|
| |
|
|
Diverzita zelených řas tvořících lišejníkové symbiotické interakce
Vaiglová, Zuzana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Štifterová, Anna (oponent)
Tato práce se zabývá zelenými řasami, které jsou v literatuře zmiňovány jako fotobionti lišejníků. Podrobněji se věnuji jednotlivým rodům vývojové větve Chlorophyta ve třídách Ulvophyceae, Trebouxiophyceae a Chlorophyceae. Zabývám se fylogenetickou pozicí rodů, definuji jejich morfologii a zejména analyzuji jejich účast v lišejníkových symbiózách. Srovnávám poznatky založené na tradičních morfologických metodách s údaji z moderních molekulárních studií. Za potvrzené lišejníkové fotobionty považuji rody Trentepohlia, Cephaleuros, Phycopeltis a Dilabifilum ze třídy Ulvophyceae a rody Dictyochloropsis, Chloroidium, Elliptochloris, Coccomyxa, Diplosphaera, Auxenochlorella, Myrmecia, Asterochloris, Trebouxia, Coccobotrys a Leptosira ze třídy Trebouxiophyceae. Řasy Chlorella a Stichococcus nejsou na úrovni rodu dobře definovány, jako fotobionti jsou však často zmiňovány. Prasiola tvoří asociaci s houbovým partnerem, ale povaha jejich soužití není vyjasněná. Lišejníková symbióza rodů Parachloroidium, Pseudochlorella a Gloeocystis nebyla molekulárně potvrzena a vyžaduje další výzkum. Klíčová slova fotobiont, lišejník, zelené řasy, Chlorophyta, diverzita, fylogeneze, Trebouxiophyceae
|
|
|
Funkce sekundárních metabolitů u lišejníků
Zvěřinová, Gabriela ; Svoboda, David (vedoucí práce) ; Bouda, František (oponent)
Bakalářská práce je literární rešerší problematiky sekundárních metabolitů lišejníků a jejich funkcí. Lišejníky produkují těchto látek velmi širokou škálu, přičemž většina z nich je specifická pouze pro lišejníky a u vyšších rostlin je nenacházíme. Kromě role těchto sloučenin v chemotaxonomii a systematice mají sekundární metabolity rozličné biologické funkce ve stélce lišejníků a mohou tak ovlivňovat jejich biotické i abiotické interakce s okolním prostředím. Mezi známé a často popisované funkce sekundárních metabolitů patří zejména antimikrobiální, alelopatické, antiherbivorní a antioxidační účinky, udržování homeostázy kovů a ochrana před zářením. Práce je zaměřena právě na tyto funkce a shrnuje současné poznatky v této oblasti. Klíčová slova: lišejník, sekundární metabolity, alelopatie, antimikrobiální aktivita, herbivorie, antioxidační aktivita, fotoprotekce, homeostáza kovů, tolerance znečištění, literární rešerše
|
|
|
Analýza stavu prostředí břidlicových lomů v oblasti Nízkého Jeseníku
Rozkopalová, Pavla ; Skalický, Milan (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Práce se zabývá zhodnocením vybraných pěti lokalit vzniklých po těžbě břidlic v oblasti Nízkého Jeseníků, konkrétně v bezprostřední blízkosti vodní nádrže Kružberk, na základě lichenologického průzkumu a dat z Českého hydrometeorologického ústavu. Dvě lokality 1
a 2 jsou umístěny na západní straně nádrže, lokalita 3 na straně východní a lokality 4 a 5 leží jižně od hráze.
Během průzkumu probíhajícího v letech 2015 a 2016 bylo určeno na 23 nejběžněji se vyskytujících terestrických druhů lišejníků. Ze zranitelných druhů byly nalezeny například dutohlávka sivá (Cladonia glauca) nebo dutohlávka brvitá (Cladonia ciliata). Čeleď Cladoniceae, která se vyskytovala v nejhojnějším počtu na lokalitě 3, je zastoupená především druhy dutohlávka brvitá (Cladonia ciliata), dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina), dutohlávka lesní (Cladonia arbuscula).
Z výsledků bylo zjištěno, že se druhy lišejníků z čeledi dutohlávek nejčastěji nacházely ve větší míře ve svrchní části lokalit na návrší břidličných hald. Svahy oproti tomu vyhledávaly druhy přisedlé. Stanoviště svahů je příliš extrémní kvůli velkému sklonu a expozici. Dále bylo determinováno stromové patro a četnost vyskytujících se druhů dřevin z důvodů vlivu zastínění lokalit. Vzrostlé stromy, rozšířené z okolního lesa, se nacházely především při úpatí hald. V největším zastoupení byl pozorován modřín opadavý (Larix decidua), svahy osídlila bříza bělokorá (Betula pendula).
Z dat poskytnutých ČHMÚ byla oblast Kružberské přehrady vyhodnocena za poměrně čistou, k čemuž přispívá i fakt, že se okolí nachází v ochranném pásmu Kružberské přehrady jako zdroje pitné vody. Imise NO2, SO2 a MP10 při měření vykazovaly dobré výsledky s mírnou tendencí zlepšení od roku 2014 do 2015.
Management je navrhnut jako bezzásahový, protože na lokalitách probíhá přirozená sukcese a nebyl pozorován negativní vliv lidí nebo zvěře na lichenoflóru. Na lokalitě 3 byla zaznamenána velká četnost keříčkovitých druhů. Proto je lokalita 3 navržena na dlouhodobé sledování čistoty prostředí chemicko-fyzikálními metodami a na monitoring diverzity lišejníků.
Pro usnadnění determinace nejběžnějších druhů vyskytujících se na lomech byla autorkou vytvořena fotografická příloha s vlastními perokresbami, uvedená na konci práce v přílohách.
|
|
|
Diverzita fotobiontů ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon (Lecanoromycetes, Ascomycota)
Vančurová, Lucie ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Peksa, Ondřej (oponent)
Tato práce se zabývá diverzitou fotobiontů lišejníků a jejich vztahem k mykobiontům a podmínkám prostředí. Za cíl si klade zmapovat diverzitu fotobiontů lišejníků rodu Stereocaulon, která byla do této chvíle v porovnání s příbuznými lišejníky Cladonia a Lepraria studována jen velmi málo. Zkoumáno bylo celkem 92 položek náležících k dvanácti druhům rodu Stereocaulon pocházejících ze čtyř kontinentů, z nadmořských výšek od 50 do 2 900 m n. m. a z celé řady přírodních i umělých substrátů. Fylogenetické analýzy byly prováděny na základě sekvencí ITS rDNA, genu pro aktin typu I, 18S rDNA a rbcL. Ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon byli nalezeni fotobionti náležící ke dvěma nepříbuzným rodům v rámci třídy Trebouxiophyceae: Asterochloris a Chloroidium. Zatímco Asterochloris je jedním z nejčastějších fotobiontů lišejníků, Chloroidium bylo dosud jako fotobiont zaznamenáno poměrně vzácně. Určujícím faktorem pro jeho výskyt se zdá být obsah těžkých kovů v substrátu. Na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy) byla objevena nová linie sesterská k rodu Asterochloris, naopak se zde nevyskytovala žádná z hojných a celosvětově rozšířených linií tohoto rodu. Ze zbývajících dvaceti linií rodu Asterochloris, byli fotobionti lišejníků rodu Stereocaulon zaznamenáni ve dvanácti, ale převážně patřili k druhu A. irregularis. Rovněž...
|
host ::
RSS.