|
Transformace KSČ/M po roce 1989
Roleček, Hynek ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Transformace a štěpení KSČ/M po roce 1989 Proces transformace KSČ a její nástupkyně KSČM po listopadu 1989 je jedinečným příkladem nedokončené přeměny komunistické strany ve stranu nekomunistickou. Jádrem tohoto procesu se stal vývoj KSČ(S) a KSČM v letech 1989 až 1996. Strana se po změně politického systému zachraňuje v prvních svobodných volbách v roce 1990. Hledá možnosti změny, což vyvrcholí vnitrostranickým referendem z přelomu let 1991 a 1992, kdy se většina rozhodne pro zachování stávajícího označení. Rozhodujícím bodem celého procesu se stává prostějovský sjezd v červnu 1993, kdy vítězí křídlo, jež se radikální změně brání a stranu konzervuje. I přes silné stranické štěpení, v němž vzniká mnoho nekomunistických stranických subjektů, se strana ve volebním roce 1996 může opřít o pevné voličské jádro. Pro stranu je to signál, že nastoupený trend pozice KSČM nejen upevnil, ale nabídl i další možnosti pro její posílení. Důsledky proběhnuvší transformace KSČ/M zkoumám ve své práci z několika pohledů. Ze stanov a organizační struktury můžeme vyčíst snahu o přeměnu ve stranu demokratického typu, demokratický centralismus byl odmítnut. Ve stranicko- politickém systému se strana vyhraňuje silně opozičně a dostává se do izolovaných pozic. Spolupracovala nebo dosud spolupracuje s některými subjekty, které lze...
|
|
Změny ve vývoji mokřadů v krajině – trajektorie, příčiny
Brašna, Vlastimil ; Skaloš, Jan (vedoucí práce) ; Josef, Josef (oponent)
Tato práce analyzuje historický vývoj mokřadů ve vybraných katastrálních územích kukuřičné výrobní oblasti na Moravě v České republice. Byly analyzovány změny mokřadů v čase a prostoru za období 180 let.
Hlavním cílem je analýza vývoje mokřadních biotopů v krajině s využitím starých map, leteckých snímků a GISu. Podkladem byly císařské otisky stabilního katastru z 1. poloviny 19. století a současná ortofotomapa. Dále byly využity GIS vrstvy aktuální lokalizace mokřadů, zemědělské půdy, lesů, vodních toků a ploch. Na historických podkladech byly hodnoceny dvě kategorie 1) mokré louky a 2) bažiny a močály. V současném podkladu jsou hodnoceny pouze mokřady.
Celková rozloha zájmového území je 18054 ha. Rozloha mokřadů dramaticky klesla ze 108 ha v první polovině 19. století na 14 ha v roce 2015. Většina mokřadů byla přeměněna na zemědělskou půdu - orná půda (72 %), louky a pastviny (12 %). Sukcesí mokřadů došlo k přeměně na křoviny (5,4 %). Vysušeno a zastavěno bylo 5 % rozlohy zaniklých mokřadů. Většina mokřadů byla přeměněna vlivem tlaku na produkční funkci krajiny za účelem získání více potravin. V 1. polovině 19. století mokré louky dominovaly, měly 684 ha. I přes zánik velké části mokřadů vznikly nové mokřady, které mají 12,4 ha. Nejvíce nově vzniklých mokřadů se nachází v katastrálním území Mutěnice. Pouze jeden mokřad (1,68 ha) zůstal nezměněn, nachází se v katastrálním území Čejč. Tento mokřad měl v minulosti větší rozlohu (25,15 ha) a byl propojen s Čejčským jezerem.
Hlavním výsledkem práce je zjištění trajektorií vývoje mokřadních ekosystémů v nížinách na Moravě. Popisem těchto trajektorií jsem přispěl k poznání vlivů působících na vývoj mokřadů. Výsledky vývoje mokřadů přispívají k poznatkům v oboru krajinné ekologie. Zjištěné výsledky lze využít k obnově zaniklých mokřadů, k tvorbě nových mokřadů na historických mokrých loukách. Získané informace lze použít i při plánování krajiny s ohledem na ochranu a management mokřadů.
|
|
Obnova historických parků u drobných panských sídel na příkladu studie obnovy zámecké zahrady v Doudlebách nad Orlicí ve východních Čechách
Faltysová, Lenka ; Buttry, Ivana (vedoucí práce) ; Jakub, Jakub (oponent)
Cílem této práce je zpracování metodiky a představení postupu, jak obnovu památky zahradního umění provést. Na příkladu revitalizace zámecké zahrady, nemovité kulturní památky Zámku Doudleby nad Orlicí, a to na základě studia literatury, obdobných zásahů a rozboru a interpretací různých typů archivního materiálu, bylo provedeno vyhodnocení současného stavu historické zahrady. Vychází z terénního průzkumu, který se skládá z dendrologického průzkumu, rozboru autenticity dřevin a ze zhodnocení všech shromážděných dokumentů, historických pramenů a odborné literatury. Návrh obnovy zámecké zahrady vychází ze závazného stanoviska odborného orgánu státní památkové péče.
Renesanční zámek v Doudlebách nad Orlicí stojí ve východní části obce na mírně vyvýšeném návrší při pravém břehu řeky Divoké Orlice. Na tomto místě již ve 13. století existovala dřevěná středověká tvrz s hospodářským dvorem. Mikuláš starší z Bubna dal v roce 1588 vystavět lovecký zámek v renesančním stylu jako letohrad, který byl dostaven v roce 1590. Význam renesančního sídla, které doplňují raně barokní prvky z konce 17. století, je umocněn bohatou a působivou sgrafitovou výzdobou tzv. kobercového vzoru, pokrývající všechna vnější i vnitřní průčelí, restaurovanou v roce 1886 Kirchnerem. Součástí výzdoby jsou i vysoké komíny v nádvoří, ozdobené rovněž sgrafitem. Zámecký areál je tvořen po svém obvodě hospodářskými budovami a objektem pro bydlení. Objekt vlastního zámku je oddělen parkovou úpravou se starým stromovím a novějšími trávníky (Hieke, 1984).
Zámecký park v Doudlebách nad Orlicí byl založen roku 1809 v kompoziční návaznosti na budovu renesančního zámku. Se zámkem tvoří jeden organický celek. Zakladatel se snažil podobně jako v zámeckých místnostech i zde demonstrovat své bohatství, svůj smysl pro umění a své botanicko-dendrologické znalosti. Park je vytvořen jako úzká dispozice v krajinářském slohu a komponován jako dlouhý průhled na zámek. Rozloha krajinářského parku dnes činí 3,76 ha.
Literární rešerše je věnovaná zvláště renesanci a jejímu vztahu k zahradnímu umění. V této části je představena památková péče v České republice, činnost odborné organizace památkové péče Národního památkového ústavu v Josefově.
V metodické příručce jsou popsány použité podkladové materiály a vzniklé výstupy na základě nichž jsou prováděna taková opatření, která povedou ke zlepšení zdravotního stavu a vitality stávajících perspektivních stromů a nové výsadby dřevin, které jsou v souladu s původní kompozicí s důrazem na její obnovu a zvýšení historické hodnoty objektu. V rámci celkové revitalizace zámeckého parku dojde k ošetření dřevin v parku a doplňkové výsadbě.
V praktické části je popsán současný stav vegetace památky zahradního umění. Základním nástrojem pro analýzu současného stavu vegetace památky zahradního umění je inventarizace dřevin. Inventarizace, která má poskytnout kvalitní podklad pro návrh obnovy, by se zároveň měla v určitých částech zabývat i vlastnostmi jednotlivých dřevin (Krejčiřík, 2015).
Výsledky terénních šetření byly kompletně zaznamenány do grafických výstupů.
|
|
Projevy mariánské úcty v liturgii a lidové zbožnosti
Šubrt, Pavel ; Mrňávek, Tomáš (vedoucí práce) ; Kotas, Jan (oponent)
RESUMÉ Pavel Šubrt BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Projevy mariánské úcty v liturgii a lidové zbožnosti Bakalářská práce se věnuje tématu mariánské úcty a zabývá se jejími projevy v liturgii a v lidové zbožnosti. Vychází z historických a teologických vazeb a popisuje jednotlivé projevy v závislosti na liturgickém roce, který se odráží shodně v liturgickém slavení i v úkonech lidové zbožnosti. Zvláštní pozornost je věnována vzniku slavností a svátků i vybraných forem lidové zbožnosti, které se obrací k Panně Marii. Samostatný oddíl bakalářské práce se věnuje fenoménu vzniku poutí a poutních míst, která jsou často zasvěcena právě Panně Marii. Závěrečný exkurs dává nahlédnout do vnímání mariánské úcty v západní a východní tradici. Tato bakalářská práce může být přínosem pro všechny, kdo pečují o místa zasvěcená Panně Marii, ať to jsou malé kapličky mezi poli či lesní kaple nad prameny nebo i modlitební skupiny, které hledají inspiraci pro svou víru. Liturgie i lidová zbožnost východní a západní tradice jsou plodem Ducha a jistě mají co říci i člověku třetího tisíciletí. KLÍČOVÁ SLOVA Lidová zbožnost Liturgický rok Mariánská úcta Poutní místa Ikony
|
|
Josef Beran v letech 1939-1945
Kolouch, František ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Stříbrný, Jan (oponent)
16. února 2008 Resumé Jako téma pro svou diplomovou práci jsem si vybral významnou osobnost české katolické církve kardinála Josefa Berana. Zpracoval jsem jeho šestileté a velmi dramatické životní období v letech 1939 - 1945. Prakticky se jedná o období druhé světové války, kdy byl Josef Beran jako vlastenec jednou z obětí tzv. heydrichiády a v roce 1942 byl zatčen a následně odvlečen do Malé pevnosti Terezín a pak do koncentračního tábora Dachau. Práce sleduje jeho osudy co by rektora kněžského semináře v počátcích období Protektorátu Čechy a Morava a posléze jako vězně nacistického režimu až do jeho porážky, kdy se Josef Beran vrací do osvobozené vlasti. Na základě různých pramenů jsem zaujal k některým jeho postojům osobní reflexi a to ve snaze dosáhnout co nejúplnějšího chápání jeho osobnosti. Většinu informací jsem získal především z archívních materiálů a osobních svědectví. Mnoho materiálů jsem objevil ve Státním ústředním archivu a to konkrétně ve Fondu pražského arcibiskupství, kde mi byla zpřístupněna osobní korespondence Josefa Berana a pražského arcibiskupa K. Kašpara a korespondence K. H. Franka ve Fondu říšského protektora. Moji práci velmi obohatily materiály z Fondu poválečného retribučního soudnictví s církevními referenty pražského gestapa Kurta Oberhausera, Fritze Kiesewettera a...
|
|
Úloha dětské sestry a porodní asistentky při laboratorním screeningu u novorozenců
CHVÁTALOVÁ, Lenka
Novorozenecký laboratorní screening je aktivní a celoplošné vyhledávání chorob v jejich časném, preklinickém stádiu. Je založen na analýze suché kapky krve na filtračním papírku. Krev se odebírá za určitých podmínek všem novorozencům narozeným na území ČR. Tento výkon je v kompetenci porodních asistentek a dětských sester, které zodpovídají za správnost odběru. V roce 2009 došlo ke změnám v počtu vyšetřovaných nemocí z devíti na třináct. Nyní se pro odběr používají dvojité, samopropisovací kartičky a veškeré údaje o novorozenci a okolnostech odběru se zaznamenávají na tuto dvojitou kartičku, se samoprůpisem demografických dat. Úlohou porodní asistentky a dětské sestry je edukace matky, která by měla být přítomna u odběru. V teoretické části se autorka zabývala historií novorozeneckého screeningu, charakteristikou novorozeneckého screeningu a jeho principy, vyšetřovanými chorobami, přípravou, postupem a péči po výkonu. Praktická část je zpracována kombinací kvantitativního a kvalitativního výzkumného šetření. Pro kvantitativní výzkumné řešení byla zvolena metoda dotazování, technika dotazníků. Cílem 1 toho výzkumného šetření bylo zmapovat znalost dětské sestry/ porodní asistentky v laboratorním screeningu u novorozenců. Cíl 1 byl splněn. Na základě zvoleného cíle byla stanovena hypotéza: Dětské sestry a porodní asistentky znají zásady laboratorního screeningu. Hypotéza byla potvrzena. Pro kvalitativní výzkumné šetření byla zvolena metoda dotazování, technika hloubkového rozhovoru. Cílem 2 bylo zmapovat překážky v laboratorním screeningu u novorozenců z pohledu dětské sestry a porodní asistentky. Cíl 2 byl splněn. Na základě zvoleného cíle byla stanovena výzkumná otázka: Jaké překážky jsou v odběru laboratorního screeningu u novorozenců? Výzkumná otázka byla zodpovězena. Nejčastějšími překážkami jsou špatně tekoucí krev, nutnost více vpichů, předepsaná jedna kapka krve nestačí. Tato bakalářská práce může sloužit jako zdroj informací a studijní materiál pro studentky porodní asistence. Výsledky výzkumu mohou být využity v rámci výuky na Jihočeské Univerzitě.
|
|
Liniové krajinné prvky a biodiverzita drobných zemních savců v zemědělské krajině
MARŠÁLEK, Martin
Anotace: Předkládaná diplomová práce se zabývá problematikou vlivu liniových krajinných prvků a heterogenity krajiny na biodiverzitu a populační dynamiku drobných zemních savců (DZS) v zemědělské krajině jižních Čech. Teoretická část obsahuje úvod do nauky o krajině, historickou analýzu vývoje krajinných struktur v zájmové oblasti a shrnuje dosavadní poznatky o životních nárocích zjištěných druhů DZS. Praktická část si klade za cíl porovnání biodiverzity DZS ve třech různých biotopech za použití metody zpětných odchytů. Tato diplomová práce navazuje na metodiku použitou v bakalářské práci v roce 2013. Data získaná v průběhu vegetačních sezón 2013 a 2015 byla vyhodnocena a výsledky byly porovnány. V obou sezónách proběhly shodně tři třídenní odchyty DZS, v každém ze tří studovaných biotopů byla položena linie 30 pastí ve vzdálenosti 5 metrů. U chycených zvířat byl určen druh, pohlaví, hmotnost, délka zadního chodidla a přibližný věk. V sezóně 2013 bylo v lokalitě Opatovice odchyceno celkem 60 jedinců DZS tří druhů (myšice křovinná Apodemus sylvaticus, norník rudý Myodes glareolus a hraboš polní Microtus arvalis). V roce 2015 bylo odchyceno v téže lokalitě 444 jedinců DZS. Jednalo se o druhy myšice křovinná Apodemus sylvaticus, norník rudý Myodes glareolus, hraboš polní Microtus arvalis a myšice lesní Apodemus flavicollis. Celkové počty DZS se mezi lety 2013 a 2015 statisticky významně lišily (Wilcoxonův párový test, Z = 2,66; p = 0,008). Jednotlivé linie se statisticky významně lišily v abundanci odchycených DZS jak v roce 2013 (Chí-Kvadr. = 114,1; s. v. = 2; p < 0, 0001), tak i v roce 2015 (Chí-Kvadr. = 346,96; s. v. = 2; p < 0,0001). Nejvyšší druhová diverzita i abundance byla opakovaně prokázána v liniovém krajinném prvku (aleji).
|
|
Synody v Čechách 1440-1540. Proměny synodální praxe v Čechách v kontextu vývoje synodality v Evropě
Zilynská, Blanka ; Šmahel, František (vedoucí práce) ; Hledíková, Zdenka (oponent) ; Čornej, Petr (oponent)
Disertační práce navazuje na moji práci věnovanou synodám husitského kléru v Čechách mezi lety 1418-1440. Uvedená knižní monografie obsahovala soupis pramenů a literatury, vztahujících se k synodám daného období, analýzu některých textů a hodnocení role synod ve správě husitské církve včetně jejich ideologického působení. Od závěrečného mezníku této práce, kterým byl rok 1440, jsem odvíjela další výzkum a výklad daného tématu. Husitské synody z doby před r. 1440 byly rozděleny na oblast pražskou, táborskou a společná "hádání", synody katolické nebyly doloženy. Také po roce 1440 bylo nutné sledovat aktivity obou oficiálních konfesních skupin v zemi. Táborské centrum mohlo být zohledněno pouze do r. 1444, kdy končí jeho samostatné projevy. V průběhu sledovaného období vystoupila na scénu další radikální skupina - Jednota bratrská. Fenomén synodů bratrských je však natolik specifický, že mohl být jen zmíněn. Teritoriálně je práce vymezena územím pražské diecéze. Vývoj na Moravě měl jiný charakter, a nebyl proto do výzkumu zahrnut. Ačkoli zde pokračuji ve výzkumu jevu pojmenovaného shodným termínem, dějová scéna i charakter studovaného materiálu se v druhé polovině 15. století velmi proměnil. Historik je postaven před nové úkoly a otázky jak při kritice pramenů, tak při jejich interpretaci. Po přehledu odborné...
|
|
Dějiny Akademie křesťanské 1875-1952
Babička, Vácslav ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Stříbrný, Jan (oponent)
Resumé Dějiny Akademie křesťanské 1875 - 1952 Vácslav Babička Akademie křesťanská byl spolek katolické inteligence založený v roce 1875. Hlavním iniciátorem spolku byl vyšehradský kanovník Mikuláš Karlach, který se opíral o vyšehradskou kapitulu a o Svatováclavskou záložnu. Činnost spolku se rozdělila do čtyř odborů: vědeckého, hudebního, uměleckého a archeologického (poslední dva se brzy spojily do jednoho odboru). Prvním starostou spolku se stal bývalý ministr kultu a vyučování dr. Josef Jireček. Vědecký odbor se zabýval vydáváním teologických spisů, pořádáním přednášek a správou odborné knihovny. Vydával Časopis katolického duchovenstva a pro německé členy Christliche Akademie. Prvním předsedou vědeckého odboru byl dr. Klement Borový. Hudební odbor usiloval o reformu liturgické hudby a zpěvu, propagoval gregoriánský chorál a polyfonii, pořádal koncerty a varhanické kursy a vydával časopis Cecilie, později přejmenovaný na Cyrill. Prvním předsedou hudebního odboru byl Ferdinand Lehner. Umělecký odbor vydával posudky na stavby a rekonstrukce kostelů a jejich vnitřního vybavení, navrhoval předlohy pro liturgické předměty a paramenta, pořádal výstavy křesťanského umění a založil dílnu šiček a vyšívaček nazvanou Paramentní ústav, který zhotovoval ornáty, pluviály, vela, antependia a další chrámové textilie a z...
|
|
Vývoj ruční výroby skla na Novoborsku od roku 1918 až do současnosti
Šavelková, Šárka ; Kopačka, Ludvík (vedoucí práce) ; Heřmanová, Eva (oponent)
Ručně vyráběné sklo je jednou z nejtypičtějších českých výrob, která po několik století šířila dobré jméno naší země po celém světě. Toto velmi malé odvětví, jehož podíl na zpracovatelském průmyslu činí pouze 0,1% a ve skupině skleněných výrobků 1,2%, má významný podíl na zaměstnanosti Libereckého kraje (10%). Význam tohoto oboru však nespočívá v kvantitě výroby, ale hlavně v její kvalitě. Ta je v současné době stále nesrovnatelně vyšší než ruční masová produkce z východních zemí. Pro region, jako je Novoborsko, které je historicky i v současnosti spjato právě s ruční výrobou skla, má velký význam nejen ekonomický a sociální, ale také integrační a identifikační ve smyslu sounáležitosti k regionu a příslušnosti ke sklářskému řemeslu. Krize, která postihla sklářské odvětví v roce 2008, byla důsledkem vývoje předešlých let a ukázala, že tradice, značka a jméno nejsou ve světě trvalou hodnotou. Bez dalších investic a inovací nemohou stačit pro dlouhodobé udržení a rozvoj tohoto krásného řemesla. Přežití našeho sklářství nelze zajišťovat dřívější konkurenceschopností. Jako každé řemeslo je i toto postaveno zejména na lidech, na jejich schopnostech, znalostech, zkušenostech, vztazích a hodnotách. Sklářské podniky se sice statisticky pomalu zotavují z krize, ale pokud si, stejně jako společnost, včas neuvědomí, že...
|
host ::
