|
Vztah mezi člověkem a Bohem v teologii K.Rahnera, J. Moltmanna a V. Losského
Neradová, Hana ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Bauerová, Kateřina (oponent)
Má práce se zabývá pojetím vztahu Boha a člověka v díle tří teologů, kteří pocházejí z rozdílných křesťanských tradic, pravoslavného teologa V. Losského, katolického teologa K. Rahnera a evangelického teologa J. Moltmanna. v první kapitole seznamuji čtenáře s dobou v níž všichni tři teologové žili a na ni navazují tři kapitoly, každá věnovaná životu, dílu a teologii jedné ze tří osobností. Všechny tři spojuje zážitek II. světové války, a jakoby návzdory této tvrdé zkušenosti také důraz na to, že člověk má svůj původ v Bohu, přičemž tento základ mu Bůh neodnímá, ani v situaci hříchu. Rahnerovy myšlenky odhalují, že člověk má vnitřní cit, smysl pro transcendenci - "přesah", který mu umožňuje překračovat hranice svého světa a poznávat Boha. Lossky i Moltmann ukazují, že vrcholem cesty člověka, na níž poznává Boha, je stát se Bohu podobným, ba stát se přímo Bohem a podílet se na jeho životě a kráse. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
LINKA DŮVĚRY - SLUŽBA SOCIÁLNÍ PREVENCE Z POHLEDU DOBROVOLNÉHO PRACOVNÍKA
HONZÍKOVÁ, Eva
Abstrakt Téma bakalářské práce {\clqq}Linka důvěry-služba sociální prevence z pohledu dobrovolného pracovníka`` bylo zvoleno z důvodu vlastních zkušeností autorky, která je sama dobrovolníkem na lince důvěry. Smyslem linky důvěry je podpora klienta v krizi, která je v dnešní hektické době velice zanedbávána. Proto se jedná o velice aktuální téma. Linka není schopna plně fungovat bez pomoci dobrovolníků, tato činnost je však velice specifická, klade na dobrovolníky značné nároky a odpovědnost. Práce se zaměřuje na telefonní krizovou intervenci, výhody, nevýhody, fáze a techniky hovoru. Nedílnou součást práce tvoří dobrovolníci, kterým je věnována celá polovina práce. Je v něm popisováno především smysl dobrovolnictví, motivace, okolnosti rozhodnutí, vztah s pracovníky, výcvik dobrovolníků a odměna za práci. Okrajově je v práci zmíněna povinnost absolvovat supervize. Je důležité zjistit, jak dobrovolníci linku vnímají. Cíle práce jsou zmapovat okolnosti zapojení dobrovolníků do činností na lince důvěry. Upřesnit, co od dobrovolné činnosti očekávají a co jim přináší. Zjistit jak dobrovolnictví ovlivňuje jejich soukromý život a je samé. Zmapovat používané techniky, a čím se dobrovolníci řídí při pomoci klientovi. Objasnit čeho se dobrovolníci na lince důvěry obávají. Pro tuto práci byl vybrán kvalitativní výzkum. Jako technika sběru dat byl použit polostandardizovaný rozhovor. Pro zapisování byl použit záznamový arch. Rozhovor tvořilo 6 stanovených okruhů. Okruhy se zabývaly identifikačními údaji, dobrovolnictvím, okolnostmi stát se dobrovolníkem, využití odborných znalostí, pravidly linky důvěry a podporou okolí. Výzkumný soubor tvořil 10 dobrovolníků z linky důvěry v Písku, kterou poskytuje pedagogicko-psychologická poradna Arkáda. Výzkum byl prováděn na půdě Arkády nebo v domácím prostředí dobrovolníků. Probíhal v rozmezí dva a půl měsíce, od začátku února do poloviny dubna. Na základě výsledků vzešlých z kvalitativního šetření stanovila autorka následující hypotézy: Dobrovolníci na lince důvěry preferují skupinovou supervizi před individuální, Začátečníci upřednostňují při hovorech techniky naučené v kurzu telefonní krizové intervence, problém se vztahy s pracovníky organizace mají služebně mladší dobrovolníci. Autorka zastává názor, že práce by mohla být užitečná pro organizace zajišťující linky důvěry. Sloužila by k většímu pochopení dobrovolníků. Dala by se využít v předmětu Dobrovolnictví, eventuelně v předmětu Teorie a metody sociální práce.
|
|
Resocializace pachatelů drogové trestné činnosti
JANOUCHOVÁ, Veronika
Bakalářská práce {\clqq}Resocializace pachatelů drogové trestné činnosti`` se zabývá studií problematiky trestné činnosti spojené s drogami a možnostmi začleňování pachatelů těchto trestných činů zpět do společnosti, především ve spolupráci s Probační a mediační službou ČR. Trestná činnost a drogová závislost patří k nejzávažnějším sociálně patologickým jevům a je třeba na ni pohlížet v sociálním kontextu. Význam resocializace spočívá v sociálním znovuzačleňování člověka, které je podmíněno získáním či obnovením sociálních dovedností a přijetím společensky sdílených sociálních norem. Tzv. drogovou trestnou činnost je možno chápat v užším a v širším smyslu. Prvý případ zahrnuje trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187, § 187a, § 188 trestního zákona a trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a trestního zákona. Ve druhém případě se jedná o veškerou trestnou činnost, v rámci které zaujímají drogy určitou roli (majetkové trestné činy, násilné trestné činy). Vedle trestní represe se v těchto případech uplatňují velmi důležité alternativní opatření a alternativní tresty, které mohou tvořit příznivý krok ke zmiňované resocializaci. Zde nachází své nezastupitelné místo Probační a mediační služba, která působí na území České republiky od 1. 1.2001. Teoretická část práce se zpočátku zabývá společenským kontextem drog, vývojem a současným stavem trestní a protidrogové politiky v české společnosti, dále informuje o alternativách k uložení trestu odnětí svobody včetně léčby. Závěr teoretické části nabízí porozumění činnosti Probační a mediační služby ČR v kontextu výkonu alternativ nespojených s přímým odnětím svobody. Výzkumná část práce obsahuje kvalitativní studii pozitiv a úskalí výkonu trestu obecně prospěšných prací pachatelů drogové trestné činnosti. Dále zahrnuje analýzu výročních zpráv a materiálů Probační a mediační služby ČR. Autorka by svou prací ráda přispěla k porozumění činnosti Probační a mediační služby ČR a k nastínění možných řešení situace pachatelů trestné činnosti související s drogami.
|
|
Analýza biblické důvěry ve světě Pentateuchu
Matějka, Miroslav Pacifik ; Hřebík, Josef (vedoucí práce) ; Brož, Jaroslav (oponent) ; Chalupa, Petr (oponent)
Studie zpracovává téma biblické důvěry ve světě Pentateuchu. Tato důvěra se chápe jako ryze subjektivní spolehnutí na slovo či pokyn nějaké osoby. V případě důvěry v Boha se mnohdy jedná o přesvědčení ve vyplnění lidsky neuskutečnitelného slibu, které důvěřujícímu zjednává před Bohem zásluhy. Spolehnutí na Boha je mnohdy chápáno v konfrontačním duchu jako protiklad k životu nevěřících. Důvěra žádá odvahu ke kroku do neznáma. Zatímco je vždy správné důvěřovat Bohu, důvěra v člověka se v Pentateuchu prakticky vždy jeví jako pošetilá. Jestliže však dotyčným člověkem je Boží mluvčí, je nedůvěra chápána jako útok proti samému Bohu. V případě Božího zjevení se důvěra stává povinností. Lid smí v případě pochybností žádat o znamení pravosti předkládané Boží vůle, jestliže tato vůle je známa, nedůvěra se stává neposlušností a následuje přísný trest. Tatáž důvěra, jaká patří Bohu, je požadována i vůči jeho proroku a vůči Zákonu, který prorok vyhlásil jménem Božím. Spoléhání na sebe ve smyslu přehnané sebedůvěry, která nepočítá s Bohem, je chápáno jako zločin. Stejně tak je posuzována i důvěra obrácená vůči pohanským božstvům.
|
|
Opatření ukládaná v trestním řízení proti mladistvým.
JAROŠOVÁ, Erika
Zákon číslo 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, nově upravil trestní řízení nad mladistvými a do trestní praxe zavedl zcela nové způsoby sankcionování mladistvých pachatelů, resp. zavedl mnoho nových opatření, která je možno jako trest za spáchané provinění uložit včetně možností alternativního řešení spáchaného provinění. Diplomová práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část seznamuje s možnými řešeními a přístupy při ukládání opatření v trestním řízení u mladistvých pachatelů včetně jejich teoretických východisek. Empirická část pak mapuje poměr opatření uložených orgány činných v trestním řízení v přípravném řízení a opatření uložených soudem pro mládež, dále zpřehledňuje všechna řešení trestních věcí mladistvých, přičemž kvantitativní výzkum byl zaměřen na soudní okres Strakonice a časové období let 2004 až 2008. S cíli výzkumu korelovaly i hypotézy, při jejichž stanovení jsem vycházela především z mých zkušeností z praxe sociální kurátorky pro mládež. Z výzkumu vyplývá, že ve sledovaném období v 64 % případů o trestní věci mladistvých rozhodoval přímo soud pro mládež, pouze 36 % případů mladistvých pachatelů ukončily orgány činné v trestním řízení již v přípravném řízení. Druhá část výzkumu dokazuje, že nejčastěji využívanými opatřeními byla s 54 % opatření trestní, alternativním způsobem bylo vyřešeno 44 % případů trestních věcí mladistvých, kdežto výchovná opatření byla uložena pouze u 2 % mladistvých pachatelů a ochranná opatření nebyla použita vůbec. Diplomová práce měla nastínit, zda je naplňován smysl zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Její závěry jsou určeny odborné veřejnosti a všem zájemcům o otázky trestního práva, trestního řízení a delikvence mládeže.
|
|
Protisoutěžní rozhodnutí zadavatele veřejných zakázek
Vršecký, Radek ; Boháček, Martin (vedoucí práce) ; Kotoučová, Jiřina (oponent) ; Marek, Karel (oponent) ; Krč, Robert (oponent)
Cílem disertační práce je vybrat na základě rozboru rozhodovací praxe typická pochybení zadavatelů, která jsou v rozporu s právní úpravou zadávání veřejných zakázek a v důsledku kterých je omezen počet dodavatelů, kteří mají reálnou šanci uspět v zadávacím řízení a následně uzavřít se zadavatelem smlouvu na veřejnou zakázku. Snížení počtu dodavatelů tak samozřejmě oslabuje hospodářskou soutěž mezi dodavateli v rámci zadávacího řízení, a proto je v disertační práci nazývám "protisoutěžními rozhodnutími zadavatele". I když by jeden z oponentů, Robert Krč, použil pojem "protisoutěžní postupy", termín rozhodnutí jsem zvolil, abych akcentoval skutečnost, že i jednorázová volba určitého postupu může znehodnotit celé zadávací řízení. Cílem disertační práce je dále rozebrat, proč k těmto pochybením dochází, a formulovat doporučení, jak předcházet pochybením při zadávání veřejných zakázek v rámci stávající úpravy zákona o veřejných zakázkách. S těmito doporučeními souvisí i případné dílčí návrhy na změnu právní úpravy. Hovořím o právní úpravě a nikoli jen o zákonu o veřejných zakázkách, neboť nelze opomíjet evropské směrnice a nařízení, v některých případech je také nutné zohlednit i prováděcí právní předpisy. Rozborem rozhodovací praxe chci zároveň poukázat na to, že rozhodovací praxe je schopna pochybení zadavatelů postihovat, tedy za podmínky, že předmětné zadávací řízení je přezkoumáváno. Znalost způsobu, jakým zadavatelé aplikují zákon, považuji za nedílnou součást problematiky právní úpravy zadávání veřejných zakázek a jejího hodnocení, podobně jako je nedílnou součástí práce architekta znát návyky zedníků, kteří budou převádět jeho plány ve skutečnou stavbu. Můžeme mít i dobrou právní úpravu zadávání veřejných zakázek, ale její pozitiva nemůže zúročit nikdo jiný než právě zadavatelé, podobně jako dobrý projekt budovy budou nakonec realizovat také jen obyčejní zedníci, kteří by měli ovládat architektem zvolené technologické postupy. Nejprve ale v úvodní druhé kapitole disertační práce popisuji postavení úpravy zadávání veřejných zakázek v právním systému České republiky, zejména její postavení v rámci soutěžního práva, dále pak zásady, na kterých je zákonná úprava zadávání veřejných zakázek postavena, základní pojmy právní úpravy a vysvětluji i proč by zákonodárce měl při novelách zákona postupovat uvážlivě. Na úvodní kapitolu navazuji v následné analýze. Následné kapitoly (a v nich popisovaná pochybení) jsou již uváděny dle pořadí potencionálně rizikových rozhodnutí zadavatele, tak jak je činí v otevřeném řízení. V třetí kapitole se zabývám první lákavou možností pro zadavatele a sice neoprávněně obejít povinnosti vyplývající ze zákona o veřejných zakázkách, a to na příkladu dvou nejběžnějších postupů, jejichž součástí je využití existence třetí právnické osoby. Cílem třetí kapitoly je prokázat, že právní úprava zadávání veřejných zakázek umí tyto případy účinně postihovat, i když na druhé straně v právem aprobovaných případech připouští výjimku z povinnosti použít zadávací řízení. Ve čtvrté kapitole se zabývám otázkou, jak má zadavatel správně vymezit předmět veřejné zakázky. Pokud má být zadávací řízení úspěšné, zadavatel musí správně definovat, jaké plnění má být předmětem veřejné zakázky. Cílem je poukázat na to, že nelze obcházet povinnost použít zadávací řízení ani pomocí neoprávněného stanovení nižší předpokládané hodnoty veřejné zakázky (na základě nepřímé úplaty nebo neoprávněného rozdělení předmětu veřejné zakázky), ani ztěžovat dodavatelům zpracování nabídek pomocí nejednoznačného zadání nebo použití označení, která jsou příznačná pro určitého dodavatele. Cílem páté kapitoly je popsat protisoutěžní rozhodnutí zadavatelů související s volbou druhu zadávacího řízení a odlišit je od případů, kdy právní úprava výjimečný postup naopak aprobuje. Chtěl bych i zde ukázat, že rozhodovací praxe umí i tato nezákonná rozhodnutí postihovat. Obsah kapitoly je uspořádán od nejzávažnějších pochybení až po ta relativně méně závažná. Cílem šesté kapitoly je popsat protisoutěžní rozhodnutí veřejných zadavatelů ve věcech stanovení kvalifikačních předpokladů. V sedmé kapitole stručně upozorňuji na skutečnost, že zadavatel není oprávněn ztěžovat dodavatelům možnost uspět v zadávacím řízení stanovením formálních povinností, které souvisí se zpracováním nabídky. V osmé kapitole popisuji základní princip zákonného institutu mimořádně nízké nabídkové ceny. Ač tento princip zákon o veřejných zakázkách řadí samostatně, souvisí nedílně s hodnocením výše nabídkové ceny. Hodnocení nabídek by bylo zkresleno jak při úplné absenci institutu mimořádně nízké nabídkové ceny, neboť by mohly vyhrávat nabídky s úmyslně zcela nereálnou cenou, tak při neoprávněném vyloučení nabídky, která se opírá o reálnou kalkulaci nabídkové ceny. Věnuji se i vztahu mimořádně nízkých nabídkových cen a cenového podbízení dle soutěžního práva. V deváté kapitole se věnuji protisoutěžním rozhodnutím zadavatelů, která způsobují, že zadavatel z hodnocených nabídek nevybere tu, která by fakticky nejlépe uspokojila jeho potřebu. Zvláštní pozornost věnuji i zákazu hodnotit míru naplnění kvalifikačních předpokladů. Pro úplnost jsem zařadil i desátou kapitolu, kde připomínám skutečnost, že podmínkou pro reálný smysl zadávacího řízení je, aby zadavatel jeho výsledky promítl do smlouvy s dodavatelem. Konečně v jedenácté kapitole upozorňuji, že zadávací řízení nelze libovolně zrušit. Dodavatelé nebudou mít zájem o podání nabídky v zadávacím řízení, pokud se budou domnívat, že zadavatel nebude respektovat výsledek zadávacího řízení a účelově jej zruší. Dále považuji za potřebné uvést i skutečnosti, které nejsou primárním cílem disertační práce, ačkoliv s jejím tématem souvisí. Není to polemika se současným zněním zákona o veřejných zakázkách ani s obsahem připravovaných novel zákona o veřejných zakázkách, jejichž text jsem ostatně s výjimkou závěrečné fáze přípravy disertační práce ještě ani neměl k dispozici. Disertační práce zásadně vychází z právního stavu k 30.12.2010, kdy vstoupila v účinnost novela provedená zákonem č. 423/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Disertační práce tak nemohla reflektovat změny provedené zákonem č. 258/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela byla publikována 30. srpna 2011 a nabyla účinnost 12. září 2011. Tyto změny se týkají veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti (nově vložené ustanovení § 10a ZVZ) a nemají vliv na využitelnost poznatků disertační práce. Kritika dílčího zákonného institutu nicméně může vyplývat z rozebíraných souvislostí, nebo se může jednat o kritiku nepřesvědčivých závěrů rozhodovací praxe. Podnětem pro zpracování disertační práce, která se primárně nezabývá úvahami de lege ferenda, je právě aktuální očekávání veřejnosti, že situace se zlepší na základě změny legislativy. Jak již bylo řečeno, aplikace právní úpravy na konkrétní případ zůstává u veřejnosti silně nedoceněna. A přitom mnohdy přesvědčivé rozhodnutí v konkrétním případě bývá i složitější než formulace samotné právní normy. Cílem disertační práce není ani podrobně zkoumat vztah mezi právní úpravou zadávání veřejných zakázek a jinými právními úpravami, jejichž předmětem je ochrana hospodářské soutěže. Vycházím ze skutečnosti, že hospodářská soutěž mezi dodavateli (sama o sobě, bez přihlédnutí k jednotlivým úkonům soutěžitelů) nepatří mezi fenomény, které by měly charakter právní skutečnosti, ale přesto patří mezi fenomény, které jsou právně relevantní; na tento typ fenoménů odkazuje i právní teorie. Hospodářská soutěž vzniká díky soutěživosti, která je přirozenou lidskou vlastností a její existence je nezávislá na právu. Hospodářská soutěž je chráněna právním řádem a právní řád je předpokladem pro její zachování, ale nemůže ji vrchnostensky vytvářet. Předpokládám tedy, že hospodářská soutěž mezi dodavateli existuje a je uspokojivě chráněna díky ostatním normám soutěžního práva.
|
|
Role trestu obecně prospěšných prací v trestní justici
Schubertová, Jana ; Stretti, Sylvie (oponent) ; Mitáš, Václav (vedoucí práce)
Od 1. 1. 1996 na většině okresních a některých krajských soudech byla zřízena místa probačních úředníků a asistentů. Zákon o Probační a mediační službě (PMS) č. 257/2000 Sb. a jeho účinnost vznikla k 1. 1. 2001. Hlavním cílem Probační a mediační služby je, že usiluje o zprostředkování účinného společensky prospěšného řešení konfliktů, které jsou spojeny s trestnou činností. Současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů. Pro diplomovou práci jsem si zvolila představení jednoho z alternativních trestů a to trestu Obecně prospěšných prací. Jeho podstatu, pachatele a zamyšlení se nad tím jaký má smysl. Jako praktickou ukázku jsem si vybrala jeden rok a v něm počet uskutečněných trestů Obecně prospěšných prací. Hlavním smyslem tohoto trestu je, že pachatel, který byl odsouzen k trestu OPP, má povinnost vykonat jej na svobodě. Tedy nedochází k narušení vazeb odsouzeného s rodinou, přáteli nebo ke ztrátě zaměstnání. Stanovila jsem si 2 cíle: 1) Představení trestu Obecně prospěšných prací jako jednoho z alternativních trestů. 2) Provést ukázku vybraného roku, jak si v něm trest Obecně prospěšných prací stál. A k tomu provést dotazování se institucí, v kterých je trest vykonáván, na jejich postoj k trestu. Tato diplomová práce uvádí a zpracovává informace, které jsem získala od...
|
|
Podíl probační a mediační služby na výchově a vzdělávání odsouzených.
ŠKORVÁNKOVÁ, Antonie
Bakalářská práce s názvem ?Podíl probační a mediační služby na výchově a vzdělávání odsouzených? popisuje v teoretické části sociální a psychologické aspekty doprovázející pobyt vězněných osob ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody, dále druhy trestů a profilace věznic. Spolupráci mezi věznicemi a probační a mediační službou, vliv spolupráce na jedince po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Je vysvětlen smysl a podstata stanovení programů zacházení s vězni, zvláště některé výchovně vzdělávací a resocializační aktivity, jako jsou např. aktivity pracovní, vzdělávací, speciálně výchovné. Je přiblížena činnost specializovaného oddělení pro výkon trestu odnětí svobody pro mladistvé, matky s dětmi a taktéž programy zacházení s vězni v těchto odděleních. V praktické části je zkoumán vliv přínosu absolvovaných preventivně výchovných a vzdělávací programů při resocializaci a reintegraci odsouzených do společnosti.
|
|
Učení o očistci v královéhradecké diecézi
Stehlíková, Zdislava ; Eliáš, Vojtěch (vedoucí práce) ; Opatrný, Aleš (oponent)
Diplomová práce "Učení o očistci v královéhradecké diecézi" nejprve ukazuje identitu očistce. Nastiňuje biblické základy nauky předložením a exegezí textů Písma svatého. A poskytuje ucelený pohled na katolickou nauku o očistci, jak je definována v dějinném vývoji a v současné době učitelským úřadem církve. Magisterium v zásadě učí, že těm, kdo se před smrtí nestihli dokonale očistit od svých hříchů, je třeba posmrtné očisty, aby mohli být uvedeni do plného společenství s Bohem. Také učí, že zemřelým lze pomáhat přímluvnou motlitbou (1. kapitola). Dále tato práce přináší výzkum učení o očistci v královéhradecké diecézi v hodinách náboženské výchovy a při pravidelných katechezích dětí na farách. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda se tato nauka církve v pastoraci dětí předkládá a jakým způsobem. Tento výzkum se nezdařil díky malé návratnosti dotazníků (2. kapitola). Teologie 20. století hovoří o očistě jako o existenciální proměně člověka. Očistec je darem Božím, ne jeho trestem. Utrpení, které musí člověk při tomto procesu snášet, pramení z poznání své vlastní nedokonalosti a z nemožnosti patřit na Boha (3. kapitola). Tato práce se pokouší pomocí konstitutivních a interpretačních pramenů teologického poznaní nalézt kořeny a objasnit pravý smysl učení o posmrtném očišťování.
|
| |
host ::
