|
|
Dědění ze závěti
Pecha, Martin ; Pohl, Tomáš (vedoucí práce) ; Elischer, David (oponent)
Dědické právo je odvětvím práva soukromého, které se zabývá přechodem majetkových práv a povinností po smrti zůstavitele na jeho dědice. S účinností nového občanského zákoníku došlo ke značným změnám v oblasti dědického práva. Konečně tak právní úprava věnuje dědickému právu, potažmo i problematice dědění ze závěti, pozornost, kterou si zaslouží. Po více než šedesáti letech se do našeho právního řádu navracejí instituty jako vedlejší doložky závěti, dědická smlouva, privilegované formy závěti, odkaz, vulgární substituce či svěřenské nástupnictví. Nejen díky těmto institutům může konečně zůstavitel svobodně a podle svých představ uspořádat své majetkové poměry mortis causa. Cílem předkládané diplomové práce je rozebrat z hmotněprávního hlediska problematiku dědění ze závěti podle nového občanského zákoníku účinného od 1. ledna 2014. Diplomovou práci jsem rozdělil na dvě části. První část je rozdělena do pěti kapitol, které se zabývají jednotlivými předpoklady dědění. Mezi předpoklady dědění patří smrt zůstavitele, existence pozůstalosti, způsobilost dědice, právní důvod dědění a přijetí, případně neodmítnutí dědictví. Splnění všech předpokladů dědění je nezbytné, aby mohlo dojít k přechodu pozůstalosti na dědice. Druhá, stěžejní část, která je rozdělena do sedmi kapitol, pojednává o závěti jako...
|
|
|
Pořízení pro případ smrti - současná právní úprava a úprava v novém občanském zákoníku
Šafářová, Ivana ; Salač, Josef (vedoucí práce) ; Dvořák, Jan (oponent)
Pořízení pro případ smrti - současná právní úprava a úprava v novém občanském zákoníku Tématem této rigorózní práce jsou pořízení pro případ smrti, tedy takové úkony, kterými zůstavitel ještě za svého života rozhoduje o tom, jak má být naloženo s jeho majetkem po jeho smrti a které osoby se tak stanou jeho dědici. Mým hlavním cílem při psaní této rigorózní práce bylo pokusit se porovnat současnou právní úpravu (zák. č. 40/1964 Sb.) s úpravou, kterou přináší nový občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb. účinný od 1.1.2014). Text rigorózní práce sestává z úvodu, šesti dílčích kapitol a závěru. Úvod seznamuje čtenáře s úpravou dědického práva, přibližuje dědické tituly a přináší obecnou charakteristiku pořízení pro případ smrti. Následující čtyři kapitoly jsou pak věnovány především úpravě závěti jakožto tradičního institutu, kterým se o pozůstalosti pořizuje, a zaměřují se na osobu pořizovatele závěti, formu a obsah závěti a její zrušení. V těchto kapitolách je pak zařazena i problematika výkladu závěti, její úschovy a zmíněn je i institut správce dědictví. Poté následuje kapitola věnovaná dědické smlouvě, tedy institutu, který nový občanský zákoník do našeho právního řádu navrací. Na závěr následuje kapitola věnovaná vlivu posledního pořízení na výsledek dědického řízení a závěrečné shrnutí. Tato...
|
|
|
Závěť
Hamerská, Vladimíra ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Pohl, Tomáš (oponent)
Tato rigorózní práce pojednává o problematice závěti. Zabývá se jak jejím historickým vývojem (a to již od dob římského práva), tak současnou právní úpravou a v neposlední řadě i právní úpravou budoucí, která se bude od té stávající do značné míry lišit. Práce dále rozděluje závěť dle jejích forem, popisuje možnosti změn závěti či jejího zrušení a podrobně rozebírá institut vyděd ění. Závěr práce je věnován přehledu vybraných zahraničních právních úprav závěti.
|
|
|
Vůle zůstavitele podle Nového občanského zákoníku
Valešová, Nina ; Salač, Josef (vedoucí práce) ; Švestka, Jiří (oponent)
Resumé Předmětem mé diplomové práce je přiblížení a popis základních institutů dědického práva s ohledem na autonomii vůle zůstavitele tak, jak jsou upraveny v občanském zákoníku po jeho rekodifikaci účinné k 1. 1. 2014. S ohledem na podstatné a rozsáhlé změny, kterými si prošly prostředky, jimiž může pořizující za života upravit nakládání s pozůstalostí mortis causa, mi téma přišlo aktuální a z toho důvodu jsem si ho zvolila. Snažila jsem se podat ucelený obraz možností otevírajících se před zůstavitelem v případě, že se rozhodne upravit rozdělení svého majetku mimo zákonnou dědickou posloupnost. Celá práce je rozdělena do šesti kapitol, jejichž obsah objasňuje historii dědění na našem území, elementární pojmy, příčiny vzniku dnešního kodexu, instituty upravující přechod pozůstalosti na právní nástupce a v největším rozsahu též dědické tituly, a to ve světle novot, které přinesla úprava civilního práva. V první části textu se zabývám historickým vývojem a východisky dědického práva v období od posledních desetiletí vlády Habsburské dynastie, až do přijetí o. z. 2012, jelikož je vhodné mít alespoň rámcovou představu o souvislostech vedoucích až k dnešní podobě dědění. Druhá kapitola vysvětluje základní legální pojmy užívající se napříč celou oblastí vymezenou § 1475 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Další část...
|
|
|
Závěť
Šťastná, Jana ; Thöndel, Alexandr (vedoucí práce) ; Frinta, Ondřej (oponent)
Závěť Abstrakt Cílem této diplomové práce je poskytnout ucelený rozbor institutu závěti, jednoho z nejvýznamnějších institutů dědického práva. Současný občanský zákoník, který silně posílil testovací svobodu zůstavitele, umožňuje testátorovi, aby pomocí závěti sám rozhodl, jak má být s majetkem po jeho smrti naloženo. Druhým cílem pak bylo ve stručnosti porovnat závěť upravenou českým občanským zákoníkem s právním úpravou závěti v Polské republice. Diplomová práce je rozdělena do tří kapitol. První kapitola pojednává o dědickém právu obecně a blíže přibližuje jeho zakotvení jako součást práva soukromého, a to včetně zásad, na kterých dědické právo spočívá a které se jím prolínají. Práce se také zabývá dalšími dvěma dědickými tituly, tj. dědickou smlouvou a zákonem, a porovnává je se závětí. Druhá kapitola, která je jádrem celé diplomové práce, pak věnuje pozornost samotné závěti, včetně jejích obligatorních a fakultativních náležitostí, přípustných forem závěti, doložek, odkazu či zrušení závěti, přičemž se krátce zamýšlí nad některými instituty blíže z hlediska současné právní úpravy. Třetí a poslední část této práce pojednává o polské právní úpravě dědického práva, především se zaměřením na testamentární dědickou posloupnost a snaží se o komparaci polské a české právní úpravy v této oblasti. Vytyčuje, v...
|
|
|
Dědické tituly - právní úprava v České republice a ve Francii
Váchová, Aneta ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Elischer, David (oponent)
Dědické tituly - právní úprava v České republice a ve Francii Předmětem této práce jsou dědické tituly v české a francouzské právní úpravě. Práce v rámci pěti kapitol provádí analýzu platné právní úpravy jednotlivých dědických titulů v České republice a ve Francii. Tyto tituly, které představují právní důvody dědění, jsou rozebrány v samostatných kapitolách. V rámci těchto je poté pro přehlednost nejprve uvedena česká právní úprava a na ní navazuje úprava francouzská. Pro porozumění úpravy dědických titulů je první kapitola věnována stručnému úvodu do dědického práva. V návaznosti na to jsou představeny jednotlivé předpoklady dědění jakožto podmínky realizace dědického práva. Druhá kapitola je věnována dědické smlouvě. Představuje její právní úprava v České republice. Vedle obecných ustanovení blíže rozebírá také specifickou úprava dědické smlouvy mezi manželi. V návaznosti na českou právní úpravu je představena úprava francouzská, jejíž postoj je uveden v historickém kontextu. Třetí kapitola je zaměřena na představení úpravy závěti. Podrobně jsou rozebrány jednotlivé požadavky, které zákon klade na její pořízení. Dále jsou uvedeny jednotlivé formy závěti a způsoby jejího zrušení. V rámci této kapitoly je také rozebrána úprava nepominutelných dědiců. Čtvrtá kapitola je zaměřena na představení...
|
|
|
Testament v českém, rakouském, německém a švýcarském právu
Pixa, Václav ; Elischer, David (vedoucí práce) ; Thöndel, Alexandr (oponent)
119 Testament v českém, rakouském, německém a švýcarském právu, abstrakt v českém jazyce V této rigorózní práci s názvem Testament v českém, rakouském, německém, a švýcarském právu si kladu za cíl podrobně se seznámit s problematikou testamentární dědické posloupnosti v jednotlivých právních řádech a pojmenovat odlišnosti, jež lze v komparovaných právních úpravách vypozorovat. Systematiku práce jsem volil tak, že v každé kapitole řešenou látku rozeberu v posloupnosti OZ, ABGB, BGB, ZGB, včetně odpovídající judikatury a poukáži na odlišnosti, popř. shodu mezi jednotlivými právními řády. K výše uvedenému je nutné konstatovat, že při aplikaci zmiňované systematiky nevyhnutelně docházelo k občasné duplicitě výrazů a slovních spojení, což může vyvolávat dojem častého opakování se, ale i přes zmiňované problémy jsem považoval za nutné tyto textové části uvést z důvodu snadnějšího porovnání jednotlivých právních úprav. Co se samotné práce týče, tak hned v úvodu se zaměřím na základní pojmy dědického práva, jako je např. smrt zůstavitele (Erbfall), pozůstalost (Verlasschenschaft), vznik dědického práva (der Entstehung des Erbrechts), dále vysvětlím pojem ležící pozůstalosti (ruhender Nachlass) a krátce popíši způsobilého dědice (erbfähiger Erbe). V druhé kapitole se budu zabývat pořizovací a svědeckou způsobilostí,...
|
|
|
Závěť se zvláštním zřetelem k svěřenskému nástupnictví
Bártová, Magdalena ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Thöndel, Alexandr (oponent)
V rigorózní práci je zpracováno téma dědění ze závěti, které je doplněno o nový institut v rámci úpravy dědického práva - svěřenské nástupnictví. Obsah práce je rozčleněn do pěti hlavních kapitol, přičemž je postupováno od obecného výkladu dědického práva s přihlédnutím k historii, neboť především dědické právo je jedno z odvětví občanského práva, které doznalo velkých změn v rámci rekodifikace občanského práva a navrací se zpět k institutům, které dosavadní právní úprava neznala. Úvod práce je věnován vysvětlení základních pojmů v rámci problematiky dědického práva, jsou zde rozvedeny zásady, principy a funkce dědického práva a zařazení v rámci právní úpravy. Část práce, která je věnována historickému výkladu je zaměřena na úpravu testamentární dědické posloupnosti v římskému právu a poté rozebrány úpravy závěti v rámci Všeobecného občanského zákoníku, občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. a předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Následně už je podrobně rozpracováno hlavní téma, tedy dědění ze závěti dle nynější právní úpravy v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. Úvod této kapitoly je věnován samotnému pojmu závěť, předpoklady pro její platnost, v jakých formách lze závěť pořizovat a následně přiblíženy vedlejší doložky v závěti, tedy podmínky, doložení času či příkaz a také povolání...
|
|
|
Odkaz v dědickém právu
Svoboda, Martin ; Frinta, Ondřej (vedoucí práce) ; Thöndel, Alexandr (oponent)
Předložená práce pojednává o právní úpravě starobylého a současně staronového institutu dědického práva, a to odkazu. Odkaz byl v českém právním prostředí do 60. let minulého století považován za tradiční institut dědického práva, jež zůstaviteli umožňoval široké možnosti pořízení se svým majetkem mortis causa. Účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který jeho regulaci vypustil, z právního povědomí veřejnosti zcela vymizel. Problematika odkazu však začala být znovu aktuální v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, neboť přijetím občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. došlo k návratu odkazu do českého právního řádu. Specifikem odkazu je, že narušuje univerzální sukcesi, která je pro dědické právo jinak naprosto typická. Hlavním cílem práce je zhodnotit institut odkazu a učinit závěr o kvalitě soudobé právní úpravy, jakož o jeho užitečnosti pro právní praxi. Sekundárním cílem je poté seznámit čtenáře s odkazem a vymezit jeho pozici v našem právním prostředí. Pro samotný výklad je zvolen postup od obecného ke konkrétnímu, což koresponduje s obsahovým rozvržením práce. V první části je nabídnuta analýza odkazu jako celku a jeho odlišení od klasického dědění, jakož od institutu fideikomisu, příkazu a darování pro případ smrti, se kterými je v praxi snadno zaměnitelný. Následuje historický...
|
|
|
Odkaz v dědickém právu
Svoboda, Martin ; Frinta, Ondřej (oponent)
Předložená práce pojednává o právní úpravě starobylého a současně staronového institutu dědického práva, a to odkazu. Odkaz byl v českém právním prostředí do 60. let minulého století považován za tradiční institut dědického práva, umožňující zůstaviteli široké možnosti pořízení se svým majetkem mortis causa. Účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který jeho regulaci vypustil, z právního povědomí veřejnosti zcela vymizel. Problematika odkazu však začala být znovu aktuální v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, neboť přijetím občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. došlo k návratu odkazu do českého právního řádu. Specifikem odkazu je, že narušuje univerzální sukcesi, která je pro dědické právo jinak naprosto typická. Hlavním cílem práce je seznámit čtenáře s odkazem a vymezit jeho pozici v právním prostředí. Pro samotný výklad je zvolen postup od obecného ke konkrétnímu, což koresponduje s obsahovým rozvržením práce. V první části je nabídnuta analýza odkazu jako celku a jeho odlišení od klasického dědění, jakož od institutu fideikomisu, příkazu a darování pro případ smrti, se kterými je v praxi snadno zaměnitelný. Následuje historický exkurs, který mapuje vývoj odkazu od dob římského práva přes úpravu pro naše území stěžejními, soukromoprávními kodexy. V druhé půli je práce zaměřena na...
|
host ::
RSS.