|
Obezita u dětí školního věku z pohledu sestry pracující v ordinaci praktického lékaře
BURSÍKOVÁ, Drahoslava
AAbstrakt Obezita u dětí školního věku z pohledu sestry pracující v ordinaci praktického lékaře Diplomová práce je zaměřena na problematiku ošetřovatelské péče u dětí s nadváhou a obezitou. Tato problematika je v dnešní době velice aktuální a to nejenom v České republice, ale jedná se o celosvětový problém. Naše republika zaujímá jedno z předních míst v obezitě u dětí. Děti trpící nadváhou a obezitou mají nejenom zdravotní problémy plynoucí z komplikací obezity, ale i problémy v oblasti psychiky a sociálních vztahů, zvláště mezi svými vrstevníky. Proto je důležité správné pochopení dané problematiky a nalezení přijatelného řešení do budoucnosti. Teoretická část se zabývá problémem obezity u dětí, specifiky ošetřovatelské péče o tyto děti v rámci ordinace praktického lékaře pro děti a dorost. Zaměřuje se také na potřeby dítěte s normální váhou a potřeby dětí s obezitou. V rámci výzkumného šetření byly stanoveny čtyři cíle. Prvním cílem bylo zmapovat stav obezity u dětí školního a předškolního věku v benešovském okrese. Druhým cílem bylo zmapovat služby (možnosti další pomoci, léčby), které mohou využít rodiče a praktičtí lékaři při léčbě dětí s nadváhou a obezitou v okrese Benešov. Třetím cílem bylo porovnat úspěšnost léčby obezity u dětí, které už podstoupily léčbu obezity pod odborným dohledem s úspěšností snižování nadváhy u dětí, které se snaží o snížení váhy sami. Čtvrtým cílem bylo zmapovat problematiku spolupráce sestry s rodiči a školou v péči o dítě s obezitou. Ve výzkumné části diplomové práce jsme použili metodu kvalitativního výzkumného šetření. Byla zvolena metoda dotazování formou polostrukturovaného rozhovoru. Pro potřeby výzkumu byly vytvořeny tři výzkumné soubory. První výzkumný soubor tvořilo 10 sester, které pracují v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost v okrese Benešov. Druhý výzkumný soubor se skládal z 10 záměrně vybraných osob z řad rodičů dětí s obezitou, které se snaží o redukci váhy svých dětí sami nebo pod odborným dohledem obezitologa. Jednalo se o rodiče dětí předškolního a školního věku. Třetí výzkumný soubor tvořilo 10 praktických lékařů pro děti a dorost, kteří vykonávají svoji praxi na území okresu Benešov. Při zpracování rozhovorů byla použita technika otevřeného kódování metoda papír a tužka. K zmapování služeb v Benešovském okrese a také celém Středočeském kraji byla použita analýza dokumentů. Bylo stanoveno šest výzkumných otázek: 1. Jaké jsou možnosti odborné pomoci obézním dětem? 2. Jsou rodiče ochotni pomoci svým obézním dětem při snižování váhy? 3. Mají rodiče dětí s obezitou také problémy s váhou? 4. Jaké jsou zkušenosti sester v ambulanci praktického lékaře pro děti a dorost v péči o obézní děti? 5. Jak probíhá spolupráce rodičů se sestrou v ambulanci praktického lékaře pro děti a dorost? 6. Jak sestra pracující v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost spolupracuje se školou? Závěry diplomové práce ukazují, že problém dětské obezity je nejenom v benešovském okrese, ale i celosvětově aktuální a má vzestupnou tendenci.
|
|
Alternativní metody vedení porodu
PAPAI, Daria Kristina
Předmětem předkládané bakalářské práce se staly alternativní metody vedení porodu. Teoretická část popisuje nejprve fyziologický porod, jednotlivé porodní doby a jejich průběh. Dále se snaží přiblížit problematiku alternativního porodu a jsou popsány metody tišení bolesti. Cílem práce bylo jednak zmapovat nejvíce využívané alternativní metody porodu, jednak zjistit zkušenosti žen s těmito metodami a také pomůckami používanými při porodu ve vybraných porodnicích a posledním cílem bylo porovnat zdravotnické instituce v jednotlivých krajích České republiky z hlediska používání alternativních pomůcek a postupů.Podle doposud získaných zkušeností a podle vlastního mínění autorky byly sestaveny také příslušné hypotézy. Výzkumný soubor tvořily ženy, které absolvovaly spontánní porod v Nemocnici České Budějovice, a.s a v Nemocnici Znojmo. Výzkum byl proveden formou anonymního dotazníkového šetření, pro které byly použity nestandardizované dotazníky. Výsledky dotazníkového šetření byly zpracovány do tabulek a pro statistické zpracování a ověření hypotéz byla použita metoda chíkvadrátu.
|
|
Konzumace vlákniny v seniorském věku
ŠÁLEK, Jan
Tématem této bakalářské práce je Konzumace vlákniny v seniorském věku. V dřívějších letech byla vláknina brána jako látka zbytečně zatěžující lidský organismus. Postupem času bylo zjištěno, že má poměrně velký vliv na zdraví člověka především tím, že slouží jako prebiotikum pro synbiotické bakterie osidlující trávicí trakt. Stále převládá dělení vlákniny na rozpustnou a nerozpustnou, přestože některé druhy vlákniny nelze zcela s určitostí zařadit ani do jedné skupiny, protože mají vlastnosti obou. Denní doporučená dávka je 30 g. Ke zpracování praktické části byl zvolen kvalitativní výzkum. Prvním cílem práce bylo zjistit, kolik vlákniny senioři konzumují. Druhým cílem bylo porovnat konzumaci vlákniny u seniorů žijících samostatně a seniorů žijících v domovech pro ně určených. Výzkumný soubor u první výzkumné otázky tvoří 20 seniorů z Jihomoravského kraje starších 65 let. V druhé výzkumné otázce tvoří výzkumný soubor 5 domovů pro seniory z celé České republiky. Všichni respondenti dostali záznamový arch na jeden týden a pokyny jak jej vyplňovat. Získané jídelníčky byly následně propočítány v programu "Nutriservis Profesional". Výsledky ukazují vyšší konzumaci vlákniny než je průměr v České republice, ale stále chybí téměř polovina do naplnění doporučené denní dávky. Zároveň bylo sledováno i BMI a jeho vliv na konzumaci vlákniny. Žádný významný vliv shledán nebyl, jelikož nadváhu kromě jednoho respondenta měli všichni dotazovaní. U vyhodnocených jídelníčku z domovů pro seniory je znát finanční limit, tudíž žádné celozrnné produkty, téměř žádná zelenina a malé množství ovoce. I přes tyto omezení je průměrná konzumace vlákniny téměř stejná jako u seniorů žijících samostatně. V závěru je navrženo jak i přes nízké finanční prostředky navýšit příjem vlákniny a zamezit nebo alespoň snížit problémy spojené s její nízkou konzumací. Doporučení u respondentů jsou individuální pod každým vyhodnocením.
|
|
Strategie oplozování u ryb s vnějším oplozením
SIDDIQUE, Mohammad Abdul Momin
Morfologické vlastnosti, druhově specifické rozdíly, vývoj a funkce obalů jikry hrají významnou roli v porozumění oplozovacím strategiím u ryb stejně jako jejich umělé reprodukci. Zhodnotili jsme morfologii a vývojová stádia obalů jiker, mechanismus blokování polyspermie a také úlohu mikropyle a kortikálních granulí při eliminaci polyspermie jeseterovitých ryb. Struktury obalů jiker jsou u této čeledi velmi podobné. Skládají se z vnějšího obalu (thekální buňky, bazální lamina, folikulární epitel), pětivrstevného obalu oocytu (adhesivní vrstva, alveolární vrstva, epitelární vrstva a zona radiata externa a interna) a vrstvy matrixu oocytu a kortikálních granulí. Vývoj obalů jiker jeseterovitých ryb uvnitř ovárií se skládá z pěti fází s dalšími změnami následovanými po oplození. Navíc jsme standardizovali terminologii používanou pro popis membrán jiker, což může minimalizovat zmatky a být nápomocné pro budoucí práce zaměřené na jikry jeseterovitých ryb stejně jako další rybí druhy. Dále se tato práce zabývá poměrem množství spermií vůči jikře (vyžadovaným k oplodnění jikry) a vlivem před inkubace jiker u sladkovodních druhů před jejich oplozením, což poslouží u jesetera malého (Acipenser ruthenus) k standardizaci reprodukčních protokolů. Před inkubační doba neměla žádný vliv na úspěch při oplození ve vztahu k poměru spermie vůči vajíčku u hodnot 430 000:1 a 43 000:1 (počet spermií : na jikru). Na druhou stranu tato doba před inkubace byla důležitá (signifikantní) v případě použití nízkého počtu spermií 4300:1 a 430:1. Použitím experimentálního sub optimálního poměru spermie-jikra jsme odhalili pozitivní vliv před inkubační doby a to u poměru 430:1 s tím, že 0,5 minuty před inkubace zvýšilo míru oplození, oproti před inkubace v délce 10 min. Transmisní elektronová mikroskopie odhalila, že před inkubace jiker ve vodě po dobu méně než 10 min nespouští kortikální reakci. Což logicky naznačuje, že při nízkém poměru spermie-jikra s před inkubací v rozmezí 0,5 - 1 min ve sladké vodě před oplozením může zvýšit fertilizační úspěch u jesetera malého (minimálně oplozenost nesníží). Vliv před inkubace v mořské vodě a délka trvání vnímavosti k oplození (receptivity) jiker byla určována pro čerstvě vytřené i přezrálé jikry u morčáka evropského. Naše výsledky odhalily signifikantní vliv před inkubační doby u čerstvě vytřených (P < 0,01) i přezrálých jiker (P < 0.01). Čerstvá jikra měla vyšší oplozenost než přezrálá jikra. Oplozenost signifikantně klesala v obou příkladech po 3 min před inkubace. Což ukazuje, že jikry morčáka evropského si zachovávají schopnost oplodnění spermatem do 3 minut po jejich uvolnění do mořské vody. Dále byl určován vliv před inkubace jiker a aktivačních medií na procento embryí v očním embryonálním stádiu vývoje u jelce jesena (Leuciscus idus). U embryí v očním stádiu vývoje, před inkubační doba měla signifikantní vliv na procento embryí při užití sladkovodního aktivačního media (P < 0.001). Procento embryí v tomto stádiu vývoje postupně klesalo s prodlužováním před inkubační doby. Druh aktivačního media měl signifikantní vliv na procento embryí v očním stádiu vývoje pro každou před inkubační dobu (P < 0,05). Přesněji řečeno, sladká voda produkovala nižší procento embryí v očním stádiu vývoje pro každou před inkubační dobou, zatímco slaná voda a Woynarovichův roztok produkovaly vyšší procento embryí v očním stádiu vývoje v čase 0 s a 30 s před inkubací. Analýza parametrů spermií pomocí CASA softwaru, neukázal vliv aktivačního media na jejich parametry. Naše výsledky ukazují, že slaná voda a Woynarovichův roztok zlepšují míru oplození u jelce během oplozování. Závěrem, tato dizertační práce poskytuje základní znalosti biologie gamet, role periody receptivity jiker, vliv před inkubace jiker a různých aktivačních médií, které mohou být užitečné pro pochopení oplozovací strategií u několika druhů ryb s vnějším oplozením, stejně tak jako pro standardizaci jejich oplodňovacích protokolů při umělé reprodukci.
|
|
Porovnání metod HPLC a GC-MS pro stanovení pesticidu v půdě
Chalbia Václavíková, Alena ; Kočárek, Martin (vedoucí práce) ; Havlík, Jaroslav (oponent)
Fyzikální a chemické vlastnosti pesticidů se mohou výrazně lišit. Pesticidy mohou být kyselé, neutrální nebo zásadité. Některé sloučeniny obsahují fosfor, jiné síru, dusík nebo halogeny. Tyto atomy mohou mít význam pro detekci pesticidů. Některé sloučeniny jsou těkavé, jiné se naopak vůbec neodpařují, což je také jedna z důležitých vlastností pro chromatografii. Rozmanitost pesticidů vlastně nedovoluje vytvořit jednu univerzální metodu, což je velmi nepraktické s ohledem na kvalitu a dobu stanovení. Protože právě pesticidy jsou jednou z nejsledovanějších chemikálií ve většině zemí. V potravinářství a v pitné vodě jsou stanoveny limity pesticidů, aby bylo zabráněno negativnímu dopadu na veřejné zdraví. Pro zbytky v půdě nebo v povrchových vodách limity stanoveny nejsou. (Lutz et al., 2006)
Předmětem diplomové práce je zhodnotit možnosti použití dvou typů chromatografů s různými typy detektorů při analýze pesticidu. Pendimethalin, který jsme pro tuto práci zvolili, bude analyzován na kapalinovém chromatografu s UV detektorem a dále na plynovém chromatografu s hmotnostním detektorem. Budou porovnány dva možné typy metod extrakcí jako třepání a Soxhletova extrakce a v poslední řadě budou porovnány možnosti použití dvou extrakčních činidel a to methanolu a acetonitrilu.
Dalším bodem práce je ověření hypotézy, že pro stanovení pendimethalinu v půdě je metoda plynové chromatografie s použitím hmotnostního spektrometru v porovnání s metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie časově a finančně náročnější, ale že bude dosahovat vyšší výtěžnost a nižší detekční limit pesticidu.
|
|
Využití (nano)oxidů pro stabilizaci kovů a metaloidů v kontaminovaných půdách
Michálková, Zuzana ; Komárek, Michael (vedoucí práce) ; Luke, Luke (oponent)
Hlavním cílem předkládané dizertační práce bylo zhodnocení potenciálu vybraných (nano)oxidů Fe a Mn pro stabilizaci kovů a polokovů v kontaminovaných půdách. Výzkum byl zaměřen především na tři materiály - komerční nanomaghemit (Fe III) a nanomagnetit (Fe II,III) a nově syntetizovaný amorfní oxid Mn (AMO). Hlavním cílem práce bylo poskytnout komplexní pohled na vybraná stabilizační činidla, přičemž důraz nebyl kladen pouze na jejich přímý vliv na mobilitu kontaminantů, ale též na jejich stabilitu a transformace v půdním prostředí, spolu s vlivem na půdní mikroorganismy a vyšší rostliny. Nejprve byly u testovaných materiálů zjištěny jejich adsorpční vlastnosti. V tomto případě se jako nejúčinnější ukázal AMO, který za daných experimentálních podmínek vykazoval o 1 až 2 řády vyšší adsorpční kapacity než Fe III a Fe II,III. Míra adsorpce As(V) na AMO se zvyšovala se zvyšujícím pH, což je v případě AMO způsobeno jeho vysokým pHzpc (8,1) a vyšší rozpustností při nižších hodnotách pH. Dále byl sledován vliv aplikace (nano)oxidů na mobilitu kovů a polokovů v půdě a další fyzikálně-chemické vlastnosti. Zde se AMO opět prokázal jako nejúčinnější činidlo pro snížení mobilní frakce Cd, Cu, Pb, Zn a As. Aplikace činidel Fe III a Fe II,III měla naproti tomu jen minimální či žádný efekt. Aplikace AMO dále vedla ke zvýšení půdního pH spojeného s rozpouštěním samotného materiálu a nežádoucí degradací půdní organické hmoty. Při studiu transformací (nano)oxidů v půdním prostředí byl na povrchu AMO identifikován nově vzniklý MnCO3, zatímco na povrchu Fe III a Fe II,III nebyly pozorovány žádné významné změny. Vzhledem k tomu, že pozorovaná formace MnCO3 byla spojená se vzrůstem stability AMO, byly uměle připraveny částice AMO pokryté vrstvou MnCO3 (SM-AMO). Přestože SM-AMO prokázal v půdě menší hmotnostní ztrátu než AMO, stabilizační účinnost byla u obou materiálů téměř stejná. Rozdíly ve složení povrchů u obou materiálů v čase klesaly, neboť na povrchu AMO docházelo k precipitaci MnCO3, zatímco povlak na SM-AMO se postupně rozpouštěl. Při zjišťování vlivu na půdní organismy AMO účinně podpořil půdní mikrobiální aktivitu, zatímco v případě Fe III a Fe II,III nebyly pozorovány žádné významné změny. AMO byl též schopen snížit koncentrace Cd, Pb a Zn přijaté slunečnicí (Helianthus annuus L.), eliminovat symptomy fytotoxicity Zn a zvýšit výnos biomasy. Na druhou stranu byly ve tkáních slunečnice zaznamenány toxické koncentrace Mn uvolněného z aplikovaného AMO. V závislosti na výsledcích této práce tedy doporučujeme aplikace AMO do kontaminovaných neutrálních až alkalických půd. Dále byly před nedávnem připraveny různé typy kompozitních sorbentů na bázi AMO a biocharu a v současné době je v přípravě polní experiment zaměřený na stabilizaci Cd, Pb, Zn a As v kontaminované půdě pomocí studovaných stabilizačních činidel. Výsledky této práce vyzdvihují důležitost použití komplexního experimentálního přístupu zahrnujícího všechny složky půdního systému při studiu nových stabilizačních činidel.
|
|
Vliv doby obohacování krmiva o nenasycené mastné kyseliny na vybrané parametry jatečné hodnoty prasat se zřetelem na kompozici mastných kyselin intramuskulárního tuku
Pantoflíček, Jiří ; Čítek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Miloslav, Miloslav (oponent)
Cílem práce je posoudit vliv výživy s vyšším podílem nenasycených mastných kyselin, zkrmované různě dlouhou dobu před porážkou na užitkové vlastnosti prasat, se zřetelem na kompozici mastných kyselin v intramuskulárním tuku vykrmovaných prasat.
Faktory ovlivňující kvalitu vepřového masa jsou vnitřní, vnější a technologické. Mezi kvalitativní ukazatele kvality masa řadíme podíl tuku a masa, stupeň okyselení masa (pH), barva, vaznost masa, obsah intramuskulárního tuku (mramorování), chuť, vůně, šťavnatost a křehkost. Tyto technologické a senzorické aspekty, jsou vedle nutričních a hygienických vlastností považovány zpracovateli a konzumenty za nejdůležitější.
Cílem práce bylo porovnat vliv délky zkrmování sojového oleje na parametry růstu a kvalitu vepřového masa.
Ovlivnění růstových schopností u testovaných prasat bylo neprůkazné, všechny skupiny prasat vykazovaly podobné výsledky.
Vlivem přidáním oleje do krmné dávky jsme ovlivnili profil mastných kyselin. Změny v obsahu nasycených mastných kyselin nenastaly ani v jedné ze skupin prasat. Délkou doby přidávání oleje se postupně snižovalo zastoupení mononenasycených mastných kyselin. Největší rozdíl byl zjištěn v zastoupení polynenasycených mastných kyselin. Jejich množství se zvyšovalo ve skupinách s delší dobou obohaceného krmiva, především na úkor mononenasycených mastných kyselin.
Rozdíly mezi kvalitativními znaky masa nebyly mezi skupinami prasat statisticky průkazné, přídavek olej tedy nezhoršil technologické parametry kvality masa a tuku.
Delší doba zkrmování sojového oleje výrazně zvýšila obsah polynenasycených mastných kyselin. Podávání sojového oleje vykrmovaným prasatům dle poznatků nebude mít účinek, jestliže olej budeme zkrmovat krátkou dobu před porážkou.
|
|
Využití kostřavy rákosovité pro okrasné trávníky
Doskočil, Jan ; Svobodová, Miluše (vedoucí práce) ; Hrevušová, Zuzana (oponent)
Využití kostřavy rákosovité pro okrasné trávníky
Souhrn
Kostřava rákosovitá patří mezi krátce výběžkaté druhy se širokým a hrubším listem. Vytrvalý a ozimý druh, původem z Evropy, je známý pro svoji vysokou odolnost vůči suchu, nenáročnost a odolnost na zátěž. Tyto vlastnosti získala díky velmi rozvinutému a hlubokému kořenovému systému, který je schopný získávat vodu a živiny z hlubších vrstev půdy. Její využití je tedy na místech s velkou zátěží, jakou jsou dostihové dráhy, okraje silnic nebo meziřadí vinic. V současnosti, v době globálního oteplování, nabývá na významu její využití pro parkové účely a low-input trávníky, kde se využívá její zvýšená odolnosti vůči biotickým a abiotickým stresům, především vůči suchu. V porostu se dobře doplňuje ve směsi s lipnicí luční.
Cílem práce bylo zhodnocení kvality trávníků s kostřavou rákosovitou a vybranými trávníkovými druhy při různé frekvenci seče. Podle hypotézy by frekvence sečení neměla ovlivnit pokryvnost trávníku. Pokryvnost by měla být stejná při různém složení směsi s kostřavou rákosovitou.
Pokus byl proveden na pokusném pozemku České zemědělské univerzity v Praze, Suchdole v roce 2015. V roce 2012 byly vysety směsi kostřavy rákosovité s kostřavou červenou, jílkem vytrvalým, lipnicí luční a monokultury těchto druhů. Složení směsí bylo 50/50 kromě směsi kostřavy rákosovité s lipnicí luční, kde byl poměr 75/25, Celkově 63 parcelek zahrnovalo 3 opakování ve 3 různých frekvencích sečení (po 14, 30 a 45 dnech). Každá parcelka měla rozměr 6 m2. Vyhodnocení pokryvnosti a výšky seče probíhalo podle české technické normy ČSN EN 12231. Výsledky měření byly vyhodnoceny analýzou rozptylu ANOVA (P < 0.05) v programu Statgraphics verze XV.
Vliv složení směsi na výšku byl průkazný. Nejvyšší výšku porostu měla monokultura kostřava rákosovitá (10,6 cm). Nejnižší výšku porostu měla monokultura jílku vytrvalého (5,4 cm). Při frekvenci sečení 14 dní měla nevyšší intenzitu růstu monokultura kostřav rákosovité (0,07 cm/den). Nejnižší intenzitu růstu měla monokultura jílku vytrvalého (0,02 cm/den). Při frekvenci sečení 30 dní měla nejvyšší intenzitu růstu směs kostřava rákosovité a lipnice luční (0,24 cm/den). Nejnižší intenzitu růstu měla monokultura jílku vytrvalého (0,01 cm/den). Při frekvenci sečení 45 dní byly hodnoty intenzity růstu největší. Nejvyšší intenzitu růstu měly směsi kostřavy rákosovité s kostřavou červenou (0,75 cm/den). Nejnižší intenzitu růstu měla monokultura jílku vytrvalého (0,06 cm/den). Vliv složení směsi na pokryvnost byl statisticky průkazný. Nejvyšší pokryvnost měla směs kostřavy rákosovité s kostřavou červenou (81,3 %). Nejnižší pokryvnost měla monokultura jílku vytrvalého (58,6 %). Vliv frekvence na výšku porostu byl statisticky průkazný. Nejvyšší výšku měl porost při frekvenci sečení 45 dní (6 cm) a nejnižší výšku měla frekvence sečení 14 dní (3,8 cm). Vliv frekvence na pokryvnost se také ukázal jako statisticky průkazný. Nejvyšší pokryvnost měla frekvence sečení 14 dní (76,5%) a nejnižší pokryvnost měla frekvence sečení 45 dní (66,7%).
Získané poznatky poslouží k dalšímu sestavování směsí pro parkové účely. Bylo zjištěno, že většinou je vhodné upřednostnit vysetí směsí s kostřavou rákosovitou před monokulturami. Pro vysokou pokryvnost a optimální intensitu růstu porostu s kostřavou rákosovitou bylo doporučeno dodržování frekvence sečení - 30 dní.
|
|
Analýza biologických vlastností kokošky pastuší tobolky (Capsella bursa-pastoris L.)
Schneebergerová, Tereza ; Hamouz, Pavel (vedoucí práce) ; Holec, Josef (oponent)
Cílem bakalářské práce s názvem Analýza biologických vlastností kokošky pastuší tobolky je stanovení vybraných biologických charakteristik kokošky pastuší tobolky (Capsella bursa-pastoris), které mají vliv na rozšíření a uplatnění tohoto plevele v kulturních porostech. Jde o délku primární dormance, její vývoj a stanovení vlivu faktorů, které mají vliv na dormanci a klíčení semen.
Kokoška pastuší tobolka je jednoletá nebo dvouletá bylina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), která se řadí mezi jednoleté ozimé plevely. Zapleveluje především ozimé
a jarní obilniny, řepku, brambory nebo víceleté pícniny. Její výskyt je značně kosmopolitní, lze jí najít od nížin po podhorské oblasti. Takže se mohou biologické vlastnosti jednotlivých populací výrazně lišit. Jako metodu regulace lze použít mělkou podmítku nebo herbicidní ošetření porostu.
Po sběru čerstvých semen byl založen první pokus na stanovení primární dormance. Zbylá semena byla uložena ve 2 různých typech prostředí. Část byla uložena v suchu při
20 °C. Zbylá semena byla stratifikovaná při 5 °C, buď v půdě nebo na filtračním papíře.
Vliv způsobu uložení semen na vývoj dormance byl stanovován ve dvoutýdenním intervalu. Semena byla nakličována 1 týden v klimaboxu za vlivu různých faktorů. Mezi které patřil rozdílný světelný režim, druh vody a typ média k nakličování.
Výsledky byly zpracovány vícefaktorovou analýzou rozptylu. Čerstvá semena vykazovala silnou primární dormanci při stálých teplotách 10 °C a 20 °C, nejvyšší klíčivost byla u varianty se střídavou teplotou 20/10 °C na filtračním papíře s pitnou vodou a uložená ve tmě, a to v podílu 10,75 %. Semena stratifikovaná při 5 °C v prvních dvou týdnech měla narůstající klíčivost, která se později postupně snižovala. Naopak semena uložená v suchu při 20 °C zpočátku vykazovala dormanci, kterou postupně ztrácela.
|
|
Faktory ovlivňující průběh postmortálních změn v mase
Seilerová, Michaela ; Čítek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Lebedová, Nicole (oponent)
Cílem práce je vytvoření literárního přehledu o problematice kvality vepřového masa. V bakalářské práci jsou popsány nejen hlavní ukazatelé kvality vepřového masa s jeho chemickým složením, ale také vnější a vnitřní faktory, které se na jeho kvalitě významně podílejí. Maso má různorodou histologickou strukturu, proměnlivé chemické složení, stejně jako senzorické a technologické vlastnosti. Nutričně je maso ceněno jako bohatý zdroj živin pro člověka. Pro lidský organismus je maso zdrojem všech esenciálních aminokyselin, které si tělo neumí samo syntetizovat. Další významnou složkou masa jsou lipidy, uloženy jako zásobní tuková tkáň v podkoží zvířat nebo rozptýleny mezi svalovými vlákny. Množství sacharidů obsažené v mase je z nutričního hlediska spíše nevýznamné, protože jejich zastoupení v mase je minimální. Sacharidy mají z technologického hlediska význam pro zrání masa. Dále je také zdrojem minerálních látek a vitaminů. Maso je proto nepostradatelné pro lidský organismus a nemělo by chybět v jídelníčku každého z nás. Struktura a složení masa závisí na funkci jednotlivých částí těla a způsobu života a na řadě intravitálních vlivů jako je pohlaví, plemeno, věk, výživa a zdravotní stav. Mezi významné faktory, které ovlivňují kvalitu masa, patří například utváření svalových vláken. Masa vyšších kvalit mají tenčí a jemnější vlákna oproti tomu masa nižší kvality se vyznačují tlustými, silnými vlákny. Dalším činitelem, který podmiňuje kvalitu, je množství a charakter vnitrosvalového vaziva. Kvalitní masa jsou na nízko zatěžovaných bederních svalech a svalech hřbetu a kýty s jemnějšími vlákny. Další faktor ovlivňující kvalitu masa je průběh postmortálních změn. U těchto procesů lze rozlišit čtyři stádia: prae rigor, rigor mortis, zrání masa a hluboká autolýza. Postmortální zrací procesy se mohou odchýlit od standardu z různých příčin a jejich následkem jsou jakostní odchylky masa jako např. PSE, DFD, RSE, Hampshire efekt a chladové zkrácení. I vliv plemene se podílí na kvalitě masa a to citlivostí na stres, růstovými vlastnostmi a parametry jatečné hodnoty, mezi další vnitřní faktory patří věk a pohlaví. Mezi vnější faktory, které mají vliv na kvalitu masa patří přeprava zvířat na jatky, přístup pracovníků při nahánění, odpočinek před porážkou, samotné omráčení, následné vykrvení a zachlazení po porážce.
|
host ::
