|
|
Analýza biologických vlastností kokošky pastuší tobolky (Capsella bursa-pastoris L.)
Schneebergerová, Tereza ; Hamouz, Pavel (vedoucí práce) ; Holec, Josef (oponent)
Cílem bakalářské práce s názvem Analýza biologických vlastností kokošky pastuší tobolky je stanovení vybraných biologických charakteristik kokošky pastuší tobolky (Capsella bursa-pastoris), které mají vliv na rozšíření a uplatnění tohoto plevele v kulturních porostech. Jde o délku primární dormance, její vývoj a stanovení vlivu faktorů, které mají vliv na dormanci a klíčení semen.
Kokoška pastuší tobolka je jednoletá nebo dvouletá bylina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), která se řadí mezi jednoleté ozimé plevely. Zapleveluje především ozimé
a jarní obilniny, řepku, brambory nebo víceleté pícniny. Její výskyt je značně kosmopolitní, lze jí najít od nížin po podhorské oblasti. Takže se mohou biologické vlastnosti jednotlivých populací výrazně lišit. Jako metodu regulace lze použít mělkou podmítku nebo herbicidní ošetření porostu.
Po sběru čerstvých semen byl založen první pokus na stanovení primární dormance. Zbylá semena byla uložena ve 2 různých typech prostředí. Část byla uložena v suchu při
20 °C. Zbylá semena byla stratifikovaná při 5 °C, buď v půdě nebo na filtračním papíře.
Vliv způsobu uložení semen na vývoj dormance byl stanovován ve dvoutýdenním intervalu. Semena byla nakličována 1 týden v klimaboxu za vlivu různých faktorů. Mezi které patřil rozdílný světelný režim, druh vody a typ média k nakličování.
Výsledky byly zpracovány vícefaktorovou analýzou rozptylu. Čerstvá semena vykazovala silnou primární dormanci při stálých teplotách 10 °C a 20 °C, nejvyšší klíčivost byla u varianty se střídavou teplotou 20/10 °C na filtračním papíře s pitnou vodou a uložená ve tmě, a to v podílu 10,75 %. Semena stratifikovaná při 5 °C v prvních dvou týdnech měla narůstající klíčivost, která se později postupně snižovala. Naopak semena uložená v suchu při 20 °C zpočátku vykazovala dormanci, kterou postupně ztrácela.
|
|
|
Analýza druhového složení spektra plevelů obilnin v rámci ekologického způsobu hospodaření
Horáček, Jan ; Kolářová, Michaela (vedoucí práce) ; Holec, Josef (oponent)
Souhrn
Ekologické zemědělství dává větší šanci rostlinám se projevit v jejich schopnostech. Díky nepoužívání umělých herbicidů a alternativním pěstitelským způsobům jsou poskytnuty vhodnější podmínky doprovodným rostlinám kulturních plodin k jejich růstu a rozmnožování. Ekologicky vedené agrofytocenózy jsou tedy pestřejší v zastoupení druhů a jejich pokryvnosti. Mezi polní plevele patří i ohrožené druhy, kterým se může více dařit na ekologické půdě, díky čemu může tento zemědělský systém sloužit i k jejich ochraně a zachování druhů. Ty nejúspěšnější plevele ohrožují kultury na každé půdě, jak ekologické, tak konvenční. Bez možnosti chemického zákroku se tyto stávají ještě úpornějšími. O to vše je výrazněji vidět strategie každého rostlinného druhu. Proto je otázka plevelů, včetně jejich potlačování, v ekologickém zemědělství velmi důležitá a diskutovaná.
Cílem této bakalářské práce je analyzovat rostlinné společenstvo na ekologických polích s obilninami a zachytit možné vlivy na něj. Pro zaznamenání plevelů ve snímku byla zvolena Braun-Blanquetova stupnice. V rámci bakalářské práce byly prozkoumány různé lokality v okresu Benešov a byl zahrnut vliv jarní a ozimé obilniny, vliv předplodiny pro jarní a ozimé obilniny a způsob zpracování půdy.
Jako významné plevele byly vyhodnoceny především: v ozimých obilninách jednoleté ozimé druhy plevelů, v jarních obilninách vytrvalé druhy a některé jednoleté jarní. V jarní obilnině byly po jarní předplodině významné jednoleté druhy ozimé i jarní, po víceleté pícnině hlavně vytrvalé doprovodné rostliny. Vliv předplodiny na spektrum plevelů v ozimé obilnině se nepodařilo prokázat jako významný. Agrofytocenóza polí oraných a bezorebných se projevila větším spektrem vytrvalých druhů na neoraných polích a v rozdílnosti druhů vytrvalých i jednoletých. Jmenovitě pýr plazivý, čistec bahenní, mák vlčí jako typické na pravidelně oraných polích, zatímco na neoraných polích se často nacházel pcháč oset, pryskyřník plazivý, mléč rolní, pelyněk černobýl, rmen rolní, chundelka metlice a jiné.
Analýza se ve většině výsledků shoduje s popisem vlastností plevelů v odborných pramenech, avšak došlo i k rozdílnému pozorování. Na statisticky průkazných výsledcích je patrné, jak může agronom dlouhodobě ovlivňovat agrofytocenózy.
Klíčová slova: ekologické zemědělství, plevele, agrofytocenóza, obilniny, regulace plevelů, vlastnosti plevelů.
|
|
|
Výskyt invazních druhů rostlin na vybraných lokalitách severovýchodní části Prahy
Šebesta, Václav ; Holec, Josef (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Tato diplomová práce pojednává o výskytu invazních rostlin v severovýchodní části Prahy. Monitoring byl proveden v průběhu září roku 2015. Nomenklatura druhů byla sjednocena podle Klíče ke květeně České republiky od Kubáta et al. (2002).
Celkem bylo nalezeno a zaznamenáno 18 druhů v 561 lokalitách. K nejpočetnějším druhům ze všech lokalit patří: Conyza canadensis (207 lokalit), Solidago canadensis (147), Robinia pseudoacacia (125), Symphoricarpos albus (89) a Parthenocissus inserta (77). K nejméně početným a patří: Pinus strobus (1), Reynoutria bohemica (6), Impatiens parviflora (7) a Rhus hirta (9). Ze sledovaných invazních druhů nebylo nalezeno těchto pět druhů: Heracleum mantegazzianum, Reynoutria sachalinensis, Impatiens glandulifera, Senecio inaequidens a Rudbeckia laciniata.
Podél cest byl největší výskyt u druhů: Solidago canadensis a S. gigantea, Conyza canadensis a Aster lanceolatus a A. novi-belgii.
Invazní druhy se vyskytovaly v 75,6 % na slunných místech, v polostínu v 17 % a ve stínu v 7,5 %. V suchém nebo sušším vodním režimu se nalézalo 90,5 % druhů. V písčité a hlinitopísčité půdě se nalézalo 94,5 % druhů. Slabý stupeň pokryvnosti do 10 % plochy byl nalezen cca v 50 % případů výskytu, střední stupeň do 30 % byl v 25 % a silný stupeň byl v 25 % případů výskytu invazních druhů.
|
|
|
Chemická regulace zaplevelení v porostech brambor
Smolík, Ondřej ; Hamouz, Pavel (vedoucí práce) ; Holec, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá regulací zaplevelení v porostech brambor. Jsou zde zhodnoceny výhody a nevýhody chemické regulace plevelů a porovnávány výsledky pokusů ošetřených herbicidy s pokusy ošetřovanými pouze mechanicky. Podstatou této práce je zjistit jaký vliv na výnos má zaplevelení pozemku a jaký vliv mají jednotlivé chemické přípravky na výskyt a druhové složení plevelů v porostu. Tato problematika byla řešena formou polního pokusu, na kterém bylo založeno 8 variant, které byly spolu porovnávány. První varianta byla neošetřená kontrola, kde byly brambory ponechány zcela bez zásahů proti plevelům. Na druhou variantu byly aplikovány přípravky Sencor Liguid (PRE), Command 36 CS (PRE) a Roundup Klasik (PRE). Ve třetí variantě byly použity přípravky Sencor Liguid (PRE), Command 36 CS (PRE) a Pantera QT (POST). Čtvrtá varianta byla ošetřena přípravky Sencor Liguid (POST) a Titus 25 WG (POST). V páté variantě bylo provedeno pouze mechanické plečkování. Šestá varianta byla ošetřena přípravky Sencor Liquid (PRE), Command 36 CS (PRE) a Roundup Klasik (PRE) v kombinaci s plečkováním. V sedmé variantě byly použity přípravky Sencor Liguid (PRE), Command 36 CS (PRE) a Pantera QT (POST) opět v kombinaci s plečkováním. Na osmou variantu byly aplikovány přípravky Sencor Liguid (POST) a Titus 25 WG (POST) v kombinaci s plečkováním. Varianty 2 - 8 byly vyhodnoceny a srovnávány s variantou 1. V tomto porovnání bylo zjištěno, že herbicidy přispívají velkou měrou na regulaci zaplevelení v porostech brambor. U variant 2, 3, 6 a 7 byl výsledný výnos hlíz třikrát vyšší v porovnání s neošetřenou kontrolou. Varianty 4 a 8 byly ukázkou toho, že postemergentní ošetření některými herbicidy může naopak vlivem jejich fytotoxicity snížit výnos až na úroveň neošetřené varianty.
|
|
|
Hodnocení nástupu a doby trvání fáze kvetení u vybraných druhů polních plevelů
Trefil, Daniel ; Holec, Josef (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Plevele jsou v zemědělství chápány převážně jako škodlivý organismus při pěstování kulturních rostlin. Na druhou stranu plevele poskytují potravu pro bezobratlé živočichy, kteří se živí pylem a nektarem. Plodiny ji nemohou dlouhodobě poskytovat, protože kvetou synchronizovaně. Plevele kvetou během vegetačního období kontinuálně a v této fenologické fázi nalézáme různé druhy po celé vegetační období. Pro hmyz tak poskytují stabilní zdroj potravy.
Cílem předkládané práce bylo stanovit počátek rozkvětu a délku trvání fáze kvetení u vybraných druhů polních plevelů. Hodnoceny byly plochy areálu Pokusného a demonstračního pozemku FAPPZ, přilehlé plochy a demonstrační parcelky se vzácnějšími druhy plevelů, které se na pozemku přirozeně nevyskytují. Soupis kvetoucích druhů byl prováděn v týdenním intervalu. Monitoring byl zahájen v 9. kalendářním týdnu po odeznění mrazů, poté pozorování pokračovalo až do 48. kalendářního týdnu. Celkem bylo pozorováno 160 druhů polních plevelů, z čehož se 67 druhů vyskytovalo v demonstračních parcelkách.
Bylo zjištěno, že nejdříve rozkvétají fotoperiodicky neutrální druhy, převážně ze skupiny jednoletých ozimých plevelů, následovány jsou jednoletými efemérními plevely. Mezi pozdně rozkvétající druhy řadíme především zástupce pozdně jarních plevelů, ale také některé druhy vytrvalých plevelů.
Již v prvním týdnu pozorování kvetlo 11 druhů plevelů, postupně toto číslo stoupalo až do maximálního počtu 118 druhů ve 27. kalendářním týdnu, poté rostlinné druhy přirozeně ubývaly. Nově kvetoucí druhy byly zaznamenávány až do 36. kalendářního týdne, od této doby se už žádný nově rozkvétající zástupce nevyskytl.
Statisticky bylo prokázáno, že plevele rozdělené do skupin dle vytrvalosti mají ve většině případů rozdílný počátek rozkvětu. Délka kvetení sledovaných plevelných druhů se lišila podle systematického zařazené do čeledí.
|
|
|
Výskyt invazního druhu miličky polabské (Eragrostis albensis) v Praze a okolí
Mikulka, Jakub ; Holec, Josef (vedoucí práce) ; Jursík, Miroslav (oponent)
Milička polabská (Eragrostis albensis) je považována za invazivní plevel. Jako invazivní druh označujeme druh nepůvodní na daném území, který se nekontrolovatelně šíří. Eragrostis albensis je poměrně nedávno popsaný druh, který se šíří v podél toků Labe a Vltavy. Cílem bylo nalézt lokality výskytu tohoto invazivního druhu, monitoring byl vázán především na řeku Vltavu v Praze. Výsledkem monitoringu bylo objevení několika nových lokalit, především na ruderálních místech. Počet rostlin byl na nalezených stanovištích poměrně nízký. Byla objevena lokalita s desítkami rostlin (lokalita Dvořákovo nábřeží). Invazivní druh má širokou ekologickou amplitudu, vyskytuje se především na nábřežích, přímo na břehu řeky, ale dokáže se prosadit i na silně sešlapávaných chodnících, ovlivněných suchem. Druh velmi dobře snáší narušování stanoviště, například povodně mohou výskytu tohoto druhu značně napomoci vytvořením vhodných lokalit. Dle vlastních pozorování lze konstatovat, že druh Eragrostis albensis se již stal součástí některých ruderálních stanovišť v Praze a okolí.
|
|
|
Struktura plodin a osevní sledy v ZOD Vacov
Vyleťalová, Lucie ; Holec, Josef (vedoucí práce) ; Hamouz, Pavel (oponent)
Osevní postup lze definovat jako účelné střídání plodin v prostoru a v čase dle nároků plodin a záměrů produkce, je to konkrétní realizace strukturální skladby plodin v určitém podniku, kde tvoří základ rostlinné výroby.
Cílem této práce je nastínit problematiku osevních postupů a sledů v závislosti na horské výrobní oblasti. Určit důležitost a využití, stručně charakterizovat nejčastěji využívané plodiny v podniku, jejich nároky a využití. Rozbor strukturálního zastoupení v porovnání s doporučenými návrhy několika autorů zabývajících se touto problematikou. Tato práce je zaměřená na zemědělské obchodní družstvo Vacov, které se nachází v podhůří Šumavy, nyní hospodaří na ploše 200 ha orné půdy. Hlavním výrobním zaměřením je živočišná výroba. Rostlinná výroba je soustředěna na produkci krmných obilovin a objemných krmiv pro skot. Všechna data využitá v této bakalářské práci byla získána z evidence ZOD Vacov a jsou za období v letech 2007-2015. Osevní sledy podniku byly po vyhodnocení následně srovnány s metodikami několika autorů.
Podíl ozimů a jařin je téměř vyrovnaný díky častému střídání pšenice ozimé a kukuřice. Dalšími často využívanými plodinami jsou ječmen jarní, oves a triticale ozimé. Nejvyužívanějšími předplodinami i následnými plodinami pšenice ozimé jsou kukuřice, ječmen jarní a oves. Nejvyužívanějšími předplodinami i následnými plodinami kukuřice jsou Pšenice ozimá, ječmen jarní a triticale ozimé. Osevní sledy v porovnání s osevními postupy specializovanými na horskou oblast jsou výrazně strukturálně chudší. Využívají se z největší části obilniny a kukuřice, která je brána jako okopanina. Pícniny, konkrétně jetel nebo jetelotravní směs, jsou využity pouze na několika lokalitách, i když by měly být zahrnuty ve všech sledech. Hlavním důvodem pěstování kukuřice a pšenice ozimé v takové koncentraci je zaměření družstva na živočišnou výrobu. Kukuřice se silážuje a pšeničná sláma se využívá jako stelivo.
|
|
|
Sledování doby kvetení vybraných druhů polních plevelů
Suran, Pavel ; Holec, Josef (vedoucí práce) ; Kolářová, Michaela (oponent)
Květy mají nenahraditelnou úlohu v pohlavním rozmnožování rostlin. Zároveň nabízejí potravu velkému množství hmyzích druhů, jak opylovačům, tak dospělcům parazitoidů. Tyto druhy jsou závislé na tom, kdy rostlinné druhy začínají kvést a jak dlouho kvetou, zároveň jsou některé druhy hmyzu závislé i na druhové diverzně kvetoucích rostlin. Proto je důležité monitorovat dobu kvetení jednotlivých druhů polních plevelů.
Fáze kvetení roslin je mimo jiné spouštěna teplotou a vlhkostí s tím, že některé druhy vyžadují jiné hodnoty těchto faktorů, než jiné druhy. Začátek a délka kvetení polních plevelů by tedy měl odpovídat určitému vývoji teplot a srážkek v pozorovaném období. Monitoring proběhl v roce 2015 a zájmovým územím byly Demonstrační a pokusné pozemky Fakulty Agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. V období monitoringu byly v každém týdnu zaznamenány právě kvetoucí druhy polních plevelů.
V této práci bylo provedeno vyhodnocení začátku a konce doby kvetení jednotlivých druhů plevelných rostlin, které byly pozorovány na zájmovém území. V průběhu kvetení rostlin byly u některých druhů zaznamenány intervaly, ve kterých rostliny přestali kvést. Tyto intervaly byly také zhodnoceny. Bylo zjištěno, že většina rostlin vykvétajících na jaře vykvetla zhruba o jeden až dva měsíce dříve. Rostliny schopné kvést i při nižších teplotách, nebo při mírných mrazech, kvetly až dlouho do pozního podzimu, případně až do prosince. Rostliny začínající kvést v létě nebyly významně ovlivněny teplotním nárůstem prvních měsíců. Některé z těchto rostlin měly problém s velmi vysokými teplotami v létě, kdy přestaly kvést úplně, nebo vykvetly znovu až po skončení tohoto teplého období.
|
host ::
RSS.