Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2,943 záznamů.  začátekpředchozí2926 - 2935další  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.15 vteřin. 

Breakcore: Blurring the Lines - Cultural Analysis of Urban Electronic Genre Breakcore and Ethnographic Case Study of Cuban Magic Santería in Music of Otto Von Schirach
Morávková, Lenka ; Cseres, Josef (vedoucí práce) ; Švantner, Martin (oponent)
Diplomová práce Breakcore: Blurring the Lines. Cultural Analysis of Urban Electronic Genre Breakcore and Ethnographic Case Study of Cuban Magic Santería se zabývá urbánním elektronickým žánrem breakcore. Úvodní část rozebírá kulturně teoretické znaky žánru jako je rychlost, technologie, performance, konotace hudebních samplů a politický aspekt breakcoreu. Druhá část je etnografickou případovou studií breakcoreového hudebníka Otta Von Schiracha. Odráží se od semiologické analýzy jeho propagačních materiálů a zaměřuje se zejména na způsob komunikace kubánské magie Santería a dalších spirituálních obsahů v elektronické hudbě a performanci Otta Von Schiracha. Představuje jej jako zástupce první generace kubánských imigrantů v Miami, jemuž spirituální zázemí a rituální charakter jeho koncertů slouží jako asimilační strategie a navázání pouta s rodinným a translokálním kubánským odkazem.

Šanson v českém divadle
Štípková, Miroslava ; Christov, Petr (oponent) ; Just, Vladimír (vedoucí práce)
Šanson Je charakterizován jako píseň, která předává určité sdělení. Proto je nejdůležitější složkou text a citlivá, osobitá interpretace. Interpret vyslovuje emoci prostřednictvím hudby, textu a hereckého projevu, často se sám ztotožňuje s postavou, o níž zpívá. Řada autorů své šansony také interpretuje, pak se jedná o zcela osobní výpověď. Šanson v sobě nese herecký prvek, avšak nejde o samoúčelný efekt, nýbrž o prostředek k vyjádření myšlenky písně a rovněž k oslovení publika, navázání kontaktu a komunikaci s divákem. Je proto možné nazvat šanson divadelní písní. Šanson je žánrem, který se v českém prostředí objevil na počátku 20. století a zrodil se v kabaretu. České tvůrce ovlivnila produkce šansonů v uměleckých a literárních kabaretech ve Francii, v Německu a v dalších zemích. Po první světové válce zažíval český kabaret rozkvět, avšak brzy se přežil. Žánry typické pro kabaret, mezi nimi i šanson, pak našly pokračování v jiných formách umělecké produkce. V meziválečném období se tak šanson objevil v revuích a v politických satirách (Osvobozené divadlo), v hudebních komediích (Nové divadlo) i na koncertních pódiích (R. A. Dvorský). Po druhé světové válce se k šansonu vracejí divadla malých forem konce padesátých let a let šedesátých (Reduta, Rokoko, Paravan, Semafor, Večerní Brno). V této době se...

Konzervatismus a liberalismus jakožto přežitý koncept?
Pour, Marek ; Vranka, Marek (vedoucí práce) ; Lukavský, Jiří (oponent)
Konzervatismus a liberalismus je v americkém psychologickém výzkumu dominantně zkoumán jako unidimenzionální škála jednoznačně určující dva protichůdné póly ideologické orientace. Výsledky současných relevantních studií však čím dál častěji ukazují, že jednoduchý unidimenzionální přístup k ideologii je příliš zjednodušující. Propojení ideologické orientace s vlastnostmi osobnosti přináší rozporné výsledky. Z podrobnější analýzy relevantních nástrojů měřících konzervatismus zase vyplývá, že existují dva na sobě relativně nezávislé aspekty konzervatismu. Zejména z velkých populačních výzkumů je však patrné, že ideologická orientace v populaci má mnohem komplexnější strukturu, než se může na první pohled zdát, a že konkrétní agendy jednotlivých ideologických směrů jsou relativně nezávislé na obecné ideologické sebeidentifikaci jedinců. Multidimenzionální modely konzervatismu a liberalismu tak při použití přinejmenším sociální a ekonomické agendy dokáží přesněji vysvětlit ideologickou orientaci mnohem větší části populace. V empirické části práce je navržena částečná replikace dvou amerických studií, která umožňuje ověřit tezi o obdobné multidimenzionalitě levopravého ideologického dělení v českém prostředí, a zároveň může poskytnout relevantní americko-české ideologické srovnání.

Zvony
Urban, Jan ; Matějů, Martin (oponent) ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce)
Diplomová práce pojednává o zvonech jako kulturních artefaktech. Je rozdělena na čtyři části. První část je historická. Začíná vývojem zvonů od starověku, pokračuje přes období ranného středověku až do počátku zvonařství jako řemesla. Pokračuje vývojem zvonařství v Čechách až do současnosti. Druhá část se zabývá technikou výroby zvonů. Zahrnuje i stručný technický popis dalších částí, které ke zvonům patří. Třetí část se zabývá zvonem , jako hudebním nástrojem a zvukem zvonu. Poslední čtvrtá část je o legendách a pověstech, které se váží ke zvonům. Tato práce se také zmiňuje o známých a význačných zvonech u nás i ve světě. Dalším tématem je zvonohra, která v České republice nemá velkou tradici, ale v jiných zemích světa je považována za vrchol zvonařství. Cílem práce bylo ukázat zvon jako rnnohokulturní artefakt, který má svou vlastní historii. Dále ukázat zvonařství jako osobité řemeslo, které bylo v minulosti velmi vážené, ale dnes je v úpadku. Jako jistá varianta dalšího rozvoje jsou ve světě právě zvonohry. Doufejme, že se tento trend prosadí i u nás.

Sir Malcolm Arnold život a dílo se zaměřením na flétnovou t vorbu
Reiprich, Oto ; PIVODA, Radomír (vedoucí práce) ; VÁLEK, Jiří (oponent)
Práce přestavuje Malcolma Arnolda, jednoho z nejvýznamnějších anglických autorů 20. století a jeho vztah k oblíbenému nástroji - flétně. V životopisné části, v tomto rozsahu vůbec první studii v českém jazyce, se podrobně zabývám nejen jeho dílem, ale zejména Arnoldem samotným, jeho komplikovaným životem, psychickou chorobou a vlivem těchto skutečností na samotnou tvorbu. Zvláštní význam věnuji právě okolnostem a osobám, spojeným se vznikem skladeb pro flétnu. Druhou část práce představují formální a harmonické analýzy jeho dvou koncertů pro flétnu a orchestr a sólové Fantazie. Všímám si zde rovněž vlivů stylů 20. století, od seriálních technik až k jazzu a kabaretu, na jeho skladatelské postupy. Práce se opírá také o mé osobní interpretační zkušenosti.

České noneto
Vilánková, Petra ; ŠTRAUS, Ivan (vedoucí práce) ; ČEPICKÝ, Leoš (oponent)
České noneto bylo založeno v roce 1924 studenty Pražské konzervatoře a je jedním z nejdéle fungujících komorních souborů na světě. Jeho složení vyšlo z obsazení Spohrova Grand nonetu op. 31: housle, viola, cello, kontrabas, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh.V krátké době se stalo uznávaným interpretem klasického repertoŕu, stejně jako nadšeným průkopníkem nové hudby. České noneto inspirovalo svou hrou a originálním nástrojovým obsazením vznik celé řady kompozic největších soudobých skladatelů, z nichž uveďme Prokofjeva, Lutoslawského, Martinů a další. Podniklo četná koncertní turné po státech Evropy ( Německo, Rakousko, Velká Británie, Holandsko, Španělsko, Itálie, Francie), dále po státech Severní a Jižní Ameriky, Japonska, Afriky a vystoupilo také na významných světových hudebích pódiích : Vídeň Musikverein, Montreaux Auditorium Stravinskij, Mnichov Herkulessaal, Auditorio de Zaragoza, Lyon Auditorium, Wasgington Library of Congress, Playhouse Vancouver, Dvořákova síň pražského Rudolfina ad. Bohatá discografie Českého noneta je zaznamenána na pětačtyřiceti dlouhohrajících discích firem Supraphon a Panton a Harmonia Mundi.

Kytarové koncerty Maura Giulianiho
Zelinka, Aleš ; RAK, Štěpán (vedoucí práce) ; ZELENKA, Milan (oponent)
Ve své práci bych velice rád vynesl v povědomí relativně málo hrané (známé) kytarové koncerty kytarového virtuóza a skladatele žijícího kolem přelomu 18. A 19. století, Maura Giulianiho. Chtěl bych to provést takovým způsobem, že bych v první části vsadil jeho osobnost v hudebně kulturní kontext jeho doby a stručným způsobem popsal jeho životní dráhu, především ve spojitosti jeho vztahů k mnoha význačným osobnostem z jeho okolí, se kterými spolupracoval, či se jimi nechal inspirovat a přičemž tato inspirace pronikla hluboko do jeho tvorby. V další části bych rád uvedl hlavní oblasti jeho díla a zkusil je ohodnotit z dnešního pohledu interpreta, neboť především technická obtížnost jeho skladeb je značně variabilní, a proto je autor velmi přínosný všem hráčům různých kategorií technické vyspělosti. Mnoho Giulianiho skladeb není příliš často hráno, proto bych rád na některé z nich, které se mi zdají neprávem opomíjené, upozornil. V následující části představím a rozeberu jeho 3 existující kytarové koncerty. To by mělo být jádrem mé práce. Především bych se rád zaměřil na 3. kytarový koncert F-dur op. 70, originálně psaný pro tercovou kytaru. Na závěr bych se pokusil zdůraznit význam jeho kytarových koncertů a shrnul tak poznatky ze třetí kapitoly. Z pohledu kytary jsou tyto koncerty nesmírně cenné, neboť v porovnání s jinými nástroji, jich neexistuje tolik, především z tohoto období a této kvality. Aleš Zelinka

Rossini's biography and work: Bassoon Concerto and Issue of Autorship
Hlavatý, Petr ; SEIDL, Jiří (vedoucí práce) ; HERMAN, František (oponent)
Gioacchino Rossini, who lived from 1792 to 1868, was the author of 39 operas, various works of sacred music, cantatas and other vocal and instrumental compositions and various smaller pieces, which are called Péchés de Vieillesse (Sins of Old Age). He worked mainly in Italy and France. He interrupted his compositional activity in 1829 and to the end of his life just composed mostly minor and occasional pieces. Typical features of his works are melodically creative themes, sotto voce alternating with fortissimo full orchestra, the accompaniment alternating bass and themes starting sixteenth value followed a half note (or their variations). Bassoon Concerto, whose autorship is not yet confirmed, was probably written between 1845-48 for the bassoonist Nazzareno Gatti for one of his final exams at lyceum of music. From detailed analysis of the work can not be concluded that the concert is completely original work of Rossini. Today, the most valued works are that written in the style of Italian opera buffa (eg. The Barber of Seville).

Poetika Álvara Mutise (Resena de los Hospitales de Ultramar)
Moučková, Lucie ; Vydrová, Hedvika (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
V naší diplomové práci s názvem Poetika Álvara Mutise (Resena de los Hospitales de Ultramar) jsme se snažili představit poezii kolumbijského básníka a prozaika Álvara Mutise, založenou na kontrastu vytříbeného básnického jazyka a obrazů úpadku a dekadence přírody, věcí, prostředí i osob. V první části naší práce, spíše teoretické, zmiňujeme důležitá data a události autorova života, a v jejich kontextu pak podáváme komplexní přehled Mutisovy literární tvorby. Jmenujeme autory, díla, literární a filozofické, převážně evropské, směry, které měly vliv na autorovu literární činnost i na jeho chápání světa. Věnujeme pozornost nástroji, který používá básník k vyjádření svých starostí a nejistot; tímto prostředkem je lyrický mluvčí velké části Mutisových děl, námořník a dobrodruh Maqroll. Ve třetí kapitole jsme charakterizovali Mutisovu poetiku. Rozdělili jsme ji na dvě linie, které se odlišují osobou lyrického mluvčího: první z nich je věnována postavě Maqrolla Námořníka a převažují v ní obrazy zoufalství, rozkladu a dekadence. Zahrnuje sbírky Los elementos de desastre (Prvky zmaru), La Resena de los Hospitales de Ultramar (Zpráva ze zámořských nemocnic), Caravansary a část sbírky Los emisarios (Emisaři). Lyrický mluvčí druhého proudu Mutisovy básnické tvorby se identifikuje s tradičním, teokratickým systémem, a...

Analýza počítačové simulace zvuku a jejích limitů
Hlavsa, Ondřej ; Pavlíček, Antonín (vedoucí práce) ; Kašpar, Tomáš (oponent)
Tato práce se zabývá možnostmi věrné simulace zvuku hudebních nástrojů na osobních počítačích. Úvodní kapitoly jsou věnovány základním vlastnostem zvukové informace, jejímu vnímání a digitální podobě zvuku. Dále je pak podrobně rozpracována problematika počítačové simulace s ohledem na strukturu skutečných záznamů. Výstupem z této části jsou i formulované hypotézy. V dalších částech jsou pak analyzovány softwarové přístupy a metody tvorby počítačového zvuku. Hlavním výstupem práce jsou pak výsledky průzkumu formou poslechového testu, v němž se autor snaží potvrdit stanovené hypotézy a odpovědět tak na základní otázku.