|
Vliv vodního deficitu na obsah energie jednotlivých rostlinných orgánů vybraných druhů listové zeleniny
Šimůnková, Petra ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Česká, Jana (oponent)
Práce je věnována vlivu vodního deficitu na tvorbu sušiny a fotosyntetickou akumulaci energie u jednotlivých rostlinných orgánů vybraných druhů rostlin. Jako vybraný pokusný materiál byly zvoleny rostliny špenátu setého (Spinacea oleracea), odrůda Matador a novozélandský špenát (Tetragonia tetragonioides).
Rostliny špenátu setého a čtyřboče rozložité byly pěstovány v nádobách o velikosti 11x11 cm ve směsi zahradního substrátu A, křemičitého písku (2:1) sklenících FAPPZ ve dvou variantách. Jedna varianta byla kontrolní a druhá vystavená stresové reakci. Kontrolní varianta byla zalévaná po celou dobu pokusu 50 ml vody 2x za týden. Stresovaná varianta byla zalévaná po přepichování a po 6. odběru až do konce pokusu.
U rostlin byla v průběhu ontogenetického vývoje sledována hmotnost sušiny jednotlivých rostlinných orgánů. V sušině byl metodou spalné kalorimetrie sledován obsah fotosynteticky akumulované energie. Obsah netto energie byl zjišťován suchým spalným adiabatickým kalorimetrem LAGEST MS 10A.
Ze získaných výsledků vyplývá, že rostliny čtyřboče (tzv. novozélandského špenátu) mají 2x vyšší nárůst hmotnosti sušiny oproti špenátu. Kontrolní rostliny čtyřboče mají v porovnání s rostlinami rostoucími ve vodním deficitu vyšší hmotnost o 25,5 % (123 mg). Obdobně vyšší hmotnost kořenů vykazují kontrolní rostliny (41 mg) v porovnání se stresovanými rostlinami (40 mg). Kontrolní rostliny špenátu měly vyšší hmotnost nadzemní biomasy o 19,5 % v porovnání so stresovanými rostlinami (43 mg). Kořeny kontrolních rostlin měli nižší hmotnost v porovnání s se stresovanou variantou o 2960 mg.
Z výsledků dále vyplývá, že rostliny čtyřboče mají vyšší hmotnost sušiny kořenů a nadzemní biomasy v porovnání s rostlinami špenátu.
Spalné teplo bez popelovin bylo u nadzemní biomasy kontrolních rostlin čtyřboče ve výši 15,96 kJ.g-1 a u rostlin stresovaných 14,93 kJ.g-1 . V případě rostlin špenátu byl obsah energie kontrolních rostlin 14,98 kJ.g-1 a u stresovaných 14,21 kJ.g-1.
Spalné teplo bez popelovin kořenů kontrolních rostlin čtyřboče bylo o 1.11 kJ.g-1 vyšší než u rostlin stresovaných (13,19 kJ.g-1). V případě rostlin špenátu byl obsah energie kořenů kontrolních rostlin 11,90 kJ.g-1 a u stresovaných 11,72 kJ.g-1 .
Na základě měření byly potvrzeny mezidruhové rozdíly v reakci na vodní deficit a sledované charakteristiky. Z měření vyplynulo, že rostliny špenátu jsou citlivější na působení vodního deficitu v porovnání s rostlinami čtyřboče, který je tolerantnější. Dále z měření
vyplynulo, že existují rozdíly v množství sušiny a hodnotách spáleného tepla v závislosti na působení vodního deficitu.
|
|
Chov koní plemene Appaloosa a možnosti jejich využití
Zuzjaková, Eva ; Neumann, Cyril (vedoucí práce) ; Starostová, Lucie (oponent)
Tato bakalářská práce je souhrnem základních informací o chovu a využití koní plemene appaloosa. Charakteristickým znakem plemene je atraktivní zbarvení srsti, způsobené souborem genů označovaným jako leopard complex (Lp). Proto je nejprve zmapován výskyt tohoto barevného vzoru v populaci rodu equus. Přítomnost Lp byla prokázána již u pravěkých koní, jejichž portréty byly objeveny na mnoha jeskynních malbách. V době domestikace získala barva koní pro člověka zvláštní význam. Koně se stejným barevným vzorem, který mají dnešní appaloosy, jsou zobrazeni v hrobkách Keltů, Skýtů a Etrusků v Evropě, stejně jako na nádobách a nástěnných malbách čínské a egyptské kultury. Významný chov skvrnitých koní je také doložen ve Ferganském údolí ve východním Uzbekistánu. V 16. století se v celé Evropě velmi rozšířil starošpanělský typ koní, kteří byli hojně chováni i ve variantě strakošů. Tito koně se následně dostávali se španělskými osadníky do Ameriky, kde z nich indiáni kmene Nez Perce vyšlechtili dnešní appaloosy.
Dále je v práci věnován prostor organizaci chovu appaloos, která spadá kompletně do kompetence Appaloosa Horse Clubu v USA. Uveden je plemenný standart a charakteristické znaky, kterými jsou barevná srst, skvrnitá kůže, viditelná bělima očí a pruhovaná kopyta. Popsáno je též sedm jednotlivých typů zbarvení a tři varianty registrace.
Výrazným problémem chovu appaloos je výskyt dědičných onemocnění. Zde je uvedeno pět nejzávažnějších. Je to CSNB, noční slepota koní spojená s výskytem homozygotně dominantní varianty Lp. HYPP, hyperkalemická periodická paralýza svalů, která způsobuje svalové křeče postižených jedinců a do chovu se dostala prostřednictví zástupců plemene quarter horse. Stejně jako další uvedené onemocnění. HERDA, lokální kožní asténie koní, která způsobuje nevratné poškození namáhané kůže. Dalším závažným onemocněním je PSSM, polysacharidová myopatie koní, která je jednou z mnoha myopatií vyskytujících se u koní. Poslední popsané onemocnění je letální GBED, u kterého postiženým hříbatům chybí enzym GBE, který je nutný pro syntézu a skladování glykogenu. I přes zlepšující se opatření se tyto nemoci zatím nedaří z chovu odstranit.
Dále jsou v práci uvedeny možnosti využití appaloos jako koní sportovních, rekreačních a pracovních a popsán systém závodů a jejich hodnocení.
|
|
Metody odchovu sladkovodních mlžů pro účely záchranných programů
Plechingerová, Věra ; Douda, Karel (vedoucí práce) ; Matasová, Klára (oponent)
Práce je napsána formou přehledu o problematice sladkovodních mlžů. Na začátku práce nejprve zhodnocuji celkový stav populací v České republice a poté ve světě. Dále popisuji anatomii a biologii mlžů, zejména reprodukci, která je klíčová pro odchov juvenilních jedinců v laboratorních podmínkách či polopřirozeném prostředí. Navrácení populací mlžů do ekosystému vod je problematické z hlediska neustálých změn biotopu, zejména antropogenními vlivy a málo vhodných hostitelských ryb, bez kterých glochidia nemohou dokončit svůj vývoj. Aby se zabránilo úplnému vyhynutí některých druhů, vyvinuly se různé metody odchovu, které napomáhají navrácení životaschopných populací do přirozeného prostředí vod. Metody odchovu zde také popisuji. V experimentální části posuzuji typy detritů, které mají různé vlivy na přírůstky mlžů. Pro experiment byla vybrána perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), jejichž populace je velmi ohrožená. Sladkovodní mlži jsou důležitými bioindikátory ekosystémů vod, kde mají nenahraditelnou funkci, proto je důležité obnovit jejich populace a celkový stav biotopů.
|
|
Analýza biologických vlastností kokošky pastuší tobolky (Capsella bursa-pastoris L.)
Schneebergerová, Tereza ; Hamouz, Pavel (vedoucí práce) ; Holec, Josef (oponent)
Cílem bakalářské práce s názvem Analýza biologických vlastností kokošky pastuší tobolky je stanovení vybraných biologických charakteristik kokošky pastuší tobolky (Capsella bursa-pastoris), které mají vliv na rozšíření a uplatnění tohoto plevele v kulturních porostech. Jde o délku primární dormance, její vývoj a stanovení vlivu faktorů, které mají vliv na dormanci a klíčení semen.
Kokoška pastuší tobolka je jednoletá nebo dvouletá bylina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), která se řadí mezi jednoleté ozimé plevely. Zapleveluje především ozimé
a jarní obilniny, řepku, brambory nebo víceleté pícniny. Její výskyt je značně kosmopolitní, lze jí najít od nížin po podhorské oblasti. Takže se mohou biologické vlastnosti jednotlivých populací výrazně lišit. Jako metodu regulace lze použít mělkou podmítku nebo herbicidní ošetření porostu.
Po sběru čerstvých semen byl založen první pokus na stanovení primární dormance. Zbylá semena byla uložena ve 2 různých typech prostředí. Část byla uložena v suchu při
20 °C. Zbylá semena byla stratifikovaná při 5 °C, buď v půdě nebo na filtračním papíře.
Vliv způsobu uložení semen na vývoj dormance byl stanovován ve dvoutýdenním intervalu. Semena byla nakličována 1 týden v klimaboxu za vlivu různých faktorů. Mezi které patřil rozdílný světelný režim, druh vody a typ média k nakličování.
Výsledky byly zpracovány vícefaktorovou analýzou rozptylu. Čerstvá semena vykazovala silnou primární dormanci při stálých teplotách 10 °C a 20 °C, nejvyšší klíčivost byla u varianty se střídavou teplotou 20/10 °C na filtračním papíře s pitnou vodou a uložená ve tmě, a to v podílu 10,75 %. Semena stratifikovaná při 5 °C v prvních dvou týdnech měla narůstající klíčivost, která se později postupně snižovala. Naopak semena uložená v suchu při 20 °C zpočátku vykazovala dormanci, kterou postupně ztrácela.
|
|
Faktory ovlivňující průběh postmortálních změn v mase
Seilerová, Michaela ; Čítek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Lebedová, Nicole (oponent)
Cílem práce je vytvoření literárního přehledu o problematice kvality vepřového masa. V bakalářské práci jsou popsány nejen hlavní ukazatelé kvality vepřového masa s jeho chemickým složením, ale také vnější a vnitřní faktory, které se na jeho kvalitě významně podílejí. Maso má různorodou histologickou strukturu, proměnlivé chemické složení, stejně jako senzorické a technologické vlastnosti. Nutričně je maso ceněno jako bohatý zdroj živin pro člověka. Pro lidský organismus je maso zdrojem všech esenciálních aminokyselin, které si tělo neumí samo syntetizovat. Další významnou složkou masa jsou lipidy, uloženy jako zásobní tuková tkáň v podkoží zvířat nebo rozptýleny mezi svalovými vlákny. Množství sacharidů obsažené v mase je z nutričního hlediska spíše nevýznamné, protože jejich zastoupení v mase je minimální. Sacharidy mají z technologického hlediska význam pro zrání masa. Dále je také zdrojem minerálních látek a vitaminů. Maso je proto nepostradatelné pro lidský organismus a nemělo by chybět v jídelníčku každého z nás. Struktura a složení masa závisí na funkci jednotlivých částí těla a způsobu života a na řadě intravitálních vlivů jako je pohlaví, plemeno, věk, výživa a zdravotní stav. Mezi významné faktory, které ovlivňují kvalitu masa, patří například utváření svalových vláken. Masa vyšších kvalit mají tenčí a jemnější vlákna oproti tomu masa nižší kvality se vyznačují tlustými, silnými vlákny. Dalším činitelem, který podmiňuje kvalitu, je množství a charakter vnitrosvalového vaziva. Kvalitní masa jsou na nízko zatěžovaných bederních svalech a svalech hřbetu a kýty s jemnějšími vlákny. Další faktor ovlivňující kvalitu masa je průběh postmortálních změn. U těchto procesů lze rozlišit čtyři stádia: prae rigor, rigor mortis, zrání masa a hluboká autolýza. Postmortální zrací procesy se mohou odchýlit od standardu z různých příčin a jejich následkem jsou jakostní odchylky masa jako např. PSE, DFD, RSE, Hampshire efekt a chladové zkrácení. I vliv plemene se podílí na kvalitě masa a to citlivostí na stres, růstovými vlastnostmi a parametry jatečné hodnoty, mezi další vnitřní faktory patří věk a pohlaví. Mezi vnější faktory, které mají vliv na kvalitu masa patří přeprava zvířat na jatky, přístup pracovníků při nahánění, odpočinek před porážkou, samotné omráčení, následné vykrvení a zachlazení po porážce.
|
|
Změny ve vývoji mokřadů v krajině – trajektorie, příčiny
Brašna, Vlastimil ; Skaloš, Jan (vedoucí práce) ; Josef, Josef (oponent)
Tato práce analyzuje historický vývoj mokřadů ve vybraných katastrálních územích kukuřičné výrobní oblasti na Moravě v České republice. Byly analyzovány změny mokřadů v čase a prostoru za období 180 let.
Hlavním cílem je analýza vývoje mokřadních biotopů v krajině s využitím starých map, leteckých snímků a GISu. Podkladem byly císařské otisky stabilního katastru z 1. poloviny 19. století a současná ortofotomapa. Dále byly využity GIS vrstvy aktuální lokalizace mokřadů, zemědělské půdy, lesů, vodních toků a ploch. Na historických podkladech byly hodnoceny dvě kategorie 1) mokré louky a 2) bažiny a močály. V současném podkladu jsou hodnoceny pouze mokřady.
Celková rozloha zájmového území je 18054 ha. Rozloha mokřadů dramaticky klesla ze 108 ha v první polovině 19. století na 14 ha v roce 2015. Většina mokřadů byla přeměněna na zemědělskou půdu - orná půda (72 %), louky a pastviny (12 %). Sukcesí mokřadů došlo k přeměně na křoviny (5,4 %). Vysušeno a zastavěno bylo 5 % rozlohy zaniklých mokřadů. Většina mokřadů byla přeměněna vlivem tlaku na produkční funkci krajiny za účelem získání více potravin. V 1. polovině 19. století mokré louky dominovaly, měly 684 ha. I přes zánik velké části mokřadů vznikly nové mokřady, které mají 12,4 ha. Nejvíce nově vzniklých mokřadů se nachází v katastrálním území Mutěnice. Pouze jeden mokřad (1,68 ha) zůstal nezměněn, nachází se v katastrálním území Čejč. Tento mokřad měl v minulosti větší rozlohu (25,15 ha) a byl propojen s Čejčským jezerem.
Hlavním výsledkem práce je zjištění trajektorií vývoje mokřadních ekosystémů v nížinách na Moravě. Popisem těchto trajektorií jsem přispěl k poznání vlivů působících na vývoj mokřadů. Výsledky vývoje mokřadů přispívají k poznatkům v oboru krajinné ekologie. Zjištěné výsledky lze využít k obnově zaniklých mokřadů, k tvorbě nových mokřadů na historických mokrých loukách. Získané informace lze použít i při plánování krajiny s ohledem na ochranu a management mokřadů.
|
|
Některé rozdíly v biologii a v chování druhů gorila východní (Gorilla beringei) a gorila západní (Gorilla gorilla)
Kotýnková, Nicola ; Kracíková, Olga (vedoucí práce) ; Tománek, Pavel (oponent)
Rod Gorilla se dělí na 2 druhy, pod které celkem spadají 4 poddruhy a 1 neuznaný poddruh.
Gorily jsou největší recentní primáti a jako linie se oddělily od čeledi Hominidae před osmi miliony lety.
Tyto populace se vyskytují v devíti afrických zemích a jsou od sebe odděleny lesem Kongo.
Jako nejvíce vyvinutý smysl mají zrak. Tělo mají přizpůsobeno ke kotníkochodectví a jejich končetiny jsou přizpůsobeny k úchopu, díky pohyblivým ramenům a dlouhým pažím. Mají mohutné tělo s robustní lebkou a zuby s hrbolky, které zpracovávají tuhou potravu.
Gorily vynikají výrazným pohlavním dimorfismem, který se vyznačuje různou velikostí těla.
Díky rozmnožování vzniká rozsáhlá rozmanitost uvnitř druhů v jednotlivých strategiích, které napomáhají zvyšovat fitness. Dominantní samci se páří s pohlavně dospělými plodnými samicemi, zatímco samci s nižším postavením se převážně páří s mladšími samicemi, které ještě nejsou plodné. Oproti tomu, je v rodinných skupinách vždy jen jeden stříbrohřbetý samec, se kterým se samice páří.
Gorily vykazují podstatné rozdíly ve stravovacích zvyklostech. Potravní rozdíly mezi druhy a poddruhy goril, jsou hlavně kvůli dostupnosti potravin. Gorily jsou považovány za herbivorní i frugivorní živočichy.
Gorilí skupiny jsou polygenní. S jedním dominantním stříbrohřbetým samcem, několika samicemi a jejich potomky, tvoří kohezivní skupinu.
Každou noc vytváří hnízdo na spaní, které se liší lokalitou a stupněm výstavby.
Komunikují mezi sebou prostřednictvím sluchových, vizuálních a chemických signálů. Využívají ke komunikaci přibližně 102 typů gest a 17 typů zvukových signálů.
U divokých goril je použití nástroje vzácností, proto převážně používají k získání potravy z obtížných zdrojů nejčastěji své tělo. Zatímco gorily v zajetí používají nástroje úspěšně.
Kvůli ochraně před predátorem se samice se sdružují se samci, kteří je ochrání.
|
|
Zimní početnost vrabce domácího a dalších synantropních druhů ptáků v různých typech vesnické zástavby v česko - rakouském pohraničí
Oberpfalzerová, Michaela ; Zasadil, Petr (vedoucí práce) ; Šmejdová, Lucie (oponent)
Z hlediska historie České republiky za posledních 80 let lze vymezit dvě období, jež měla zásadní vliv na celkový charakter a vývoj zemědělství. První lze datovat od padesátých let minulého století, kdy docházelo k soustředění zemědělské výroby do velkochovů. Druhé započalo začátkem devadesátých let. Tehdy nastal výrazný útlum živočišné výroby a dříve soustředěná výroba se začala po znovunabytí původními majiteli rozmělňovat až do dnešní podoby soukromého zemědělství.
Tato práce by měla přispět k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy, že nastíněné změny mají negativní vliv na vybrané ptačí druhy. Tyto ptačí druhy jsou reprezentovány výrazně synantropními zástupci vrabcem domácím, jež je v této studii stěžejním druhem, dále vrabcem polním a hrdličkou zahradní. Pro zdůraznění rozdílů v početnosti těchto druhů bylo vybráno celkem 30 obcí, z toho polovina po každé straně hranic České republiky a Rakouské republiky. Srovnávání počtu populací ptáků probíhalo v okolí měst Znojmo a Retz. Rakouská republika v této studii reprezentuje zemi, jež nebyla zatížena zásadním hospodářským vývojem a jež od konce II. světové války uplatňuje kontinuální tržní hospodářství.
V jednotlivých čtvercích byly zaznamenávány v období zimního aspektu počty jedinců sledovaných druhů a charakteristiky prostředí. Významné rozdíly v četnosti výskytu ptáků na vybraných lokalitách byly prokázány s využitím vícefaktorové analýzy ANOVA programu STATISTICA 12. Dále byl analyzován vliv vybraných charakteristik prostředí na početnost sledovaných druhů. Bylo zjištěno, že vybrané druhy jsou závislé na zařazení do jednotlivých států, dále početnost závisela na zařazení do jednotlivých typů biotopů a v neposlední řadě byla sledována závislost na ploše stromů a keřů, podílu nové zástavby a přítomnosti drůbeže ve čtverci. Nejpočetnějším druhem v Rakouské republice byl vrabec domácí, nejpočetnějším druhem pro Českou republiku byla hrdlička zahradní. Druhem, u kterého byl zaznamenán v obou státech mírný vzestup, byla hrdlička zahradní. Vrabec polní se jako druh vyskytoval v poměrně hojném počtu, ale pouze lokálně. Bylo zjištěno, že v rakouských obcích jsou populace uvedených druhů obecně více početné. Zajímavým faktem je, že se většina v ČR pozorovaných jedinců vyskytovala oproti původním předpokladům o zemědělských areálech spíše v obytné zástavbě obcí.
|
|
Hypoteční trh v České republice
Čurdová, Šárka ; Maier, Tomáš (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Diplomová práce na téma "Hypoteční trh v České republice" má za cíl charakterizovat a analyzovat vývoj hypotečního trhu od jeho počátku až po současnost. V první části je popsána historie a obecná charakteristika hypotečního bankovnictví. Jsou zde také uvedeny veškeré právní normy.
V další kapitole je popsán postup a jednotlivé etapy, které si musí projít každý žadatel o hypoteční úvěr. Další kapitola popisuje způsoby čerpání a splácení hypotečního úvěru. V závěru kapitoly je srovnán vývoj úrokových sazeb a objem hypotečních úvěrů podle doby fixace. Zároveň zde dochází k rozboru vlivu úrokové sazby na objem hypotečních úvěrů.
Předposlední kapitola se věnuje veškerým nákladům spojených s žádostí o hypoteční úvěr. Vše je dáno do souvislosti s výsledky dotazování a jsou udělány závěry, jaké náklady mají vliv na počet žádostí o hypoteční úvěr. Poslední kapitola porovnává jednotlivé nabídky bank a rozebírá možné faktory, které mají vliv na konečné výsledky.
|
|
Ekonomické dopady aktivní politiky zaměstnanosti
Nováková, Irena ; Toth, Daniel (vedoucí práce) ; Zdeněk, Zdeněk (oponent)
Jednou z priorit nejen aktivní politiky zaměstnanosti České republiky je zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Státní sociální systém poskytuje těmto osobám komplexní pomoc v jejich složité situaci. Má-li však tento systém postihnout jejich základní problém, musí hledat způsoby, jak co nejlépe pomoci postiženým osamostatnit se. Nutným předpokladem je zaměstnání dané osoby. V rámci sociálního systému byl v České republice vytvořen chráněný trh práce, který by neměl podléhat silným konkurenčním silám, ani konkurenčním silám v rámci podnikání, je však zcela závislý na státních dotacích. Proces návratu zdravotně postižených osob na volný trh práce je však konceptem, který vyžaduje spolupráci jak ze strany státu, tak ze strany osob se zdravotním postižením a také ze strany zaměstnavatelů. Diplomová práce se zabývá vývojem platné legislativy v České republice v souvislosti se zaměstnáváním těchto osob. Hodnotí účinnost zavedených opatření státu a způsob vytváření motivace pro zaměstnavatele, kteří osoby se zdravotním handicapem zaměstnávají nebo mají povinnost zaměstnávat.
|
host ::
