|
Doplňky stravy a suplementace jódem u kojících žen
IVANOVÁ, Markéta
Jód je stopový prvek, který je nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy trijodtyroninu a tyroxinu. Nedostatek jódu měl v minulosti za následek vznik řadu závažných onemocnění a poruch. V současné době je však v České republice považován za zvládnutý. Jódovým deficitem jsou ale ohroženy specifické skupiny obyvatelstva, mezi které patří těhotné a kojící ženy, neboť jejich potřeba, resp. doporučená denní dávka jódu je zvýšená. Kojící ženy musí přijímat ve stravě dostatečné množství jódu pro zajištění optimální saturace pro sebe i své dítě. V opačném případě vystavuje sebe i své dítě nebezpečí výskytu chorob a poruch z nedostatku jódu. Zvýšenou jódovou dodávku je možno uhradit konzumací potravin bohatých na jód. V případě, že není možné uhradit zvýšenou dávku jódu preferencí potravin bohatých na jód, jsou k dispozici různé doplňky stravy s obsahem jódu. Cílem bakalářské práce bylo zhodnotit přísun jódu doplňky stravy a suplementy u kojících žen a zhodnotit informovanost kojících žen o vyšší potřebě jódu a o potravních zdrojích jódu. Byly stanoveny tři výzkumné otázky:"Kolik kojících žen užívá k přísunu jódu doplňky stravy a suplementy?", "Jaká je informovanost kojících žen o vyšší potřebě jódu?" a "Jaká je informovanost kojících žen o potravních zdrojích jódu?". Pro realizaci výzkumu byla zvolena kvantitativní výzkumná strategie. Použitá metoda sběru dat byla provedena formou anonymního dotazníku. Vytvořený dotazník byl předán v tištěné formě pediatrům a gynekologům v oblastech jižních Čech. Pomocí lékařů byly vyzvány kojící ženy k vyplnění. Část žen byla vyzvána k vyplnění přímo. Výzkumný soubor byl tvořen 117 respondentkami. Z výsledků výzkumu je patrné, že 62 % kojících žen ví, proč je důležitá zvýšená potřeba jódu v období kojení. Ale pouze 9 % žen zná všechna rizika z nedostatku jódu pro rodičky uvedená v dotazníku a pouze 1 rodička zná všechna rizika z nedostatku jódu pro kojence uvedená v dotazníku. Doporučenou denní dávku jódu správně uvedlo nebo odhadlo 40,2 % žen. Ukázalo se, že 46 % respondentek z výzkumného souboru užívá doplňky stravy a suplementy s obsahem jódu. Každá z těchto respondentek užívá pouze jeden přípravek. Nejčastěji užívané produkty byly: GS mamivit, Chytré miminko a Femibion 400 a Gravital. 43 % respondentek užívá doplněk stravy s obsahem jódu od začátku těhotenství a v 57 % byly respondentky informovány o doplňcích stravy prostřednictvím lékaře (gynekolog, pediatr). Z výsledku dále vyplývá, že informovanost kojících žen o potravních zdrojích jódu není na dobré úrovni. 67 % žen ví, že úhrada vyšší potřeby jódu v období kojení je možná konzumací potravin bohatých na jód, avšak všechny potravní zdroje jódu uvedené v dotazníku (mořské ryby, dary moře a mořské řasy, sůl obohacenou o jód a mléko a mléčné výrobky) registrovala pouze 1 respondentka. 39 % žen zná jako bohatý zdroj jódu mořské ryby, dary moře a mořské řasy a sůl obohacenou o jód, avšak žádná z nich nevěděla, že bohatým a dobrým zdrojem jódu je také mléko a mléčné výrobky. Na základě výsledků práce by bylo žádoucí vydat edukační tiskový zdravotně výchovný materiál, který by mohl sloužit ke zvýšení informovanost nejen kojících žen, ale i žen těhotných o vyšší doporučené denní dávce jódu a jaké potraviny zařadit do jídelníčku, aby bylo možné zvýšenou dávku jódu uhradit. Poskytnout informace o doplňcích stravy s obsahem jódu, kterými lze doplnit chybějící množství jódu, jaké produkty jsou k dostání a jaké jsou v současné době preferované kojícími ženami.
|
|
Informovanost mužů o problematice rakoviny varlat
POSPÍŠILOVÁ, Markéta
Základní teoretická východiska Varlata jsou pro muže zásadní pohlavní orgán produkující testosteron, díky kterému se vytváří nejen spermie, ale i pohlavně sekundární znaky a celá osobnost muže. Také v onkologii je třeba varlatům věnovat pozornost, a to zejména kvůli zvyšujícímu se výskytu nádorů orgánu u mužů mladších věkových kategorií. Jelikož tito bývají mnohdy choulostiví na problémy týkající se jejich pohlavního systému, bakalářská práce se zabývá problematikou informovanosti mužů o nádorech varlat. V práci jsou k dispozici potřebné informace týkající se anatomie orgánu, rizikových faktorů pro vznik onemocnění, jeho diagnostiky a léčby. Dále je pozornost věnována sekundárnímu preventivnímu opatření, metodě samovyšetření varlat. Ta napomáhá k včasné diagnostice, která je pro léčbu tohoto druhu rakoviny rozhodující. Práce se zabývá i rolí sestry při edukaci muže o prevenci rakoviny varlat, při péči o pacienta během diagnostiky, předoperační přípravy a pooperační péče a při ostatních léčebných metodách. Cíle práce Cíl 1: Zjistit informovanost mužů v oblasti rakoviny varlat. Cíl 2: Zjistit změnu v chování mužů ke svému zdraví po operaci varlat. Výzkumné otázky 1) Jaká je informovanost mužů v rizikovém věku o daném onemocnění? 2) Jaký je rozsah informovanosti muži o metodě samovyšetření? 3) V jakých oblastech se změnilo chování mužů ke svému zdraví po operaci varlat? Metodika Ke zpracování potřebných dat bylo v práci použito kvalitativního výzkumného šetření. Ke sběru dat sloužila metoda polostandardizovaného rozhovoru s otázkami směřujícími k dané problematice. K výzkumnému šetření bylo osloveno 5 respondentů v rizikovém věku pro vznik zhoubných nádorů na varlatech a 5 respondentů, kteří již prošli léčbou tohoto onemocnění. Získaná data byla analyzována, následně dle významu sestavena do kategorií a na závěr vyhodnocena. Výsledky Výsledky výzkumného šetření ukázaly, že muži určité povědomí o rakovině varlat mají. Často však toto onemocnění podceňují, což je dáno nízkou úrovní informovanosti mužů o zkoumané problematice. O příznacích nemoci mají muži dostačující vědomosti, většina respondentů však uvedla mylnou představu o věkovém výskytu a léčbě onemocnění. Preventivní metoda samovyšetření je u mužů spíše neznámá. Respondenti, kteří podstoupili operaci zhoubných nádorů varlat, jsou o této metodě dostatečně edukováni, mnohdy však, jak z výsledků vyplývá, návrat nemoci zlehčují a metodě samovyšetření se pravidelně nevěnují. Výsledky poukazují také na určitou tabuizaci nemoci. Někteří respondenti s vyléčenou rakovinou varlat v rozhovorech přiznali, že pociťovali stud za danou diagnózu. Závěr Z výzkumného šetření vyplynulo, že muži mají o zhoubných nádorech varlat nedostatečné informace. To potvrzuje mj. také neznalost preventivní metody samovyšetření u zdravých jedinců. Muži, kteří podstoupili léčbu nádorů varlat, mají sice nyní dle výsledků dostatek informací, ale nutnost pravidelného samovyšetření mnohdy podceňují. V rozhovorech dále přiznali, že před onemocněním potřebné znalosti postrádali, což přispělo k pozdějšímu odhalení onemocnění a zvýšenému riziku vzniku metastáz. Z těchto důvodů je třeba v populaci zvýšit celkové povědomí o zhoubných nádorech varlat. To ovlivní také pravidelné používání preventivní metody samovyšetření a přispěje tak ke změně přístupu mužů ke svému zdraví v oblasti intimních partiích. Součástí práce je návrh informační brožurky určené zejména mužům v rizikovém věku vzniku rakoviny varlat, která bude nabídnuta k praktickému použití ve zdravotnických zařízeních.
|
|
Jean Ray, představitel belgické fantastické povídky
Tauchmanová, Jana ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Jean Ray, vlastním jménem Raymundus Joannes Maria De Kremer, byl jedním z nejvýznamnějších belgických spisovatelů první poloviny dvacátého století. Jeho tvorba byla stylisticky i žánrově velice rozsáhlá a rozmanitá, publikační činnost trvala nepřetržitě přes šedesát let. Psal především krátké fantastické povídky a dobrodružné romány, nicméně pod pseudonymem John Flanders překládal, resp. psal také detektivní příběhy. Svá díla publikoval především časopisecky a v novinách. Ray byl bilingvní, což mu umožnilo psát jak v jazyce francouzském, tak i vlámském. Oba jazyky jsou v jeho tvorbě obdobně zastoupeny. Převážná část jeho díla byla vydávána buď anonymně, nebo pod nejrůznějšími pseudonymy. Diplomová práce je stručnou monografií tohoto autora. V první části se zabýváme teoretickým zasazením jeho osobnosti a tvorby do kontextu belgické francouzsky psané literatury a do žánru fantastické literatury. Druhá část je věnována životopisu Jeana Raye, s důrazem na jeho literární tvorbu. Obsahem třetí části je analýza vybraných děl z jeho rozsáhlé tvorby. Krátce se zabýváme detektivními příběhy Harryho Dicksona, nicméně jádro třetí části tvoří tvorba fantastická, tj. nejvýznamnější knižní soubory krátkých fantastických povídek a jeho jediný fantastický román Malpertuis. Diplomová práce si klade za cíl seznámit...
|
|
Technologie zmrazování spermií býků ve vztahu k jejich přežitelnosti a oplozovací schopnosti
Doležalová, Martina ; Stádník, Luděk (vedoucí práce) ; Jiří, Jiří (oponent)
Cílem optimalizace procesu výroby inseminačních dávek je zajištění co nejvyšší oplozovací schopnosti spermií v průběhu relativně náročného procesu zpracování čerstvého ejakulátu a jeho následná kryokonzervace. Zejména v průběhu chlazení a mrazení spermií dochází k jejich poškození vlivem změny teplot, kdy jsou spermie vystaveny chladovému šoku a dalším limitujícím faktorům, které mají za následek buněčnou smrt a tudíž i snižování oplozovací schopnosti následně rozmrazené inseminační dávky. Pro zvýšení odolnosti spermií, respektive plazmatické membrány, vůči chladovému šoku byla do komerčně vyráběných ředidel přidávána frakce vaječného žloutku LDL cholesterol (low density lipoprotein) v různých koncentracích, takto vyrobené dávky byly testovány pomocí chladového a tepelného testu přežitelnosti spermií. Má se za to, že LDL příznivě ovlivňuje plazmatickou membránu spermií a napomáhá k lepší oplozovací schopnosti spermií po rozmrazení. Dalším krokem v procesu výroby inseminačních dávek je pozvolné chlazení naředěného ejakulátu a ekvilibrace, kdy jsou dávky uloženy v chladicím boxu po bobu 30 minut až 24 hodin, tato doba je nezbytně nutná pro penetraci určitých komponent ředidla do spermatických buněk a nastolení balance mezi jejich intracelulární a extracelulární koncentrací. Současně je důležitý následný teplotní gradient mrazení inseminačních dávek. Jako nejvhodnější způsob mrazení je dostupný systém počítačově řízeného poklesu teplot v mrazicím boxu, který umožňuje přesnou kontrolu tvorby ledových krystalů, které by mohly roztrhat, a tím zabít buňku.
V průběhu 2012 až 2016 byl opakovaně odebírán ejakulát od skupiny plemenných býků (n=27, býci holštýnského a českého strakatého plemene) na inseminační stanici. Ejakulát splňující standardní vstupní podmínky byl v prvním kroku rovnoměrně rozdělen na několik částí. K ředění ejakulátu byly využity 3 typy komerčně vyráběných ředidel AndroMed, Bioxcell a Triladyl bez a s přídavku LDL do ředidel o koncentraci 4 až 10 % v závislosti na typu ředidla. Naředěný ejakulát byl naplněn do skleněných kapilár o objemu 0,1 ml a teplotě +4 °C a vložen na 10 minut do chladicího boxu o teplotě 0 °C. Po uplynutí stanovené doby byl objem kapiláry smíchán s fyziologickým roztokem o teplotě 37 °C, kde byl vzorek 120 minut inkubován. Byl hodnocen vliv chladového šoku na podíl živých spermií v ejakulátu pomocí barvení Eosinem a Nigrosinem v průběhu tepelného testu přežitelnosti spermií a to ihned po zahřátí vzorku a po uplynutí 120 minutové inkubace. Z výsledků bylo patrné, že vhodnějšími ředidly pro zvyšování odolnosti spermií vůči chladovému šoku byly AndroMed a Bioxcell. Současně byl také zjištěn pozitivní vliv přídavku LDL do ředidel na nižší pokles podílu živých spermií v průběhu tepelného testu (P<0,05). Jako nejvhodnější koncentrace mající příznivý vliv na odolnost spermií vůči chladovému šoku byla vyhodnocena 6% koncentrace LDL v ředidle Bioxcell, kdy byly hodnoty podílu živých spermií vyšší jak na začátku tepelného testu (+1,31 % až +3,2 %) tak po 2 hodinové inkubaci (+5,82 % až +8,41 %) oproti ostatním ředidlům bez a s přídavkem LDL.
V dalším kroku byl optimalizován proces ekvilibrace, který je důležitou součástí výroby dávek a byl vyhodnocen vliv délky ekvilibrace na následnou oplozovací schopnost spermií hodnocenou pomocí motility spermií po rozmrazení zjištěné na základě CASA a podíl živých spermií v průběhu tepelného testu přežitelnosti trvajícím 120 minut (37 °C). Vhodný ejakulát byl naředěn standardně využívaným ředidlem AndroMed na bázi sojového lecitinu, naředěný ejakulát byl naplněn do pejet (0,25 ml), zchlazen a ekvilibrován v chladicím boxu po dobu 30, 120 a 240 minut, následně byl mrazen v programovatelném mrazicím boxu dle 4 typů mrazicích křivek lišících se teplotou a rychlostí poklesu teplot v komoře. K mrazení byla využita standardně využívaná a výrobcem doporučovaná 3. fázová mrazicí křivka, dále 2. fázová mrazicí křivka, a 3. fázová mrazicí křivka s pomalejším a naopak rychlejším poklesem teplot v komoře, oproti standardní mrazicí křivce. Nejvhodnější délka ekvilibrace byla 240 minut, kde byla zjištěna motilita vyšší o +2,72 % a +4,58 % oproti ostatním délkám ekvilibrace (P<0,05 až 0,01). Nejvyšších průměrných hodnot podílu živých spermií bylo dosaženo při délce ekvilibrace 120 minut (+6,87 % a 8,68 %). Nejvyšší průměrné motility spermií po rozmrazení v průběhu tepelného testu přežitelnosti bylo dosaženo při mrazení na základě 2. fázové mrazicí křivky (od +2,97 % do +10,37 %, P<0,05), taktéž při hodnocení podílu živých spermií (od +4,37% do +8,82 %, P<0,01). Při vyhodnocení interakce mezi délkou ekvilibrace mrazicí křivkou ( 2. fázová a 3. fázová standardní) bylo nejvyšších hodnot průměrné motility a podílu živých spermií u obou křivek v kombinaci s délkou ekvilibrace 240 minut, avšak nebyl mezi nimi zaznamenán žádný statisticky průkazný rozdíl. Ve všech hodnocených částech práce byly nalezeny individuální rozdíly mezi jednotlivými býky i mezi jednotlivými odběry ejakulátu od jednoho býka (P<0,05).
Pro zachování dobré oplozovací schopnosti ejakulátu v průběhu procesu kryokonzervace je zapotřebí zvýšit odolnost spermií vůči chladovému šoku a to přidáním správné koncentrace LDL do vhodného komerčně vyráběného ředidla, kterým bylo ředidlo AndoMed a Bioxcell. Následně je ve velké míře oplozovací schopnost vyrobené inseminační dávky ovlivněna chlazením a délkou ekvilibrace před samotným mrazením. Délka ekvilibrace 120 minut a déle a následný šetrný způsob mrazení dle mrazicí křivky, která zajišťuje pozvolný pokles teplot v komoře, zajistí vyšší průměrnou motilitu spermií a podíl živých spermií po rozmrazení.
|
|
Individuální lidský pach jako kriminalistická stopa vytvořená kontaktním nebo bezkontaktním přenosem a jeho odolnost vůči fyzikálním vlivům
Santariová, Milena ; Bartoš, Luděk (vedoucí práce) ; Chmelíková, Eva (oponent)
Disertační práce je tvořena čtyřmi vědeckými publikacemi, které se zabývají tématy týkající se vlastností lidského pachu a schopností speciálně vycvičených psů lidské pachy ztotožňovat. První tři práce se zaměřují na odolnost pachové stopy vůči fyzikálním vlivům, čtvrtá publikace je věnována tématu vzniku pachové stopy bezkontaktním způsobem.
Cílem první studie bylo ověřit perzistenci pachové stopy na předmětu vystaveného vlivu proudící vody. Vzhledem k vlastnostem chemických látek obsažených v lidském pachu byla stanovena hypotéza, že psi budou schopni pachovou stopu, zajištěnou z předmětu vytaženého z vody, ztotožňovat. Tato hypotéza byla potvrzena a pach vystavený účinkům proudící vody po dobu jedné hodiny je stále způsobilý k pachové identifikaci pomocí speciálně cvičených psů.
V druhé studii byla ověřována účinnost procesu parní sterilizace při odstraňování pachové stopy. Tento proces je rutinně používaný v kriminalistické praxi a předpokladem bylo, že psi vzorek ošetřený parní sterilizací ztotožňovat nebudou. Stanovená hypotéza nebyla potvrzena, výsledky potvrdily, že psi jsou schopni ztotožnit pach prošlý procesem parní sterilizace.
Třetí studie se zabývala perzistencí pachů vůči sálavému teplu. Jelikož teplota varu organických látek nepřesahuje 400 °C, nepředpokládalo se, že by psi byli schopni komparace pachu vystaveného vyšší teplotě, než je zmiňovaná teplota varu. Tento předpoklad se překvapivě nepotvrdil a psi byli schopni komparovat vzorky vystavené teplotě až 900 °C.
Čtvrtá studie řešila možnost vytvoření pachové stopy bezkontaktním způsobem. Přestože minulé studie tuto možnost jednoznačně neprokázaly, výsledky našeho experimentu zcela jasně ukazují, že speciálně vycvičení psi na metodu pachové identifikace jsou schopni ztotožňovat pachovou stopu vytvořenou spadem s ruky držené po dobu třech minut ve výšce 5 cm nad pachovým nosičem.
|
|
Celkové obsahy a speciace arsenu a selenu v rostlinách rostoucích na půdách s různými fyzikálně-chemickými vlastnostmi.
Tremlová, Jana ; Száková, Jiřina (vedoucí práce) ; Vymazal, Jan (oponent)
Disertační práce se zabývá příjmem, akumulací a přeměnou arsenu a selenu rostlinami rostoucích na půdách s odlišnými chemicko-fyzikálními vlastnostmi. Obsahy arsenu byly zkoumány v 99 volně rostoucích rostlinných druzích, pocházejících z 27 různých čeledí a 6 různých druzích zeleniny rostoucích na půdách kontaminovaných arsenem. Výsledky naznačují, že existují druhově specifické mechanismy, které některé rostliny chrání od nadměrného příjmu arsenu z půdy. Na druhou stranu se vyskytovaly i rostliny využívající strategii akumulace arsenu, které teoreticky mohou zvyšovat riziko vstupu arsenu do potravního řetězce, ať už skrze pasoucí se skot a volně žijící divokou zvěř nebo přímou konzumací v případě konzumace zelenin rostoucích na arsenem kontaminovaných půdách. Nejvíce zastoupenými sloučeninami arsenu pak byly AsV a AsIII. V daleko menší míře se pak v rostlinách nacházejí ostatní běžně se vyskytující sloučeniny arsenu. Významným zjištěním pak byl výskyt arsenobetainu v Plantago lanceolata L. a Carex praecox Schreb..
Obsahy selenu byly zkoumány v 73 druzích volně rostoucích rostlin pocházejících z 29 různých čeledí. Výsledky naznačují, že přirozeně nízké obsahy selenu v půdách vybraných lokalit spolu s nízkou schopností příjmu selenu zkoumanými druhy rostlin, vedou k nízkému obsahu selenu v biomase rostlin nezávisle na lokalitě, což může ve volné přírodě přispívat k deficientu selenu napříč celým potravním řetězcem. Foliární aplikace selenanu na volně rostoucí rostlinná společenstva, ale např. i k obohacení některých druhů zelenin, v našem případě Brasicca oleracea var. italica může mít kladný vliv na zvýšení obsahu selenu v nadzemní biomase těchto rostlin a tím potažmo zvyšovat obsah selenu ve stravě člověka. Nejvíce zastoupenými sloučeninami selenu v nadzemní biomase analyzovaných rostlin byly SeVI a selenomethionin, s proměnlivým zastoupením dalších běžně se vyskytujících organických sloučenin Se, které bylo ovlivněno zejména rostlinným druhem.
|
|
Zmapování bolesti u seniorů : bolest motivující či limitující faktor pro aplikaci fyzioterapie
Lavičková, Romana ; Winternitzová, Irena (oponent) ; Sládková, Petra (vedoucí práce)
V bakalářské práci s titulem "Zmapování bolesti u seniorů" jsem si stanovila za úkol, jak již název napovídá, zmapovat nejčastější bolesti muskuloskeletálního systému obtěžující seniorskou populaci. Dále mě zajímá otázka motivace seniorů pro aplikaci fyzioterapie. Ke sběru dat jsem použila polostrukturovaného rozhovoru (výzkumný vzorek obsahuje 56 probandů). K ověření úspěšnosti fyzioterapie, jako vhodné alternativy ovlivnění bolesti, jsem vytvořila tři kazuistiky. Z výsledků jasně vyplývá, že 89% seniorů limituje nějaký typ bolesti, který se z 82% týká pohybového ústrojí. Nejčastěji byly uváděny bolesti v oblasti kolenních kloubů (24% odpovědí), bederní páteře (21,5%) a kyčelních kloubů (19,5%). Pro 79% všech seniorů je bolest motivující faktor pro aplikaci fyzioterapie (motivující faktor pro aktivní spolupráci). Do přehledných grafů jsem zpracovala další získané informace, týkající se bolesti pohybového aparátu a ochoty spolupráce, zajímavé pro fyzioterapeutickou praxi. V případě kazuistik jsem zaznamenala pozitivní vliv cvičení na bolest.
|
|
Ošetřovatelský problém: periferní žilní katétr
TOMÁNKOVÁ NOVÁKOVÁ, Monika
Periferní žilní katétr slouží k zajištění přístupu do žilního systému. Jedná se o jeden z nejčastěji využívaných invazivních výkonů ve zdravotnických zařízeních, který spadá do kompetencí a každodenní pracovní náplně sester. Proto může v jakékoliv oblasti této ošetřovatelské péče vzniknout riziko rutinního postupování s následným vědomím či nevědomým pochybením. Periferní žilní katétr je nutné pacientovi zavést, pokud je u něj plánovaná parenterální výživa, léčba infuzemi nebo transfuzemi, aplikace intravaskulárních léčiv či kontrastní látky, léčba rehydratace, odběry krve, které je možné z PŽK provést hned po jeho zavedení a ještě před podáním léčebných látek a také jej zavádíme při neodkladné péči u kriticky nemocných jako je kardiopulmonální resuscitace. Aby byl tento žilní přístup kvalitní a plnil co nejlépe svůj účel, měly by sestry mít co nejvíce vědomostí v problematice této ošetřovatelské péče. Jde především o to, aby se sestry před tímto výkonem zajímaly o potřebné informace o pacientovi, uměly pacienta správně informovat o povaze výkonu, uměly s ním komunikovat, znaly správný postup zavedení, možné kontraindikace, uměly vybrat správné místo i katétr pro zavedení, podaly pacientovi dostatek informací o následné péči o katétr, prováděly správně ošetřovatelskou péči o tento vstup, znaly možné komplikace, které mohou nastat, postupovaly asepticky a tím eliminovaly vznik nozokomiálních nákaz, ale také si uvědomovaly svá možná pochybení. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. Teoretická část je zaměřena na historii periferních žilních katétrů, jejich indikace a kontraindikace, druhy, potřebné pomůcky, ošetřovatelskou péči, komplikace a jiné. Empirická část obsahuje výzkumné šetření. Cílem práce bylo zmapovat problematiku periferních žilních katétrů v nemocniční praxi, dále zmapovat faktory, které mohou ovlivnit vznik problémů při ošetřovatelské péči u pacientů s periferním žilním katétrem. K těmto cílům byly stanoveny čtyři výzkumné otázky. 1. Jaké jsou zásady ošetřovatelské péče před zavedením periferního žilního katétru? 2. Jaké jsou zásady ošetřovatelské péče u pacientů se zavedeným periferním žilním katétrem? 3. V jakých oblastech ošetřovatelské péče o periferní žilní katétry chybí sestrám znalosti? 4. Jaké pomůcky si sestry připravují k zavedení periferního žilního katétru? Ke zpracování bakalářské práce bylo použito kvalitativní výzkumné šetření. Metody a techniky sběru dat byly polostrukturované rozhovory a zúčastněné pozorování. Výzkumné šetření bylo realizováno pouze na jednom nemocničním oddělení. Šetření bylo anonymní. Ke sběru dat byl použit polostrukturovaný rozhovor. Sestrám v něm bylo položeno 14 otázek (Příloha 8), které byly doplňovány v průběhu rozhovoru o další podotázky. Výsledky jednotlivých rozhovorů byly poté pro přehlednost zpracovány do kategorizačních skupin. Jako další technika sběru dat byla použita metoda zúčastněného pozorování. Vypozorovaná fakta byla průběžně zaznamenávána do předem připraveného pozorovacího archu (Příloha 9). Pozorovány byly stejné sestry, se kterými probíhal rozhovor. Tato bakalářská práce byla psaná tak, aby přinesla základní přehled o problematice periferních žilních katétrů a mohla být použita jako informační materiál pro již zkušené nebo začínající sestry. Jako praktický výstup bakalářské práce byl vypracován standard ošetřovatelské péče o periferní žilní katétr, který těmto sestrám na oddělení chyběl a mohl by jim pomoci v jejich péči o tyto intravenózní vstupy, hlavně ke správnému postupování a eliminování možných pochybení (Příloha 10).
|
|
Porovnání interkulturních kompetencí ošetřovatelského personálu v ČR a německy mluvících oblastech
TÝLEOVÁ, Tereza
Zvyšující se migrace obyvatelstva v 21. století zapříčiňuje vznik multikulturní společnosti. S narůstajícím počtem cizinců v jednotlivých zemích lze předpokládat i nárůst počtu pacientů/klientů odlišných kultur ve zdravotnických zařízeních. Tyto skutečnosti si žádají moderní pojetí ošetřovatelství, rozvíjení transkulturního ošetřovatelství, zařazení multikulturní/transkulturní výchovy do zdravotnických škol a rozvoj multikulturní kompetence u ošetřovatelského personálu. Výsledkem těchto potřebných změn by mělo být poskytnutí efektivní ošetřovatelské péče kulturně uzpůsobené pacientovi/klientovi, která bude brát ohled na specifika, zvyky a tradice jeho kultury a která mu saturuje všechny jeho biopsychosociospirituální potřeby v souladu s jeho rasou, národností nebo vírou. Diplomová práce se zabývá multikulturním ošetřovatelstvím, má za úkol zmapovat úroveň multikulturních kompetencí ošetřovatelského personálu a prozkoumat, jaké podmínky poskytují nemocnice ošetřovatelskému personálu k poskytování kulturně uzpůsobené ošetřovatelské péče pacientům cizincům. Výsledky výzkumu podají přehled o stavu kulturně kompetentní péče ve srovnatelných zdravotnických zařízeních v České republice, Německu, Rakousku a Švýcarsku a budou poskytnuty jako zpětná vazba zařízením, ve kterých byl prováděn dotazníkový průzkum. Takové sdělení může pomoci managementu nemocnic odhalit případné nedostatky v poskytování ošetřovatelské péče a být vodítkem pro případné nasměrování dalšího vzdělávání jejich ošetřujícího personálu. Teoretická část práce definuje základní pojmy věnující se kultuře, etniku, rase či národu, je formulován rozdíl mezi pojmy multikulturní interkulturní transkulturní. Dále se teoretická část věnuje charakteristice multikulturního/transkulturního ošetřovatelství, multikulturní výchovy a kulturně kompetentní péče, rozpracovává nejběžnější oblasti specifických kulturních potřeb jedince, jimiž jsou komunikace, spiritualita, stravování nebo hygienická péče. Jsou zde též stručně rozpracovány modely pro rozvíjení kulturní kompetence, a to model rozvíjení kulturní kompetentnosti J. C. Bacote, model kulturních kompetencí I. Papadopoulosové a spoluautorek M. Tilkiové a G. Taylorové a Purnellův model získávání kulturních kompetencí. Dále jsou stručně rozpracovány modely pro získávání kulturních dat, jimiž jsou model vycházejícího slunce M. Leiningerové, model kulturně ohleduplné a uzpůsobené péče autorek J. N. Gigerové a R. E. Davidhizarové a Blochův průvodce etnickokulturním posuzováním. Empirická část práce se věnuje zpracování a vyhodnocení dat získaných během kvantitativního výzkumného šetření. Sběr dat byl proveden anonymním dotazníkovým šetřením mezi ošetřovatelským personálem interních a chirurgických oddělení nemocnic v České republice a německy mluvících zemích. V České republice to byly nemocnice v Praze a Táboře, v Německu nemocnice v Dortmundu a Cottbusu, v Rakousku nemocnice v Salzburgu a Weizu a ve Švýcarsku nemocnice v Aarau a St. Gallen. Sběr dat probíhal jednak online, jednak v podobě tištěných dotazníků, jejichž distribuce se uskutečnila osobně nebo poštou. Získaná data byla vyhodnocena a pro přehlednost zpracována do grafů a tabulek. Z odpovědí respondentů vyplývá, že dotazovaná zdravotnická zařízení v České republice neposkytují svým zaměstnancům podmínky pro poskytování kulturně kompetentní ošetřovatelské péče na takové úrovni, jako je tomu u dotazovaných zdravotnických zařízení v německy mluvících oblastech. Taktéž se ukázalo, že jazykové schopnosti ošetřovatelského personálu dotazovaných nemocnic v České republice jsou nižší než u ošetřovatelského personálu v německy mluvících oblastech. Stejně tomu je i u úrovně multikulturních kompetencí, i tady nedosahuje náš ošetřovatelský personál zahraničnímu protějšku. Je nutno podotknout, že zkoumaný vzorek dvou nemocnic z každé země ještě není dostatečně velkým souborem pro paušalizování výsledků na celou Českou republiku a německy mluvící oblasti.
|
|
Životní styl u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin před a po operaci
REZKOVÁ, Helena
Teoretická východiska: Ischemická choroba dolních končetin je postižení tepen dolních končetin nejčastěji aterosklerózou. Teoretická část se zabývá životním stylem. Jsou zde rozpracované základní rizikové faktory chronické formy. Dále je popsána patofyziologie změn vzniklých na podkladě aterosklerózy a s tím související příčiny pro vznik onemocnění. Následně jsou objasněné způsoby klasifikace, rozpracovány klinické příznaky, diagnostika a léčba. Tato část obsahuje také pohled na roli sestry v péči o pacienta s ischemickou chorobou dolních končetin. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit, nakolik pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin změnili po invazivním cévním výkonu životní styl. Byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Jak pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin přistupují k prevenci rizikových faktorů? Co je u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin hlavním impulzem pro případnou změnu stylu života? Jakou měrou ovlivňuje operační zákrok postoj pacienta k rizikovým faktorům pro vznik ischemické choroby dolních končetin? Jak zásadní je změna životního stylu u pacientů po operaci pro ischemickou chorobu dolních končetin? Metody: Teoretická část diplomové práce je zpracovaná s použitím odborných zdrojů. Empirická část diplomové práce byla zpracována metodou kvalitativního výzkumného šetření. Zvolenou technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor s pacienty, ke kterému byly předem připravené otevřené otázky. Výzkum byl realizován v několika fázích první rozhovor probíhal při příjmu pacienta na oddělení (před operací), další fáze následovala za 3 měsíce a poslední za 6 měsíců od operace. Rozhovory byly zaznamenávány na připravený tiskopis, poté přepsány do elektronické podoby a analyzovány metodou otevřeného kódování. Výsledky: Z výzkumného šetření vyplynulo, že operace může být v některých případech spouštěčem změny pacientova životního stylu. První rozhovory v předoperačním období se zaměřily na to, jak se respondenti cítí, jaký je jejich životní styl před plánovanou operací pro aterosklerotické změny na dolních končetinách. Jedna z otázek byla zaměřená na znalosti pacientů o rizikových faktorech pro vznik ICHDK a o možné prevenci. Druhá fáze rozhovorů proběhla po 3 měsících od operačního zákroku. Zabývala se otázkou, jaký životní styl mají respondenti v tomto pooperačním období, zda došlo k nějakým změnám. Jisté pozitivní změny nastaly ve stravování a příznivé obraty přišly i v pohybové aktivitě. Třetí etapa byla provedena po šesti měsících od operace, opět s cílem zjistit změny v životním stylu. Drobné změny přišly v oblastí kouření, v otázce stravování a v pohybové aktivitě. Dotazy se orientovaly i na psychologickou rovinu, zjišťovali jsme, kdo pacientům pomáhá a co je nejvíce motivovalo v uskutečňování změny. Poslední závěrečná/sumarizační otázka směřovala k tomu, aby pacienti svobodně rozhodli, nakolik se jim podařilo změnu uskutečnit. Závěr: Počet pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin a jinými kardiovaskulárními chorobami stoupá. Základem je začít od ovlivnitelných rizikových faktorů, tedy kuřáctví, dietních zvyklostí, pohybové aktivity. Podíl na změně mají i zdravotníci, kteří se snaží vhodnou edukací pacienta posunout blíže změně. Problém nastává, pokud pacient i přes podporu blízkých nezvládá uskutečnit zvrat ve svém životě. Zde by měl opět nastoupit zdravotník a nabídnout pacientovi odbornou pomoc ke zvládnutí tohoto důležitého kroku.
|
host ::
