|
|
Imunitní odpověď a nádorové mikroprostředí při léčbě polymerními cytostatiky
Malátová, Iva ; Šírová, Milada (vedoucí práce) ; Stollinová Šromová, Lucie (oponent)
Chemoterapie je stále jednou z nepoužívanějších protinádorových terapií. Většinou jde o inhibici proliferace rychle se dělících buněk, není tedy selektivní vůči nádorovým buňkám. Díky tomu se s chemoterapií pojí mnoho nežádoucích vedlejších účinků. Nevýhodné vlastnosti chemoterapeutik je možné do značné míry eliminovat použitím konjugátů polymerů s nízkomolekulárními léčivy. Příkladem takového konjugátu je HPMA polymer s navázaným doxorubicinem. Kromě vlastností získaných vazbou na polymer, jako je dosažení rozpustnosti ve vodných roztocích, snížení systémové toxicity, zvýšení maximální tolerované dávky nebo pasivní cílení pomocí EPR efektu, se při terapii tímto léčivem využívá i faktu, že doxorubicin indukuje imunogenní buněčnou smrt. Bylo již prokázáno, že po úplném vyléčení experimentálních myší pomocí polymerních konjugátů HPMA s doxorubicinem u části myší vzniká dlouhodobá rezistence vůči opětovné inokulaci letální dávkou nádorových buněk. Rezistence je specifická vůči konkrétnímu typu nádoru, ze kterého byla myš vyléčena a důležitou roli zde hrají CD8+ cytotoxické T lymfocyty a IFNγ. V této práci jsme sledovali změny v zastoupení imunitních populací a jejich aktivačních markerů po léčbě polymerními konjugáty na bázi HPMA s doxorubicinem a volným doxorubicinem v porovnání s neléčenými...
|
|
|
Imunoskóre ve 3D tkáních
Novák, Jaromír ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Procházka, Jan (oponent)
Pevné nádory představují komplexní struktury, které zahrnují kromě transformovaných buněk cévy, složky extracelulární matrix (ECM), rozpustné molekuly a širokou paletu různých typů buněk. Tyto složky dohromady tvoří nádorové mikroprostředí. Z buněčných typů, které jsou součástí nádorového mikroprostředí, mají největší vliv na prognózu pacienta tumor infiltrující lymfocyty (TIL). Jejich přítomnost navíc nabývá na významu i s rozvojem biologických terapií immune checkpoint inhibitory (ICIs). Stěžejní roli TIL reflektují i nové přístupy v diagnostice nádorů, ilustrované zejména metodou Imunoskóre (dnes používanou v klinické praxi), založenou na kvantifikaci a lokalizaci CD3+ a CD8+ TIL v tenkém řezu nádorovou tkání. Otevřenou otázkou zůstává, nakolik informace získaná z 2D řezu reflektuje skutečnou situaci v inherentně trojrozměrném nádorovém mikroprostředí. Je to zejména rozvoj nových metodických přístupů, které usnadňují získání 3D histologické informace je klíčový k zodpovězení této otázky. V teoretické části této práce je nejdříve nastíněna heterogenita nádorového mikroprostředí a role buněk imunitního systému v něm. Na množství příkladů je poté ilustrována role prostorové heterogenity a její případný vliv na histopatologické hodnocení nádoru s důrazem na TIL. Detailně je popsán vývoj, provedení,...
|
|
|
Mezibuněčné interakce v kožních nádorech.
Kučera, Jan ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Masařík, Michal (oponent) ; Kovář, Marek (oponent)
Tato disertační práce je zaměřená na studium mezibuněčných interakcí u kožních nádorů. Je založena na 5 původních publikacích, které se věnují několika tematickým okruhům. Věnovali jsme se studiu původu nádorově asociovaných fibroblastů ve vztahu k primární nádorové populaci. Prokázali jsme pomocí myšího modelu, že nádorově asociované fibroblasty vzniklé v okolí implantovaného tumoru byly původem hostitelského organismu, a tedy že nevznikly transformací přímo z nádorových buněk. Dále jsme experimentálně sledovali vztah mezi nádorově asociovanými fibroblasty a keratinocyty. Prokázali jsme, že nádorově asociované fibroblasty z melanomu ovlivňují keratinocyty, které pod jejich vlivem získávají znaky typicky pozorované u migrujících buněk a u buněk podléhajících epitelově mezenchymálního přechodu. Studovali jsme interakce mezi zdravými fibroblasty a nádorovými buňkami. Prokázali jsme, že fibroblasty odebrané ze zdravé kůže u pacienta postiženého melanomem se signifikantně odlišují od kontrolních fibroblastů zdravých dárců v expresním profilu. Změny v distálních fibroblastech podporují pohled na melanom jako na systémové onemocnění. Dále jsme prokázali, že na rozdíl od BRAF pozitivních melanomových buněk, melanom asociované fibroblasty nenesou BRAF mutaci, a tedy nevznikly přechodem z melanomu....
|
|
| |
|
|
Dipeptidyl peptidáza-IV a Fibroblastový aktivační protein v gliomagenezi.
Trylčová, Jana ; Šedo, Aleksi (vedoucí práce) ; Mandys, Václav (oponent) ; Mareš, Vladislav (oponent)
"Dipeptidylpeptidáze-IV aktivitou a/nebo strukturou homologní" (DASH) molekuly představují skupinu multifunkčních molekul, z nichž většina nese hydrolytickou aktivitu podobnou dipeptidylpeptidáze-IV (DPP-IV), která odštěpuje X-Pro dipeptidy od N-konce peptidů a bílkovin. Do této skupiny patří další molekuly nesoucí podobnou enzymovou aktivitu jako například fibroblastový aktivační protein (FAP), DPP-II, DPP8 a DPP9 nebo i DPP-IV strukturou podobné, ale hydrolyticky neaktivní molekuly (DPP6 a DPP10). Současné poznatky svědčí o významu těchto molekul v procesech vzniku a rozvoje řady nádorových onemocnění. Cílem této práce je příprava biologického modelu a jeho využití pro pochopení mechanizmů interakce transformovaných gliálních buněk s buňkami stromatu v procesech vzniku a rozvoje nádorů odvozených z neuroektodermu. V rámci projektu byly připraveny stabilně transfekované lidské glioblastomové buněčné linie s indukovatelnou expresí DPP-IV a fibroblastového aktivačního proteinu a jejich mutantních, enzymově neaktivních forem. Vzniklé buněčné linie jsou nadále používány nejen jako nástroj studia "autokrinního" významu DPP-IV a FAP pro vlastní exprimující transformované buňky v in-vitro modelech, tak i "parakrinního" působení na úrovni nádorového mikroprostředí po homotopní implantaci do...
|
|
|
Experimental verification of in silico predicted protein binder to FOXO4 transcription factor and transcriptome analysis of bladder cancer
Tauš, Petr ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Převorovský, Martin (oponent)
Tato diplomová práce je rozdělená na experimentální a bioinformatickou část, které jsou spolu provázány přes transkripční faktory z rodiny 'forkhead box O' (FOXO). FOXO mají klíčovou roli v mnoha buněčných procesech, jako například v regulaci buněčného cyklu, apoptózy a metabolismu. Dlouhou dobu byly považovány pouze za nádorové supresory, ale vzrůstající počet studií poukazuje i na jejich pronádorovou roli. Z tohoto důvodu jsou intenzivně studovány jako potenciální terapeutické cíle v nádorových onemocněních. In silico predikce protein-protein interakcí se v poslední dekádě těší vzrůstající oblibě jak v základním výzkumu, tak při vývoji nových léčiv. Nicméně výsledky v mnoha případech stále nejsou dostatečně přesné při srovnání s očekávanými vlastnostmi predikovaných biomolekul. V této práci jsem pomocí termoforézy v malém měřítku ověřil vazbu čtyř in silico predikovaných vazebných proteinů, založených na přirozeně se vyskytující PDZ doméně k transkripčnímu faktoru FOXO4. Neinvazivní nádory močového měchýře představují heterogenní onemocnění, u kterého se i přes veškeré snahy stále nedaří přesně predikovat agresivita daného nádoru. V bioinformatické části této práce jsem na základě transkriptomických dat z pacientských vzorků nádorů močového měchýře popsal složení nádorového mikroprostředí a určil...
|
|
|
Lokalizace a transport proteáz mezibuněčné hmoty
Lyková, Dominika ; Tolde, Ondřej (vedoucí práce) ; Doubravská, Lenka (oponent)
Hlavní příčinou úmrtí pacientů se solidním nádorem jsou metastáze. Migrace buněk z prostředí primárního nádoru a zakládání sekundárních ložisek je několikastupňový proces, během kterého nádorové buňky překonávají tkáňové bariéry. Nádorové buňky jsou schopny adaptovat se na vlastnosti extracelulárního prostředí změnou způsobu migrace a dynamiky pohybu za účelem zachování pohyblivosti. Invazivní buňky vytváří výběžky cytoplazmatické membrány, které mají schopnost degradovat komponenty mezibuněčné hmoty, tzv. invadopodia. Tvorba těchto protruzí bohatých na aktinová mikrofilamenta je spojená s produkcí tzv. matrixových metaloproteáz (MMP), které mezibuněčnou hmotu proteolyticky degradují. Tvorba invadopodií, stejně tak produkce MMP, jsou klíčové pro degradaci extracelulární matrix. Nejvýznamnějšími členy skupiny MMP jsou membránově vázaná MMP-14 (MT1-MMP) a sekretované MMP-2 a MMP-9. Struktura a funkce invazivních struktur nádorových buněk ve 2D prostředí je již detailně popsána. Nicméně chybí ucelený model lokalizace a transportu MMP v souvislosti s invazivními strukturami nádorových buněk ve 3D prostředí. Tato diplomová práce je zaměřená na rozšíření poznatků týkajících se klíčových MMP a na optimalizaci podmínek pro studium proteáz ve 3D prostředí, které se více podobá situaci in vivo.
|
|
|
Modulace nádorového mikroprostředí a její vliv na imunoterapii nádorů
Musil, Jan
Modulace nádorového mikroprostředí představuje možnost, jak inhibovat růst nádorů a posílit protinádorovou imunitní odpověď. V předložené práci jsme použili pro modulaci nádorového mikroprostředí dvě strategie. Zaprvé, jsme zkonstruovali rVACV ko-exprimující tumor supresorový gen pro vazebný protein typu 3 pro růstové faktory podobné inzulinu (IGFBP-3) a gen kódující fúzní imunogen SigE7LAMP. Exprese IGFBP-3 byla řízena buď časným vakciniovým promotorem H5 nebo syntetickým časně/pozdním (E/L) promotorem. Zjistili jsme, že exprese IGFBP-3 řízená H5 promotorem vede k produkci většího množství proteinu než exprese řízená E/L promotorem. Imunizace myší rVACV P13-SigE7LAMP-H5- IGFBP-3 inhibovala růst nádorů TC-1 efektivněji než imunizace kontrolním virem P13-SigE7LAMP-TK- . Zároveň indukovala také silnější odpověď T-lymfocytů proti VACV antigenům. Pozorovali jsme, že vysoká exprese IGFBP-3 vedla ke zvýšení míry replikace viru a to jak in vitro, tak in vivo, což mělo za následek déletrvající antigenní stimulaci. Vysoká míra produkce IGFBP-3 rovněž korelovala s lepší adsorpcí viru P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 na buňky CV-1 v porovnání s P13-SigE7LAMP-TK- . Identifikovali jsme dva rozdíly ve struktuře IMV mezi viry P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 a P13-SigE7LAMP-TK- . IMV P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 do své struktury...
|
|
|
Myeloidní supresorové buňky v kontextu nádorového mikroprostředí.
Košťálová, Monika ; Šírová, Milada (vedoucí práce) ; Indrová, Marie (oponent)
Na nádory se dnes nepohlíží jen jako na útvar geneticky změněných buněk s patologickou schopností nadměrné proliferace, invazivity a zvýšené životnosti, ale stále větší váha se přičítá také mikroprostředí, které si nádor vytváří. Toto mikroprostředí generuje podmínky, které jsou odlišné od podmínek v normálních tkáních. Příkladem je lokální hypoxie, laktátová acidóza či nádorem indukovaná imunosuprese - všechny tyto abnormality vedou k vyšší životaschopnosti nádorové tkáně. Ukazuje se, že jedním z nejvýznamnějších mediátorů úniku imunitnímu dozoru v nádorech jsou myeloidní supresorové buňky (MDSCs). Jedná se o heterogenní populaci buněk myeloidního původu. V aktivovaném stavu MDSCs produkují zvýšené množství kyslíkových radikálů, sloučenin dusíku a arginázy, což představuje mechanismy, kterými MDSCs potlačují protinádorovou imunitní odpověď. MDSCs tedy představují slibný terapeutický cíl. Recentní studie však ukazují i jejich fyziologickou roli, což je třeba při každé terapii, cílené na MDSCs, zohlednit. Klíčová slova: Nádorové mikroprostředí, teorie imunitního dozoru, imunoeditace, myeloidní supresorové buňky, imunosuprese v nádorech, terapeutické ovlivnění MDSCs, fyziologická role MDSCs Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Mezibuněčné interakce v maligním melanomu
Nedvědová, Tereza ; Dvořánková, Barbora (vedoucí práce) ; Brábek, Jan (oponent)
Melanom reprezentuje jeden z nejagresivnějších nádorů s velmi vysokou tendencí k metastazování do prakticky jakýchkoli lokalit, se stoupající incidencí a vysokou mortalitou. Účelem mé diplomové práce bylo zkoumat tento nádor jako komplexní strukturu, která vedle nádorových buněk obsahuje i nádorové stroma. Buňky stromatu jsou pro existenci nádorů zásadní, což je již dobře zdokumentováno např. u epitelových nádorů hlavy a krku. Podobné mechanismy lze očekávat i v melanomu. V první části své diplomové práci jsme simulovali metastazaci nádoru za in vitro podmínek. Zkoumali jsme vliv neadhezivního prostředí, ať samotného, či kombinovaného s vlivem stromálních fibroblastů, na fenotyp nádorových buněk. Získaná data dokládají, že nádorové melanocyty mohou v těchto podmínkách měnit svůj fenotyp, což ukazuje na jejich možnou plasticitu ale současně na zásadní vliv stromálních fibroblastů na nádorové buňky. Jednotlivé linie se mezi sebou liší, což odpovídá známé heterogenitě melanomů v klinické praxi. V naší laboratoři bylo dříve zjištěno, že stromální fibroblasty z různých typů tumorů mají univerzální účinky na nádorové buňky. V druhé části naší studie jsme naopak zkoumali, jak ovlivňují nádorové buňky stromální fibroblasty a zda je toto ovlivnění nádorově specifické. Sledovali jsme růst, metabolickou...
|
host ::
RSS.