|
|
PAX a "vlastenečtí kněží" v letech 1945-1956
Kryšpínová, Tereza ; Kubát, Michal (vedoucí práce) ; Vykoukal, Jiří (oponent)
Tato práce se zabývá hnutími "pokrokových" katolíků, tedy skupinami sdružujícími katolické kněze či laiky podporující komunistické vlády ve vybraných satelitních státech Sovětského svazu. Tento fenomén přibližuje na příkladu dvou katolických hnutí, která působila v Polsku v letech 1945-1956, konkrétně Sdružení PAX a tzv. "vlasteneckých kněží". Obě sdružení uvádí do kontextu vztahů mezi státem a církví a hledá důvody, které ke vzniku skupin vedly. První část se věnuje srovnání situace katolické církve v Polsku s Československem a Maďarskem, tedy dalšími středoevropskými zeměmi, které byly součástí východního bloku a současně se většina jejich obyvatel hlásila k římskokatolickému vyznání. Poukazuje také na existenci hnutí podobných "vlasteneckým kněžím" i v těchto zemích a objasňuje původ tohoto společného prvku proticírkevní politiky. Další kapitoly již rozebírají dva konkrétní příklady katolických hnutí, jež stavěla svou ideologii na spojení katolicismu s komunismem. Prvním z nich byli "vlastenečtí kněží", původně skupina duchovních angažovaných v odboji proti nacismu, kterou komunisté využili ke sdružení prorežimních kněží a která měla posloužit k odtržení nižšího kléru od episkopátu a tím i Vatikánu. Druhou pak bylo Sdružení PAX, působící nejprve jako vydavatel katolického tisku, později hnutí s...
|
|
|
Architekt Bernhard Grueber (1806-1882)
Laštovičková, Věra ; Vybíral, Jindřich (vedoucí práce) ; Horyna, Martin (oponent)
Bernhard Grueber (1806-1882) byl povolán roku 1845 do Prahy Společností vlasteneckých přátel umění, aby se ujal profesury architektury na zdejší Akademii. Od zkušeného bavorského architekta, který pocházel z Mnichova, významného centra tehdejšího umění, se očekávalo, že vybuduje kvalitní školu architektury, teprve nedávno zřízenou, a vychová novou generaci tvůrčích osobností. Mnichovská romantika se měla stát alternativou rakouskému státnímu utilitarismu. Grueber měl pozvednout úroveň domácí architektury na stupeň opravdového umění. Ovšem rychle se emancipující české národní hnutí nakonec nepřálo tvorbě německého umělce. Poslání obrodit domácí umění bylo svěřeno českým tvůrcům. Také německá romantika už nebyla shledána následováníhodná. Grueber pak navíc dráždil emoce "obrozenců" svými uměleckohistorickými spisy, kde zdůrazňuje častou závislost středověkého umění na německých vzorech. Nakonec mu tedy nezbývalo, než se roku 1873 vrátit zpátky do rodného Bavorska. Paradoxně však koncem 19. století mladá generace architektů ve své snaze najít pravý národní styl čerpala z téhož ideového zdroje jako zatracovaný architekt: z romantiky. V předkládané práci jsou nejdříve naznačena ideová východiska Grueberovy tvorby v myšlení německé romantiky a vliv uměleckého školení, kterého se mu dostalo ve specifickém...
|
|
|
Obraz šlechty v oficiální dramatice 2. poloviny 19. století
Magdová, Marcela ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Soukup, Jaromír (oponent)
Současný pohled na nobilitované vrstvy druhé poloviny 19. století, je alespoň v českém prostoru bývalé monarchie podivně rozštěpen a osciluje mezi absolutním nekritickým obdivem až adorací a totálním zatracením.1 Obecně se současná historická věda shoduje na tom, že k prvnímu vážnému rozporu mezi šlechtickou obcí a zbylou veřejností došlo v období počínajícího vlasteneckého úsilí, které bývá v našich zemích označováno tradičně jako národní obrození. Tato událost je také úzce spjata s osvícenstvím a reformami Marie Terezie a Josefa II. Ty sice umožnily emancipaci nižších vrstev, ale pouze za předpokladu přijetí nové identity spojené s akceptováním komunikačního jazyka, kterým byla němčina. České elity pocházející z menších měst Čech a Moravy, ale obvykle ovládaly jen češtinu a latinu a neznalost němčiny jim zabraňovala v profesním postupu. Ten fakt, že pro jejich vzestup rodný jazyk nestačí, vyústil u prvních vlasteneckých generací k jisté frustraci a zároveň k adoraci českého jazyka, který se v jejich pojetí stal hlavním znakem národní příslušnosti.
|
|
|
Restaurování malířských děl v Čechách a v Itálii 1945-1970. Srovnání metodologických východisek české restaurátorské školy s italskou teorií restaurování
Jebavá, Jana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Nejedlý, Vratislav (oponent)
Cílem této práce je vzájemně porovnat českou a italskou teorii restaurování: to znamená formulovat teoretické podhoubí přístupu české restaurátorské školy a uvést je do kontextu teorie Cesara Brandiho. Prvním krokem je definovat moderní koncepci restaurování a odlišit ji od tradičního pojetí. Moderní přístup klade na první místo dokumentární hodnotu památky. Základním požadavkem se tak stává respektování autentického materiálu. V Itálii se o to zasloužila především tzv. filologická metoda památkové péče, jejímž představitelem byl Camillo Boito a Giovanni Battista Cavalcaselle. V prostoru střední Evropy má zakladatelský význam teorie Aloise Riegla a Maxe Dvořáka. Důležitou roli v konstituování moderní restaurátorské disciplíny má rozvoj fyzikálních a chemických metod průzkumu na počátku 20. století. Teoretické myšlení o restaurování v Itálii se soustředilo především kolem Istituto Centrale del Resaturo, o jehož založení se zasadil Carlo Gilulio Argan a Cesare Brandi. Brandiho teorie restaurování byla formulována na základě jeho dvacetileté praktické zkušenosti s restaurováním v pozici ředitele ICR. V Čechách se moderní koncepce restaurování utvářela zpočátku v restaurátorské dílně Obrazárny vlasteneckých přátel umění pod vedením Vincence Kramáře a posléze v pedagogickém i odborném díle prof. Bohuslava...
|
|
|
Architekt Bernhard Grueber (1806-1882)
Laštovičková, Věra ; Horyna, Martin (oponent) ; Vybíral, Jindřich (vedoucí práce)
Bernhard Grueber (1806-1882) byl povolán roku 1845 do Prahy Společností vlasteneckých přátel umění, aby se ujal profesury architektury na zdejší Akademii. Od zkušeného bavorského architekta, který pocházel z Mnichova, významného centra tehdejšího umění, se očekávalo, že vybuduje kvalitní školu architektury, teprve nedávno zřízenou, a vychová novou generaci tvůrčích osobností. Mnichovská romantika se měla stát alternativou rakouskému státnímu utilitarismu. Grueber měl pozvednout úroveň domácí architektury na stupeň opravdového umění. Ovšem rychle se emancipující české národní hnutí nakonec nepřálo tvorbě německého umělce. Poslání obrodit domácí umění bylo svěřeno českým tvůrcům. Také německá romantika už nebyla shledána následováníhodná. Grueber pak navíc dráždil emoce "obrozenců" svými uměleckohistorickými spisy, kde zdůrazňuje častou závislost středověkého umění na německých vzorech. Nakonec mu tedy nezbývalo, než se roku 1873 vrátit zpátky do rodného Bavorska. Paradoxně však koncem 19. století mladá generace architektů ve své snaze najít pravý národní styl čerpala z téhož ideového zdroje jako zatracovaný architekt: z romantiky. V předkládané práci jsou nejdříve naznačena ideová východiska Grueberovy tvorby v myšlení německé romantiky a vliv uměleckého školení, kterého se mu dostalo ve specifickém...
|
|
|
Politické představy Bohumila Laušmana - příběh demokratického socialisty
Horák, Pavel ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Gebhart, Jan (oponent)
Bohumil Laušman nebyl v mládí váhavým politikem, jednal vždy intuitivne podle svého svedomí, jež v detství utvárel jeho otec, venkovský ucitel, i cetba historických vlasteneckých románu se sociální tématikou. Masarykovo morální heslo "Tábor je náš program." prijal absolvent obchodní akademie za své a zanícene ho propagoval. Nechápal ho však v náboženském, ale v politickém a sociálním smyslu. Sociální program odvozoval prímo z národních tradic a jako jeho reprezentantku si vybral sociální demokracii, do níž po maturite vstoupil. V denních soubojích místní politiky ve východních Cechách pak celil, jak sám ríkával, "rudé" komunistické a "zelené" agrární demagogii. Presvedcení o morálním ospravedlnení podnecovalo prímocarost v politické cinnosti, v níž dokázal využívat žurnalistické, recnické a organizacní nadání. Díky dynamické osobnosti byl po deseti letech regionální politiky zvolen za Pardubicko do Národního shromáždení, v jednatriceti letech se stal nejmladším poslancem. Laušmanova politická hvezda zacala stoupat po mnichovských událostech, v dobe, kdy hrozilo, že zmizí i zbytky demokratického pluralismu. Jako príslušník mladé nezkompromitované generace organizoval vznik druhého parlamentního uskupení, Národní strany práce. Schopný organizátor prokazoval nejen odvahu, ale i smysl pro realitu, když v nové,...
|
|
|
Politické představy Bohumila Laušmana - příběh demokratického socialisty
Horák, Pavel ; Kuklík, Jan (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Bohumil Laušman nebyl v mládí váhavým politikem, jednal vždy intuitivne podle svého svedomí, jež v detství utvárel jeho otec, venkovský ucitel, i cetba historických vlasteneckých románu se sociální tématikou. Masarykovo morální heslo "Tábor je náš program." prijal absolvent obchodní akademie za své a zanícene ho propagoval. Nechápal ho však v náboženském, ale v politickém a sociálním smyslu. Sociální program odvozoval prímo z národních tradic a jako jeho reprezentantku si vybral sociální demokracii, do níž po maturite vstoupil. V denních soubojích místní politiky ve východních Cechách pak celil, jak sám ríkával, "rudé" komunistické a "zelené" agrární demagogii. Presvedcení o morálním ospravedlnení podnecovalo prímocarost v politické cinnosti, v níž dokázal využívat žurnalistické, recnické a organizacní nadání. Díky dynamické osobnosti byl po deseti letech regionální politiky zvolen za Pardubicko do Národního shromáždení, v jednatriceti letech se stal nejmladším poslancem. Laušmanova politická hvezda zacala stoupat po mnichovských událostech, v dobe, kdy hrozilo, že zmizí i zbytky demokratického pluralismu. Jako príslušník mladé nezkompromitované generace organizoval vznik druhého parlamentního uskupení, Národní strany práce. Schopný organizátor prokazoval nejen odvahu, ale i smysl pro realitu, když v nové,...
|
|
|
Sběratelství v českých zemích a jeho významní představitelé v Českých Budějovicích v 19. a 1. polovině 20. století
DOŠKÁŘOVÁ, Adéla
Diplomová práce se zaměřuje na rozšiřování sběratelských aktivit po českých zemích a s tím spojenému zakládání prvních institucí muzejního a galerijního typu. První část je věnována Společnosti vlasteneckých přátel umění a jejím zakladatelům a podporovatelům, na což navazuje další kapitola o sběratelích a mecenáších v Čechách a na Moravě v 19. a počátku 20. století. Druhá polovina diplomové práce se věnuje oblasti jižních Čech, především Českým Budějovicím, ke kterým se váže kapitola věnovaná Jihočeskému muzeu. Autorka se v ní zabývá především vznikem, historií a důležitými osobnostmi, spojenými s jeho chodem. Poté navazují části věnující se dvěma významným rodákům z Českých Budějovic a okolí, průmyslníku Vojtěchu Lannovi, později působícímu v Praze, a podnikateli a politikovi Augustu Zátkovi, který díky svým společenským aktivitám stál u zrodu sběratelských a mecenášských aktivit rodiny Zátků.
|
|
|
"Kéž bych byl malířem." František Thun v době předbřeznové
OUBRECHTOVÁ, Marcela
Práce pojednává o šlechtici Františku Thunovi (1809-1871), který byl jednou z určujících osobností veřejného a kulturního života v Čechách od 30. až do konce 60. let 19. století. Thun, sám výtvarně nadaný, se věnoval zejména institucím, které byly spojené s výtvarným uměním. Cílem práce je tak snaha ukázat, kde se formoval tento jeho celoživotní zájem o umění. Autorka proto sleduje jeho dětství, výchovu, vlastní umělecké začátky a studium. Významnou pozornost věnuje Thunovým cestám po Evropě, které jeho učednická léta završily. Sleduje pobyt v Drážďanech, které byly nejvýznamnějším centrem evropského romantismu a více jak roční cestování po Anglii, západní Evropě a Itálii. Zbývající část biografie věnuje veřejné činnosti Františka Thuna před rokem 1848 {--} zejména jeho působení v umělecké politice a v péči o památky. Práce se zabývá také osobní rovinou Thunova života, především pak jeho sňatkem s měšťanskou dívkou, kvůli kterému přišel jako prvorozený o dědictví fideikomisu. Východiskem pro bádání jsou zejména prameny osobní povahy {--} korespondence a deníky. Na jejich základě se autorka snaží představit Thunovu osobnost a významné mezníky v jeho životě.
|
|
|
Šlechtický mecenát v 2. polovině 19. století (Šlechta v Krasoumné jednotě a Společnosti vlasteneckých přátel umění)
ROTREKL, Jan
Diplomová práce se zabývá podílem historické šlechty na činnosti Společnosti vlasteneckých přátel umění a Krasoumné jednoty. Na základě analýzy výročních zpráv těchto spolků bude vytvořen přehled vybraných šlechtických přispěvatelů a dárců uměleckých děl. Zároveň se věnuje nejvýznamnějším šlechtickým členům Společnosti vlasteneckých přátel umění a Krasoumné jednoty a podobě jejich zájmu o sběratelství a umělecký mecenát. Uvedené problematice předchází ve snaze o její větší ucelenost úvod k tématu, a to ve formě představení nejdůležitějších mecenášských a sběratelských aktivit v zemích Koruny české v době před vznikem jmenovaných institucí.
|
host ::
RSS.