|
|
Možnosti regulace vývinu hydratačního tepla v betonu pomocí plastifikační přísady
Hermann, Radek ; Halas, Vladimír (oponent) ; Sedlmajer, Martin (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá problematikou plastifikačních a superplastifikačních přísad a jejich vlivem na hydratační proces cementových past. Proces hydratace je v této práci zkoumán jak z pohledu vývinu hydratačního tepla, tak i z pohledu průběhu hydratačních teplot. Dále je věnována pozornost vlivu plastifikačních přísad a jejich kombinacím s přísadou zpomalující tuhnutí a tvrdnutí na reologické vlastnosti čerstvých modifikovaných cementových past a na mechanické vlastnosti těchto past po 3 a 7 dnech zrání.
|
|
|
Vliv podmínek vytvrzování na smrštění alkalicky aktivovaných systémů
Pragerová, Barbora ; Kotrla, Jan (oponent) ; Kalina, Lukáš (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá stanovením optimálních podmínek vytvrzování alkalicky aktivovaných systémů s cílem redukovat smrštění. V experimentální části byly testovány pasty vysokopecní granulované strusky aktivované vodním sklem. Bylo porovnáno šest podmínek vytvrzování. Tři série vzorků byly hned po odformování uloženy na vzduchu, ve vodě a ve folii. Další tři série byly nejdříve 14 dní uloženy ve vodě, a poté vyjmuty na vzduch, přičemž dvě z nich byly ošetřeny těsnícími prostředky na bázi křemičitanů lithia a akrylátové disperze. Optickou metodou byla sledována tvorba a množství trhlin. Procento trhlin bylo vyhodnoceno pomocí programu ImageJ. Nejvyšší množství trhlin se vytvořilo při uložení na vzduchu po 7. dnech vytvrzování. Následně se část z nich viditelně zacelila. U vzorků vytažených na vzduch po 14. dnech ve vodě, se také projevil rychlý nárůst trhlin, avšak jejich procento bylo poloviční. Těsnící prostředky zpomalily vývoj trhlin, ale jejich vzniku nezabránily. Po 36. dnech byly výsledky těchto typů uložení a ošetření srovnatelné. Pouze ve folii docházelo k minimálním trhlinám a ve vodním prostředí se netvořily vůbec. K nejmenšímu smrštění docházelo při uložení ve vodě a ve folii. Vzorky, které byly nejprve uloženy 14 dní ve vodě projevily stejný trend vysokého smrštění jako vzorky na vzduchu.
|
|
|
Úloha síranu železnatého jako regulátoru tuhnutí a redukčního činidla portlandského slínku
Mončeková, Miroslava ; Rovnaníková, Pavla (oponent) ; Drábik, Milan (oponent) ; Havlica, Jaromír (vedoucí práce)
V roce 2003 byla směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/53/ES stanovena maximální hodnota rozpustného šestimocného chromu na 0,0002 % (vztaženo na celkovou hmotnost suchého cementu). Dodržení tohoto limitu vyžaduje úpravu standardního portlandského cementu pomocí přídavku vhodného redukčního činidla, čímž se studium možností redukce šestimocného chrómu stává velmi diskutovaným a žádaným tématem. Primárním cílem této práce je základní výzkum, který popisuje vliv síranu železnatého na redukci šestimocného chromu a současně také jeho vliv na hydratační mechanizmus samotného portlandského slínku. Redukční schopnost železnatých iontů byla ověřena UV/VIS spektrometrií. Mechanizmus a vliv síranu železnatého na hydrataci portlandského slínku byl sledován izotermickou kalorimetrií a pevnostními charakteristiky. XRD metoda, SEM-EDS analýza a Ramanská mikroskopie byly použity pro identifikaci vznikajících hydratačních produktů. Studium hydratačního mechanizmu probíhajícího v tomto systému bylo zaměřeno na sledování odchylek od běžné hydratace portlandského cementu. Důležité informace o chování chromu během hydratace (substituce resp. uvolňování) poskytla analýza pórového roztoku. Zabudování chrómu do struktury hydratačních produktů během redukčního procesu bylo sledováno v čistém systému trikalciumaluminátu s cíleným obsahem Cr6+. Tato práce poukazuje na možný mechanismus substituce třímocného i šestimocného chromu do struktury monosulfátové (AFm) fáze.
|
|
|
Retence vody v huminových kyselinách
Cihlář, Zdeněk ; Šmejkalová, Daniela (oponent) ; Kučerík, Jiří (vedoucí práce)
Huminové kyseliny byly vyextrahovány z jihomoravského lignitu. Takto získaný neupravený vzorek huminových kyselin byl oxidován buď H2O2 nebo HNO3. Oxidované huminové kyseliny byly dále modifikovány pomocí formaldehydu za účelem vytvořit zesíťovanou strukturu, která by zvýšila retenci vody v těchto materiálech. Afinita a retence vody v připravených vzorcích byla studována pomocí termické analýzy (DSC – diferenční kompenzační kalorimetrie a TGA – termogravimetrické analýzy). Ke studiu zmíněných parametrů bylo využito dvou odlišných způsobů hydratace vzorků huminových kyselin. První přístup představoval sorpci vody na huminových kyselinách při třech kontrolovaných vzdušných vlhkostech, k jehož popisu bylo využito TGA. Druhý pohled byl založen na sorpci jednorázově přidaného nadbytečného množství vody, který byl charakterizován pomocí DSC. Výsledky získané z TGA vzorků huminových kyselin umístěných v prostředí s definovanou relativní vzdušnou vlhkostí naznačují zvyšující se sorpční schopnost s rostoucí relativní vzdušnou vlhkostí okolní atmosféry. Na základě hodnot získaných z DSC měření v hermeticky uzavřených vzorkovnicích lze poukázat na zvyšující se množství vody vázané strukturou huminových kyselin po dobu jednoho měsíce. Všechny upravené vzorky huminových kyselin (oxidované i oxidované a modifikované pomocí formaldehydu) vykazovaly vyšší retenci vody v porovnání s nemodifikovaným vzorkem.
|
|
| |
|
|
Alkalicky aktivované systémy
Bílek, Vlastimil ; Rovnaník, Pavel (oponent) ; Vlček, Jozef (oponent) ; Ptáček, Petr (vedoucí práce)
Tato disertační práce se zabývá zejména možnostmi omezování smrštění alkalicky aktivované strusky (AAS), což by spolu s využitím studovaných technologických kalů mohlo umožnit širší praktické uplatnění tohoto perspektivního materiálu. Krom vlivu na rozměrové změny AAS byl studován vliv různých faktorů také na její zpracovatelnost, dobu tuhnutí a mechanické vlastnosti. Získané výsledky byly podloženy instrumentálními technikami, jako jsou izotermická kalorimetrie, rtuťová intruzní porozimetrie, skenovací elektronová mikroskopie a rentgenová difrakce. Dosažené výsledky ukazují, že lze smrštění vysycháním AAS a související tvorbu trhlin snížit kombinací zvýšení dávky vodního skla a sníženého vodního součinitele (w/b), částečnou náhradou strusky úletovým popílkem z vysokoteplotního spalování nebo by-passovými cementářskými odprašky a použitím organických přísad, u nichž byl pozorován velmi významný vliv na hydrataci AAS. Na základě získaných poznatků byly navrženy a s ohledem na smrštění, mechanické vlastnosti a cenu optimalizovány betonové záměsi, u nichž byl aktivátor zcela nahrazen technologickými kaly po výrobě vodního skla. Vybrané betony pak byly zkoušeny také v poloprovozních podmínkách.
|
|
|
Hydration of Humic Substances
Bursáková, Petra ; Šimon, Peter (oponent) ; Slovák,, Václav (oponent) ; Klučáková, Martina (vedoucí práce)
This doctoral thesis studies the character of hydration water in water/humic substances system. The goal is to determine both quantitative and qualitative aspects of hydration of humic substances (HS) in solid and liquid phase and to explore the differences in properties of water surrounding humic matter with the assistance of high resolution ultrasonic spectroscopy (HRUS) and methods of thermal analysis such as differential scanning calorimetry (DSC) and thermogravimetry (TGA). The main aim of this work is to contribute to the knowledge about hydration of humic samples originating from different sources and thus having different properties and composition applying the approaches and techniques already used and reported as being successful for determination and enumeration of hydration water in hydrophilic biopolymers and hydrogels. This thesis investigates the effect of water on humic structure, its way of wetting and penetrating the surface of HS, the possible conformational changes, the retention capacity of HS, and also the influence of origin of individual humic substance on hydration properties with regard to the kinetic of those processes. Moreover, it tries to recognize the influence of degree of humification on hydration processes of humic substances as well as reversibility of these processes. The results of this thesis reveal same parallelism with the properties of non-reversible hydrogels; some similarities between biopolymers and HS were discovered as well.
|
|
|
Studium difúze iontů alkalických kovů v zatvrdlém cementu
Doležal, Martin ; Janča, Martin (oponent) ; Šoukal, František (vedoucí práce)
Tato diplomová práce si klade za cíl studium difúze alkálií (sodíku a draslíku) uvnitř tělesa ze zatvrdlé cementové pasty. Diskutuje vliv prostředí hydroxidu, dusičnanu a uhličitanu o různých koncentracích a teplotách. Práce se zabývá jak difúzí tak i změnami v připravených vzorcích a okolním prostředí. Teoretická část je věnována výrobě cementu a jeho chemismu, alkalickokřemičité reakci, plastifikátorům, difúzním procesům a metodám testování cementů. Práce se zaměřuje na bílý (Aalborg CEM I 52,5 R – SR 5) a silniční (Mokrá CEM I 42,5 R – sc) cement. Experimentální část popisuje složení receptur pro výrobu těles z cementových past, jejich následné uchování a odběry vzorků. Difúze byla v této práci studována pomocí metody ICPOES, která postihovala úbytek alkálií z roztoku a pomocí metody SEM, která sledoval difúzi alkálií uvnitř zkušebního tělesa z cementové pasty. V několika případech bylo pozorována tvorba nasycené povrchové vrstvy alkálií, dále pak ustálená difúze a v případě draslíku i velmi pomalá difuze skrze hmotu tělesa. Jako nejvýraznější byl vyhodnocen vliv prostředí a teploty. Vliv koncentrace okolního prostředí nebyl výrazný. Dále byly pozorovány změny porozity na zkušebních tělesech. Samotnou difuzi ovlivňovali sekundární produkty vznikající na povrchu a v okolí uchovaného tělesa. Těmi se práce zabývá v poslední části.
|
|
|
Vápenato-hlinité fáze - hydratace při různých počátečních podmínkách
Tomala, Libor ; Másilko, Jiří (oponent) ; Koplík, Jan (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá přípravou vápenato-hlinitých fází, konkrétně monokalciumaluminátu (CA), monokalciumdialuminátu (CA2) a dodekalciumheptaaluminátu (C12A7) a jejich hydratací při teplotách 20, 30 a 60 °C. Příprava probíhala slinováním oxidu hlinitého a uhličitanu vápenatého ve správném molárním poměru při teplotě typické pro každou z připravovaných fází (1450, 1600 resp. 1360 °C) v superkantalové peci. Výpaly byly prováděny opakovaně, dokud nebylo dosaženo jejich dostatečné čistoty, která byla zjišťována pomocí rentgenové strukturní analýzy na difraktometru Empyrean od firmy PANalytical. Čisté vápenato-hlinité fáze byly následně podrobeny hydrataci při již zmíněních teplotách a její průběh byl sledován na izotermálním kalorimetru TAM Air od firmy TA Instruments. Vzniklé hydratační produkty byly identifikovány opět pomocí metody XRD.
|
|
|
Časově rozlišená fluorescence ve výzkumu interakcí hyaluronanu a koloidních systémů
Mondek, Jakub ; Táborský, Petr (oponent) ; Peter, Kapusta (oponent) ; Pekař, Miloslav (vedoucí práce)
Cílem předložené dizertační práce bylo studium pokročilých fluorescenčních technik a jejich využití v problematice koloidních soustav, respektive systémů hyaluronan-tenzid a hydrogelových systémů založených na hyaluronanu. Časově-rozlišená fluorescence spolu se stacionární fluorescencí byly použity pro studium hyaluronanových systémů za účelem určení vlivu hydratace hyaluronanu na jeho interakce s (opačně nabitými) micelárními útvary pomocí fluorescenčních sond podstupujících deprotonaci v excitovaném stavu. Nejdříve byly diskutovány různé fluroescenční sondy podstupující deprotonaci v excitovaném stavu, z nichž byla vybrána jedna jako vhodný kandidát pro další experimenty. Na základě citlivosti deprotonace v excitovaném stavu vybrané fluorescenční sondy 1-naftolu byl určen vliv hyaluronanu na vnitřní prostředí micel a zároveň byla, na základě těchto experimentů, diskutována struktura hydratačního obalu hyaluronanu. Další část předložené dizertační práce se věnovala metodě fluorescenční časově-rozlišené korelační spektroskopie a vývoji metody nanoreologie. Pomocí vytvořeného skriptu v softwaru MATLAB byly převedeny získané korelační funkce na střední posun fluorescenčně značených částic. Nejprve bylo potvrzeno, že fluroescenční korelační spektroskopie může být použita pro mikroreologická měření, a to srovnáním s již známými metodami videomikroreologie a mikroreologie pomocí dynamického rozptylu světla. Následně byla vyvinuta metoda nanoreologie a bylo diskutováno její použití pro studium pasivní nanoreologie v hydrogelových systémech založených na hyaluronanu. Na základě diskutovaných experimentů byla optimalizována metoda mikroreologie, respektive nanoreologie pomocí fluroescenční korelační spektroskopie až k použitelnosti této metody pro studium gelů.
|
host ::
RSS.