|
|
Deleuzova asignifikantní sémiotika
Charvát, Martin ; Marcelli, Miroslav (vedoucí práce) ; Gvoždiak, Vít (oponent) ; Michalovič, Peter (oponent)
Mgr. Martin Charvát Deleuzova asignifikantní sémiotika Disertační práce Abstrakt Hypotéza předložené práce zní, že filosofii Gillesa Deleuze nelze myslet bez toho, aniž bychom vzali do úvahy jeho velmi specifický přístup k problematice znaků. Východiskem práce je analýza figury filosofie jako symptomatologie, která otevírá pole bytostně sémiotické. Pokud totiž chápeme znaky jako symptomy způsobů života, víry či našich přesvědčení, je nutné dále určit, jaký je charakter těchto symptomů ze sémiotického hlediska. Prvotní chápání znaku jakožto symptomu je dále neoddělitelně spojeno s problematikou povrchu, s problematikou roviny výrazu; respektive s tím, jak je povrch jako takový konstituován. Proto analýzy konceptu symptomatologie a jejích důsledků jsou následovány problémem geneze. Místem geneze se ukazuje být čistá diference, kdy kolem tohoto pojmu se orientuje celé Deleuzovo myšlení o znacích. Klíčová slova: Deleuze, Gilles - znaky - sémiotika - geneze - diference
|
|
|
Markus Aurelius a Hovory k sobě
Wolf, Edita ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Mikeš, Vladimír (oponent)
Klasifikace Hovorů k sobě Marca Aurelia jako duchovních cvičení, kterou provedl Pierre Hadot, je obecně přijímána a působí na další interpretace tohoto textu. Žánrové zařazení je ovšem již určitou interpretací, která vylučuje interpretace jiné. Tato práce nabízí nové čtení Hovorů k sobě založené na Deleuzově výkladu stoicismu a na jeho filosofii události. Takové čtení se vyhýbá žánrovému určení a namísto toho se zaměřuje na text skrze analýzu proměn lingvistických osob. Deleuzovská interpretace lingvistických osob a jeho pojem události dovolují vysvětlit tento zvláštní rys Hovorů a adresují problém osoby a individua ve stoické filosofii. Tento rámec také umožňuje zohlednit významné motivy objevující se v textu, které dosud zůstávaly stranou pozornosti a které přímo souvisí s problémem individuace - netragické divadlo a smrt.
|
|
|
Člověk v šíleném dění světa (Pojetí člověka u raného Deleuze)
Prášek, Petr ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Práce se věnuje filosofii raného Deleuze. Konkrétně ji zkoumá s ohledem na specifickou a jedinečnou individuaci člověka, a to ve vztahu k poslednímu horizontu Bytí v Deleuzově filosofii. První kapitola představuje jakési východisko, za něhož můžeme určit kritiku obrazu myšlení, již úzce spojenou s transcendentálním empirismem. Jeho vrcholem je metafyzický popis virtuálního pole Idejí, transcendentálních podmínek naší zkušenosti, jemuž se věnuje kapitola druhá. Kapitola následující ukazuje, jak Ideje podmiňují, to, že se aktualizují, a to přesně v té míře, v níž se věc rozvíjí v rámci intenzivního pole individuace. V kapitole čtvrté se vracíme zpět na začátek: zabýváme se tu fenoménem, tentokrát již dostatečně vysvětleným, a opět se musíme konfrontovat s obrazem myšlení, který takovéto vysvětlení překrývá. To je rovněž důvod, proč výklad musí pokračovat. Popis specifické individuace člověka má za cíl vysvětlit to, jakým způsobem obraz myšlení stojící na obecném smyslu vzniká. Ačkoli je právě tento obraz nedílnou součástí naší zkušenosti, přece v ní existují jakési ostrůvky diference, místa, v nichž virtualita aktuálnem prosvítá. O nich a o roli jazyka a mluvícího člověka pojednává kapitola pátá, na níž přímo navazuje závěrečné hodnocení celé Deleuzovy filosofie, pokoušející se kriticky ukázat její...
|
|
|
Přesvědčivost a znaky: sémiotika a rétorika jako komplementární disciplíny
Švantner, Martin ; Marcelli, Miroslav (vedoucí práce) ; Višňovský, Emil (oponent) ; Šíp, Radim (oponent)
Přesvědčivost a znaky: sémiotika a rétorika jako komplementární disciplíny Práce prověřuje hypotézu o komplementaritě sémiotiky a rétoriky, jak v systematickém, tak historickém kontextu. V první části se práce věnuje pozdně moderní interpretaci dějin rétoriky, sofistiky a sofistické rétoriky (ukazuje proč je třeba mezi těmito pojmy rozlišovat). Tato problematika je ilustrována na debatě o pragmatice a interpretaci antické rétoriky v anglosaské filosofii na konci dvacátého století. Za výchozí bod zkoumání práce určuje téma persvaze, které je společné jak rétorice, tak sémiotice. Téma je rozvinuto v části druhé, prostřednictvím analýzy pozdního díla Ch. S. Peirce; zejména pak jeho pojetí klasifikace znaků, sémiotiky jakožto rétoriky, s důrazem na jeho koncept pragmatismu, který zkoumané propojuje. V závěru je shledáno, že přinejmenším pro svoji specifickou tematizaci znaku a persvaze jsou rétorika a sémiotika komplementární. Klíčová slova Rétorika, sémiotika, persvaze, persuase, sofisté, Lyotard, Vitanza, Nietzsche, Peirce, Deleuze. Abstract: Persuasion and Signs: Semiotics and Rhetoric as Complementary Disciplines The hypothesis we consider in this dissertation is that of complementarity of semiotics and rhetorics, both in symstematical and historical context. The first part deals with the late...
|
|
|
Instability of Character in Sam Shepard's Work of the 1970s
Lauer, Martin ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
Cílem této práce je představit detailní analýzu postav v divadelních hrách Sama Sheparda ze sedmdesátých let s důrazem na jejich psychickou nevyrovnanost a proměnlivost. Nestabilita postav a jejich částé proměny jsou vnímány jako důsledky dynamických nesubjektivních procesů, které probíhají uvnitř postav a způsobují ztrátu jejich ega. Přesto, že tato ztráta subjektivity se jeví částečně jako osvobozující, konfrontuje postavy s neznámým a vyvolává v nich strach ze ztráty vlastního já. Proměny postav a jejich neschopnost uchopit svou vlastní podstatu je přirovnávána k prožitku schizofrenie a je podrobně analyzována z pohledu filozoficko-psychologických děl Gilla Deleuze a Félixe Gattariho založených na jimi ustanoveném vztahu mezi schiforenií a kapitalismem. Jazz a v něm upřednostňovaná forma projevu, improvizace, jsou díky svému důrazu na proměnlivost využity jako jedny z výchozích přístupů pojetí nestability postav, a to zejména v divadelních hrách Angel City a Suicide in Bb. Hra Angel City navíc představuje fenomén filmu v USA a jeho kulturní význam v kontextu umění 20.století. Film jako prostředek intenzifikace touhy po úspěchu a slávě je v této práci nazírán jako nástroj manipulace a jako "továrna" na iluze, kterým postavy propadají a postupně ztrácejí ponětí o realitě. Filmové prostředí je...
|
|
|
Biomoc a autonomismus
Poppr, Martin ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Petr (oponent)
Martin Poppr : Biomoc a autonomismus (abstrakt bakalářské práce) Hlavním tématem této práce je poměr jedince a společnosti. Kladu si otázku po původu společenské autority, péče o společnost, a snahy o kontrolu jejího fungování. Dále se zabývám vztahem vědění a moci, a také nakolik má u obou dvou smysl otázka násilí. Ve své práci vycházím z filosofie Michela Foucaulta, z jeho archeologie vědění a filosofického zkoumání, jak fungují lidské společnosti, a jak je lidské vědění podrobeno svým vlastním diskursům. Lidské diskursy jsou totiž jistým výrazem společenské moci. Nakolik je jedinec takovouto mocí, uplatňovanou na něm společenskými institucemi, i skrze jeho vlastní myšlení, zasažen, a jak se to na jeho životě projevuje, na to se chci zaměřit především. Tohoto tématu se pokusím udržet i při zkoumání prací několika dalších autorů. Foucaultův fenomén biomoci nechám rozvést Gillem Deleuze, který biomoc na foucaultovském půdorysu dovádí do podoby více odpovídající dnešní situaci, a jelikož Foucault sám si myslí, že dobrým způsobem, jak biomoc zkoumat, je zaměřit se na snahu život před biomocí chránit, pokusím se zmapovat, jak biomoci čelí filosofie autonomismu.
|
host ::
RSS.