|
Dvě století srbského románu
Doležal, Jan ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Černá, Milada (oponent) ; Jedličková, Alice (oponent)
Tato disertace je první komplexní prezentací srbského románu devatenáctého a dvacátého století. Zachycuje dynamiku vývoje od jeho vzniku do roku 2000 a vytváří jeho ucelený obraz na základě stručných analýz 165 románů. Ukazuje, jakým způsobem si srbští autoři přisvojovali univerzální stylové formace (sentimentalismus, realismus, moderna, expresionismus, surrealismus, "nový román", postmodernismus) a zaměřuje se i na autochtonní směry srbské prózy (zenitismus, neonaturalismus, nacionální realismus). Přesvědčuje o kvalitách srbského románu, ale zároveň poukazuje na jeho stinné stránky i slepé uličky. Těžiště disertace je vymezeno léty 1961-2000, protože toto období ještě nebylo systematizováno, ačkoli právě v posledních dvou pětinách dvacátého století získává román dominantní postavení v rámci srbské literatury. Nejvýraznějším rysem srbského románu, který poměrně dlouho (do dvacátých let 20.století) hodnotově zaostával za romány velkých literatur, je jeho úzké sepětí s bouřlivou historií národa na pomezí antagonistických kultur, náboženství i společensko-politických systémů. Bez ohledu na poetickou příslušnost k tradičnímu nebo inovativnímu diskursu vyprávění uvažují spisovatelé nad smyslem dějin a ve svobodném světě fikce posuzují epochální dějinné zvraty a problémy. Nezřídka je osvětlují z avantgardních...
|
|
Towards the analysis of Ludwig Winders novel "Der Thronfolger. Ein Franz Ferdinand Roman" in the context of the narrative of early and late work of its author
Broukalová, Jindra ; Krolop K., (vedoucí práce) ; Stromšík, Jiří (oponent) ; Tvrdík, Milan (oponent)
Ludwig Winder patri k vyraznym predstavitelum prazske nemecke li teratury mezi valecneho obdobi. Po smrti Franze Kafky se stal clenem Prazskeho kruhu. Rodistem i nekterymi rysy sve tvorby je zaroven spjat s moravskou nemecky psanou literaturou. Narodil se 7. 2. 1889 v moravskem Safove a zemrel 16. 6. 1946 v anglickem Baldocku. Po maturi te na nemecke obchodni akademii v Olomouci nastoupil Winder do redakce videnskeho levicove liberalniho listu "Wiener Zeitung" a zurnalistice zustal verny po cely zi vot. Jeho novinarske pusobeni je spj ato predevsim s prazskym nemeckym denikem "Deutsche Zeitung Bohemia", v nemz byl 25 let redaktorem. Po pocatecnim tvurcim hledani se Ludwig Winder venoval proze, v niz byl cenen predevsim pro svou vecnost a objektivitu. Pozornost kri tiky i ctenaru upoutal Winder romanem "Zidovske varhany", ktery je pokladan za j eho nejvyznamnejsi dilo. Asi v polovine 20. let dvacateho stoleti se Winder odklani od expresionismu, ktery se u neho plne projevil pouze v romanu "Kasai" z roku 1917, a v j eho tvorbe se prosadila pro neho tak typicka vecnost, ktera se ohlasovala jiz v drivejsich pracich a byla v souladu s li terarnim proudem nove vecnosti, prevladaj icim tehdy v nemecky psane literature. Za roman "Stefi aneb Dörrova rodina prekonava krizi" a s prihlednutim k dosavadni literarni...
|
|
Mikhail Bulgakov on the crossroad of prose and theatre way: novel Belaya gvardia and play Dni Turbinykh
Zgoda, Yaroslavna ; Hlaváček, Antonín (vedoucí práce) ; Hříbková, Radka (oponent)
Tato diplomová práce je věnována románu Michaila Bulgakova "Bílá garda" a jeho divadelní dramatizaci "Dny Turbinových", jež pojednávají o období občanské války roku 1918 v Kyjevě. Román byl vydán v zahraničí bez souhlasu Bulgakova a jeho konec byl dokonce vymyšlen samotným nakladatelem na základě divadelní hry. V České republice se v roce 1928 objevil překlad takovéto verze, což mimo jiné svědčí o zájmu české čtenářské obce o Bulgakovovo dílo. Existují tři redakce hry, přičemž každá z nich představuje jedinečnou a zároveň trnitou cestu autora srncem divákovi. Divadelní ztvárnění románu mělo svůj zajímavý příběh právě v Praze. Druhá redakce hry pod názvem "Bílá garda" posloužila V. Červinkovi překladu v roce 1928 a následně v roce 1933 byla uvedena hra v Divadle na Vinohradech. Toto představení bylo výjimečné, neboť hra v této redakci nikdy nebyla v Rusku uvedena. Oficiálním "ruským" zdrojem se stala až třetí, cenzurou ovlivněná redakce "Dny Turbinových". Tato verze je dodnes uváděna na ruské scéně.
|
|
Dívčí román v německy psané literatuře na konci 20. a začátkem 21. století.
Štíchová, Marie ; Bučková, Tamara (vedoucí práce) ; Glosíková, Viera (oponent)
V teoreticky zaměřené kapitole věnované specifičnosti literatury pro děti a mládež a literárně vědné analýze žánru jsem vycházela z odborných publikací české a německé provenience. Při srovnání těchto dvou oblastí výzkumu jsem došla k závěru, že německá terminologie je propracovanější a má zřetelnou vnitřní hierarchii. Pro českou terminologii je typická nejednotnost, nejasné vymezení konkrétních pojmů a synonymní užívání termínů, které označují odlišné jevy. Hypotéza stanovená v úvodu mé diplomové práce zní: V románu s dívčí hrdinkou dochází k proměně žánru, který je patrný na vývoji hlavní postavy - tedy právě hlavní hrdinky. Hypotéza se vztahuje k druhé části mé diplomové práce, ve které jsem se zabývala analýzou próz. Závěr, ke kterému jsem došla, tuto hypotézu potvrzuje. Z hlediska vývoje žánru, lze konstatovat, že v dívčím románu došlo ve sledovaném období k určitému posunu. Myslím, že i při zohlednění rozdílného autorského stylu dvou spisovatelek, je možné specifikovat změny, ve kterých se tento posun projevil zvlášť výrazně.
|
|
Francouzova milenka: román jako palimpsest
Nagy, Ladislav
Jak číst román? Jak interpretovat literární text? Jakou roli hraje při tomto výkladu "autorita" autora textu a jaká je svoboda náležící čtenáři? To jsou všechno neobyčejně komplikované otázky a účelem předkládané práce ani není podrobně je zkoumat. Přesto však mám-li zde určitým způsobem interpretovat literární text, nelze tyto znepokojivé otázky zcela odvrhnout. To by totiž potom znamenalo dvoj í: buď že předkládané čtení si činí nárok na to být jediným pravdivým, což je pretenze v kontextu současného myšlení jen stěží udržitelná, anebo by odvržení výše zmíněných otázek naopak implicitně vyjadřovalo názor, že na "správnosti", "oprávněnosti" či "adekvátnosti" interpretace zhola nezáleží, což je rovněž neudržitelné. Takový názor by totiž nikoli zpochybňoval, nýbrž přímo eliminoval samotné základy literární vědy. Předložený výklad textu by pak byl "zrůdou", hybridem ležícím ne snad na hranici literárního diskursu, nýbrž zcela mimo něj a interpretace samotná by zanikala v disonanci hlasů. Zcela by totiž postrádala místo, z něhož může být promluva vedena, přičemž toto místo, jakkoli jej lze zpochybňovat a jakkoli ono samo se v průběhu výkladu vždy zpochybní, musí být nutně situováno uvnitř literárního diskursu.
|
|
Dvě století srbského románu
Doležal, Jan ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Tato disertace je první komplexní prezentací srbského románu devatenáctého a dvacátého století. Zachycuje dynamiku vývoje od jeho vzniku do roku 2000 a vytváří jeho ucelený obraz na základě stručných analýz 165 románů. Ukazuje, jakým způsobem si srbští autoři přisvojovali univerzální stylové formace (sentimentalismus, realismus, moderna, expresionismus, surrealismus, "nový román", postmodernismus) a zaměřuje se i na autochtonní směry srbské prózy (zenitismus, neonaturalismus, nacionální realismus). Přesvědčuje o kvalitách srbského románu, ale zároveň poukazuje na jeho stinné stránky i slepé uličky. Těžiště disertace je vymezeno léty 1961-2000, protože toto období ještě nebylo systematizováno, ačkoli právě v posledních dvou pětinách dvacátého století získává román dominantní postavení v rámci srbské literatury. Nejvýraznějším rysem srbského románu, který poměrně dlouho (do dvacátých let 20.století) hodnotově zaostával za romány velkých literatur, je jeho úzké sepětí s bouřlivou historií národa na pomezí antagonistických kultur, náboženství i společensko-politických systémů. Bez ohledu na poetickou příslušnost k tradičnímu nebo inovativnímu diskursu vyprávění uvažují spisovatelé nad smyslem dějin a ve svobodném světě fikce posuzují epochální dějinné zvraty a problémy. Nezřídka je osvětlují z avantgardních...
|
|
"The victim of one's victim" The process of victimization in William Faulkner's The sound and the fury
Novotná, Ema ; Nováková, Soňa (oponent) ; Ulmanová, Hana (vedoucí práce)
Williama Faulknera l nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1949 1 povazuji literarni kritici za jednoho z nejvetsich autoru 20. stoleti. Jeho roman The Sound and the Fury (ve starsim prekladu Hluk a zuiivost, v modernejsim podani Lubya Rudolfa Pellarovych coby Hluk a viava (1997)) 1 se pak radi k spisovatelove vrcholne tvorbe. Celozivotni literarni dilo Williama Faulknera l jez je pevne zakoreneno v teritoriu americkeho Jihu a hlasi se k odkazum anglickeho gotickeho romanu (Gothic Novel) 1 literarni vedci podrobne zkoumali jiz z mnoha aspektu. Zabyvali se napriklad jeho technikou vypraveni, jedinecnym vyuzitim konceptu casu nebo podklady, diky nimz spisovatel na strankach svych povidek a romanu podrobne zachytil historicke udalosti, jichz ovsem sam nebyl svedkem. Hlavnim cilem teto diplomove prace proto bylo nalezt dosud nezkoumane hledisko jeho tvorby. William Faulkner ve svych dilech zamerne pouziva (a casta dokonce ironizuje) nabozenske l a zejmena pak biblicke motivYI ktere jiz ve svych studiich rozebirali kuprikladu John V. Hagopian (Biblical Background of Faulkner's Absalom, Absalomf) 1 nebo Jesse McGuire Coffee (Faulkner's Un-Christlike Christians: Biblical Allusions in the Novels). Opakovane vyuziti krestanskeho motivu obeti a obetovani (sacrifice) ve Faulknerovych novelach zaujalo moji...
|
|
Aldous Huxley's early novels of ideas: from Crome Yellow to Those Barren Leaves
Renner, Luboš ; Hilský, Martin (oponent) ; Procházka, Martin (vedoucí práce)
Diplomova prace si jako cil klade interpretaci prvnich tri romanu Aldouse Huxleyho - rom{mu C r 0 m eYe 1 low, Ant i c Hay a Those Barren Leaves jakozto tzv. romanu ideji, cili literarnich utvaru pohybujicich se na pomezi zanru romanu a filozofickeho eseje. Po uvodu, j enz zmifiuj e hlavni rysy huxleyovskeho romanu idej i a obhaj uj e volbu tri zminEmych del za predmet analyzy, nasleduje myslenkovy rozbor jednotlivych romanu, a to vzdy ve trech krocich: Nejprve jsou - jako podklad pro vlastni analyzu - strucne predstaveny hlavni postavy, prostredi a pribeh (jeli j aky) i nasleduj e pokus 0 vystizeni obecnych myslenkovych moti vu, charakteristickych pro ten ktery roman, tj. snaha 0 nalezeni urciteho radu ve zdanlive nesouvisejici mnozine myslenkovych projevu; nakonec se pozornost presouva na hlavni postavu (postavy) a jeji (jejich) "konflikt".
|
|
Motiv samoty v dílech Octavia Paze a Ernesta Sabata
Rusnoková, Kamila ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
Předmětem této práce, jak uvádí její titul, je motiv samoty v dílech dvou významných hispanoamerických autorů Octavia Paze a Ernesta Sabata, přesněji v Pazově esejistickém souboru Labyrint samoty a v Sabatově románu Tunel. Po úvodní části, která představuje slovo "samota" z etymologického a sémantického hlediska, se práce vyrovnává s pojetím samoty v její obecné rovině - tedy tím, jak je pojímána v psychologii, přičemž neopomeneme ani její pojetí ve filozofii. Vzhledem k tomu, že předmětem této práce je motiv samoty v literárních dílech, tak si také povšimneme, jak bylo tohoto tématu užíváno v průběhu dějin literatury. Následuje stěžejní - analytická část práce, která se soustředí na rozbor vybraných dvou děl. Prvním z nich je již zmíněný soubor esejů Labyrint samoty. Analýza jednotlivých esejů se zachováním jejich pořadí v jakém se v souboru objevují, představuje nejrozsáhlejší část práce. S ohledem na téma práce je důraz kladen na zohlednění motivu samoty, který je v každém z esejů patrný, i když nabývá různých významových poloh. Rozbor jednotlivých esejů je pak zakončen shrnutím, které si dává za úkol objasnit Pazova východiska, která poslouží k celkově snazšímu pochopení díla. Po analýze esejů z Labyrintu samoty je nám představeno i druhé vybrané dílo - Sabatův román Tunel. Úkolem této části práce je...
|
|
Representation of the House in British Fiction /1906-2009)
Hanzlová, Tereza ; Grmelová, Anna (vedoucí práce) ; Chalupský, Petr (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na různorodá ztvárnění domu ve vybraných britských románech od roku 1906. Romány byly vybrány na základě důležitosti připisované domům v rámci jejich "architektury" - v kontextu děje, postav a prostředí, každý nabízí jedinečný obraz domu. Dům je vnímán jako domov, jako majetek, či jako umělecké dílo. Romány E.M. Forstera, Johna Galsworthyho a Simon Mawera jsou nahlíženy optikou Fenomenologie, jmenovitě skrze eseje Martina Heideggera, Jana Patočky a Anny Hogenové. Takové zkoumání přináší vhled do motivace jednotlivých postav, ale také hlubší porozumění funkcí a rolí domu ve fikci stejně jako v realitě. Všechna díla jsou tudíž studována v kontextu širšího sociálního, kulturního a estetického pozadí. Klíčová slova: Britský román, Fenomenologie, Dům, Domov, Modernismus, Umělecké dílo
|
host ::
