|
|
Adheze monocytů k endotelu a aterogeneze
Kauerová, Soňa
Přes dostupnou a efektivní terapii hypercholesterolémií a hypertenze je v západním světě mortalita v důsledku kardiovaskulárních chorob stále velice vysoká. Zánětlivé změny v arteriální stěně, ale i v tukové tkáni hrají zásadní roli v rozvoji aterosklerózy. Makrofágy se uplatňují v procesu aterogeneze již od iniciace rozvoje, kdy ještě ve formě monocytů adherují a migrují do arteriální stěny v důsledku aktivace endotelu a stimulace prozánětlivě působícími látkami. Je známo, že tuková tkáň je významným endokrinním orgánem a součástí tukové tkáně je velké množství makrofágů schopných produkovat řadu prozánětlivě působících cytokinů a přispívat k rozvoji mírného chronického zánětu, zásadního v rozvoji aterosklerózy. Ve vzorcích subkutánní, viscerální a perivaskulární tukové tkáně (SAT, VAT, PVAT) od zdravých subjektů jsme analyzovali makrofágy a jejich polarizaci, genovou expresi prozánětlivých cytokinů a vliv látek uvolněných VAT na míru adheze monocytů k endotelu. V některých analýzách doplnili o vzorky SAT, VAT a PVAT od pacientů s angiologicky potvrzenou chorobou periferních cév (PAD). Výsledky jsme porovnávali jednak mezi skupinami zdravých a nemocných subjektů, mezi jednotlivými typy tukové tkáně v rámci skupin (SAT, VAT, PVAT) a dále jsme analyzovali případné vztahy k rizikovým faktorům...
|
|
|
Ukládání tuku u modelových zvířat a obezita
Petrlák, František
Tato bakalářská práce je zaměřena na ukládání tuku u modelových zvířat a obezitu, která je velmi závažným celosvětovým problémem a je spjata se spoustou dalších onemocnění. První část pojednává o metabolismu lipidů a energetické bilanci, která je stěžejní ve spojitosti s obezitou. K té dochází právě tehdy, když je energetická bilance v nerovnováze ve prospěch energetického příjmu. Další část je věnována tukové tkáni a jejímu rozdělení na bílou tukovou tkáň a hnědou tukovou tkáň, jsou zde popsány jejich rozdíly. Značná část práce je věnována genetickým a negenetickým příčinám obezity a vlivu epigenetických modifikací. Dále je zpracována literatura u vybraných genů (PPARy, FABP4, FTO, LEP, LEPR a MC4R) pro metabolismus a mechanismus ukládání tuku u zvířat a člověka. Bakalářská práce je zakončena léčbou obezity.
|
|
|
Autofagie v tukové tkáni
Somova, Veronika ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zouhar, Petr (oponent)
Autofagie je esenciální recyklační mechanismus, představující dráhu vedoucí k utilizaci a reorganizaci intracelulárních komponent (živin, organel, aj). Nedávné studie prováděné na tukové tkáni navíc naznačují, že se autofagie spolupodílí na diferenciaci prekurzorů tukových buněk a fenotypových přeměnách tkáně. Cílem této práce je shrnout vlastnosti autofagie v kontextu různých druhů tukové tkáně, a zároveň představit regulaci autofagie jako potenciálně využitelnou v terapiích zaměřených na léčbu obezity. Existují však rizika provázející regulaci autofagie, která budou v této práci rovněž zohledněná. Klíčová slova: autofagie, tuková tkáň, terapie
|
|
|
Identifikace biomarkerů podílejících se na patofyziologii gestačního diabetes melitus.
Šimják, Patrik ; Pařízek, Antonín (vedoucí práce) ; Karásek, David (oponent) ; Novotný, Zdeněk (oponent)
Identifikace biomarkerů podílejících se na patofyziologii gestačního diabetes mellitu ABSTRAKT Gestační diabetes mellitus je porucha metabolismu glukózy vzniklá v těhotenství, která po porodu mizí. V důsledku produkce těhotenských hormonů dochází k inzulínové rezistenci, která není dostatečně kompenzovaná zvýšenou sekrecí inzulínu. Jelikož je obezita významným rizikovým faktorem gestačního diabetu a je také spojena s dysfunkcí tukové tkáně a zvýšenou periferní inzulinovou rezistencí, nabízí se otázka, do jaké míry tuková tkáň ovlivňuje rozvoj gestačního diabetu. První část disertační práce je zaměřená na identifikaci změn v plazmatické koncentraci a mRNA expresi adipokinů fetuinu A, fetuinu B a FGF21. V naší studii jsme neprokázali, že přítomnost gestačního diabetu významně ovlivňovala plazmatickou koncentraci fetuinu A, fetuinu B a FGF21 v průběhu těhotenství. Důležitým zjištěním bylo, že ženy, které měly těhotenství komplikované gestačním diabetem, mají oproti zdravým těhotným ještě několik měsíců po porodu výrazně vyšší koncentraci FGF21. Podařilo se nám prokázat produkci fetuinu A v placentě a fetuinu B v perineální a podkožní tukové tkáni. Ani v jednom případě však gestační diabetes neměl na intenzitu exprese vliv. Tuková tkáň nejspíše neovlivňuje patogenezi gestačního diabetu cestou změny exprese...
|
|
|
Adheze monocytů k endotelu a aterogeneze
Kauerová, Soňa ; Králová Lesná, Ivana (vedoucí práce) ; Kraml, Pavel (oponent) ; Kuneš, Jaroslav (oponent)
Přes dostupnou a efektivní terapii hypercholesterolémií a hypertenze je v západním světě mortalita v důsledku kardiovaskulárních chorob stále velice vysoká. Zánětlivé změny v arteriální stěně, ale i v tukové tkáni hrají zásadní roli v rozvoji aterosklerózy. Makrofágy se uplatňují v procesu aterogeneze již od iniciace rozvoje, kdy ještě ve formě monocytů adherují a migrují do arteriální stěny v důsledku aktivace endotelu a stimulace prozánětlivě působícími látkami. Je známo, že tuková tkáň je významným endokrinním orgánem a součástí tukové tkáně je velké množství makrofágů schopných produkovat řadu prozánětlivě působících cytokinů a přispívat k rozvoji mírného chronického zánětu, zásadního v rozvoji aterosklerózy. Ve vzorcích subkutánní, viscerální a perivaskulární tukové tkáně (SAT, VAT, PVAT) od zdravých subjektů jsme analyzovali makrofágy a jejich polarizaci, genovou expresi prozánětlivých cytokinů a vliv látek uvolněných VAT na míru adheze monocytů k endotelu. V některých analýzách doplnili o vzorky SAT, VAT a PVAT od pacientů s angiologicky potvrzenou chorobou periferních cév (PAD). Výsledky jsme porovnávali jednak mezi skupinami zdravých a nemocných subjektů, mezi jednotlivými typy tukové tkáně v rámci skupin (SAT, VAT, PVAT) a dále jsme analyzovali případné vztahy k rizikovým faktorům...
|
|
|
Obezita a obezogeny
Dvořáková, Jana ; Müllerová, Dana (vedoucí práce) ; Houdek, Zbyněk (oponent) ; Štich, Vladimír (oponent)
Výskyt obezity již dosahuje epidemických rozměrů. Jako hlavní příčina bylo kromě nadměrného příjmu potravin a nedostatku fyzické aktivity identifikováno genetické pozadí a v poslední době i tzv. obezogeny. Tyto látky poškozují metabolické procesy, zasahují do hormonálních funkcí a narušují energetickou rovnováhu ve prospěch přibírání na hmotnosti a vzniku obezity. Teoretická část této práce se zabývá obezitou, tukovou tkání, tukovou kapénkou a obezogeny. Z obezogenů je více rozebrána skupina perzistentních organických polutantů, z níž byl jeden zástupce použit v praktické části této práce. Cílem praktické části bylo popsat buněčný model diferenciace mesenchymálních kmenových buněk do adipocytů a následně zkoumat vliv jednoho z nejčastěji se vyskytujících obezogenů na expresi genů lipidového metabolismu a genů insulinové signální dráhy. U buněk byly v průběhu diferenciace sledovány morfologické změny (ve dnech 0, 4, 10 a 21). Mesenchymální buňky protáhlého vřetenovitého tvaru se mění na adipocyty vyplněné tukovými kapénkami. Pro kvantifikaci akumulovaných lipidů bylo použito barvení Oil Red O. Diferenciace v adipocyty byla potvrzena fluorescenční imunocytochemií za použití specifického proteinu FABP4. Viabilita buněk byla stanovována pomocí metody PrestoBlue™ Cell Viability Reagent. V průběhu...
|
|
|
Vliv pravidelné pohybové aktivity na metabolismus tukové tkáně u seniorů
Čížková, Terezie ; Šiklová, Michaela (vedoucí práce) ; Horáková, Olga (oponent)
Ve stáří dochází ke změně kompozice těla, při níž ubývá svalová hmota, a naopak se zvyšuje podíl tukové tkáně. Současně převládá ukládání lipidů do viscerálních a ektopických tukových dep, což je spojováno se zvýšeným rizikem rozvoje inzulínové rezistence a dalších metabolických poruch. K těmto patologickým stavům přispívá také dysfunkce tukové tkáně, která zahrnuje sníženou adipogenezi, zhoršenou metabolickou flexibilitu a změnu sekreční aktivity. Pravidelná pohybová aktivita je beze sporu součástí zdravého životního stylu lidí všech věkových kategorií. U seniorů jsou popisovány její benefiční účinky zejména na svalovou funkci, kardiovaskulární zdatnost a metabolické zdraví. Cílem této diplomové práce bylo zjistit, zda pravidelná pohybová aktivita ovlivňuje vybrané charakteristiky tukové tkáně u seniorek a zda jsou tyto charakteristiky asociovány s lepší inzulínovou senzitivitou. Ve skupině dlouhodobě trénovaných a netrénovaných seniorek byla analyzována abdominální podkožní tuková tkáň, ve které byla stanovena exprese řady metabolických genů, distribuce velikosti adipocytů a míra lipolýzy za bazálních podmínek a po stimulaci isoproterenolem. Dále byly sledovány antropometrické parametry a inzulínová senzitivita. Výsledky práce ukazují, že pravidelná pohybová aktivita zlepšuje fyzickou zdatnost...
|
|
|
Mesenchymal stromal cells and biological scaffolds for neural tissue regeneration
Kočí, Zuzana ; Kubinová, Šárka (vedoucí práce) ; Filová, Eva (oponent) ; Zach, Petr (oponent)
Navzdory obrovskému pokroku v medicíně zůstává poranění centrálního nervového systému bez uspokojivého řešení. Regenerativní medicína využívá tkáňové inženýrství, buněčnou terapii, zdravotní protetiku, genovou terapii nebo růstové faktory s cílem přemostit lézi, opravit poškozená spojení a zlepšit endogenní regeneraci tak, aby došlo k obnově neurální funkce. Cílem mé práce bylo zhodnotit terapeutický potenciál dvou přístupů, transplantace lidských mezenchymálních stromálních buněk (hMSC) a biologických hydrogelů získaných z extracelulární matrix (ECM) v regeneraci nervové tkáně u modelů míšního poranění. První část práce je věnovaná charakterizaci hMSC z různých zdrojů - kostní dřeně (KD), tukové tkáně (AT) a Whartonova rosolu (WJ). Všechny typy buněk splnily minimální kritéria pro fenotyp MSC a vykazovaly podobné vlastnosti z hlediska exprese povrchových markerů, diferenciačního potenciálu, migrační kapacity a sekrece cytokinů a růstových faktorů. Pupečníková a tuková tkáň však vzhledem ke kostní dřeni poskytovaly významně vyšší výtěžky buněk a MSCs izolované z těchto tkání proliferovaly lépe než hBM-MSCs. Terapeutický účinek intratekální aplikace hWJ-MSC byl posléze vyhodnocen na kompresním modelu míšního poranění u potkanů. Byl porovnán účinek nízké (0,5 milionu) a vysoké (1,5 milionu) dávky...
|
|
|
Perivaskulární tuková tkáň ve zdraví a nemoci
Pasáková, Kateřina ; Králová Lesná, Ivana (vedoucí práce) ; Janovská, Petra (oponent)
Tuková tkáň je největší endokrinní orgán v těle. Její funkce a složení je intenzivně studováno, neboť počet obyvatel s nadváhou exponenciálně roste. Buňky typické pro tukovou tkáň se nazývají adipocyty. Látky, které tyto buňky tukové tkáně produkují, se nazývají adipokiny - tedy nízkomolekulární látky sekretované adipocyty. Tuková tkáň se dá rozdělit do několika druhů a to dle složení - bílá, hnědá a přechodná béžová nebo podle umístění - viscerální, subkutánní a perivaskulární. Perivaskulární tuková tkáň se nachází kolem většiny cév v těle. Je schopna působit prozánětlivě i protizánětlivě a podílí se na regulaci cévního tonu. Patologie perivaskulární tukové tkáně mohou vést k rozvoji onemocnění, které ovlivňují přímo či nepřímo kardiovaskulární systém, a jsou tak jednou z hlavních příčin úmrtí v zemích západního světa.
|
|
|
Regulační mechanizmy ovlivňující etiopatogenezi obezity, inzulínové rezistence a diabetes mellitus 2. typu.
Cinkajzlová, Anna ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Krčma, Michal (oponent) ; Kříž, Jan (oponent)
Subklinický zánět hraje ústřední roli v rozvoji komplikací obezity včetně diabetes mellitus 2. typu, hypertenze či kardiovaskulárních onemocnění. Mezi významné činitele podílející se na jeho iniciaci a progresi v tukové tkáni patří makrofágy a řada faktorů produkovaných v tukové tkáni i mimo ni. První část dizertační práce se zaměřovala na stanovení makrofágů a studium jejich změn v kontextu metabolického zlepšení pacientů po bariatrické operaci. Bylo prokázáno, že v podkožní tukové tkáni dochází k poklesu zastoupení makrofágů bez ohledu na jejich M1 či M2 polarizaci projevující se pozitivitou na antigen CD40 a antigeny CD163 a CD206, a to 6 měsíců po bariatrickém výkonu. Makrofágy v podkožní tukové tkáni tak zřejmě vykazují smíšený fenotyp, což je v souladu s dříve publikovanými daty. Dále jsme potvrdili, že u pacientů s obezitou dochází k nárůstu populace neklasických monocytů spojovaných s kontrolou celistvosti výstelky cév a že CD163 pozitivní monocyty mají původ v populaci klasických monocytů. Solubilní forma antigenu CD163 je pak dle našich i dříve publikovaných výsledků vhodným markerem vzniku metabolických komplikací obezity. Druhá část dizertační práce byla zaměřena na stanovení proteinů podobným angiopoietinům ANGPTL6, 4 a 3 ovlivňujících glukózový, lipidový a energetický metabolizmus. V...
|
host ::
RSS.