|
|
Práce sestry na iktové jednotce
BROŽÁKOVÁ, Žaneta
Téma bakalářské práce ?Práce sestry na iktové jednotce? bylo zvoleno z důvodu zajímavé problematiky rozvoje lékařského oboru neurologie, který je spojen s výstavbou iktových jednotek. Tyto nové jednotky poskytují moderní léčbu a ošetřovatelskou péči především pacientům s akutní cévní mozkovou příhodou (iktem). S rozvojem těchto jednotek je spojeno i zvyšování nároků na sestru v oblastech vědomostních i praktických. Teoretická část práce se zabývá celkovou problematikou iktu v podobě projevů, diagnostiky i léčby. Dále nás seznamuje s organizací cerebrovaskulární péče v České republice a s kompetencemi sestry ve vybraných ošetřovatelských výkonech. Také jsou zde vystiženy intervence sestry při akutním příjmu pacienta s iktem a především komplexní ošetřovatelská péče na iktové jednotce spolu s ošetřovatelskými diagnózami, které se vyskytují u pacienta s iktem. Cíle práce bylo zjistit specifika práce sestry na iktové jednotce z pohledu sestry a zmapovat znalosti sestry na iktové jednotce z pohledu sestry. K dosažení obou cílu pomohlo zodpovězení výzkumných otázek VO1: Jaké ošetřovatelské postupy jsou specifické pro práci sestry na iktové jednotce? VO2: Jaké ošetřovatelské diagnózy jsou specifické pro pacienty na iktové jednotce? VO3: Jakými znalostmi musí disponovat sestra na iktové jednotce? VO4: Jak sestra získává potřebné znalosti k práci na iktové jednotce? Praktická část práce poskytuje mnoho informací o práci sestry na iktové jednotce z pohledu sestry. Tyto podrobné informace byly získány výzkumným šetřením, kvalitativní metodou v podobě rozhovorů se sestrami na vybraných iktových jednotkách. Výsledky výzkumné práce jsou použity při zpracování ošetřovatelského standardu péče o pacienta s iktem během trombolytické terapie. Tento standard poskytuje sestrám komplexní informace a zajišťuje tak pacientovi kvalitní a bezpečnou ošetřovatelskou péči.
|
|
|
Úloha sestry v prevenci imobilizačního syndromu po cévní mozkové příhodě na neurologickém oddělení
HOLUBCOVÁ, Eliška
Bakalářská práce na téma Úloha sestry v prevenci imobilizačního syndromu po cévní mozkové příhodě na neurologickém oddělení se zabývá problematikou ošetřovatelské péče a prevence imobilizačního syndromu u pacientů po cévní mozkové příhodě. Teoretická část práce je zaměřena na prevenci, léčbu a vyšetření, která pacient absolvuje po cévní mozkové příhodě, a na úlohu sestry při těchto výkonech. V práci je podrobně popsán rovněž imobilizační syndrom. V závěru teoretické části se autorka zabývá ošetřovatelskou péčí, která by se měla provádět jako prevence imobilizačního syndromu u pacienta po cévní mozkové příhodě. Jedna z kapitol je věnovaná hygienická péči, výživě, vyprazdňování, péči o kůži, psychickému stavu a komunikaci s pacientem po cévní mozkové příhodě. Praktická část bakalářské práce je zaměřena především na kvalitativní šetření prováděná přímo na oddělení. Cílem uvedeného šetření bylo zhodnocení úlohy sestry v péči o pacienta po cévní mozkové příhodě na neurologickém oddělení. V šetření byla stanovena následující výzkumná otázka: Jakou úlohu hraje sestra v prevenci imobilizačního syndromu u pacienta po cévní mozkové příhodě? Dále jsou uvedeny rozhovory se sestrami, které byly uskutečněny přímo na neurologickém oddělení a u stejných sester bylo rovněž provedeno skryté pozorování ošetřovatelské péče. Z výsledků šetření vyplývá, že sestra hraje hlavní úlohu v péči o pacienta po cévní mozkové příhodě. Na prvním místě jako poskytovatelka péče, dále jako komunikátorka a v menší míře i jako edukátorka. V práci najdeme také mapu ošetřovatelské péče, která popisuje správný postup při ošetřování dutiny ústní. Správně prováděnými ošetřovatelskými postupy může sestra výrazně ovlivnit průběh nemoci, a zabránit tak komplikacím, ke kterým patří zejména dehydratace, malnutrice a dekubity.
|
|
|
Rehabilitační ošetřování pacienta s cévní mozkovou příhdou
BŘEZOVSKÁ, Lucie
Bakalářská práce na téma rehabilitační ošetřování pacienta s cévní mozkovou příhodou se zabývá touto problematikou na rehabilitačním oddělení a neurologickém oddělení. Samotná bakalářská práce je rozdělena do dvou samostatných kapitol a to na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřená na příčiny, příznaky, vyšetřovací metody a léčbu u pacienta po cévní mozkové příhodě a na současný stav rehabilitačního ošetřování. Součástí rehabilitačního ošetřování je spolupráce sestry s multidisciplinárním týmem. Dále jsou v bakalářské práci popsány možné komplikace, které mohou vzniknou v souvislosti s cévní mozkovou příhodou. Mezi tyto komplikace patří především imobilizační syndrom a dekubity. Rehabilitační ošetřování pacienta s cévní mozkovou příhodou zahrnuje polohování, komunikaci, pasivní pohyby, aktivní pohyby, vertikalizace, dechová cvičení. Další metody využívané při rehabilitačním ošetřování jsou užití tepla a chladu a bazální stimulaci. Součástí bakalářské práce jsou i kapitoly řešící ošetřovatelský management, zdravotnickou dokumentaci a hodnotící škály u pacienta po cévní mozkové příhodě. U praktické části byl stanoven jako cíl, zjistit podmínky sester pro rehabilitační ošetřování pacienta po cévní mozkové příhodě. Byly stanoveny čtyři hlavní hypotézy, na které se vztahovaly otázky z anonymního dotazníku. Hypotéza- H1: Sestry mají pro poskytování rehabilitačního ošetřování k dispozici pouze polohovací pomůcky. Hypotéza - H2: Sestry rehabilitační ošetřování pravidelně dokumentují v rámci ošetřovatelského procesu. Hypotéza - H3: Jako problém pro poskytování rehabilitačního ošetřování sestry uvádějí nedostatek času. Hypotéza- H4: Výsledky rehabilitačního ošetřování jsou sledovány ošetřovatelským managementem. Jako doplňkové výzkumné šetření byly vypracovány kazuistiky s Barthel indexem u čtyř pacientů. Z výsledku výzkumného šetření vyplývá, že sestry používají nejen polohovací pomůcky, ale i ostatní dostupné pomůcky. Sestry rehabilitační ošetřování pravidelně dokumentují a to zejména do ošetřovatelské dokumentace. Sestry uvádí nedostatek času pro poskytování rehabilitačního ošetřování a sestry uvádí, že rehabilitační ošetřování je sledováno ošetřovatelským managementem.
|
|
|
VYŠETŘOVACÍ CT ALGORITMY PRO VČASNOU DIAGNOSTIKU ISCHEMICKÉ MOZKOVÉ LÉZE
VOHNOUTOVÁ, Markéta
Cévní mozková příhoda (CMP), je po srdečním infarktu druhou nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Již řadu let neplatí, že postihuje především starší lidi. V posledním desetiletí jsou čím dál častější případy cévní mozkové příhody, iktů, u lidí kolem 40 roku. Záměrem této bakalářské práce je souhrnně zpracovat získané poznatky o výše uvedené problematice. Pro naplnění záměru této práce byl stanoven následující cíl a to zhodnotit přínos nových softwarových programů multidetektorových počítačových tomografů v časné diagnostice náhlých mozkových příhod. V části Současný stav je podrobně popsána etiologie, etiopatogeneze, rizikové faktory CMP. Dále jsem zpracovala anatomii mozkového cévního zásobení a plynule přešla k počítačové tomografii. V současné době se softwarové programy natolik zdokonalily při včasné diagnostice ischemické mozkové léze. Je to způsobeno mimo jiné i neustálým zdokonalováním diagnostického zobrazování a jeho digitalizací. Hlavní roli v diagnostice nám představuje počítačová tomografie = CT, první etapou diagnostiky je CT nativního mozku, což nám prokáže zda-li se jedná o krvácející se či nekrvácející se akutní mozkovou příhodu. Dále pokračujeme perfuzí mozku, což nám ukazuje jaké procento tkáně je nenávratně poškozeno a zakončujeme diagnostický proces Angiografii. Následující část - praktická je soustředěna především na zpracování získaných dat z Nemocnice České Budějovice, a. s. a Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici. Zde jsem porovnávala počty pacientů vyšetřovaných na CT. Má hypotéza se potvrdila a mohu říci, že využití nových softwarových programů při diagnostice náhlých mozkových příhod snižuje procento komplikací jejich léčby.
|
|
|
Prevence a terapie spasticity u pacientů po cévní mozkové příhodě
TÁBORSKÁ, Žaneta
Spasticita je projevem mnoha neurologických onemocnění například dětské mozkové obrny, traumatického poranění mozku a míchy, roztroušené sklerózy a cévní mozkové příhody. Vznik spasticity není doposud zcela vyjasněn a mnoho definic se ji snaží vysvětlit. Spasticita může prohlubovat disabilitu nemocných i s minimální parézou. Spasticita má rozdílný klinický obraz u různých onemocnění CNS, ale i u různých pacientů se stejnou diagnózou, liší se také v průběhu času u jednoho a toho samého pacienta. Největším problémem v terapii spasticity tak je, že léčba fungující u jednoho pacienta, může zcela selhávat u druhého. Cílem této práce bylo uvést přehled současných možností v terapii spasticity. Terapeutické přístupy ke zmírnění spasticity jsou většinou součástí speciálních kinezioterapeutických metodik, jedná se například o antispastické polohování, volní relaxaci, pasivní pohyby, antispastický placing (Bobath koncept), relaxační techniky (PNF), aplikace dlah, dlouhodobý účinek tepla, ledování a další. Naopak ji prohlubují bolest, dekubity, subluxační postavení nejčastěji ramenního kloubu, psychický stres, močové infekce atd. V teoretické části jsem se zaměřila na řízení svalového tonu, patofyziologii, klinickou symptomatologii, diagnostiku a zejména prevenci a terapii spasticity. V praktické části jsem za pomoci kvalitativního výzkumu zjišťovala účinnost antispastické terapie. Pro sběr dat byla použita anamnéza, pozorování (kineziologický rozbor), kazuistika a sekundární analýza dat. Výzkum byl prováděn u dvou probandů s poškozením mozku na cévním podkladě. Zjišťovala jsem účinnost vybrané terapie u jednotlivých probandů a současně její vhodnou kombinaci. Zaměřila jsem se na oblast horní končetiny. U prvního pacienta se podařilo vhodnou kombinací jednotlivých metod pozitivně ovlivnit spasticitu a aktivní hybnost horní končetiny. U druhého pacienta v chronickém stádiu spasticity se ji podařilo ovlivnit vždy jen krátkodobě a výsledky se výrazně lišily v časovém průběhu. Terapii spasticity musí předcházet důkladná znalost patofyziologických mechanismů, neurofyziologie a především komplexní kineziologický rozbor. Terapeutický přístup by měl být vždy individuální, přiměřeně reagovat na změny klinického obrazu a používat vhodné kombinace terapeutických přístupů. Pokud je terapie spasticity úspěšná pozitivně ovlivní motorický deficit a sníží pacientovu disabilitu.
|
|
|
Speciální fyzioterapeutické postupy jako součást rekonvalescence u pacientů po cévní mozkové příhodě
KŘIVÁČEK, Jan
Práce se zabývá ``Speciálními fyzioterapeutickými postupy jako součástí rekonvalescence u pacientů po cévní mozkové příhodě.`` Zatímco ve většině vyspělých států byl v posledních 10-20 letech díky důsledné prevenci zaznamenán výrazný pokles úmrtnosti na centrální mozkové příhody, Česká republika patří stále mezi státy s vysokou úmrtností. Přitom stále velká část cévních mozkových příhod je následkem nevhodného životního stylu v kombinaci s nedostatkem pohybové aktivity a dalšími faktory. Právě využití aerobního tréninku je často opomíjenou součástí rekonvalescence, přestože je zřejmá souvislost kardiovaskulární výkonnosti s funkcí neuromuskuloskeletálního aparátu i psychologickými funkcemi. Cílem této bakalářské práce bylo ověřit význam a efektivitu aerobního tréninku jako součásti fyzioterapie u pacientů po cévní mozkové příhodě. Práce se v teoretické části zabývá etiologií, rizikovými faktory, prevencí a klinickou symptomatologií cévní mozkové příhody a jednotlivými přístupy následné komplexní rehabilitace. Dále jsou uvedeny zásady zátěžové diagnostiky, reakce organismu na zátěž, změny kardiovaskulárních, ventilačních funkcí a aerobního tréninku. V experimentální části byl využit kvalitativní výzkum s metodikami: rozhovor,anamnéza, status praesens, hodnocení hemiplegie dle Chedoke, přímé pozorování,kazuistika a sekundární analýza dat. Výzkum byl proveden u pacientů po cévní mozkové příhodě, kteří byli hospitalizováni na Neurologickém a Rehabilitačním oddělení v Nemocnici České Budějovice a.s. Výsledky výzkumu prokázaly určitý trend naměřených hodnot ve smyslu adaptability k tréninkovému programu a pozitivní podíl na celkovém rehabilitačním procesu. Práce může být využita jako studijní a informační materiál pro širokou veřejnost, ale i studenty lékařských i nelékařských oborů, v neposlední řadě jako preventivní opatření před cévní mozkovou příhodou.
|
|
|
Sociální služby využívané seniory po cévní mozkové příhodě
SOUKUPOVÁ, Barbora
Má bakalářská práce je zaměřena na seniory po cévní mozkové příhodě, jejich rodinné příslušníky a na jejich možnosti využití sociálních služeb. Dále pak na míru informovanosti a dostupnosti těchto služeb na Příbramsku. Tato problematika je aktuální, protože výskyt cévních mozkových příhod je v celém světě značný a ve vyspělých zemích způsobuje závažný zdravotní, sociální i ekonomický problém. Senioři a jejich rodinní příslušníci by měli znát možnosti využití sociálních služeb, aby mohli dosáhnout nejvyšší možné míry samostatnosti a soběstačnosti v domácím prostředí, případně zajistit profesionální pomoc jejich pečujícím osobám. Teoretická část práce charakterizuje pojem senior, stáří, problematiku cévních mozkových příhod, podmínky, poskytování, financování a úhrady sociálních služeb, způsoby péče poskytované rodinou, přehled poskytovatelů sociálních služeb pro seniory na Příbramsku. Pro vypracování výzkumné části bakalářské práce bylo použito kvantitativního výzkumu, metody dotazování, dotazníku a standardizovaného rozhovoru. Výzkumný soubor tvořili senioři či jejich rodinní příslušníci, kteří byli osloveni pomocí dotazníku. Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků, navrátilo se 102 dotazníků, 18 dotazníků nebylo vyplněno. Návratnost byla 85 %. Rozhovor byl proveden s 15 seniory na mém pracovišti v léčebně dlouhodobě ležících. Cílem mé práce je zmapovat dostupnost sociálních služeb v regionu Příbram a informovanost seniorů o těchto službách a jejich využití. H: Senioři po cévní mozkové příhodě jsou informování o sociálních službách, které mohou využívat. H1: Senioři po cévní mozkové příhodě se stupněm závislosti 3 a vyšším preferují pobytové sociální služby. Bylo zjištěno, že v Příbrami určité sociální služby chybí a v některých je nedostatečná kapacita. Dostupnost sociálních služeb je vyhovující. Informovanost seniorů a jejich rodinných příslušníků je také na dobré úrovni. Z vyhodnoceného dotazníku i rozhovoru vyplynulo, že senioři se třetím a vyšším stupněm závislosti nejvíce využívají pobytové služby. Na základě těchto výsledků byly jednoznačně předem stanovené hypotézy potvrzeny a s nimi i cíl práce.
|
|
|
Možnosti fyzioterapeutické léčby u osob po cévní mozkové příhodě
KUBÁTOVÁ, Radka
Předložená bakalářská práce se nazývá {\clq}Možnosti fyzioterapeutické léčby u osob po cévní mozkové příhodě`. Tato práce byla zaměřena na zmapování rehabilitačně {--} ošetřovatelské péče u pacientů po cévní mozkové příhodě a na popis možností současné rehabilitační péče u pacientů po cévní mozkové příhodě. Práce pojednává o možnostech fyzioterapeutické léčby a o spolupráci ošetřovatelského a rehabilitačního personálu. Cílem práce je popis rehabilitační péče u pacientů po cévní mozkové příhodě, který je v práci doložen kazuistikami pacientů. Dalším cílem práce je zmapování rehabilitačně - ošetřovatelské péče, které je doloženo kvantitativním výzkumem, dotazníkovou metodou. Cílem práce bylo vytvořit vhodný metodický materiál pro využití komplexní rehabilitační péče u pacientů, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, v akutním stádiu. Dalším cílem práce bylo zjistit míru spolupráce a informovanosti pracovníků v rehabilitačně {--} ošetřovatelském procesu. Pro zjištění cílů byl využit kvalitativní výzkum. Byla použita metoda zúčastněného pozorování, polostandardizovaný rozhovor, analýza dokumentů. Doplňujícím materiálem je kvantitativní výzkum, u něhož byla využita metoda dotazníků. Výzkum byl proveden u pacientů po cévní mozkové příhodě, kteří byli hospitalizováni na neurologickém oddělení v Českých Budějovicích. Doplňující kvantitativní výzkum, pomocí dotazníkové metody byl proveden na neurologických a interních odděleních v Českých Budějovicích, Příbrami a Českém Krumlově. Na základě výzkumu byly vytvořeny metodické postupy rehabilitační péče u pacientů po cévní mozkové příhodě v akutním stádiu a zjištěny nedostatky v informovanosti a spolupráci ošetřovatelského a rehabilitačního personálu. Práce bude využita jako informační a studijní materiál pro všechny pracovníky podílející se na léčbě pacientů po cévní mozkové příhodě, ale také pro laickou veřejnost. Informace mohou být předány formou přednášek, letáků, atd.
|
|
|
Poruchy řeči u pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) z pohledu sestry
TALÁROVÁ, Libuše
Bakalářská práce pojednává o cévních mozkových příhodách (CMP) a jejich důsledcích pro pacienta. Zvláštní pozornost byla věnována poruchám řeči, které jsou druhým nejčastějším následkem CMP. Cílem šetření bylo zjistit, zda ošetřovatelský personál má informace o problematice poruch řeči, zda je ochotný pracovat s klientem dle doporučení klinického logopeda a zda ošetřovatelský personál má vytvořeny podmínky pro práci s klientem. Všechny uvedené cíle byly splněny. Pro šetření byly použity metody kvantitativní a to analýza počtu poruch řeči na počet případů CMP za období červenec 2008 - únor 2009 a dotazník pro ošetřovatelský personál. Šetření probíhalo na interních a neurologických odděleních Nemocnice Blansko. Z výsledků šetření vyplynulo, že sestry nemají informace o poruchách řeči a dále, že na každém oddělení by měl být určen aspoň jeden pracovník, který by byl proškolen klinickým logopedem a ve spolupráci s ním se věnoval péči o pacienty.
|
|
|
Délka hospitalizace ve vztahu k vývoji soběstačnosti u pacientů po CMP
KALUŽOVÁ, Lenka
Cévní mozková příhoda je způsobena porušením cévního zásobení mozku krví a představuje v dnešní době medicínský, společenský a ekonomický problém. V současnosti jde o třetí nejčastější příčinu úmrtí a současně nejčastější příčinu psychického a fyzického handicapu. Bakalářská práce seznamuje s mechanismy vzniku cévní mozkové příhody, rizikovými faktory, které se podílejí na vzniku onemocnění. Dále práce seznamuje s projevy cévní mozkové příhody dle jednotlivých typů postižení. Šetření bylo prováděno kvalitativní metodou, kdy soběstačnost pacienta byla hodnocena pomocí standardizovaného testu soběstačnosti (Bartelův test) a technikou pozorování. Bartelův test byl vyhotoven při přijetí pacienta a následně při jeho propuštění z nemocniční péče. Pacienti z výzkumného souboru byli sledováni každý den hospitalizace a jejich úspěchy nebo neúspěchy v nácviku soběstačnosti byly zpracovány ve dvanácti kazuistikách. Cílem práce bylo zjistit průměrnou dobu hospitalizace potřebnou k dosažení soběstačnosti v denních aktivitách. Z výsledků bakalářské práce vyplývají následující hypotézy: 1. U pacientů mladšího věku je průměrná doba hospitalizace delší než u starších pacientů. 2. Návrat k soběstačnosti je rychlejší, pokud sestry pacientům umožní vykonávat dané činnosti samostatně. 3. Rychlejšího návratu k soběstačnosti dosahují ti pacienti, kteří vědí, že budou odcházet do domácího ošetřování.
|
host ::
RSS.