jasné, jaký bude mít dopad proces domestikace na její genetické zdroje. Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo posoudit genetickou variabilitu G. crinita mezi různými populacemi v peruánské Amazonii pomocí morfologických (kvalita dřeva) a molekulárních (ISSR a AFLP) markerů.
První část této studie se zaměřila na variabilitu fyzikálních vlastností dřeva u této dřeviny v rámci jedinců původem z šesti různých lokalit. Vzorky dřeva byly získány ze spodní, střední a horní části kmene. U vzorků dřeva z dvanácti náhodně vybraných stromů, starých osm let, byla stanovena vlhkost, hustota, specifická hmotnost, radiální, tangenciální a objemové smrštění a koeficient anizotropie. Dále byly stanoveny vzájemné vztahy mezi těmito fyzikálními vlastnostmi. Všechny fyzikální vlastnosti dřevin, s výjimkou čerstvé hustoty, se významně lišily mezi jednotlivými lokalitami. Statisticky významné rozdíly byly nalezeny i mezi vzorky z různých částí stromu. Hustota dřeva a koeficient anizotropie (1.6) ukázal, že G. crinita má stabilní dřevo, představující významné výhody, pokud jde o náklady na dopravu a proces zpracování. Výsledky ukázaly potenciál pro výběr vhodných genotypů s požadovanými vlastnostmi dřeva pro další výsadbu a domestikaci.
Druhá část studie popisuje výzkum genetické variability na základě využití ISSR markerů u 44 genotypů z klonálního sadu založeného v peruánské Amazonii ve výzkumném ústavu IIAP v oblasti Ucayali. Deset molekulárních markerů (ISSR) bylo amplifikováno v 65-ti lokusech, z toho 61 lokusů bylo polymorfních (93.8%). Rozsah amplifikace DNA se pohybovala od 260 do 2,200 bp. Celková genetická rozdílnost mezi populacemi (Gst) byla pouze 0.03, což ukazuje 97% genetické rozmanitosti uvnitř jednotlivýchpopulací . Genetický tok (Nm) byl 12.9 allel na generaci. Nenalezli jsme korelaci mezi místem původu a genetickou variabilitou, což značí společný genetický původ těchto jedinců, což dokládá slabá pozitivní korelace mezi genetickou a geografickou vzdáleností.
Třetí část poskytuje přehled o tom, jaký má domestikační proces dřeviny G. crinita vliv na její genetické zdroje. Podařilo se nám zhodnotit 58 vzorků z osmi lokalit tří typů populací, 19 vzorků z přírodní populace, 15 pěstovaných v domácích zahradách a 24 z domestikovaných populací. Použili jsme metodu AFLP se sedmi vybranými primerovými kombinacemi. Celkem 171 fragmentů bylo amplifikováno s 99.42% polymorfismu na úrovni druhu. U testovaných typů populací byl získán následující počet fragmentů 124, 84 a 93 s úrovní polymorfismu 72.51%, 49.12% a 54.39%. Genetická rozmanitost a Shannon index byly zjištěny vyšší v přírodní populaci ve srovnání s domestikovanou populací (He = 0.1 a 0.9, I = 0.19 a 0.16). AMOVA ukázala vyšší rozdíl v rámci jednotlivých populací než mezi nimi (84% a 4%). UPGMA analýza a PCoA neukázaly statisticky významnou korelaci mezi genetickou a geografickou vzdáleností. Došlo však k výrazné genetické diferenciaci mezi jednotlivými typy populací, což naznačuje zúžení genetické variability u domestikovaných populací, i když genetická variabilita zůstává stále relativně vysoká.
Použití morfologických (kvalita dřeva) a molekulárních markerů úspěšně odhalilo genetickou variabilitu druhu G. crinita a tyto metody mohou být použity i pro jiné druhy tropických dřevin. Pro další výzkum doporučujeme rozšíření počtu vzorků i do dalších geografických oblastí.
|
|
Optimization and application of in vitro techniques in selected members of the family Brassicaceae
Hilgert-Delgado, Alois Antonín ; Fernández Cusimamani, Eloy (vedoucí práce) ; Jana, Jana (oponent)
Tato práce je zaměřena na aplikaci a optimalizace biotechnologických metod v rámci čeledi Brassicaceae. Většina z této disertační práce je zaměřena specificky na rod Brassica. Hlavním cílem této práce bylo optimalizovat a aplikovat vybrané biotechnologické metody v resyntéze řepky olejky (B. napus) z jejích základních druhů (B. oleracea, CC a B. rapa, AA) a následně vytvořit hodnotné genetické rostlinné materiály.
Optimalizovaný proces, který jsem realizoval ve své práci, vykazoval lepší výsledky než u podobných publikovaných experimentů a poskytuje jednodušší a méně pracný způsob s využitím jednoduché kultury nezralých vajíček a včasným ověřením hybridnosti.
Dalším krokem byl výzkum s širší spektrum materiálů - odlišných a kontrastních genotypů z druhů Brassica rapa (jarní a ozimé olejniny a zeleniny) a B. oleracea (zelené a fialové kadeřávky a zelí) pro nové kombinace k dosažení širší genetické rozmanitosti.
Optimalizovaný protokol kultury nezralých vajíček s včasným ověřením hybridnosti, který byl vypracován v rámci této práce, se ukázal být vhodným pro použití ve šlechtitelských programech, jejichž cílem je rozšiřování diverzity genofondu řepky ozimé, protože resyntetizovaná embrya byla získána z většiny kombinací.
Nové resyntetizované ověřené linie byly ošetřeny kolchicinem s cílem získat diploidní regeneranty. Fertilní rostliny byly samoopyleny v poupěti event. kříženy s výkonnými liniemi řepky olejné pro další výzkum a šlechtění
|
|
Studium potravy velkých savců: metodologický přístup
Holá, Michaela ; Červený, Jaroslav (vedoucí práce) ; Stádník, Luděk (oponent)
Početní stavy spárkaté zvěře v posledních desetiletích narůstají téměř na celém území Evropy, což má za následek významné environmentální a ekonomické dopady. Kvalita a dostupnost přirozených i umělých zdrojů potravy patří mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující populační dynamiku spárkaté zvěře, a proto je nezbytné, aby byl efektivní management zvěře založen i na poznatcích z oblasti potravní ekologie. S postupem času se metody studia složení potravy značně vyvinuly, nicméně každá má své výhody a nevýhody. Cílem této dizertační práce je s použitím kombinace tradičních (tj. analýza obsahu žaludků) a moderních (tj. analýza stabilních izotopů, spektroskopie v blízké infračervené oblasti) metod studia složení potravy získat nové poznatky o potravní ekologii dvou významných zástupců spárkaté zvěře (tj. prase divoké, jelen evropský) na území České republiky. Jejich populace zde neustále narůstají a zároveň jsou intenzivně přikrmovány. Dále si tato práce klade za cíl vytvořit podklady pro následnou aplikaci těchto metod v myslivecké praxi a zaměřit se na metodologické otázky spojené s jejich použitím.
Na základě rozboru žaludků byl zhodnocen rozsáhlý soubor dat za účelem určit, do jaké míry jsou prasetem divokým přijímány složky potravy pocházející z lidské činnosti (tj. zemědělské plodiny a přikrmování). Potrava produkovaná člověkem tvořila dominantní a nejobjemnější složku potravy prasete divokého během celého roku. Nezbytným předpokladem k využití analýzy stabilních izotopů je znalost tzv. trofických diskriminačních faktorů (tj. systematický rozdíl v izotopovém složení mezi potravou a tkání živočicha, jež danou potravu přijal), které byly v rámci této práce experimentálně určeny pro stabilní izotopy uhlíku a dusíku v srsti prasete divokého a jelena evropského. Dále byly zhodnoceny možné zdroje variability (pohlaví, věk, váha, laktace) hodnot izotopové diskriminace. Získané výsledky představují nezbytné podklady pro použití analýzy stabilních izotopů k rekonstrukci potravy volně žijících jedinců prasete divokého a jelena evropského. V rámci této práce byla dále prokázána spolehlivost spektroskopie v blízké infračervené oblasti k určení ukazatelů kvality potravy v trusu jelena evropského. Výsledky této dizertační práce přispějí k efektivnímu mysliveckému managementu spárkaté zvěře na území České republiky.
|
|
Pěstování dubu červeného (Quercus rubra L) v podmínkách České republiky
Miltner, Stanislav ; Kupka, Ivo (vedoucí práce) ; Tomášková, Ivana (oponent)
Práce se zabývá podrobnou analýzou růstu a vývoje porostů dubu červeného v podmínkách České republiky. Podrobně analyzuje kvantitativní a kvalitativní vývoj porostů této dřeviny v rozpětí 17 - 159 let. Dále hodnotí vliv této dřeviny na svrchní půdní horizonty včetně fytocenologického hodnocení. Výsledky této práce prokazují významně vyšší produkční kapacitu této dřeviny v porovnání s dubem zimním při stejné nebo vyšší kvalitě a zdravotním stavu zkoumaných porostů. Dále získaná data prokazují poněkud pomalejší rozklad opadu v organominerálních horizontech, jehož důsledkem je také kyselejší půdní reakce pod porosty dubu červeného. Z práce vyplývá, že dub červený je dřevinou, která je vhodnou doplňující dřevinou v našich lesích nízkých poloh a mohla by být náhradou tam, kde domácí druhy dubů trpí zhoršeným zdravotním stavem, zejména tracheomykozou.
|
|
Růst a environmentalní vlivy pěstovaní jedle obrovské v podmínkách České republiky
Fulín, Martin ; Podrázský, Vilém (vedoucí práce) ; Antonín, Antonín (oponent)
Jedle obrovská (Abies grandis /Douglas ex D. Don/ Lindl.) představuje dřevinu s potenciálním přínosem pro plnění řady funkcí v lesním hospodářství; konkrétně se jedná o funkce produkční, meliorační, stabilizační a krajinářskou. Byla k nám, stejně jako do ostatních evropských zemí, zaváděna od první poloviny 19. století, především šlechtickými rody, nejprve do parkových výsadeb, ale postupně i do lesních porostů. Další vlna zájmu o tuto dřevinu souvisela s chřadnutím domácí jedle bělokoré (Abies alba Mill.), kterou měla do jisté míry nahradit, z tohoto období pochází i největší počet výsadeb u nás. Cílem předkládané disertační práce bylo sledování růstu a produkce vybraných porostů této jedle, ale i vliv na základní charakteristiky půdního chemismu, dynamiku živin a možný degradační nebo meliorační vliv na lesní půdy. Výzkumné plochy byly voleny především na území Školního lesního podniku Kostelec nad Černými lesy, ale i na dalších místech (Hrubá Skála u Turnova, lesy v majetku Kinských na Žďársku, Kynšperk nad Ohří). Sledování bylo provedeno na již založených a sledovaných trvalých zkusných plochách středního věku (35 až 55 let), na kterých byly zjišťovány dendrometrické i jiné parametry (pozice, výška, výčetní tloušťka, nasazení koruny), dále byly studovány množství a kvalita nadložního humusu a svrchní složky minerální půdy. Součástí práce bylo i měření na provenienční ploše VÚLHM, v. v. i. Z výsledků vyplývá, že jedle obrovská je produktivní dřevina, která převyšuje svou zásobou domácí jehličnaté dřeviny a její intenzivní růst je srovnatelný s douglaskou tisolistou. Z pohledu provenienčních pokusů je zásadní správný výběr provenience, kterým lze dosáhnout lepších výnosů a kvality dřevní hmoty. V našich podmínkách se jako nejlépe rostoucí ukazují provenience z oblasti ostrova Vancouver a pobřeží státu Washington. Při analýzách půdy dosahovala jedle obrovská příznivějších hodnot pedochemických charakteristik humusových forem ve srovnání se smrkem ztepilým a přibližovala se k hodnotám listnatých dřevin. Lze tedy říci, že se projevila jako meliorační a stabilizační dřevina.
|
|
Pěstování douglasky tisolisté v oblasti ŠLP ČZU v Kostelci nad Černými lesy
Kubeček, Jiří ; Podrázský, Vilém (vedoucí práce) ; Marušák, Róbert (oponent)
Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii /Mirb./ Franco) v současnosti patří v Evropě k nejvýznamnějším introdukovaným dřevinám a například v Německu je považována za zdomácnělou. Produkcí až výrazně předstihuje naše domácí jehličnaté dřeviny a její význam spočívá jak ve funkci meliorační a zpevňující, tak i v možnosti náhrady za místy ustupující dosud naší nejrozšířenější dřevinu smrk.
Práce se zabývá růstovými procesy jedinců a porostů douglasky tisolisté a jejími vybranými environmentálními účinky na Černokostelecku a Písecku. Cílem je doložit její produkční potenciál včetně přihlédnutí k ekonomickému hodnocení, popsat růstovou dynamiku a vliv na stav půd v porostech. Jako pracovní metody byla použita dendrometrická měření, popis růstové dynamiky, výnosovost, odběr a analýzy vzorků nadložního humusu a minerálních půdních horizontů. Analyzovány byly základní pedochemické charakteristiky: půdní reakce, stav půdního sorpčního komplexu, obsah živin v celkové a výměnné formě.
Z výsledků vyplynula vysoká produkční vlasnost douglasky v porovnání se smrkem ztepilým a je srovnatelná s jedlí obrovskou. Z hlediska stabilizační funkce a vlivů na půdu má také lepší vlastnosti než smrk a melioračně se blíží vlastnostem listnatých dřevin.
Práce navazuje na dosavadní experimentální šetření. Výstupem je kvantifikace produkčního a půdotvorného potenciálu, výnosové zhodnocení a doporučení pro uplatnění v podmínkách ŠLP i České republiky.
|
|
Species diversity and speciation mechanisms in Crenicichla (Neotropical cichlids)
PIÁLEK, Lubomír
Tato práce přispívá k poznání diverzity druhové skupiny Crenicichla lacustris v povodí La Plata a popisuje tři nové druhy. Speciační mechanismy u dvou různých druhových hejn z povodí střední Paraná/Iguazu a Uruguay byly zkoumány prostřednictvím nové fylogenomické metody tzv. ddRAD sekvenování. Naše výsledky podporují opakovaný vznik morfologických druhů, které se vyvinuly několikrát sympatricky a nezávisle v různých povodích. Výsledky rovněž vyzdvihují významnou roli hybridizace/introgrese coby evoluční síly. Práce se dále zabývá biogeografickými aspekty jižní části Brazilského štítu a přilehlých pobřežních povodí.
|
|
Vlastnosti reprodukčních biotopů a biodiverzita obojživelníků na výsypkách Mostecka
Budská, Daniela ; Bejček, Vladimír (vedoucí práce)
Výsypky po těžbě hnědého uhlí představují nová rozsáhlá stanoviště, která díky členitému reliéfu nabízejí vhodné biotopy pro řadu druhů organismů. Na nepropustném podloží třetihorních jílů zde vznikají v terénních sníženinách podmáčená až zatopená stanoviště, vyšší partie mají naopak spíše xerotermní charakter. Na nerekultivovaných výsypkách se tak vytváří pestrá mozaika stanovišť. Navzdory přírodovědné hodnotě těchto oblastí, v České republice stále převažuje využívání technické rekultivace, během které dochází k zarovnání terénu a likvidaci většiny vodních ploch. Cílem studie je porovnání prostředí nerekultivovaných a rekultivovaných výsypek, konkrétně nabídky a vlastností vodních ploch (rozloha, hloubka, sklon břehů, oslunění atd.) a zjistit, zda se na výsypkách liší druhová diverzita obojživelníků. Následně porovnat tyto post-těžební plochy s dalšími typy krajin těžbou neovlivněnými.
|
|
Postglacilání šíření olše lepkavé (Alnus glutinosa) a olše šedé (Alnus incana) v Evropě
Havrdová, Alena ; Mandák, Bohumil (vedoucí práce) ; Helena, Helena (oponent)
Výrazné klimatické a environmentální změny během Čtvrtohor výrazně ovlivnily současné rozšíření druhů v Evropě. Byly navrženy různé teorie o přežívání dřevin během poslední doby ledové a dodnes není zcela jasné, kde byla umístěna jejich glaciální refugia a kudy vedly postglaciální migrační cesty. Cílem mé disertační práce bylo propojit data získaná analýzou fosilních záznamů a genetických analýz, a tím rozšířit znalosti o postglaciální historii druhů Alnus glutinosa a Alnus incana. Paleoekologická data ukázala, že nejen jižní refugia, ale i ta severní byla významným zdrojem pro postglaciální expanzi olší. Opožděná expanze, která byla typická pro některé regiony, byla pravděpodobně limitována nepříznivými podmínkami prostředí. Molekulární studie odhalila, že temperátní druh A. glutinosa měl odlišnou postglaciální historii než boreální druh A. incana. Pro druh A. incana bylo nalezeno efektivní refugium ve střední Evropě, které bylo situované mimo klasická jižní refugia a potvrdilo, že boreální stromy mohly přežívat i v severněji umístěních refugiích. Právě z tohoto refugia, jehož zdrojem byly alpské populace, byla kolonizována Skandinávie. U druhu A. glutinosa probíhala kolonizace Evropy z několika jižněji umístěných refugií třemi migračními cestami: 1) ze severu Pyrenejského poloostrova do západní a střední Evropy a následně na Britské ostrovy, 2) z Apeninského poloostrova do Alp a 3) z východní části Balkánského poloostrova do Karpat a následně na severoevropské pláně. Bylo prokázáno, že migrující linie se několikrát setkaly a vytvořily sekundární zóny s vysokou genetickou diverzitou uvnitř populací ve střední Evropě a Skandinávii. V glaciálních refugiích na Iberském a Balkánském poloostrově jsme objevili dosud nepopsané tetraploidní populace druhu A. glutinosa. Žádné z těchto refugií pravděpodobně nebylo efektivní pro postglaciální kolonizaci střední a severní Evropy. Tento projekt objasnil nejenom, kde byla umístěna glaciální refugia evropských dřevin a která z nich byla efektivní, ale také ukázal, jaké byly hlavní směry postglaciální migrace. Tyto detailní výsledky bylo možné získat díky velkému množství vzorků z celého areálu druhů obou studovaných olší, testováním hypotéz stanovených na základě fosilních dat pomocí molekulárních analýz a použitím dvou molekulárních markerů, chloroplastové DNA a mikrosatelitů, lišících se typem přenosu mezi generacemi a jejich proměnlivostí. Tento přístup nám umožnil změnit některé dlouhodobě přetrvávající teorie a přinesl nové poznatky o postglaciální historii evropských dřevin.
|
host ::
