|
|
Darování pro případ smrti
Drachovský, Ondřej ; Elischer, David (vedoucí práce) ; Dvořák, Jan (oponent)
Darování pro případ smrti Abstrakt Dědické právo, do jehož širšího pojetí spadá též institut, jemuž je zasvěcena tato práce, bývá nazýváno srdcem občanského práva. Toto pododvětví v sobě totiž propojuje jak aspekty majetkové (smluvní), tak osobní (rodinné). Rekodifikace přinesla významnou změnu právní úpravy dědického práva spočívající též v renesanci řady staronových právních zařízení, včetně darování pro případ smrti. Cílem této práce je podat komplexní kritický výklad právní úpravy darování pro případ smrti, přičemž důraz je kladen především na problematické aspekty a bílá místa této úpravy. Právní úprava je hodnocena z hlediska praktické využitelnosti, autor se dále výkladem pokouší překlenout úskalí, jež skýtá lex lata. Aby práce nevyzněla pouze jako prázdná kritika, nabízí v rámci resumé též návrh legislativního řešení de lege ferenda. Práce je systematicky rozčleněna na šest částí, jež se pro větší přehlednost dále dělí na dílčí kapitoly a podkapitoly. Prvá část líčí historickou genezi a vývoj darování pro případ smrti. Terminologickou základnu poskytuje část druhá, jež odpovídá na otázku, kdy je darování pro případ smrti posuzováno jako odkaz a kdy jako obligace. V části třetí následuje rozbor vybraných náležitostí donationis mortis causa, klíčové je zamyšlení nad eventualitou darování veškerého...
|
|
|
Dědění ze zákona
Rutar, Radka ; Thöndel, Alexandr (oponent)
Dědění ze zákona Abstrakt Tato práce pojednává o problematice právní úpravy dědického práva, s důrazem na institut dědění ze zákona, a to z pohledu nejen českého právního řádu, ale též ve srovnání jednotlivých institutů se zahraničními právními úpravami. Cílem práce je odpovědět na otázku, zda současná česká právní úprava může zůstaviteli a dalším zainteresovaným účastníkům řízení o pozůstalosti, poskytnout přehledný, bezpečný a předvídatelný rámec pro platnou úpravu jejich majetkových poměrů vzniknuvších po smrti zůstavitele. Předkládaná práce je svoji strukturou rozdělena do tří větších částí, obsažených v celkem patnácti kapitolách. První část práce se krátce věnuje postupnému historickému vývoji dědického práva a jeho případných kodifikací na území českých zemí a zemí s nimi historicky souvisejících. Součástí první části práce je také přiblížení účelu dědického práva a zásad jej ovládajících, formulovaných již počátkem 20. stolení vynikajícím českým právníkem Prof. Emanuelem Tilschem. Jednotlivé instituty, jako jsou dědické třídy (skupiny), nepominutelný dědic či odúmrť, jsou následně z pohledu historicko-komparativního a též z pohledu platných zahraničních právních úprav logicky uspořádány a popsány v dalších částech práce, a to zejména v kapitolách pět až třináct. Ze zahraničních právních úprav jsou...
|
|
|
Odkaz v dědickém právu
Svoboda, Martin ; Frinta, Ondřej (vedoucí práce) ; Thöndel, Alexandr (oponent)
Předložená práce pojednává o právní úpravě starobylého a současně staronového institutu dědického práva, a to odkazu. Odkaz byl v českém právním prostředí do 60. let minulého století považován za tradiční institut dědického práva, jež zůstaviteli umožňoval široké možnosti pořízení se svým majetkem mortis causa. Účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který jeho regulaci vypustil, z právního povědomí veřejnosti zcela vymizel. Problematika odkazu však začala být znovu aktuální v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, neboť přijetím občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. došlo k návratu odkazu do českého právního řádu. Specifikem odkazu je, že narušuje univerzální sukcesi, která je pro dědické právo jinak naprosto typická. Hlavním cílem práce je zhodnotit institut odkazu a učinit závěr o kvalitě soudobé právní úpravy, jakož o jeho užitečnosti pro právní praxi. Sekundárním cílem je poté seznámit čtenáře s odkazem a vymezit jeho pozici v našem právním prostředí. Pro samotný výklad je zvolen postup od obecného ke konkrétnímu, což koresponduje s obsahovým rozvržením práce. V první části je nabídnuta analýza odkazu jako celku a jeho odlišení od klasického dědění, jakož od institutu fideikomisu, příkazu a darování pro případ smrti, se kterými je v praxi snadno zaměnitelný. Následuje historický...
|
|
|
Dědění ze zákona
Rutar, Radka ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Salač, Josef (oponent) ; Petr, Bohuslav (oponent)
Dědění ze zákona Abstrakt Tato práce pojednává o problematice právní úpravy dědického práva, s důrazem na institut dědění ze zákona, a to z pohledu nejen českého právního řádu, ale též ve srovnání jednotlivých institutů se zahraničními právními úpravami. Cílem práce je odpovědět na otázku, zda současná česká právní úprava může zůstaviteli a dalším zainteresovaným účastníkům řízení o pozůstalosti, poskytnout přehledný, bezpečný a předvídatelný rámec pro platnou úpravu jejich majetkových poměrů vzniknuvších po smrti zůstavitele. Předkládaná práce je svoji strukturou rozdělena do tří větších částí, obsažených v celkem patnácti kapitolách. První část práce se krátce věnuje postupnému historickému vývoji dědického práva a jeho případných kodifikací na území českých zemí a zemí s nimi historicky souvisejících. Součástí první části práce je také přiblížení účelu dědického práva a zásad jej ovládajících, formulovaných již počátkem 20. stolení vynikajícím českým právníkem Prof. Emanuelem Tilschem. Jednotlivé instituty, jako jsou dědické třídy (skupiny), nepominutelný dědic či odúmrť, jsou následně z pohledu historicko-komparativního a též z pohledu platných zahraničních právních úprav logicky uspořádány a popsány v dalších částech práce, a to zejména v kapitolách pět až třináct. Ze zahraničních právních úprav jsou...
|
|
|
Odkaz v dědickém právu
Svoboda, Martin ; Frinta, Ondřej (oponent)
Předložená práce pojednává o právní úpravě starobylého a současně staronového institutu dědického práva, a to odkazu. Odkaz byl v českém právním prostředí do 60. let minulého století považován za tradiční institut dědického práva, umožňující zůstaviteli široké možnosti pořízení se svým majetkem mortis causa. Účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který jeho regulaci vypustil, z právního povědomí veřejnosti zcela vymizel. Problematika odkazu však začala být znovu aktuální v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, neboť přijetím občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. došlo k návratu odkazu do českého právního řádu. Specifikem odkazu je, že narušuje univerzální sukcesi, která je pro dědické právo jinak naprosto typická. Hlavním cílem práce je seznámit čtenáře s odkazem a vymezit jeho pozici v právním prostředí. Pro samotný výklad je zvolen postup od obecného ke konkrétnímu, což koresponduje s obsahovým rozvržením práce. V první části je nabídnuta analýza odkazu jako celku a jeho odlišení od klasického dědění, jakož od institutu fideikomisu, příkazu a darování pro případ smrti, se kterými je v praxi snadno zaměnitelný. Následuje historický exkurs, který mapuje vývoj odkazu od dob římského práva přes úpravu pro naše území stěžejními, soukromoprávními kodexy. V druhé půli je práce zaměřena na...
|
|
|
Svěřenské nástupnictví
Kundelová, Veronika ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Elischer, David (oponent)
Svěřenské nástupnictví Abstrakt Diplomová práce se věnuje institutu svěřenského nástupnictví neboli fideikomisární substituci. Tento institut byl do právního řádu České republiky zaveden zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Institut svěřenského nástupnictví je součástí soukromého práva, konkrétně práva dědického, které nalezneme ve třetí hlavě části třetí občanského zákoníku. Svěřenské nástupnictví pomáhá upravit majetkové a rodinné poměry, a to především uchováním a převody rodinného majetku pro soukromé účely v souvislosti s aktuálními potřebami dnešní společnosti. Tento institut je v dnešní době institutem velice praktickým, jelikož umožňuje zůstaviteli lépe nakládat se svým majetkem pro případ své smrti, protože umožňuje pro zůstavitelem předvídané situace určit osoby, které mají vstoupit na původní místo dědice určeného v pořízení pro případ smrti. V první části se diplomová práce zabývá vznikem institutu svěřenského nástupnictví, jeho vývojem a jeho různými podobami, ve kterých se tento institut vyskytoval v jednotlivých historických obdobích. Součástí druhé části je seznámení se s instituty soukromého práva, především práva dědického, které s institutem svěřenského nástupnictví souvisí nebo s tímto institutem mají určité společné znaky. Tato část se zabývá i podstatou a významem tohoto institutu...
|
|
|
Svěřenské nástupnictví
Kostelecká, Barbora ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Elischer, David (oponent)
Diplomová práce se zabývá tématem svěřenského nástupnictví, která se znovu objevuje v občanském právu na území České republiky po více než padesáti letech. Tento institut je zakotven díky rekodifikaci občanského zákoníků s účinností od 1. ledna 2014. Cílem této diplomové práce je analyzovat důvody, které vedly k navrácení institutu svěřenského nástupnictví do českého právního řádu. Diplomová práce je dělena do tří částí. První část se zabývá definováním institutu a základních pojmů s ním souvisejících, stejně tak dochází k jeho porovnávání s jinými obdobnými instituty dědického práva. Druhá část se zaobírá počátky vzniku institutu v římském právu a vývoj svěřenského nástupnictví v průběhu historie, s důrazem na porovnání úpravy institutu v jednotlivých občanských zákonících platných na území dnešní České republiky. Poslední část se zabývá porovnání úpravy podobných institutů ve Francii, Německu, Španělsku a Skotsku za účelem demonstrování rozdílů a podobností těchto institutů.
|
|
|
Vůle zůstavitele podle Nového občanského zákoníku
Valešová, Nina ; Salač, Josef (vedoucí práce) ; Švestka, Jiří (oponent)
Resumé Předmětem mé diplomové práce je přiblížení a popis základních institutů dědického práva s ohledem na autonomii vůle zůstavitele tak, jak jsou upraveny v občanském zákoníku po jeho rekodifikaci účinné k 1. 1. 2014. S ohledem na podstatné a rozsáhlé změny, kterými si prošly prostředky, jimiž může pořizující za života upravit nakládání s pozůstalostí mortis causa, mi téma přišlo aktuální a z toho důvodu jsem si ho zvolila. Snažila jsem se podat ucelený obraz možností otevírajících se před zůstavitelem v případě, že se rozhodne upravit rozdělení svého majetku mimo zákonnou dědickou posloupnost. Celá práce je rozdělena do šesti kapitol, jejichž obsah objasňuje historii dědění na našem území, elementární pojmy, příčiny vzniku dnešního kodexu, instituty upravující přechod pozůstalosti na právní nástupce a v největším rozsahu též dědické tituly, a to ve světle novot, které přinesla úprava civilního práva. V první části textu se zabývám historickým vývojem a východisky dědického práva v období od posledních desetiletí vlády Habsburské dynastie, až do přijetí o. z. 2012, jelikož je vhodné mít alespoň rámcovou představu o souvislostech vedoucích až k dnešní podobě dědění. Druhá kapitola vysvětluje základní legální pojmy užívající se napříč celou oblastí vymezenou § 1475 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Další část...
|
|
|
Dědická smlouva jako nový dědický institut
Srp, Michal ; Elischer, David (vedoucí práce) ; Thöndel, Alexandr (oponent)
Předložená práce se zabývá starobylým a současně staronovým právním institutem dědické smlouvy v rekodifikovaném soukromém právu. Dědická smlouva (pactum successorium) byla v českém právním řádu do 50. let minulého století považována za tradiční historický institut dědického práva, přičemž byla koncipována jako dědický titul nejsilnější a její uzavření bylo přípustné jedině mezi manželi nebo snoubenci. Zmíněná problematika začala být znovu aktuální v souvislosti s vládním návrhem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník), k jehož schválení Poslaneckou sněmovnou došlo 9. listopadu roku 2011. Rekodifikace představuje návrat dědické smlouvy do české právní úpravy dědického práva, avšak přinesla i celou řadu jiných významných institutů, které dosavadní úprava po dlouhou dobu opomíjela či vůbec neznala. Institut dědické smlouvy klade důraz na vůli zůstavitele, jemuž dává další možnost pořízení se svým majetkem pro případ smrti (mortis causa). Jejím specifikem je, že v sobě kombinuje jak prvky závěti (testamentární), ze které se vyvinula a je z ní odvozena, tak prvky smlouvy (kontraktuální). Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Succession
Prevužňáková, Tatiana ; Salač, Josef (vedoucí práce) ; Šustek, Petr (oponent)
Práca sa zaoberá problematikou dedenia, zásad dedičského práva i europeizáciou dedičského práva hmotného. Pre hlbšie poznanie matérie dedičského práva sa práca zameriava na základné body historického vývoja ovplyvňujúce túto oblasť na našom území, najmä dedičskoprávnu úpravu v starovekom Ríme, v stredoveku, vo Všeobecnom zákonníku občianskom, napokon prechádza charakteristické črty súčasného dedičského práva v Českej republike. Dedičská postupnosť prichádza do úvahy, ak sú súčasne splnené viaceré okolnosti subjektívnej a objektívnej povahy. K dedeniu môže prísť iba smrťou poručiteľa, ak zanechal nejaký majetok a osoba povolaná k dedeniu musí byť spôsobilým dedičom, ktorej svedčí dedičský titul, ktorým je zákon alebo závet. Napokon sa vyžaduje splnenie poslednej podmienky, a to že povolaný dedič, dedičstvo neodmietol. Vyššie uvedené hmotnoprávne predpoklady dedenia sú samostatne rozobraté v texte. Kardinálna pozornosť je sústredená na hmotnoprávne náležitosti a predpoklady dedenia, ktoré sú systematizovane rozanalyzované v podkapitolách. Záver práce rozoberá dedenie s cudzím prvkom a europeizáciu dedičskoprávnej úpravy. Text je prestúpený úvahami súladnosti súčasnej právnej úpravy s potrebami praxe, poukazovaním na vhodnosť, alebo možnú v praxi vyvolávajúcu problematickosť nastávajúcej právnej...
|
host ::
RSS.