|
|
Vliv chronického působení morfínu na funkci signálních systémů řízených trimérními G-proteiny v srdci potkana
Škrabalová, Jitka ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
V nedávné době bylo zjištěno, že působení morfinu může významně omezovat poškození tkáně, ke kterému dochází v průběhu ischemie myokardu. Molekulární mechanismy, kterými morfin působí na srdce, jsou však doposud jen velmi málo objasněny. Záměrem této práce bylo sledovat vliv chronického 10denního a 27denního působení nízkých (1 mg/kg/den) a vysokých (10 mg/kg/den) dávek morfinu na expresi vybraných receptorů spřažených s G-proteiny (GPCR) a na expresi a aktivitu adenylylcyklázy (AC). Chronický vliv morfinu snižoval expresi к-opioidních receptorů až při 27denním působení, 10denní působení nemělo na expresi receptorů vliv. Při stanovení exprese β1-AR a β2-AR pomocí imunoblotů nebyla zjištěna významná změna jejich distribuce, avšak přesnější stanovení exprese β-AR pomocí saturační vazebné studie odhalilo, že při 27denním podávání vysokých dávek morfinu dochází k patrnému nárůstu celkového počtu těchto receptorů. Podávání vysokých dávek morfinu indukovalo zvýšenou expresi adenylylcyklázy (AC) isoformy V/VI, množství exprimované AC se přitom snižovalo úměrně s dobou od ukončení podávání morfinu. Nízké dávky morfinu indukovaly expresi AC jen při 27denním podávání. Chronické působení morfinu nemělo vliv na bazální aktivitu AC, zvyšovalo však stimulovanou aktivitu AC, a snížilo inhibiční vliv aktivovaných...
|
|
|
Studium molekulárních mechanismů kardioprotektivního působení morfinu
Škrabalová, Jitka ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Nováková, Olga (oponent) ; Hlaváčková, Markéta (oponent)
Akutní i chronické podávání morfinu dokáže u potkanů výrazně snížit ischemicko- reperfuzní poškození srdce. Molekulární mechanismy zprostředkovávající protektivní působení morfinu však nejsou dodnes zcela objasněny. Zároveň existuje jen velmi málo poznatků o důsledcích dlouhodobého působení morfinu na srdeční tkáň. V první části projektu jsme se proto zaměřili na zkoumání vlivu dlouhodobého podávání vysokých dávek morfinu (10 mg/kg/den, 10 dní) na srdeční tkáň potkana. Ve druhé části projektu jsme zkoumali vliv 1 mM morfinu na viabilitu a redoxní stav buněčné linie potkaních kardiomyoblastů H9c2, u které byl vyvolán oxidativní stres působením 300 µM tert-butylhydroperoxidu (t-BHP). Naše experimenty ukázaly, že dlouhodobé podávání morfinu neovlivnilo množství a afinitu myokardiálních β-adrenergních receptorů (β-AR), ale téměř zdvojnásobilo množství dominantní izoformy myokardiální adenylylcyklázy (AC) V/VI a vedlo k supersenzibilizaci AC. Proteomické analýzy současně odhalily, že dlouhodobé podávání morfinu bylo spojené s výraznými změnami proteomu levé srdeční komory. Docházelo přitom především ke zvýšení exprese heat shock proteinů (HSP). Zvýšená exprese HSP27 byla současně doprovázena zvýšenou fosforylací tohoto proteinu, přičemž míra fosforylace byla nejvyšší 3 dny po ukončení podávání morfinu a...
|
|
|
Studium molekulárních interakcí μ-opioidního receptoru: vliv usměrňovacích ligandů
Marková, Vendula ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Receptory spřažené s G proteiny (GPCRs) představují nejpočetnější a fyziologicky velice významnou skupinu membránově vázaných receptorů. Jejich interakce s ostatními molekulami po jejich aktivaci navázáním ligandu zajišťují přenos signálu do buňky. V poslední době se zkoumá zejména ovlivnění funkce receptorů pomocí tzv. usměrňovacích ligandů, které mohou určitým způsobem změnit konformaci receptoru a tím specificky ovlivnit jeho funkci. Tato diplomová práce se soustředila konkrétně na studium vlastností µ-opioidního receptoru (MOR), který je mj. důležitý v nocicepci. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jak aktivace MOR vybranými usměrňovacími ligandy (morfin, endomorfin-2 a DAMGO) ovlivňuje fungování a interakce receptoru s potenciálními molekulárními partnery (např. G proteiny a β-arrestinem2). Za použití metody siRNA interference byla snížena exprese vybraných signálních molekul: Gαi1, Gαi2, Gαi3, Gαz a β-arrestin2. Za těchto podmínek byl zkoumán vliv usměrňovacích ligandů na laterální pohyblivost MOR v plazmatické membráně a dále také na aktivitu adenylátcyklázy (AC). Při pozorování laterální mobility MOR jsme detekovali možné zapojení Gαz podjednotky trimerního G proteinu po ovlivnění buněk morfinem a endomorfinem-2. Laterální mobilita MOR byla signifikantně zvýšena, pokud v buňkách byla umlčena...
|
|
|
Role glutamátergní transmise v mechanismech závislosti na morfinu.
Moutelíková, Karolína ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Červená, Kateřina (oponent)
Drogy jsou užívány lidstvem už od starověku. Jednou skupinou těchto látek jsou opioidy. Opioidy mají výrazné tlumící účinky na bolest a zároveň navozují euforii a uvolnění. Při jejich dlouhodobém užívání může dojít k rozvoji závislosti a fenoménů s ní souvisejících - tolerance a sensitizace. Jedním z nejpoužívanějších opioidů v lékařské praxi je morfin. Morfin, izolovaný z opia máku setého (Papaver somniferum), zprostředkovává svůj přímý efekt aktivací μ-opioidních receptorů a jejich signalizační kaskády. Bylo prokázáno, že podávání morfinu ovlivňuje i ostatní přenašečové systémy v mozku a naopak tyto přenašečové systémy hrají důležitou roli při vývoji závislosti a dalších jevů. Jedním z těchto systémů je významný excitační systém mozku - glutamátergní systém. Bakalářská práce se právě zaměřuje na vzájemný vztah opioidního a glutamátergního systému během závislosti. Byly popsány změny v podjednotkovém složení glutamátových ionotropních receptorů, změny v jejich expresi, stejně tak v expresi jednotlivých typů metabotropních receptorů. Tyto změny se liší v různých částech mozku i různých stadií závislosti na morfinu. I přes všechny rozdíly výsledky studií shodně naznačují významnou účast glutamátergních receptorů ve vzniku zavislosti na morfinu. Látky ovlivňují glutamátergní transmisi mohou pomoci...
|
|
|
Klinický význam a mechanismy působení morfínu a methadonu
Slušná, Michaela ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Hejnová, Lucie (oponent)
Cílem této bakalářské práce bylo shromáždit poznatky týkající se klinického významu opioidních léčiv, konkrétně morfinu a methadonu, a jejich mechanismu působení. Informovanost zdravotnického personálu i laické veřejnosti o opioidech je nedostatečná, dochází tak při léčbě tímto druhem léčiv ke zbytečným obavám pacientů, neboť je nemá kdo informovat. Tato práce obsahuje informace, které by měl znát každý pracovník ve zdravotnictví. Zabývá se, jak farmakodynamikou, která je důležitá pro pochopení účinků léčiv, jak biochemických i fyziologických, tak farmakokinetikou, která popisuje, jak se organismus vyrovnává s podaným léčivem. Použití morfinu i methadonu je v současné době nenahraditelné. Morfin je silné analgetikum účinně tlumící bolesti různého původu. Methadon je využíván k subtistuční léčbě u lidí závislých na opioidech. Nežádoucí účinky objevující se při léčbě opioidy jsou přijatelné s ohledem na silnou bolest, která je opioidy tlumena.
|
|
|
Neonatal opioid withdrawal syndrome
Chernova, Alika ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Brejchová, Jana (oponent)
abstinenční syndrom (NAS) je důsledkem užívání opiátů během těhotenství. Závažnost projevů NAS zaleží nejen na typu používané opioidní látky, ale i na gestačním věku a dalších používaných látkách, jako jsou tabák anebo antibiotika. μ různým příznaky NAS a změnami délky pobytu v nemocnici a farmakologické léčby. ráce zahrnuje popis molekulárních principů vzniku rizik užívání těchto látek v období gravidity metody léčby vzniklého neonatálního syndromu Klíčová slova: Neonatální abstinenční syndrom, těhotenství, z
|
|
|
Vliv morfinové abstinence na katecholaminergní a serotoninergní neurotransmiterový systém v mozku potkana
Nováková, Daniela ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Drastichová, Zdeňka (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá vlivem morfinové abstinence na katecholaminergní a serotoninergní neurotransmiterový systém v mozku potkana. Teoretická část práce shrnuje základní informace o neurotransmisi se zaměřením na katecholaminergní a serotoninergní systém, metabolizmus komponent výše zmíněných neurotransmiterových systémů, jejich signalizaci, příslušné receptory, jejich distribuci a především jejich ovlivnění morfinovou závislostí a následnou abstinencí. Stručně se věnuje také opioidní signalizaci a nastiňuje dosavadní poznatky o neurochemické analýze výše zmíněných transmiterových systémů. Experimentální část práce je zaměřená na optimalizaci metody vysokoúčinné kapalinové chromatografie s fluorescenční detekcí a její následné využití pro stanovení základních komponent katecholaminergního a serotoninergního neurotransmiterového systému ve vzorcích různých částí mozku potkanů ovlivňovaných intraperitoneálním podáváním morfin sulfátu a jeho následným vysazením a odpovídajících neovlivněných kontrolních potkanů. V totožných vzorcích je sledována také exprese vybraných katecholaminergních receptorů. Tato práce úspěšně zavádí do původně izokratické metody vysokoúčinné kapalinové chromatografie s fluorescenční detekcí gradient, čímž zvyšuje její účinnost, a dále zavádí do rozpouštědla pro...
|
|
|
Studium molekulárních mechanismů kardioprotektivního působení morfinu
Škrabalová, Jitka
Akutní i chronické podávání morfinu dokáže u potkanů výrazně snížit ischemicko- reperfuzní poškození srdce. Molekulární mechanismy zprostředkovávající protektivní působení morfinu však nejsou dodnes zcela objasněny. Zároveň existuje jen velmi málo poznatků o důsledcích dlouhodobého působení morfinu na srdeční tkáň. V první části projektu jsme se proto zaměřili na zkoumání vlivu dlouhodobého podávání vysokých dávek morfinu (10 mg/kg/den, 10 dní) na srdeční tkáň potkana. Ve druhé části projektu jsme zkoumali vliv 1 mM morfinu na viabilitu a redoxní stav buněčné linie potkaních kardiomyoblastů H9c2, u které byl vyvolán oxidativní stres působením 300 µM tert-butylhydroperoxidu (t-BHP). Naše experimenty ukázaly, že dlouhodobé podávání morfinu neovlivnilo množství a afinitu myokardiálních β-adrenergních receptorů (β-AR), ale téměř zdvojnásobilo množství dominantní izoformy myokardiální adenylylcyklázy (AC) V/VI a vedlo k supersenzibilizaci AC. Proteomické analýzy současně odhalily, že dlouhodobé podávání morfinu bylo spojené s výraznými změnami proteomu levé srdeční komory. Docházelo přitom především ke zvýšení exprese heat shock proteinů (HSP). Zvýšená exprese HSP27 byla současně doprovázena zvýšenou fosforylací tohoto proteinu, přičemž míra fosforylace byla nejvyšší 3 dny po ukončení podávání morfinu a...
|
|
|
Modulační vliv monovalentních iontů na δ-opioidní receptory
Vošahlíková, Miroslava ; Svoboda, Petr (vedoucí práce) ; Jakubík, Jan (oponent) ; Kršiak, Miloslav (oponent)
Přesná role opioidních receptorů v drogové závislosti a také modulační mechanizmus, jakým jsou tyto receptory ovlivňovány monovalentními ionty, nejsou doposud zcela vysvětleny. Naše výsledky podporují názor, že mechanizmus závislosti na morfinu je primárně založen na desenzitizaci odpovědi μ- a δ-opioidních receptorů. Desenzitizace nastává již na úrovni funkční aktivity G proteinů. Dlouhodobé vystavení potkanů působení morfinu mělo za následek zvýšení počtu δ-opioidních receptorů a změnu jejich citlivosti vůči sodným iontům. Analýza inhibičního vlivu různých monovalentních iontů na vazbu agonisty v buněčné linii δ-OR-Gi1α (Cys351 -Ile351 )-HEK293 potvrdila preferenční citlivost δ-opioidního receptoru k sodným iontům. Podařilo se nám rozlišit vysoko- a nízkoafinní vazebná místa pro sodné ionty. Biofyzikální analýza interakce iontů lithia, sodíku, draslíku a cesia s plazmatickou membránou buněk HEK293 pomocí fluorescenčních technik ukázala na význam polárních skupin přítomných v povrchové vrstvě membrány. Právě do této oblasti je možné umístit vazebná místa s nízkou afinitou. Klíčová slova: morfin, frontální mozková kůra, opioidní receptory, G proteiny, monovalentní ionty, plazmatická membrána, metody fluorescenční spektroskopie.
|
|
|
Neuroprotektivní versus apoptický účinek morfinu
Paluba, Michal ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Pačesová, Dominika (oponent)
Morfin, jež se v lékařství primárně používá jako silné analgetikum, je již po delší dobu zkoumán pro jeho protektivní účinky na neurální tkáň. Morfin prokazuje svou neuroprotektivní roli při ischemických poruchách, poněvadž u neuronů navozuje vyšší toleranci k deprivaci glukózou a kyslíkem. Morfin však nepůsobí protektivně jen na neurony, ale i na neuroglie, a to zejména pak na astrocyty. Při patologických poruchách může docházet k nadměrnému uvolňování neurotransmiterů, mezi něž patří i glutamát, který je při nadměrné koncentraci znám pro svoji excitotoxicitu. Morfin i v tomto případě účinně blokuje efekt glutamátu a zabraňuje tak apoptóze buněk. Existují však i důkazy o apoptickém efektu morfinu na buňky, jelikož v některých případech zvyšuje syntézu a aktivitu proapoptických faktorů. Apoptický efekt morfinu však nemusí působit na organismus vždy jen negativně. Existují i důkazy o jeho účinku na regulaci vývoje nádorů, pomocí morfinem indukované apoptózy.
|
host ::
RSS.