|
|
Biomarkery neurodegenerace v séru a mozkomíšním moku u pacientů s vybranými neurologickými onemocněními
Nosková, Libuše ; Fialová, Lenka (vedoucí práce) ; Tlaskalová - Hogenová, Helena (oponent) ; Švarcová, Jana (oponent)
Neurofilamenta jsou základní strukturní komponentou cytoskeletu neuronů, kde plní řadu funkcí. Skládají se ze 3 podjednotek: lehký řetězec (NfL); střední řetězec (NfM) a těžký řetězec (NfH). Tyto podjednotky jsou ještě doplněny α-internexinem v centrální nervové soustavě (CNS) nebo peripherinem v periferní NS. Vlivem různých patofyziologických procesů dochází ke zvýšenému uvolňování neurofilament do extracelulárního prostoru, kde mohou interagovat se složkami imunitního systému. Vzhledem k zapojení imunitního systému do patogeneze neurodegenerativních onemocnění a menší míře znalostí o protilátkové odpovědi na neurofilamenta, je vhodné tyto informace co nejvíce rozšířit. Stanovení volných neurofilament doplněné o analýzu protilátek proti jednotlivým podjednotkám a jejich vytvořených imunokomplexů poskytuje širší pohled na tuto problematiku. Optimalizovali jsme metody ELISA pro stanovení volných protilátek proti lehkým a těžkým řetězcům neurofilament spolu s odpovídajícími imunokomplexy pro analýzu v séru i mozkomíšním moku. Zavedení metodiky na stanovení protilátek proti lehkému a těžkému řetězci neurofilament a odpovídajících imunokomplexů je předpokladem pro analýzu uvedených parametrů v séru a mozkomíšním moku u pacientů s neurodegenerativním onemocněním. Protilátky proti těžkému řetězci...
|
|
|
Hodnocení kvality protilátek určených pro detekci endoglinu v játrech
Kejzlarová, Eliška ; Svobodová, Zuzana (vedoucí práce) ; Tripská, Katarína (oponent)
Diplomová práce se zabývá endoglinem, transmembránovým glykoproteinem, který může být štěpen za vzniku tzv. solubilního endoglinu, jenž poté cirkuluje v krvi. V teoretické části práce jsou nejprve kapitoly věnující se kardiovaskulárním a jaterním onemocněním souvisejícím se změnami v expresi či hladině endoglinu v krvi, následují kapitoly shrnující dosavadní poznatky o tomto proteinu ve vztahu k různým onemocněním. Cílem experimentální části práce bylo vybrat vhodnou protilátku proti endoglinu určenou pro western blot (WB). K dispozici byly celkem čtyři primární protilátky od tří výrobců. Účelem bylo protilátky otestovat a určit, která z nich má nejlepší schopnost detekovat endoglin ve vzorcích myší tkáně, jako jsou játra nebo aorta na WB. Pro ověření jejich schopnosti vázat endoglin a také pro porovnání jejich afinit k tomuto proteinu byl použit affiblot. Nově vyvinuté a patentované zařízení fungujícího na bázi dot blotu. Vazba použitých protilátek na endoglin byla ověřena pomocí metody WB a poté byly výsledky obou metod porovnány. Ze získaných výsledků vyplynulo, že protilátka od Abcam má nejvhodnější parametry, co se týká specifity a citlivosti pro identifikaci endoglinu. Klíčová slova: endoglin, solubilní endoglin, NASH, cirhóza, nealkoholová steatohepatitida, protilátka, affiblot
|
|
|
Deriváty protilátek využitelné k detekci lidské glutamátkarboxypeptidasy II
Bělousová, Nikola ; Bařinka, Cyril (vedoucí práce) ; Pavlíček, Jiří (oponent)
Rakovina prostaty je jedním z nejzávažnějších rakovinných onemocnění na světě, a proto je velmi důležitý vývoj vhodných diagnostických a terapeutických postupů. Glutamátkarboxypeptidasa II (GCPII) je v současné době posuzována jako jeden z nejzajímavějších markerů rakoviny prostaty díky své tkáňově specifické expresi. Zatímco ve zdravé tkáni prostaty se vyskytuje mizivé množství tohoto proteinu, spolu se vznikem nádoru se výrazně zvyšuje produkce GCPII v transformovaných buňkách. Množství GCPII v rakovinné tkáni dále stoupá spolu se vzrůstající invazivitou nádoru, proto je GCPII vhodný marker pro časná i pokročilá metastazující stadia rakoviny prostaty. Současný výzkum se zaobírá vývojem látek dostatečně citlivých a specifických pro detekci malého množství GCPII, například v počátečních stadiích rakoviny. Deriváty protilátek se ukazují jako molekuly vhodné pro tento účel, neboť vykazují vysokou afinitu a specificitu a minimální nežádoucí vedlejší účinky. Proteinové inženýrství umožňuje přípravu celé řady protilátkových molekul lišících se svou velikostí, vazebnými vlastnostmi, stabilitou a rozpustností a způsobem produkce. Odlišné deriváty jsou vyvíjeny pro účely diagnostické a terapeutické a pro zobrazovací techniky, pro které jsou vhodné molekuly o střední až malé velikosti. Jedním typem těchto...
|
|
|
Vývoj imunitní odpovědi proti lidskému cytomegaloviru
Písková, Lucie ; Žůrková, Kamila (vedoucí práce) ; Fraiberk, Martin (oponent)
Lidský cytomegalovirus (HCMV) je starobylý virus s dvouvláknovou DNA patřící do podčeledi β Herpesvirinae a je všudypřítomný v lidských populacích. Jako u jiných herpesvirů vede primární HCMV infekce k celoživotní latenci a periodicky dochází ke zpětné reaktivaci viru z latence. Přenos tohoto viru závisí na přímém kontaktu mezi lidmi. U imunokompetentních jedinců je primární HCMV infekce většinou asymptomatická, ale reaktivovaný virus je hlavním důvodem nemocí u jedinců se sníženou obranyschopností včetně pacientů s AIDS a příjemců alogenních transplantátů. Tato práce se zabývá HCMV a jeho koexistencí s imunitním systémem hostitele. Dále obsahuje informace o komplikacích způsobených HCMV u pacientů po orgánových transplantacích nebo po transplantacích hematopoetických kmenových buněk.
|
|
|
Opakovaná expozice slinám flebotomů: imunitní odpověď hostitele a vliv na přenášené patogeny
Pohanková, Lucia ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
5 Abstrakt V průběhu sání infikovaného flebotoma jsou do hostitele inokulovány sliny flebotoma, které mohou silně ovlivnit odpověď imunitního systému. Pokud se jedná o naivního hostitele, průběh infekce bývá většinou horší. U kožní leishmaniózy se léze vyvíjejí dřív, bývají destruktivnější a přetrvávají delší dobu. U hostitelů žijících v endemických oblastech výskytu leishmaniózy a jejich přenašečů bývají hostitelé často vystaveni sání neinfikovaných flebotomů. Pro hostitele jsou sliny antigenní a indukují tvorbu specifické buněčné a protilátkové odpovědi. Tato imunitní odpověď navozuje protektivitu proti leishmaniové infekci a liší se u různých hostitelů. Pokusy byly nečastěji dělané na myším a psím modelu. U lidí jako hostitelů je těžké sledovat vývoj leishmaniové infekce po předchozí expozici, proto se u lidí sledují zejména hladiny protilátek, podle kterých pak můžeme určit míru poštípání flebotomy a riziko přenosu leishmaniózy. Klíčová slova: Lutzomyia, Phlebotomus, DTH, protilátky, IgG,
|
|
|
Možnost využití stanovení avidity protilátek proti HIV pro detekci časné infekce
Diničová, Michaela ; Janďourek, Ondřej (vedoucí práce) ; Jílek, Petr (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biologických a lékařských věd Studijní program: Zdravotnická bioanalytika Vedoucí bakalářské práce: PharmDr. Ondřej Janďourek, Ph.D. Název bakalářské práce: Možnost využití stanovení avidity protilátek proti HIV pro detekci časné infekce Určení časné infekce HIV je v ČR založené na kombinaci výsledků laboratorního vyšetření, klinického vyšetření a informací z epidemiologického hlášení. Identifikace pacienta v akutní fázi onemocnění umožňuje cílené vyhledávání kontaktů v zájmu snížení dalšího šíření HIV, protože pacienti v časné fázi onemocnění jsou nejrizikovější z hlediska přenosu infekce. Jedním z laboratorních markerů akutní fáze onemocnění je nízká avidita protilátek, která vyjadřuje pevnost vazby mezi antigenem a protilátkou. Stanovení avidity je založeno na skutečnosti, že u recentních infekcí je avidita nízká, protože se protilátky s antigenem nevážou dostatečně pevně a až s vyzráváním imunitní odpovědi avidita stoupá. Kvantitativně je vyjádřená indexem avidity, který určuje jaká část protilátek (%) zůstane navázaná v komplexu s antigenem po inkubaci s chaotropním činidlem, v našem případě s roztokem guanidinu. Výpovědní hodnota indexu avidity není absolutní, ale je užitečná jako doplněk ostatních parametrů, které se aktuálně...
|
|
|
Obohacovací techniky užívané ve fosfoproteomice
Fíla, Jan ; Honys, David (vedoucí práce) ; Zdráhal, Zbyněk (oponent)
Reverzibilní fosforylace proteinů patří mezi nejdynamičtější posttranslační modifikace. Fosforylace hraje důležitou roli v mnoha buněčných procesech, jmenujme např. buněčné dělení, přenos signálu, dynamiku cytoskeletu, regulaci translace, cílení proteinů a metabolizmus. Bohužel, množství fosfoproteinů v buňce často neodpovídá jejich významu, a tak pro jejich detekci bývá nevyhnutelné využít obohacovacích technik. K obohacení může dojít buď ve formě fosfoproteinů, nebo fosfopeptidů, popř. může být zvolena kombinace obou přístupů. Většina obohacovacích strategií je založena na chemické modifikaci fosfátů, afinitě fosfátu ke kladně nabité chromatografické matrici a na použití protilátek. Jednotlivé metody mají své výhody i nevýhody. Navíc kompletnějšího a spolehlivějšího odhalení fosfoproteomu lze obvykle dosáhnout až kombinací několika metod. V posledních pěti letech byly mnohé protokoly vylepšeny a další se nově objevily. Tato bakalářská práce shrnuje současné znalosti o obohacovacích metodách užívaných ve fosfoproteomice. Klíčová slova: fosfoproteomika, obohacování fosfoproteinů, obohacování fosfopeptidů, IMAC, MOAC, oxid titaničitý TiO2, hydroxid hlinitý Al(OH)3, protilátky
|
|
|
Stanovení pepsinogenů za použití IgY a IgG
Kulhavá, Lucie ; Pacáková, Věra (vedoucí práce) ; Tichá, Marie (oponent)
Snížení koncentrace pepsinogenu A v krevním séru je důležitým markerem rakoviny žaludku, stejně jako nižší poměr pepsinogenu A a pepsinogenu C. V této práci byly porovnány vlastnosti imunoglobulinových frakcí izolovaných z vaječných žloutků po imunizaci slepic pepsinogem, který byl izolován z vepřové žaludeční sliznice, a králičího séra získaného po imunizaci stejným antigenem. Charakteristika a srovnání slepičích a králičích protilátek bylo prováděno za použití metod: ELISA, afinitní chromatografie s imobilizovaným antigenem a hovězím sérovým albuminem, SDS a nativní elektroforézou a MALDI-TOF MS/MS. Specifické králičí protilátky měly značnou afinitu k antigenu a nízkou afinitu k hovězímu sérovému albuminu, a poskytovaly rozdíl mezi pre-imunní IgG a specifickou IgG, což u slepičích protilátek nebylo pozorováno. V případě slepičích protilátek nebyly pozorovány žádné rozdíly mezi pre-imunní IgY a specifickou IgY proti vepřovému pepsinogenu, a dále byla zjištěna výrazná afinita k hovězímu sérovému albuminu u pre-imunní IgY i u specifické IgY proti vepřovému pepsinogenu. Podobné výsledky byly získány i v experimentech, kdy byl použit lidský pepsinogen A a lidský pepsinogen C. Klíčová slova: Pepsinogeny, ELISA, afinitní chromatografie, protilátky
|
|
|
COVID-19 v Domově ve Břevnici
Myslivcová, Lenka ; Andrýs, Ctirad (vedoucí práce) ; Jankovičová, Karolína (oponent)
Cílem této diplomové práce bylo popsat informace týkající se viru SARS-CoV-2 a koronavirové nemoci (COVID-19), zhodnotit průběh onemocnění v Domově se zvláštním režimem v Břevnici, kde nemoc proběhla na počátku první vlny pandemie COVID-19 na jaře roku 2020. Dalším cílem bylo provést analýzu protilátek a zhodnotit získaná data. Diplomovou práci jsem rozdělila do tří hlavních částí: teoretické, experimentální a diskusní. V teoretické části jsem pracovala s odbornou literaturou a popsala informace týkající se nejen nemoci COVID-19, ale i dalších závažných infekcí způsobených lidskými koronaviry. V experimentální části, kterou jsem vykonala v imunologické laboratoři Oddělení společných laboratoří v havlíčkobrodské nemocnici, jsem se zabývala problematikou klinického průběhu onemocnění, závažnosti onemocnění a případnými následky po prodělané infekci. Dále jsem se zabývala metodami pro stanovení protilátek, jejichž principy jsou popsány v kapitole 4.5 Použité diagnostické metody a postupy jsou popsány v kapitole 5.3 Laboratorní stanovení. Ze získaných dat jsem vypracovala grafy a tabulky a zpracovala data o klinickém průběhu infekce v břevnickém Domově, a to jak u klientů, tak u zaměstnanců postižených infekcí na jaře roku 2020. V diskusní části jsem shrnula zjištěná data s Domova v Břevnici a...
|
|
|
Imunitní reakce vyvolané infekcí SARS-CoV-2
Krausová, Kateřina ; Šmahel, Michal (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Pandemie koronavirové nemoci 2019 (covid-19) vyvolaná nově objeveným koronavirem těžkého akutního respiračního syndromu 2 (SARS-CoV-2) způsobuje závažné zdravotní i ekonomické problémy po celém světě. Závažnost průběhu onemocnění covid-19 závisí především na imunitní odpovědi organismu na SARS-CoV-2. Tento virus využívá mnoho mechanismů, kterými dokáže uniknout hostitelskému imunitnímu systému. Mezi hlavní únikové mechanismy patří potlačení produkce interferonů v časné fázi infekce, vyčerpání přirozeně cytotoxických buněk a indukce cytokinové bouře. Po vrozené imunitní odpovědi se do boje s virem zapojí i mechanismy specifické imunity. Pacienti s vážným průběhem onemocnění mají značně redukované množství jak pomocných CD4+ T lymfocytů, tak cytotoxických CD8+ T lymfocytů. Oproti tomu hladina protilátek je u těchto pacientů zvýšená. Ačkoli se za rok od objevení viru SARS-CoV-2 podařilo nalézt mnoho poznatků o imunitních reakcích vyvolaných tímto virem, je zde stále mnoho neznámých. V krátké době byly vyvinuty vakcíny, které jsou úspěšné v prevenci covidu-19. Důležitou otázkou dalšího výzkumu však zůstává, jak dlouhodobá je imunitní paměť po vakcinaci či po prodělání covidu-19.
|
host ::
RSS.